Problem ve vztahu
Zdravím,prosím o radu všechny kteří se setkali se stejnou situací jako já.S partnerkou jsme byli necelí rok a už jsme uvažovali o miminku.Oba jsme to moch chtěli a moc se těšili.Sice jsme nebyli sestěhovaný protože jsme od sebe byli 160 km takže jsme se vídali o víkendech a při každém volném dnu nebo týdnu.A sestěhování bylo v plánu až jak bychom se rozhodli ve kterém městě bychom bydleli jestli u ní nebo u mě.Občas to skřípalo ,ale jen kvůli podle mě zbytečnostem a malichernostem asi jako všude jinde.Asi 3 měsíce po žádosti o ruku jsme se začali snažit o miminko.Po 3 měsících ale stále nic,tak jsme to špatně nesli.Pak jednou po ukončení snažení partnerka přišla s tím že se to podařilo a já špatně zareagoval i když jsem byl šťastný.Proste ze mě vypadlo ( to by mě zajímalo s kým když dlouhou dobu nic nebylo ) vím že jsem to dost pokazil ,prostě blbá chlapská reakce.Pote jsme se rozhodli že se přestěhuji do města kde bydlí partnerka a najdu si práci.A z důvodu že mám zaměstnání kde jsou 2 měsíce placené prázdniny tak jsem chtěl první měsíc využít k tomu abych byl hlavně s partnerkou a být v bolestech a nevolnostech u ní a se vším jí pomoct.V tu dobu to začalo dost skřípat,žádné obětí,pusa,pohlazení,slovo miluji tě prostě nic neprobíhalo,až jednou řekla že je konec ať se vrátím domu že to zvládne sama se svou mamkou.Bylo to velice těžké.Stále sem jí chtěl být oporou a užívat si společné těhotenství,hlazení bříška a těšení se na miminko.Dělal jsem pro to absolutně všechno,podal jsem okamžitě výpověď po 11 letech,pořídil jsem kompletní a celkem kvalitní vybavení pro miminko,opustil jsem svou rodinu a všeho se vzdal,prostě obětoval jsem absolutně celý život, vše co jsem mohl a do toho ještě problémy v rodině které jsem potřeboval vyřešit.Vše bylo připravené tak jak by mělo.Z mé strany neskutečná snaha a chtíč a těšení se na maličkou.Ze strany partnerky jsem ten nejhorší,vše jsem udělal pozdě a začala mě silně nenávidět a že to už nechce dát ani kvůli miminku dohromady.S ostatními členy její rodiny vycházím velice dobře jen ona má v sobě nějaký blok a zábrany a nesnášenlivost ke mě.Takže jsem se přestěhoval do jejího města,kde jsem úplně sám a nikoho tu neznám do podnájmu abych mohl být poblíž alespoň miminku a stále doufám že i ona se odblokuje,ať můžeme být jako rodina.Jsme bez sebe od 3.měsíce těhotenství a před pár dny se maličká narodila,přičemž jsem se to dozvěděl jako poslední a nebyl jsem u porodu i když jsem moc chtěl jí být oporou.Pár měsíců byla po zprávách výměna názoru a celkem ošklivé zprávy na mě,ale omlouval jsem si to hormonama.Je to velice psychicky vyčerpávající ta nejistota a chtíč.Snažím se být v klidu a nějakým způsobem to dát zase dohromady,ale snaha je jen na mé straně a do toho ošklivé,výhružné smsky o tom abych si dělal co chci a jí nechal na pokoji atd atd.Už nevím jak dál,neskutečně jí a malou miluji.Prostě udělal jsem absolutně všechno co jsem mohl,jak finančně tak s kompletní výbavičkou a zařízení bytu,aby se u mě cítili úžasně,ale z její strany žádná změna.....Maličká je na světě 3 dny (myslíte si že by stále mohli vůči mě působit hormony?) přejde to někdy? ...... Jsem ten tip chlapa který je pro rodinu a pro ženskou s dítětem udělá první poslední,aby byla úplná milující rodina........... prosím poraďte,mohou to být hormony nebo jsem to opravdu něčím pokazil.
já 29 let,partnerka 21 let
zeptej se ji, jak by to chtela ona... udelal jsi to nekdy? jak by sis to predstavovala, co bys chtela? hormony mohou udelat sve... o tom vim dost, byla jsem asi hodne protivna, kdyz mi nebylo dobre (take jsem sama na deti, protoze partner... nevyzraly chlapec). ale je mozne, ze nevi ani ona, co by chtela a pak mas nevyzralou zase partnerku. takze je potreba zachovat nadhled a zjistit situaci- jak se ona citi, co by chtela. pak na to muzes reagovat Ty.
@verusky Ptal jsem se,udělal jsem všechno.Dřív když jsem se ptal,tak jsem pro ní byl nevyzrálej chlap a ona se prej nechce starat o 2 deti (malou a mě) i když jsem blbě jednou zareagoval a chvilku me trvalo než jsem se rozhoupal tak jsem udelal absolutne vše co jsem mohl.Prece občas to nám chlapum chvilku trva než se rozhoupeme,to je asi normalní. a když sem se optal jak by si to predstavovala ona tak to je tak že beze me,jen že ji budu obcas vídat a financne podporovat.I když by bylo nejlepší podle me být společne a fungovat jako rodina a co se týče peněz tak tím že bychom byli společne tak by i maličká měla vše co by potrebovala a ne jenom par tisicovek z alimentu..... takže to ona vídí na budoucnost beze mě..... prostě slušnej,hodnej,starostlivej chlap to má těžké
Shrnu to - po krátké době jste se s partnerkou na dálku rozhodli pro rodinu. Oba (a ty asi bohužel obzvlášť) jste měli růžové zamilované brýle. Ty zamilovaný a natěšený na miminko, ona mladá a tak trochu bez rozumu. Tohle nemůže skončit nikdy dobře. Myslím, že tvoje expřítelkyně procitla, možná je naštvaná, že na dítě měla ještě čas. Podle mě jste se oba úplně zbytečně nahnali do takové situace a ani jeden jí nezvládl. Oba jste svolili k tomu, že si pořídíte dítě bez toho, aniž byste znali toho druhého. To je chyba, kterou vidím jako alfu a omegu všech vašich problémů.
Co dělat teď... asi počkat, až s tebou matka dítěte bude chtít mluvit. Kdyby došlo k tomu, že se nebude chtít dohodnout, tak to řešit soudní cestou.
@pavelv88 slusnej, hodnej a starostlivej chlap je prece jen chlap, jiny jako zena. myslim, ze v soucasne chvili Tva asi nevyzrala partnerka vidi v mamince vetsi oporu nez v Tobe, takze myslim, ze bys mel vyckat, az maminka vyzraje... a zajimat se o ni i o dceru. ze je v hormonech, o tom zadna. mozna by take bylo dobre dal mit pekne vztahy s jeji matkou, to asi bude stezejni pro mozne budouci sestehovani.
@journals Bylo to skoro po roce a už bylo rozhodnuto že se přestěhuji k ní a miminko jsme chtěli oba stejně.Oba jsme si prošli špatným v minulosti a bylo to jako bychom byli pro sebe stvořený.Rozumově byla vyspěla a nesla to špatně že nemůže přijít do jiného stavu až se to nakonec podařilo.A společně jsme se těšili a plánovali až najednou jakoby to byl uplně jiný člověk a zablokovala se ke mě.Já byl připravený po všech stránkách.... Přes soud to snad nebude potřeba nebo spíš doufám že k tomu nedojde.Možná si to nalhávám,ale stále věřím nebo spíš doufám v to že to je hormonální změna a až hormony ustoupí tak snad to bude zase dobrý... nevim
@pavelv88 Nezlob se, ale očividně ne - očividně rok nestačil, očividně ona rozumově vyspělá nebyla (v 19, 20 letech?), očividně jste spolu měli nejdřív bydlet a poznat se, očividně je všechno od začátku u vás špatně. Nezlob se, ale dítě skoro po roce? Ve většině případů je to průšvih. Dítě zamává i pevným a dlouhodobým vztahem, natož vztahem ve fázi zamilovanosti. Držím vám oběma palce, už jen kvůli té maličké. Neber to osobně, ale já v tvém popisku vidím jednu chybu za druhou, od začátku do konce. Můžu se zeptat, proč jste si třeba nejdřív neřekli, že se chcete vzít? Chvíli spolu bydlet, poznat se?
@verusky To je možné že v mamce vidí větší oporu i když neustále svými činy se snažím dokazovat že jí muže mít i ve mě,ale jakoby to neviděla nebo spíš to nechtěla vidět.Vyčkávám,nic jiného mě nezbývá.S její mamkou je to v pohodě i s ostatními členy rodiny se tak nějak bavím.A společné sestěhování pro ní prý nepřipadá v úvahu,to se doufám změní.Její mamka taky chce mít svůj život a ne zastávat roli chlapa.
Děkuji všem za odpovědi a rady =)
@journals Bylo to ve fázi zamilovanosti jak říkáš.A oba jsme miminku chtěli zajistit láskyplné zázemí.Z její strany prý nebylo vidět ve mě že bych se nějak snažil hned okamžitě a začal se snažit až když bylo pozdě,přitom jsem vše stihl ještě před porodem.Stačilo se už jenom sestěhovat.Děkuji moc bych si přál aby to bylo zase dobré ať už jen kvůli té malá.Spoustu páru i to miminko stmelí.Svatba byla v plánu a jak se říká do roka do dne tak na ní byl ještě čas,žádost byla březen,duben.A pak jsme si řekli že by bylo krásné si udělat miminko,dokud jsme mladí.Pro mě ve 30ti je ideální čas a pro ní byl taky.Lidé se přece dříve dělávali miminka a sestěhovávali se v 19 letech a chlap šel na vojnu atd.A taky to šlo. =)
Prominte ale vazne mi svym chovanim přijdete jako decko. Mit vztah na dalku, pozadat přítelkyni o ruku, udelat si dite a potom resit kde budete bydlet? To mi neprijde jako chovani dospeleho muze...
@pavelv88 V tom případě nerozumím tomu, že na svatbu bylo času dost, ale dítě (což je mnohem větší závazek) jste chtěli hned. To je to, kam mířím. Oba jste byli zamilovaní, ale převzít zodpovědnost, tak na to zase času bylo dost. Myslím, že jste ani jeden vůbec nedomýšleli důsledky. Pro tebe se nic až tak nezmění, ale ona zjistila, že musí rychle dospět, pravděpodobně zjistila, že ty krásné růžové brýle jí opustily a ona musí vidět život reálně - s jeho starostmi, s čerstvým miminkem a s chlapem, kterého vlastně nezná.
Generace našich rodičů je jinde než jsme my, nebo spíš asi vy. Ona mohla cestovat, studovat, užívat života a teď přebaluje... a asi teprve zjišťuje, co si to vůbec přála a jaké to má důsledky.
(a neznám nikoho, koho by malé dítě stmelilo. Pokud pár není 100% tak jdou lidi často od sebe - kvůli nedostatku spánku, času, peněz, partnerského života...)
jak čtu co a jak tak ty to bereš jako chybu kterou si uvědomuješ co jsi řekl ale v té holce to zustane na vždy a je jen její rozhodnutí jak na to zareaguje jestli tě opustí nebo zůstane... ona udělala ten krok že to zvládne sama... mluvím ze své zkušenosti jsem ve 25 týdnu a mohu říct že tohle mi muj chlap řekl taky a ani nemáš ponětí jak to zabolí jak to v ní zůstane a pak si říká opravdu bude dobrý táta ?? opravdu se o něj bude starat i když si myslí že není jeho ?? je jedno jestli jsi chybu uznal nebo ne kolikrát ses jí omluvil ona na to nezapomene... mě je 24 přítelovi 27 jsme spolu 6 let a 5 let spolu bydlíme ale tohle mu nikdy neodpustím vždy to budu mít v srdci... jen já jsem se rozhodla dát mu šanci a uvidět po porodu jak se bude chovat a jak se bude starat... jsem toho názoru že rodina má být spolu ale jsem taky připravená že když to nepujde že odejdu
Pokud je to tak, jak říkáš a nevynechal jsi něco, připadá mi, že ona měla prostě na tebe nějaká očekávání, která ty jsi nenaplnil. (nebo nenaplnil včas - píšeš, že ti trvalo déle, než ses rozhoupal). Dovedu si představit, že kdyby mi bylo okolo 20ti let, taky bych se sekla, řekla bych si, tak ať si trhne nohou, já to zvládnu i bez něj. Vidím v tom takovou trochu nerozvážnou hrdost, v tomhle věku si ještě podle mě člověk neuvědomuje, co to obnáší být s dítětem sama a další věc, že dítě má právo na oba rodiče, pokud o něj oba mají zájem.
Problém podle mě je, že k tomu musí dojít ona sama, těžko jí můžeš nějak přemlouvat.
Oba jste udělali chybu a teď to bude odnášet jen ta malá prdelka. Můžeš se snažit jak chceš, ale pokud není vůle na druhé straně, nic nezmůžeš.Napřed jste se měli sestěhovat a pak teprv plánovat rodinu, popřípadě svatbu.
myslim, ze pavlova snaha jednou prijde vysledku 🙂 zena potrebuje citit oporu a bezpeci. a to se zranenim, jake ji pavel predvedl po oznameni tehotenstv,i bude ted dlouho budovat...
@verusky Myslíš? já si naopak myslím, že problém je někde úplně jinde. Tohle je prkotina - nebo ne prkotina, ale není to nic, co by zdravý partnerský vztah rozdělilo... mě se to nějak nezdá. Co jsem pochopila, tak skřípat to začalo až v době, kdy spolu začali bydlet a logicky víc být. Já myslím, že holčina definitivně pochopila, že takhle si to nepředstavovala :-/
Spatne jsi zareagoval a chvili trvalo, nez ses rozhoupal..no za me sis to u ni po*sral. Takhle se normalni chlapi nechovaji!
@pavelv88 Ja si myslim,ze se zblaznila kdyz chce prijit o takoveho chlapa.A sama ze zkusenosti muzu rict ze kdyz se me a manzelovi narodila nase dcerka byla sem vdecna za to ze semnou byl pres mesic doma.A tim mu chci slozit i poklonu protoze jsem na nej byla dost zla.Hadaly jsme se,rvaly na sebe apod. A vratily jsme se k sobe a jsme spolu do dnes.Poeidi jsme si baracek a ted se snazime o dalsi miminko....a jsem stastna ze ho mam.Ma sve nalady ale kdo ne....ale nepredstavitelne je pro me to ze by jsme se k sobe nevratily....Tak ti radim bud na ni hodny a premluv ji at
@journals jak psala holcina vys, jak ji zranila slova od jejiho partnera, tak me taky tak zranila v prvnim tehotentsvi (zas jina slova). takze fakt je ten, ze jsem svemu prvnimu partnerovi dlouho nemohla nektere zalezitosti odpustit... az me na to po letech upozornil bratr. a jsem ukazkovy priklad jako tihle dva, jen o par let starsi, zili jsme spolu ctyri mesice, kdyz jsme sli do deti, po pulroce vztahu... taky vidim, jaka obr chyba a co bylo pro me tenkrat dulezite a az casem vidim jinak... jenze clovek mnohdy musi moudrosti dobrat, az si nabije cumak... a Ty to mas krasne srovnane a napsala jsi to rozumove vytecne, jak to je 🙂 a co emoci se tyce, ta pavlova zena bude urcite zranena... jako jsem byl i ja. v ctilivem obdobi jsem proste vztahovacnejsi...
Ona tě nechce. Kdyby chtěla, už by ti kde co odpustila a byla s tebou. Miluj dcerku, podilej se na výchově, buď dobrej táta.
@verusky Mrzí mě tvoje zkušenost ☹ Vím, že jsi něco podobného psala. Pavlova přítelkyně bude určitě zraněná, jen je otázka, jak moc tomu skutečně pomohl Pavel svou trapnou poznámkou a nakolik byl vztah nezralý na dítě a předem předurčen ke zkáze. Já si myslím, že ač to byla poznámka pitomá, tak ne natolik pitomá, aby to člověk nedokázal přenést přes srdce. Někdy chlapům nedochází souvislosti, já bych se tomu asi zasmála, chápu i uražení, ale nechápu rozpad vztahu, za tím musí být ještě něco dalšího :-/
@drakenn To rozhoupání spočívalo v tom. že v červnu jsme řešili že budeme bydlet u mě a nakonec se rozhodlo že budeme u ní a červenec a srpen jsem měl placené prázdniny a nešlo hned dát vypověd do zamestnání protože přes prazdniny tam nikdo z vedení není tak jsem dal vypověd v září a to už bylo na všechno pozde. Jen akorat nepočkala než si vyřešim pracovní a rodinne věci ve svem bydlišti než se nadobro prestehuji
@pavelv88 tak jsi za ni aspon casto jezdil ve volnu, ne? mozna cekala, ze s ni budes vic... hele s nama zenskyma je to nekdy tezke (jsi teprve na zacatku cesty je poznat 🙂). jak je ta krasna presna veta- zena nevi, co chce a neda pokoj, dokud to nedostane... a vubec zeny i muzi casto maji nejaka oćekavani... a pak prichazi zklamani, kdyz se nestanou. mozna se spolu podivate nekdy na duska- ctyri dohody (divadelne upravena kniha michaele ruize)... nedelat si domnenky... ani Ty, ani ten druhy. a hlavne neni vsem dnum konec, takze mas porad sanci ji ukazovat, jaky jsi skvely chlap!
@pavelv88 no tak hormonama to asi byt muze, ja svyho chlapa v prvnim tehotenstvi stridave milovala a nenavidela. Co poradit? Urcite to neresit tady, kde budete poslouchat jaky jste decko a bla bla.. kazdy je nejaky a je jednoduchy ho soudit po netu. Snazte se komunikovat dal s rodinou pritelkyne, s pritelkyni taky a hlavne mit zajem o mimco. Pritekyni se snazte udelat cas od casu radost, zalichotit nebo s necim pomoct. Mozna kdyz vytrvate ve snazeni tak se zadari. Drzim palce.
Zeptám se hnusně, ale není možné, to maličká opravdu není Tvoje? Že Tě partnerka takto odstřihla? Z pohledu momentálně znovu těhotné ženské si moc nedokážu představit, že bych dobrovolně na to vše chtěla být sama...