Partneři a důležitost společných zájmů. Jak to vnímáte?

Píšeš ze si si myslela, ze je dobre sa zhodnúť aj na životnom štýle a práve tie záujmy mi prídu aj ako životný štýl 🤔 a tak isto aj podpora je podľa mňa tiež vo vzťahu veľmi dôležitá a ty ju podľa toho popisu vôbec nemáš takže nevidím problém len v záujmoch ako záujmy si predstavím situáciu ako my máme doma zhodneme sa na názoroch rovnako ako aj na výchove, mame na seba dostatok času aj keď mohlo by ho byt kusok viac ale aj to co mame nam stačí a všetko čo potrebujeme vieme spolu vyriešiť ale on chodí po práci do fitka, rekreačne športovať, ide si sadnúť s kamarátmi a prichádza až večer domov, ja cez deň po práci sa venujem deťom, psom, cvičím doma alebo idem behať, trávim čas s kamoškami aj keď už ho nie je toľko ako pred deťmi, rada si večer čítam knihu (on väčšinou pozerá TV alebo niečo na tablete) a riešim všetko okolo rodiny a napriek tomu ani jeden z nás nezhadzuje iného záujmy skôr naopak navzájom sa vypočujeme, zaujímame sa jeden o druhého a vieme sa podporiť aj keď nás obidvoch napĺňa vo voľnom čase niečo úplne iné.

Ty blaho. S clovekem, se kterym nemam stejne ci podobne zajmy bych nemohla byt. Dopadlo by to presne tak, ze po case bych si nekoho podobneho nasla. Neni to prece jen o detech. Kdo ti zustane az deti vyleti z hnizda? No prece partner.

U nás platí, že protiklady se přitahují. Muž sportuje, celoživotně, hodně, já jsem knihomolka. On je extrovert, já introvert. Ale oběma nám záleží na tom druhém, vyslechneme si povídání o zápase i děj knihy. Obohacuje nás to.

Já historik, momentálně působící ve školství, on technik elektro. Co myslíš,že asi můžeme mít společného? Společnou vizi budoucnosti, společný projekt - děti, našli jsme si, co nás baví dělat spolu - focení, wellness, občas jdeme do restaurace, na výstavu, na výlet. Až spolu jsme začali stanovat a vyznávat naturismus. Protiklady se přitahují a důležité je hledat aktivně něco společného, a spíš se doplňovat,než aby to rozdělovalo.

Tchán vždycky říká, že společné zájmy jsou potřeba a já s ním v tom souhlasím, co pak až děti vyrostou a nebudou vás potřebovat, budete jen dva cizinci, žijící vedle sebe každý ve svém světě. S manželem máme odlišné vzdělání, úplně odlišnou práci, ale máme věci co nás spojují - jídlo, turistika, hry, láska k fantasy.

Nemyslím si, že partneři musí mít společné zájmy ve všem. My s manželem jsme každý jiný. On je IT, hodně logicky uvažující, šíleně chytrý co se týká matiky, fyziky. Společenské cítění 00prd 😀 Koníčky má rugby a DrD (ani jedno není můj šálek kávy). Já jsem spíš sociálně orientovaná, emocionální, spíše praktická než logická 🤣 atd atd. Asi jako kdyby Peny chodila se Sheldonem 😀
Ale zase máme podobný smysl pro humor, umíme(a chceme) si najít i společné věci a nebo se bavit o zájmech toho druhého. Neumím si představit, že bych mu vyprávěla o něčem, co je pro mě důležité, a on by mi řekl, že ho to nezajímá. I já poslouchám o programování a i když polovinu nechápu, snažím se zajímat. To je to podstatné podle mě 🤷‍♀️

Jako pokud tvoji praci neresi , asiho chapu , ale tak zase zohle neni tvuj jedinny zajem ? Ne ?

Muj chlap treba chodi do fitka a ja bych tam nevkrocila abi kdyby me za to platili ...jinak mame spolecne jine zajmy - vylety , cestovani , jine sporty...

Zeptala jsem se manžela, co říká na tu tvou otázku. A jediné, co řekl, že bez toho by nebyl vztah. A má pravdu. Kdybychom neměli stejné/podobné koníčky, nejsme spolu. Je to jedno z důležitých věcí v partnerském životě.

Spíš je důležitý respekt k osobě partnera a zájem o něj, a k tomu patří i zájem o jeho koníčky, o to, co je pro něj důležité. A společné zážitky, ať je co spolu sdílet.

@rejalin já si nemyslím, že je úplně nutné být stejní, ale jak píšeš, říct že mě nezajímá to co druhý říká, je neohleduplné a nepřijde mi to v pořádku. Říkala jsem mu to mockrát. Já jeho práci taky nerozumím, ale ráda se zeptám, něco se dozvím. I když to nikdy nepoužiju, tak mě to zajímá.

Me z toho vychazi, ze ty mu o sve praci vypravis casto a on ti prizna, ze ho to nezajima, jen obcas, a ty mu stejne priste zase vypravis o svy praci... verim, ze je to neprijemna situace pro oba. Nevim v jakem oboru pracujes a jestli to manzelovi vypravis pro zabavu nebo protoze to sama se svymi zazitky nemuzes vydrzet, v tom druhem pripade by mozna bylo lepsi si najit nejakou supervizi nebo tak neco. Existuji obory, kde cloveku hrozi, ze se pod naporem zazitku z prace i zhrouti, ale myslim, ze by si to mel zaridit tak, aby to s nim nemusel kazdy den resit jeho partner, ktery si dany obor nevybral.

Jinak k tem zajmum, u nas jsou zajmy, ktere se svym manzelem nesdilim a nejsem s to se prekonat (heraldika 🦧🫤), jsou veci u kterych vim, ze on se o nich nerad bavi i kdyz me to prijde jako zabavna a spolecna vec (zarizeni bytu 🤪), a tak nejak jsme se s tim smirili, a snazime se navzajem neotravovat. Ale tak neco clovek k hovoru mit musi ze... a nekdy se to blbe hleda, ja jsem byla treba ochotna slevit k aspon minimalnimu zajmu o zahranicni politiku usa 😄, ale jsou treba jine veci, ktere me bavi, treba vypraveni o manzelove praci, ktere prekvapive nebavi jeho... i kdyz podle tveho "ja jeho praci take nerozumim, ale rada se zeptam" by mi asi mel byt za muj zajem o jeho praci vdecny, no neni 😀 Rika, ze mu staci tam 8 hodin bejt, nechce se tim zabyvat jeste doma. Ale je ochoten se mnou treba resit statistiku nebo mi pomoct pochopit nejake technicke veci.
Takze jo mit nejake spolecne zajmy je super dulezite, ale nemusi tim vasim spolecnym zajmem preci byt tvoje prace, ne?

@gdpr životní styl je spíš myšlen jako stravování, náhled na zdraví, míra aktivity. Gaučový povaleč a sportovec taky dohromady nejspíš nepůjdou nebo to určitě nebude zrovna bezproblémové soužití. Takhle chápu životní styl já. Že jeden třeba miluje turistiku a aktivní dovolené, výlety a druhý má rád leháro na pláži a seriály. Nebo vegetarián a masožrout. 🙂

@malytlustyhroch práce je sice do velké míry i mým koníčkem. Podobně to má ale i partner, taky ho práce baví a řeší to hodně v našem osobním prostoru. Ale nejde jen o práci, už se párkrát stalo, že mi řekl, že ho něco ani trochu nezajímá i na moje aktivity mimo práci. Nebo mi řekne na vyprávění o někom, že ho nezná, tak proč by ho to mělo zajímat. Já taky velkou část lidí z jeho sportovních a pracovních aktivit neznám a považuji za normální, když mi o nich vypráví. Tohle se stalo v průběhu třeba 3 let, že mě takhle s něčím pošle do háje. Vždy mě to hodně zamrzelo a naštvalo, někdy až tak, že jsme měli tichou domácnost. A co jsem se vrátila z mateřské mezi podobně smýšlející lidí,tak mě tento nezájem čím dál tím víc od partnera oddaluje.

To zamrzi takovy nezajem, nebo spis odpalkovani, jak kdybys byla nikdo. Pusobi to na me, ze mate krizi a lezete si na nervy. Ze vam zivot, kolotoc kolem deti a prace zevsednel, a nejak jste zapomneli o sebe v tom shonu pecovat. Myslim, ze to v dlouhodobem vztahu zazil kazdy…
Kolikrat musi prijit fakt neco hodne blbyho, aby se ta puvodni laska zase “zrestartovala”.
Dalsi vec je, ze (dle tveho vypraveni) hodne lpis na tom, aby ti dokazoval nebo pritakaval tvoji hodnotu. Resp. aby uznaval, ze to co delas, ma smysl. Ale tu hodnotu ti nikdo jiny neda, nez ty sama.
Myslim, ze by vam mohla pomoct parova terapie. Otazka je, zda by do toho tvuj muz sel?

Podle toho co píšeš, to u vás není o stejných zálibách, ale o neschopnosti tvého partnera tě vůbec poslouchat a vnímat. I kdybyste měli stejné zájmy, tak by se ukázalo, že stačí mluvit o lidech, které on nezná a už tě nebude poslouchat. A on od tebe chce, abys ho poslouchala, když ti vypráví své zážitky?
My s manželem na koníčky nemáme vůbec čas a práci děláme každý jinou, takže by se dalo říct, že kromě dětí nemáme v poslední době společné zájmy. Ale jsme schopni vnímat toho druhého, když vypráví o své práci.

Můj případ je odlišný což je dané tím, že můj přítel je můj šéf v práci. Tak se logicky dost bavíme o práci i doma, hlavně o problémech což také není ideální. Důležité pro mě je že jsme oba empaticti, i muzsky 🙂 a zajímaji nás naše potřeby navzájem. (Snad nám to vydrží, ještě spolu nejsme xy let). Tobe bych také přála ať najdete cestu k větší vzájemne spokojenosti.

Něco byste společného mít měli, vše ne. Pro mě je velmi důležitá úcta, takže když já vyprávím o své práci, muž mě poslouchá, byť ne všemu rozumí. Stejně tak poslouchám já jeho, ač máme zcela rozdílné obory. Máme některé koníčky společné, jiné ne. Ale já ráda zajdu na jeho koncert a on zas na výstavu, kterou jsem pomáhala pořádat, i když se každý věnujeme něčemu jinému. Nenudíme se spolu bez dětí. To mi přijde důležité.

Máme to s manželem podobně. Manžel je workoholik. Když zrovna není v práci, tak stejně pracuje doma, kolem domu a zahrady. Já jsem doma, starám se o děti. Když mám chvilku, ráda si otevřu knihu, nebo teď jsem si koupila šicí stroj a sama se učím šít. Společně zájmy... Aktuálně děti, dodělat dům. A až odrostou děti... Chtěli bychom společně chodit túry, procházky s batohem na zádech. Prostě být co nejvíce v přírodě a vidět toho co nejvíce. S manželem jsme opravdu odlišní. Ale přece jen jsme našli něco, co nás bude v budoucnu spojovat.

Když jsem začala chodit s mým mužem, přišlo mi, že nemáme žádné společné zájmy. Ale zajímáme se o to druhého. Kvůli němu se účastníme aktivit, které ho baví a zajímají - já s ním obcházím restaurace nebo chodím na výstavy aut, on se mnou chodí do galerií a na balet. A byla to jedna z věcí, kdy jsem se do něj znovu zamilovala, když se mnou byl poprvé v galerii a prosil mě, že tomu vůbec nerozumí, jestli mu o tom můžu něco říct. A mě ty jeho zájmy nakonec taky chytily. Změnila jsem svůj přístup k cestování a trávení dovolené, on se taky přizpůsobil, a je nám v tom oběma dobře. Ale zásadní je podle mě zájem o toho druhého, že i když mluví o něčem, co mě nezajímá, poslouchám a snažím se to pobrat, když je to pro toho druhého důležité.

Já jsem v novém manželství 7 měsíců a co mě lehounce překvapilo, je že můj chlap není sdílecí typ. Takže společné zájmy máme, ale moc si nepovídáme. Když se nad tím zamyslím, jsem ráda, že nemusím mít příliš moc pochopení pro jeho PC hru a modelaření 😅

Zažila jsem s bývalým, že se o své práci sdílel extrémně hodně, a když jsem se pak chtěla posdílet i já o svých trablích, tak nebyl ochoten naslouchat. Když se to parkrát opakovalo, řekla jsem že mi tohle není příjemné. Že já některým věcem nerozumím a musím se hodně soustředit, protože mě právě jako člověk zajímá, ale na oplátku vcelku čekám to samé. To dobrá situace není.

@jahodi zazila jsem to same s ex, asi i proto je uz ex. Ja delala v kanclu a on rukama, na jakékoliv me postezovani si na neco v praci me odpalkoval se slovy na co si stezujes, vsak sedis v teple a pijes akorat kafe. Absolutní nezajem, zato ja mam ted obstojne znalosti o opravach aut, jak kazdy den hodiny vykladal o sve praci.

Myslím, že společné zájmy a zajímat se o toho druhého a projevit občasnou snahu zapojit se do jeho světa, jsou dvě věci. Bez te první to asi jde, bez te druhé si pevný vztah predstavit nedokážu. My s manželem máme par společných zájmů (stejný styl hudby, láska k přírodě, vanlife), ale jinak jsme v mnoha ohledech jiní (ja hory, on moře; ja kultura on technika; odlišné sporty). Oba máme nejakou svoji vášeň, která toho druhého nebaví, a tak si dáváme prostor si ji realizovat s někým jinym (ja si dávám sve vht dovolené s kamarádkou, on zas ty svoje se svymi kumpany), ale zároveň nas treba oba bavi cestovat, poznavat jiné kultury. 100% shoda tam není, ale nějaké průniky ano a mnoho prostoru pro kompromisy, které nas spíš obohatí než, aby nás ubíjely. Mít doma pasivního pařiče PC her, který má ze slova les osypky a za sport provozuje max šipky v hospodě bych nemohla. Stejně tak ale nějakého blázna, který i ve čtyřiceti nedokáže travit dovolenou jinak než bivakováním ve třech tisících a furt by mě honil jak nadmutou kozu....no a naslouchat a minimálně předstírat zájem o partnera práci a koníčky je za mě taky must.

Jako vztahový expert se musím vyjádřit, hlavně k těm "protikladům". Protiklady neexistují. Jen odlišnosti. I dva introverti podobného temparamentu, podobných povah a podobných zájmů se liší a mohou se tzv. doplňovat, stejně jako ty tzv. protiklady (introvert a extrovert, knihomol a společenské "zvíře"). Dva se vždy dopňují, ať jsou podobní nebo odlišní sebevíc. Jde o porozumění, pocit sounáležitosti, a to nejen pokud jde o zájmy, ale i prožívání. Protože jsme každý jiný, je potřeba míry toho porozumění, přijetí různá. Například u lidí z úplných a funkčních rodin, kteří si nesou minimálně traumat, bude ta potřeba pochopení u druhého nižší, protože ono není vlastně moc co chápat, když je člověk tzv. normální. U lidí s traumaty to bude jiné a potřebuje k sobě empatika, člověka chápajícího. Roli hraje mnoho proměnných a často, ne vždy, ale často, zájmy a trávení volného času vychází z toho, jaký člověk je, tím pádem společné zájmy mohou znamenat, že dva lidi stejných zájmů jsou si podobní. Kdo hledá pochopení, přijetí, pro toho to může být vodítkem pro to, že u takového člověka to přijetí bude mít.

Stejně jako u téměř všeho ostatního, co se týká vztahů, nelze ale generalizovat.

Luděk

P. S. Teď mi řekněte, milé uživatelky, je komentář tohoto charakteru důvodem, abych byl blokován na webu? Na jistém webu jsem psal převážně tyto komentáře, vysloužil jsem si za ně blokaci za trolling.

@rejalin to mame stejne muj manzel taky IT a silene chytrej ve svem oboru, matice a fyzice spicka ale pokud jde o nejaky vseobecny prehled a socialni citeni to je pro nej tabu😁. Ale mame spolecne zajmy jako deskovky, metalove festivaly a vylety. Jeho praci taky nerozumim a obcas mam pocit ze nechapu jak premysli ale vzdycky ho vyslechnu a zajimeme se jeden o druheho. Obcas je u nas srandy az dost hlavne kdyz jsme spolu poprve stavely nabytek a on pocita od 0 ja od jednicky takze vsechno sisaty😁😁