Partner už nemá moc zájem o mé první dítě z minulého manželství
Dobrý den maminky/tatínkové,
bohužel už si nevím rady tak se obracím sem a ptám se na Váš názor popřípadě i nějakou radu.
S přítelem jsme spolu dva roky já mám syna z minulého manželství on také rychle po tom co jsme se dali dohromady jsem otěhotněla a máme spolu krásnou vysněnou holčičku, bohužel začali problémy s jeho synem ,když jsme oznámili , že čekáme miminko , jeho syn se ze začátku těšil ,ale jeho maminka mu evidentně napovídala bulíky do hlavy , že až se malá narodí tak , že ho už nebudeme mít rádi, bohužel se to projevilo na jeho chování ke mě a k mému synovi ,kdy jsme došli do takového stádia , že já se synem a po té i s narozenou dcerou odjížděli každých 14dní pryč ,aby to nebylo horší, před dceřiným rokem se nějak tak vše urovnalo a nyní je vše naprosto v pořádku , s partnerem jsme měli velké partnerské problémy a táhlo se nám to půl roku ,kdy už několikrát jsem byla připravená na to , že s dětmi odejdu a zůstanu sama. Když už jsem měla připraveno vše na stěhování můj partner mě odprosil na kolenou , že o nás nechce přijít a, že nás miluje ať hlavně neodcházíme.
Dva měsíce jsme byli jako opravdová rodina všechno v pořádku všichni spokojený,ale z ničeho nic se můj partner začal chovat divně k mému synovi z minulého manželství stále ho jen okřikuje, je na něj nepříjemný v jiných případech mu neodpovídá nekomunikuje až jeho syn kterému je 7 let se ozval , že je na mého syna (4,5roku) zlý a , že k nám už jezdit nebude.
S partnerem jsem se o tom několikrát bavila , řekl mi , že mu vadí , že můj syn jen křičí je hyperaktivní a , že mu to začíná velice vadit a že už ho nedává, za hodinu je zase jak milius a na Honzika tutu nunu sem tutununu tam , pak zase přijde chvilka ,kdy by ho snad vyhodil ven. Nechápu co se stalo ,že se partner tak to chová, nelíbí se mi to a přemýšlím nad odchodem i když jsme se teď začali snažit jeho syna získat do partnerovi péče,jelikož jeho maminka se nestará.
Mému synovi je 4.5 let bohužel špatně mluví,ale docházíme na logopedii a na všechny vyšetření kam nás pošlou a syn se den co den lepší, ale bohužel s jeho hyperaktivitou a ječením já nic neudělám ,začalo to tři měsíce zpět kdy syn přestává poslouchat a já ani bývalý manžel nevíme co sním, ve školce říkají , že má jen takové období a až se naučí plně mluvit už takový nebude.)
Prosím o nějakou radu popřípadě nějaké zkušenosti co mám dělat.
Děkuji a přeji hezký den K.
@sudylichozrout Ano, a ještě bych řekla, že nevyřešené jsou všechny vztahy mezi členy rodiny. S tím pak souvisí i chování a vývoj dětí .
Moc Vám děkuji .. zkusím navrhnout a uvidím, jen mě to trápí ze strany mého syna vzal ho za svého tátu (jeho bohužel občas nefunguje vůbec , nebo jen když se mu chce ) a moc mě to trápí ☹ už jen z tohoto důvodu bych se nejraději sbalila a odešla ,když vidím jak se k němu občas chová nebo vůbec k obou dvou klukům ☹.
Ještě jednou moc děkuji
Tak sama vyhodnot, zda je chovani partnera k tvemu synovi adekvatni nebo ne. Kdybych mela pocit, ze je partner nejak zly k memu diteti, dala bych prednost diteti a casem si nasla jineho partnera. Je jasne, ze mu jeho hyperaktivita vadi a asi mu i hosik dost brnka na nervy, ale neni to satan, ale dite, a podle toho by mel k nemu pristupovat. Mne by tahle situace vadila a asi bych takoveho partnera nesnesla. Jedna vec je dite vychovavat, dat mu treba nejake hranice, kam muze zajit, a druha vec je byt na nej zly nebo bezohledny. Dite se muze citit nemilovane, odstrkovane a bez zastani, co z nej pak asi vyroste.....
Takze bych zkusila bud poradnu/psychologa nebo odstehovani. Ne kazdy partner zvladne hyperaktivni "cizi" dite a ne kazde, byt hyperaktivni, dite zvladne noveho partnera maminky, ktery se k nemu chova vyrazne rozdilne nez k jinym jeho sourozencum.
@ariadna12 : Já dám také přednost synovi nikdy u mě partner nebyl na prvním místě žiji pro své děti. Jen je mi prostě líto , že mi nasliboval jak se o něj bude starat jako o vlastního , což samozdřejmě do teď také bylo ,ale poslední 1-2 měsíce to prostě se nějak zlomilo ☹ Syn na partnerovi lpí , miluje ho ,ale já nevím zda on má zájem to změnit , tvrdí , že ano, že sám neví co stím má dělat a že ví , že malý za to nemůže. Nějak se nám to vše teď zamotalo dohromady i já jsem teď dost odměřená od partnera z důvodu , že vím , že má se synem problém a obávím se toho , že budu muset se vrátit tam odkud jsem přišla. Bohužel jsem se za partnerem přestěhovala 60km od mé rodiny a bohužel se budu muset vrátit zpět.
Moc Vám děkuji za rady. Jsem ráda , že aspoň někdo se ozval a dal mi radu.
Hezký večer
@klarinka17 nás starší má též 4,5 roku. Milujeme ho, a občas máme chuť ho prohodit oknem. Všechno mu říkám desetkrát, nic neudělá dokud nezarvu, manžel už ho má večer plné zuby jak je drzý, neustále diskutuje a odmlouva, když nedostane co chce tak brečí jak rozmazlený spratek že to chce... Máme ještě dvouletého, období vzdoru na plný pecky. Myslím že to spolu významně souvisí...
Takže chápu tvého partnera, že občas má tvého syna dost...
Učitelky ve školce si denně stěžují, že vůbec neposlouchá, totálně je ignoruje, ve všem je poslední, narušuje program celé třídy, bije děti... Dřív takový vůbec nebyl, doufám že z toho vyroste, až skončí období vzdoru tomu mladšímu. V opačném případě si už vybírám blázinec, nebo protialkoholní léčebnu 😂
@klarinka17 a taky je strašné temperamentní, divoký, umíněný, dominantní, a neustále lítá po bytě a u toho ječí. Je to na palici.
Tvůj partner má právo občas ztratit nervy, zvlášť když už je utahaný...
@klarinka17 upřímně, dost mi pomáhá, že ho manžel večer vychovává, já už jsem vyšťavená a nechci být jenom já ta přísná a zlá.
Možná by pomohlo, kdybys měla větší snahu svého syna ukaznovat, obzvlášť před partnerem, a taky ukázat synovi, že jeho nový tatínek má stejné právo dát mu na zadek jako ty...
@klarinka17 hlavne, at se to nejak kloudne vyresi. Sama mam velmi zive, a nekdy dooost vztekajici se dite, takze vim, ze je to opravdu velmi narocne. Pokud to partner mysli vazne, asi by mela rodina situaci resit s detskym psychologem, maji ruzne finty a postupy. Pokud mu to za to nestoji, to je jina. Muze byt na dite protivny/zly, protoze ho ma sice rad, ale proste si nevi rady a pekne mu chovanim kluk leze na nervy, ale ma o nej zajem, nebo nema zajem a kluka by nejradsi "vymazal". Ale to nikdo tady ti nepovi, co z toho to je, nejsme s vami doma. Hodne stesti.
@klarinka17 Ja bych k tomu partnerovi chovani pristupovala stejne jako by to byl jeho.vlastni syn. Je to adekvatni, neni? A mluvila.bych.s nim o tom. Myslim, ze dite fakt muze rodice stvat, i sve.vlastni. a neznamena to, ze ho nemaji radi. Ale.chapu, ze clovek.sve dite.pred nevlastnim otcem bude asi vice chranit. Mozna ze je ti ale na skodu?
@kittyy17 Tak to máme úplně stejné :D Tak teď se mi docela ulevilo , že nemám jen já ,,divoké ,, dítě :D
Syn se teda teď zlepšil ve školce je prý milionovej , sám od sebe tam začal chtít i spát a nemají s ním žádné problémy, takže jsem ráda i když teda občas je hodný i doma a občas je z něj pěkný zvíře :D ,ale zaplať pámbu už je teplo a pěkně , takže jsme celý den venku a tam, ať si ječí jak chce :D.
Bohužel vím , že občas na syna nejsem tvrdá ,ale moc dobře vím , že to potřebuje jako sůl se synem jsem byla 2,5 roku sama a pořád se mu nějak snažím vynahradit to , že jsme byli sami . A ještě teď do toho to jeho nemluvení , lítáme všude možně po doktorech jsme pořád u nějakého logopeda nebo psychologa , všude je vše v pořádku syn se za necelé dva měsíce hodně rozmluvil,ale sama nevím proč na něj nejsem tvrdá.
Moc Vám děkuji maminky , za Váš názor a za rady. Už jsem se domluvila i na rodinou terapii tak já jen doufám , že tam všichni půjdeme.
Děkuji a přeji Vám krásný nedělní den K.
klarinka, vas syn "jeci" asi proto,ze chce byt slysen. Jinymi slovy potrebuje vic aktivni pozornosti od vas. Mozna od vas obou..Kdyz dcerka spi, tak si s nim sednout k nejake hre, malovani a pozorne naslouchat, co chce rict. Kdyz prestane mit pocit, ze ho nevnimate, tak je mozne, ze i prestane jecet. Chapu, ze mate plne ruky prace s malou a mozna i s pritelem, cili syn je kvuli nedostatku casu stranou...Urcite bych to resila i s pritelem, obzvlast pokud ho maly bere jako tatu, tak se tak pritel musi i zacit chovat a davat mu bezpodminecnou lasku a hlavne POZORNOST. Deti clovek musi mit rad nejen tehdy, kdyz jsou hodne ale i kdyz zrovna hodne nejsou (zlobi obzvlast tehdy, kdyz jim rodice venuji mene pozornosti). Samozrejme se mu nemuzete venovat 24/7 ale to je treba mu vysvetlit, ze nekdy potrebujete cas na jine cinnosti a on si treba muze zkusit postavit vlackodrahu sam a vy se pak rada prijdete ve volne chvili podivat, co vytvoril atd. U nas zacal fungovat tento typ ukolovani, aby neco zkusil namalovat, postavit, vytvorit..proste dat mu tip, co ma ve volnem case delat. Ne kazde dite si tu cinnost umi vymyslet. Ale staci je obcas trosku stouchnout a najednou je z malovani lepeni panacku a vystrihovani..
Rodinna terapie je tak jako tak na miste a moc vam preji, abyste to spolu vsichni zvladli.
@gabi_k 😂😂😂😂😂 bože, jak ráda bych si s ním hrála, něco tvořila, malovala, nebo se i hezky mazlila.
Absolutně nereálné, jeho nejoblíbenější zábavou je zběsilé běhání po bytě, u toho ječí jako Tarzan, skáče po gauči, nám po zádech, většinou s sebou strhne i dvouletyho bráchu, a já po několika marných pokusech o uklidnění situace si jdu do ledničky nalít panáka...
Chlap tolik trpělivosti nemá, obvzlast večer chce už mít klid
@klarinka17 upřímně se ani tvému partnerovi nedivím. My s mužem jsme už taky vysazení na synovce, chvíli neposedí, jeho hra v téměř 6 letech je jen lítat skákat po gauči, řvát jak dinosauři a bojovat. Mluví na to kolik mu je dost špatně. Souvislé vypravování nějakého zážitků 00nic. Ale bohužel to není jeho vina. Rodičeho radši než by se mu věnovali, mluvili, četli mu, zpivali ...nechali lítat a dělali si svoje a nebo ho strcily babičce, kde je samozřejmě vše dovoleno... ale v jeho společnosti nejmenší rádi. Je to otravné neustále běhající a řvoucí dítě.ja vim, že za to v podstatě nemůže, ale když si v klidu nemůžeš vypít ani kafe na gauči aniž by tam chvíli neskakal... Takže u mě už pohár přetekl a taky k němu už nejsem moc mila. Je potřeba se na to dívat i z té druhé strany. Navíc jestli partner cítí, že je až na poslední kolejí, tak si prostě tu frustraci vybíjí na něm, protože je to nejsnazší a přírodu prostě nepřesvědčís, pořád to bude pro něj dítě bez jeho genů.
@alubif mám divoké dítě. Není to o tom že bych mu nechtěla číst. On nemá zájem, nebaví ho to. Nebaví ho žádná klidová činnost. Nevydrží pět minut sedět v klidu, natož poslouchat pohádku, nebo malovat, něco stavět. Narodil se v srpnu, a já už teď vím, že kvůli svému temperamentu půjde do školy o rok později..
Tak na to už jsem také přišla , že úkolování je to nejlepší co je :D poznala jsem to nejdříve u partnerova syna ,když měl toto období také a když ,mám jednou za 14 dní o víkendu všechny tři děti tak nic jiného už nedělám, pořád něco vytváříme malujeme díky bohu za Pepco :D kde je všechno levné a skoro každých 14 dní jezdíme nakoupit nějaké nové věci na výtvory :D Ale je to baví a zabaví i když ta naše holčička nejmladší jim to trochu stěžuje :D
@kittyy17 tak tu aktivitu musite prizpusobit jeho temperamentu..Je to kluk a potrebuje hodne vybijet energii. Nechce malovat, ok..tak at udelejte na chodbe provizorniho panaka a skakejte, nebo at napodobuje zviratka - jak skace zaba, jak dupe medved. Me docela zafungovalo to, ze budeme spolu cvicit. On mi ukaze, co mam delat a ja to opakuji. Pak to muzete otocit a ukazovat mu cviky vy. Je to pro nej velka zabava, nesedi na zadku a jsme proste spolu. On citi, ze se mu venuji a vnimam, co rika a kolem 3,5 roku si zacal i sam malovat a tvorit. Taky ho to nebavilo, kdyz byl mladsi. Co se tyce tvoreni, obcas kouka na 5 minute crafts a z toho ho obcas neco zaujme a chce to doma taky udelat (naposledy plastova lahev s brckem nebo krabicku vytvorenou obkreslenim cd disku). Pokud je to monter a technicky zamereny kluk, tak urcite budete doma potrebovat sadu sroubovaku a matic, tavnou lepici pistoli, kartony na tvoreni garazi pro mala auticka atd. Ja jsem se nechtela smirit s tim, ze mam tak blaznive dite. A tak jsem porad premyslela a patrala co s tim. Zakladem byl muj pristup k nemu a nastavovani hranic (mohu doporucit dobrou knizku) a druha vec byla, smirit se s tim, ze on vi, co ho bavi a nemohu mu vnucovat moji predstavu toho, co by mel delat. Takze jsme hledali, co chce delat a co ho naplnuje.
@gabi_k to jsem chtěl napsat také. Ten kluk je v rodině "prostřední" a mohl by cítit určitou potřebu na sebe upozorňovat. Na jednu stranu je potřeba péče o malou holku, na druhou bylo potřeba řešit problém s nejstarším (partnerovým), tak bych to viděl i dost na to, že se chce ukázat. A zároveň asi i nervy a únava z práce u partnera.
Jako táta nevlastní dcery a vlastního kluka to mohu říct z vlastní zkušenosti. A bohužel i to, že vidím, že žena dělá trošku rozdíl v tom, jestli jsem přísnej na syna, nebo na ni. Kluka tak vedu pevnější výchovou v tom, co může a co ne. A potom to možná vypadá, že ho míňkrát seřvu. Ale to je jen prostě proto, že mě víc poslouchá. To u dcery si moc dovolit nemůžu, protože pak mě žena řekne ať se jdu já omluvit, že si to holka nezasloužila i když jsem ji něco řekl 10x (a většinou to začíná "můžeš prosím", pak stupňuji naléhavost).
A hned navážu: pokud žena bude dělat rozdíl v přístupu "není tvoje", bude ho dělat i nový táta. Takže jestli chce opravdu rodinu, musí se prvně matka zamyslet "dovolila bych tohle, kdyby to bylo skutečně jeho dítě?" Protože dokud budete dávat tyhle mantinely, nikdy si mezi sebou nenajdete upřímnou cestu. I když máte další své dítě. A rozhodně nedoporučuji dávat někdy najevo "dám přednost dítěti", protože pak on "může dát přednost jiné". Za sebe říkám, že se chci citít na stejné úrovni lásky a ne být o ten stupínek níž. Sám pak přemýšlím, jestli to toho mám dávat vše, nebo raději držet odstup, protože můžu čekat kdykoliv, že se rozejdeme.
@klarinka17 ahoja, prijde mi, ze mate ve vztahu hodne nevyresenych veci a sami to asi nezvladnete, protoze vazne komunikace. Doporucuji partnerskou poradnu, nebo mediatora. Ten by vas mel naucit si konstruktivne povidat a zlepsit, co vas trapi.