Partner odmítá společné závazky
Máte také partnera - otce dítěte, který odmítá společné závazky? Jak to řešit, jak s ním pracovat, smířit se, nebo jít dál? Sama už se kloním k poslední variantě, protože naše přístupy jsou tak rozdílné, až jsem dnes v noci dospěla k názoru, že jsou neslučitelné. Je mi jasné, že neuvážený výběr otce dítěte je u mě hlavní problém, ale když už jednou jsem v té situaci, jak to tedy řešit, aby to bylo pro všechny co nejlepší. Máme 1,5 roční dítě, které bylo neplánované. V té době jsme spolu neměli vztah, takže i když se jej pokoušíme budovat, je to všechno nějak komplikovanější a náročnější, než jsem zažila kdy dřív. Jakž takž jsem se smířila s tím, že partner odmítá svatbu, ale nyní mi sdělil, že nové bydlení, které cca půl roku vybíráme, si pořídí společně se svými rodiči a já tam mohu bydlet. Já si tedy peníze naspořené na bydlení mám investovat do svého a on zase do svého. Když pominu tu praktickou stránku, že budeme oba platit nesmyslné úroky navíc, než kdybychom své finance spojili, je to pro mě život na zkoušku, na což v situaci, kdy máme dítě, už nemám "náladu". Je to tak moc, že chci společný život se vším všudy? Nebo je to podle vás v pořádku a na mém místě byste od partnera odešly?
Taky bych se klonila ke koupi+pronájmu svého. A tohle zjzsila řešit třeba přes mediatora.
@anvrzov,
pořídí si bydlení společně s rodiči? Kolik mu je, patnáct? Promiň, toto není myšleno zle.
Ale jak zde již bylo napsáno, vyřeš si vlastní bydlení a byt pronajímej. Pokud máš však pocit, že vaše soužití nemá smysl, nelámala bych to přes koleno, odešla bych (jen můj osobní názor).
A ne, není, chceš věci které jsou normální mezi mužem a ženou, pokud se mají rádi. Netvrdím, že se hned musíte brát, ale vztah je o dvou lidech, ne o jednom. Společné bydlení, komunikace, děti popř. svatba atd. k tomu prostě dříve či později patří.
Hm, asi mu nedochází, že ten největší závazek už má, dítě. Zbytek jako jsou peníze, bydlení, svatba jsou defakto maličkosti, jejich změna nikoho moc nebolí, nenechá to následky na celý život...Jeho rodiče spolu jsou? Co mu říká pojem rodina? Máte se rádi? Jaký máte vztah mezi sebou a jaký má on vztah k vašemu dítěti? To jsou asi zásadní otázky pro takové rozhodnutí.
@anvrzov nemáš to jednoduché... Každopádně sama asi cítíš, že to není v pořádku. Pokud jste spolu a máte dítě, už to není vztah na zkoušku. Měli byste chtít oba to samé, už nejste sami za sebe, jste rodina. Co se týče závazku, chlap by se měl postavit k závazkům jako chlap. Podle mého názoru buď si promluvit a byt koupit spolu, nebo si byt kup sama a na partnera se nevaž. Každopádně bych si nebyla jistá, jestli s tebou opravdu počítá do budoucna, pokud se takhle staví ke svatbě a k bydlení.
Pokud to s nim ještě chceš zkoušet a mas možnost koupit si byt sama, tak bych to udělala a pronajimala ho. Tim se pojistis pro případ rozchodu. S přítelem bych bydlela pouze v pripade, že by po městě nechtěl nájemné. Koneckonců je zivitel a predpokladam, že jsi na mateřské a v byte by bydlel tak jako tak. Pokud by chtel najem, šla bych do svého. Jinak bys platila vlastně dvě hypotéky. Jinak souhlasim, co už tu bylo napsáno, největší závazek je vazne dite. ..
Pokud fungujete jinak normálně, je to dobrej chlap, rozumíte si po všech ostatních stránkách, máte se jako rodina rádi, rozpočet máte nějak vyřešený, je skvělej táta, tak bych tohle neřešila a své peníze si dala do svého bydlení a neřešila. Mám bráchu který taky nechce mít s případnou ženou společný majetek ani svatbu, po zkušenosti s rozvodem našich rodičů, kdy po30 letech manželství zažívá celá rodina pěkné peklíčko kvůli majetku.
@anvrzov Ja bych nebydlela s pritelovyma rodicema a ani se svyma, protoze to proste podle me nedela dobrotu, navstevujeme se normalne to jo, ale bydlet s nima? ani nahodou, hlavne kvuli tchyni, ta by u nas byla pecena varena, ale neni schopna pohlidat a je to s ni jak s velkym ditetem. Rekla bych ze takovy zivot nevede nikam, ale to uz jsi zjistila taky, tak zalezi jak jsi na tom s financema a tak a ja na tvem miste bych odesla, protoze chlap co chce bydlet s maminkou se od maminky nehne ☹
@anvrzov Je mi to lito, ale ja bych s takovym clovekem nebyla. Jak se chova k dceri a jak jak jinak fungujete doma? Pokud tak moc odmita jakykoli spolecny zivot, tak asi to s nim nikam nepovede, ja hlavne nechapu, proc jste si porizovali dite, predtim jste se neznali a nemluvili o tom jake mate plany do budoucna? Nechci te soudit.
@anvrzov Je mi lito, ale dost to vypada, ze z jeho strany vlastne vztah ani nemate, jen dite, ktere je tak nejak “omylem”. Jedna vec je, ze se dva domluvi, ze svatba pro ne neni dulezita, a jina vec je, ze Ty se vdavat chces a on Ti rekne, ze si Te nevezme, prestoze Ti udelal dite. A jako tresnicka na dortu je to bydleni, stylem “ja si zaridim bydleni s nasima a ty si (s ditetem!) delej co chces, no muzes bydlet i s nama”... Pro me by nebylo o cem premyslet. Drzim pesti 🙂
@anvrzov a jeje.. Mamanek? Co to kecá? Máte spolu dítě a on chce bydlení s rodicama? Ať ti navali měsíčně rentu a pakovala bych se od něj...
@kika266
Já myslím,že se nejedná ó bydlení s rodiči,ale možná jen financování ? Aspoň tak to na ně zapůsobilo.
Čili abychom si to shrnuli: Máte spolu dítě, ale partner odmítá společné závazky? Asi by mu měl někdo připomenout základní fakt, a to ten, že ten největší závazek už jste spolu vytvořili, to jest společného potomka...Žádný podstatnější a trvalejší závazek už totiž neexistuje...S tím bydlením to na mě dělá dojem, že ho očkují rodiče, aby se "sichroval" pro případ, že by vám to nevyšlo...Taky jsem si něčím podobným prošla, když jsme s přítelem kupovali byt. Jeho matka chtěla, aby všechno bylo psáno jen na přítele, že se pak v případě rozchodu "nedomluvíme"...No, něco na tom sice asi je, nicméně nepřipadá mi fér, aby jeden partner investoval do společné domácnosti, zvelebování bydlení, podílel se na všech nákladech a ten druhý mu mohl jednoho památného dne sbalit igelitku...Jelikož trendem dnešní doby jsou nesezdané páry, holt se musí počítat s rizikem, že se pak byt eventuálně prodá a podíl se bude dělit...případně jeden druhého vyplatí, bude-li toho schopen...Přístup tvého přítele mi připadá absurdní. A rodiče by měli být první, kteří ho povedou k odpovědnosti a nebudou ho podporovat v hovadinách alá prapodivné "dvojité" bydlení...Jde přece i o jejich vnouče, proboha...Tohle by se mi vůbec nelíbilo. Viděla bych to na nějaký dlouhý a upřímný rozhovor JEN ty a partner, bez asistence rodičů, kde si v klidu navzájem přesně vysvětlíte a pojmenujete, co očekáváte a jaké jsou vaše představy do budoucna...To uspořádání, které navrhuje tvůj partner by pro mě bylo nepřijatelné i bez dítěte, natožpak s ním!
Nemyslím si, že mu do toho rodiče mluví, spíš je to obyčejný kalkul z jeho strany. Oni mu dají půjčku a nic za to nechtějí, zatímco já bych za své peníze něco chtěla - adekvátní podíl na bytě. S tím je spojeno i jejich případné bydlení s námi, to nikdo neplánuje. Nechtějí se stěhovat ani v rámci svého města (k druhému synovi, který má nízkopodlažní barák, což by vzhledem ke zdravotnímu stavu jednoho z nich bylo víc než logické), natož do Prahy.
Souhlasím s Vámi, že mu nedošlo, že dítě je ten největší závazek...Přestože sám říká, ten největší závazek už máme, tak proč si to víc komplikovat? ...Já vím, že právě proto, ale to je to, co jemu nějak nedocvaklo. On je celkově v mezilidských vztazích pomalejší....
@sahrazad1
Něco na tom je, můj nejlepší kamarád má taky malé dítě, jeho partnerka optimisticky čeká prsten, ale on mi důvěrně sdělil, že svatbu rozhodně ne...protože není ta pravá! Asi je to jednodušší, než si my ženy nalháváme, a dost chlapů zkrátka v určitý moment přemýšlí koulema.
@aneven
Právě proto přemýšlím o odchodu. Ne že bych teď nezkousla, že budu bydlet u něj, ale prostě protože se chová tak, že se mnou nepočítá. Tak proč to protahovat, když teď by naše dítě odstěhování zvládlo s menšími následky, než když bude starší. Ale jistěže mi to rve srdce.
@anvrzov Asi tomu moc nerozumím, každopádně základ není v bydlení, ani ve financích, ale v tom, jestli se máte rádi, a fungujete jako pár a jako rodina. Pokud tě postaví před hotovou věc, že on koupí bydlení a hotovo, tak je samozřejmě asi něco špatně, minimálně by to chtělo společnou diskuzi.
Na druhou stranu sama píšeš, že vám to úplně pohádkově neklape, dítě neplánované, svatba nebude, ty se divíš, že neuvažuje o koupi společné nemovitosti za x milionů? Ty bys sama o tom v téhle situaci uvažovala? Být vámi, počkala bych, chodila do poradny a koupi nemovitosti dělala v situaci, kdy si budete oba jistí, že spolu chcete zůstat.
Ale dovedu si představit i funkční pár, kde on koupí barák a ona si peníze nechá. Jak už tu padlo, můžeš ty peníze sama investovat do nějaké nemovitosti, nebo si je prostě nechávat jako rezervu, co kdyby...
@bayt Zas tak moc se samozřejmě nedivím, ale prostě varianta "koupím já a na sebe a hotovo" není v pořádku ať už to dělá z hamižnosti, strachu nebo protože má pocit, že nám to neklape. Já jsem otevřená čemukoliv, ale pro něj jsou varianty dvě, koupit může kdokoliv ale čistě na sebe (já na to samozřejmě na mateřské nedosáhnu, a on s tím operuje). Přestěhovat se musíme, ale (podle něj) jedině do vlastního. Takže varianta vyčkávat a chodit do poradny nevyjde. To vážně nikdo jiný kromě mě nikdy nežil nebo nejednal s člověkem, který není ochotný kompromisu? Něco na ně snad platit musí, ne?
Mimoto už jsem tomuhle vztahu obětovala hodně, např. jsem přišla o práci, kterou jsem měla opravdu ráda, ale zblblá a naivní z předchozího vztahu mi to přišlo normální. Nenapadlo mě, že to budu neustále já, kdo bude muset ustupovat, takové věci se prostě projeví až časem, a ten já jsem neměla.
@anvrzov A proč to tak spěchá? Proč si přišla o práci - vlivem stěhování?
Já jsem jen chtěla říct, že pokud chlap vezme své peníze, koupí barák, ve kterém bude bydlet celá rodina, tak na tom nevidím a priori nic divného. Co bys dělala, kdyby už ten barák prostě měl? Taky by ses vlastně přistěhovala za ním, a nic by ti tam nepatřilo. Pokud po tobě nebude chtít tvoje peníze, proč ne. Tratná na tom nebudeš. Úplně nerozumím důvodu, proč ti to vadí. Jde o ten pocit, že nemáte tu věc oba společně?
@anvrzov poslala bych do ho oběhu. Patrně už dítě považuje za omyl a nechce udělat další. Z jeho chování mi nic jiného nevychází...
@bayt ty ten rozdíl opravdu nevidíš? Vždyť jsou to dvě naprosto odlišné situace. O bydlení navíc vůbec nejde. Jde o princip, postoj a celkové vnímání vztahu, pokud je to možné vůbec vztahem nazvat.
@bayt Protože byt, kde žijeme je v konkurzu, vystěhovat se zkrátka musíme. O práci jsem přišla, protože chtěl vedoucí místo na oddělení, kde jsem pracovala. Byla jsem těhotná, a byl to návrh vedení firmy, který on (po mírném nátlaku na mě) přijal. Musela jsem ale odejít já. Na to si ale nechci vyloženě stěžovat, jen ilustrace toho, jak "partnerský" náš vztah je.
Jak jsem psala, jasně že mi nevadí bydlet u něj, pokud na to koukám z hlediska financí, je to pro mě výhodné. Vadí mi hlavně ten přístup. Jsme v nějaké situaci, on si vymyslí řešení a já ho musím respektovat.
@anvrzov stejný přístup - v mém případě mého manžela - jsem zažívala loni; rozvod se odstartoval de facto kvůli vlastnictví bytu a odmítání ho napsat i na mě (byt kupoval během našeho vztahu, ale těsně před manželstvím). Splátky hypotéky na tento byt šly ze společných peněz.. Padl jeho návrh, ať já se s dcerou odstěhuju k našim, on se odstěhuje k jeho rodičům, tento byt prodá, a že on pak pořídí byt, který budeme vlastnit společně. Nepřesvědčily ho moje argumenty, že jsme manželé, že máme společné dítě, stačí do katastru připsat jen mě jako spoluvlastník stávajícího bytu, a dál splácet hypotéku..
Ale ano, nakonec jsme se s dcerou odstěhovaly v termínu, který stanovil, jen s rozdílem, že my jsme šly do nájmu, a já s ním mluvila už jen u soudu.. On v tom bytě bydlí dodnes..
@bayt Je to divne a porovnavas dve rozdilne veci. Pokud se za nekym do jeho bydleni pristehujes, myslim tim, ze nemovitost mel jiz pred vasim vztahem, je to tedy velky rozdil. Tu nemovitost si poridil jeste pred vasim vztahem a logicky si ji nemuzes narokovat. Oni dva zatim nic nemaji a ani muz nema na bydleni hotovost a bude si pujcovat. Tim, ze to chce na sam sebe ukazuje, ze s ni do budoucna nepocita. Maji fungovat jako rodina, jako jeden celek, ale on si hrabe na sve pisecku.
@anvrzov promin, tak to citim ja.
No , příklad od me kamarádky. Je vdana a rekla bych opravdu stastne . Jeji manžel je poklad . Maji dve deti a funguji bezvadné . Ale byt a auto je manzelovo rodicu . Proste protoze kdyby se náhodou nekdy rozvedli aby kamarádka proste nic nedostala . Je pravda ze ze sveho do toho nedala ani korunu takže to bere tak ze je to proste jeho rodiny . Ma svůj byt jeste ze svobodných dob který pronajímá . Ja jsem také manžela poznala v dobe kdy mel svůj barák takže to beru tak ze je proste jeho . Pokud mu rodiče chtějí dat půjčku ,trochu chapu ze chtějí aby proste patřila nemovitost jen jemu . Doba je přísná a od svých kamaradu advokátů slychavam opravdu zajimavé veci kdyz se lidi rozcházejí a jde o majetky . Ja osobně kdyby byl vztah krom toho hezky . Přítel by se jinak choval jako dobry táta a partner tak bych to proste udelala tak jak bylo řečeno . Kup si svůj byt a pronajímej ho . Nikde neni napsáno ze láska znamená to , ze spolu musíte vlastnit stejne majetky a podobne .
@anvrzov hádám, že mu do toho mluví i jeho rodiče, a chtějí, aby nemovitost byla jen jeho, pro případ rozchodu. Nevím, jestli ho máš ráda, jestli ano, kup svůj byt, ten pronajímej, a máš tímto minimálně přilepšení k hypo. Jestliže ho ráda nemáš, je jasno. Ale je to celé divné, dítě s ním máš, a bydlení a svatbu ( závazky) ne. :/