Otravné švagrové. Jak je nekonfliktně usadit?
Ahoj, potřebuju poradit, jak nějak pokud možno nekonfliktně usadit otravné švagrové. Jsou 3, všechny mladší, než já. Dvě z nich mají děti (mají jich méně a jsou mladší, než naše). Švagrové všechno ví, nejlíp, na všechno mají "názor", komentář, pokaždé, když se vidíme, dostávám nevyžádané rady, moje děti poslouchají "výchovné" poznámky, atd. Posledně už i od jejich partnerů. Manžel s nimi o tom už jednou mluvil, je to několik let, ale spíš se urazily, takže poznámky trousí stále, ale jakoby do prostoru, necpou to přímo mně, nebo dětem. Je ale jasné, na koho to je mířeno. Pro ilustraci: např. jedné z nich "někdo" převrhl kelímek se štětcema a ona u toho nebyla, ale hned, že "to zase byla M. (naše dcera)" - tchýně jí pak upozornila, že to byl její syn, tak ona jen oči vsloup a že příště mu v tom máme zabránit. Vedle další naší dcery nebude sedět (prohlašovala), protože dcera by furt jenom řvala. Máme víc dětí, než je průměr, jsme s manželem ve shodě, že já jsem s nimi doma a on vydělává, ale poslouchám od nich, že se mi nechce do práce, že jsem líná, a že návrat do práce je jen o mojí vůli (mám 4měsíční miminko), pak neustálé poznámky na děti, že málo mluví/moc mluví, špatně mluví/neobvykle dobře mluví (chudáky je cepuju na logopedii), nesportují/sportují nevhodně, málo se jim věnuju/jsem jim furt za zadkem a nenechám je žít, pijí ze špatné lahve, jedí špatně příborem (jsou malí a nůž jim do ruky nepatří)/ale chleba si už mají umět ukrojit a namazat, atd. atd. Manžel na nich nijak zvlášť nelpí, takže je mu jedno, že jsme kontakt omezili na nutné minimum, tzn. cca 2x do roka (s tou nejotravnější ani to ne). Potkáváme se v podstatě jen na návštěvách u manželovývh rodičů. Ač dvě z nich bydlí kousek, tak se samy neozvou, a my už taky ne. Mohla bych se na ně vyprdnout, ale přeci jen jsou to našich dětí příbuzní, skoro se nepotkávají s bratranci a sestřenkami, což mi příjde škoda. Já už nejsem moc schopna se s nimi normálně bavit, jak o nich slyším, tak mám vztek a na návštěvy jedu "přednasraná". Ale kvůli dětem je mi to líto. Nic po nich nechci, vidět je nemusím, ale pro děti bych ty vztahy ráda nějak narovnala/zachovala. Ale zase ne za cenu naší důstojnosti a dobrého pocitu. Má někdo nápad, jak z toho ven?
Jak ja te chapu. Mam svagrovou jednu, a kdyz se s ni mam potkat, mam osypky predem. Do vychovy mi teda nemluvi, ale jizlive poznamky na cokoli si neodpusti. V lepsim pripade jen sedi nafoukla jak patraci balon a vubec se s nami nebavi. Vidime se s ni nastesti max. dvakrat do roka a dvakrat k tomu nahodou na ulici, kdyz prijede za tchyni. Ona teda ma spatny vztah i s mym muzem, takze nemame velke dilema se s ni nestykat. Deti se spolecne vidi u babicky, nebo je babicka vezme k nam. Deti za to nemuzou, komu se narodily. Ze zacatku jsem mela presne tehnle pristup, ze je to rodina a vztahy by se mely narovnat. Jenze kde neni vule, neni cesta, a ja nemam potrebu mit takove lidi v zivote. Jinak s tou praci neres. Ja mam na triku taky, ze nic nedelam. 😉
@mamikry Víš, co, ale kdybych do práce šla, tak to bude zase špatně, ve stylu "udělala si děti, a teď je šoupne do školky". Já na ně vlastně peču, jejeich uznání nepotřebuju, ale vytáčí mě to hodně. Myslim, že je to na mně i vidět, ač snažím, tak jak se objeví, tak už čekám, co zas bude, taky radši nemluvim, dekuju se a nějak to přežívám...:/
Jedním uchem tam a druhým ven. Nemusíš nikomu nic dokazovat. Třeba se děti začnou scházet sami u tchýně, až budou větší a ten vztah si k sobě najdou.
To si pis, porad budes spatna, i kdybys byla Matka Tereza. Proto si myslim, ze by ses na to mela vybodnout a proste se s nimi nepotkavat, rodina nerodina, kdyz ti to nedela dobre. Ja jsem se kuprikladu nad svagrovou za ta leta povznesla, a kdyz uz ji videt musim, tak jsem na ni mila, mam dobrou naladu, jsem nad veci a nenecham se rozhodit. Ja nejsem ve stresu a ji tim zarucene nastvu, takze spokojenost. 😉😅
Tak tohle by bylo něco na moji povahu. Ja něco podobného prožívám s tchyni a tchanem . A mne pomáhá věta: "Všichni nemůžou být dokonalí jako vy" . Tohle jsem používala na skoro všechny jejich narážky a když viděli , ze je mám na háku tak se ted stáhli. Možná by to pomohlo i ve tvém případě je takhle utnout.
@fandysek_1
@mamikry
Díky, máte pravdu 🙂
A dětem tyhle poznámky nevadí? Protože tohle neposloucháš jenom ty, ale poslouchají to děti a pokud už jsou větší, tak si dřív nebo později uvědomí, že to je na ně 🤔
@mourovatakocka No, že by za mnou přišly a ptaly se na to, to se nestalo, ale přemýšlím stejně, jako ty. Já jsem si i říkala, že bych je tam posílala jenom s tatínkem, ale chci mít ošéfováno, že se jich tyhle kecy nedotknou. Např. jak vytáhla na dcerku, že jí shodila ty štětce, tak jsem jí potom vzala stranou a říkala jí, že mi to přišlo od tety nehezký, že se jí měla omluvit, když vyšlo najevo, že to neudělala, ale že prostě tohle se stává, někteří lidé se chovají takhle, a důležité je, že my víme, jak to bylo. Koukám na to jako na příležžitost, jak jim ukázat, jak se k tomu postavit, až se jim toto stane jinde. Ale štvě mě to děsně...
Vidíš takhle jsem nad tím nepřemýšlela - a máš pravdu. Jako trénink, že ne všude je vše košer asi ano. Jen já bych na to koule neměla. Záleží asi na stáří. Třeba u těch štětců - myslím, že top by bylo nebrat dceru stranou, ale naopak to řešit přede všemi.
@mourovatakocka Asi jo... Já zas nechci ten konflikt, oni jsou velká rodina, tzn. představa, že se z toho stane situace, kterou budou teoreticky řešit 3 švagrové, jejich 3 partneři, tchán s tchýní a ještě teoreticky teta a strejda se svými protějšky, 4 bratranci/sestřenice s protějšky a do toho devadesátiletá prababička vs. já s dětma a manžel, kterej tam ani nemusí být u toho ... no radši bych se tomu vyhnula...
Tohle je těžké, já se snažila navázat kontakty s obouma svagrovkama a není zájem 🤷 jsem z nás nejmladší, mám nejmladší děti, výchovné poznámky vcelku neposlocham, nejsem typ co si do tohohle nechá kecat a věřím, že už to pochopily🤷 několikrát jsem je zvala, že si děti pohraji, navazi vztah, nic, zbytečná snaha, už nějak nemám sílu to řešit, hold více teď budu pracovat na vztahu s blízkými kamarádkami, aby děti takhle někoho měly, když vlastní krev nemá zájem 🤷 ale tam tyhle vztahy bohužel řídí více tchanovci, který se také jako prarodiče nepretrhnou, kdyby děti neviděly rok, tak mě přijde, že jim to je sumak 🤦
Tak z takové hypotetické situace se mi převrací naruby všechny vnitřnosti. Jednoznačně žádný kontakt bez muže na tvé straně a pokud by to bylo vyhrocené, tak bych se na veškeré kontakty vyprdla. Tlupa kritických lidí v jedné místnosti, to snad ani nemůže být zdravé.
Já se chovám slušně k tomu, kdo se chová slušně ke mě. Pak mám dvě strategie, ignoraci, kdy mi to ten člověk nestojí za námahu odpovídat a řešit to. Tady mi skutečně musí být volný, jinak se akorát sebezapírám. Druhá je, že odpovídám ve stejném duchu, prostě ho vrátím nohama na zem. Nemám potřebu si nechat kálet na hlavu. (Došla mi s některými lidmi trpělivost.)
Co mi vadí hodně jsou poznámky na děti, pokud si nějaký dospělý léčí komplexy na mě, ok beru to. Je to prostě jen vůl, ale nálepkovat a nasazovat na dítě mi přijde ubohé. (Děti nemám, vadí mi to i u dětí, které nejsou moje.)
Myslim,ze deti o nic neprichazeji.Asi taky nebudou chtit poslouchat,ze na ne neustale nekdo pinda.
Jen k tomu řeknu, že velmi fandím tomu přístupu, abyste si pohlídala, že dětí se to nedotkne. Sledovala jsem to jako dítě na bratrovi, který byl v rodině za spratka, co za všechno může, a kterému se nikdy nevěřilo, ale mamka, i když pochybovala, se málokdy příbuzenstvu postavila, a sice po x letech v dospělosti se pravda začala dostávat na povrch, ale už bylo pozdě a ovlivnilo ho to jako člověka a i vztahy v rodině celkově.
To mi takhle bezdětný a nezadaný švagr opáčil , když n na návštěvě u tchánu lezla malá pozpátku (bylo jí tehda 13 měsíců ) a hrála si, řekl: že leze pozpátku, že by to mohlo svědčit na opožděnost. Na to jsem procedila mezi zuby, že dcera ještě ve 13 měsících být opožděná může, ale ve 30 už je to tristní, koukla jsem na jeho vražedný ksicht, který v tu chvíli hledal výraz aligátora a čekala útočný manévr...bylo ticho, od té doby je.
@orisek56 My jsme tam takhle jednou zase poslouchali, jak naše pořát nemluví, to že jejich Pepíček mluvil už v roce ve větách, říkal věci jako fonendoskop a kde si cosi, tak jsem měla na jazyku, že je jak Kim Čong Un, že ten taky v půl roce diskutoval s ministry o ekonomických otázkách země, či co... Ale jsem srab, no :/
Tak já jsem taky. V mnoha ohledech jsem drzela hubu a držím bohužel i u své rodiny, protože t pindy pokracuji...ale tenhle popich mě jaksi nasral, tak to že mě vylitlo i když jsem zrovna zvykala chlebíček. Nenechám si nadávat a ponižovat děti , jelikož jsem jako dítě právě tyhle pindy poslouchala, tak m na to alergii.
@orisek56 Chápu. Myslim, že jednou to u mě taky bouchne, a bude...
@orisek56 na mého syna posledně “nevlastní” tchyně prohlásila, že je antikoncepční (a to byl zrovna hodný), tak jsem jí opáčila, že vzhledem k tomu, že má dvě pubertální dcery, tak by měla být jen ráda 🤦♀️
Jinak se švagrovými bych se asi nestýkala, proč si nechat kazit náladu někým takovým. Můj otec se odstěhoval od své rodiny 300 km, jezdili jsme tak dvakrát do roka a akorát jsme tam s bráchou a mamkou poslouchali, jak žijeme v hnusné, špinavé Ostravě, já jsem tlustá a brachá je hloupý 🤷♀️ Jako dítě mě to hodně mrzelo a byla jsem smutná, že mě babička nemá ráda…teď ve 30 už se na to dívám jinak, ale i tak si ty blbé narážky mohli nechat 🤷♀️
jak z toho ven? prostě omezte návštěvy na O ročně, když 2 ročně jsou moc, děti o nic nepřijdou👎
Když mi taková návštěva spíš bere než dává, tak ji proste utnu...
A neboj tvé děti o nic nepřijdou 😉 jinak mám jen jednu svagrovou, s kterou se vídáme jen na oslavách narozenin našich a jejich děti a to mi bohatě stačí 🤔 ono to, že jsme v pribuzenskem vztahu tak to z nás kámošky rozhodně neudělá, navíc mé děti bratrance a sestřenici (děti od švagrové) ani pořádně neznají....
Poslala bych tam jen muze a deti se zeptala zda tam chteji jet. A sama bych si udelala hezky den pro sebe 🤗
A opravdu toužíte zachovat a utužovat vztah dětí s takovými lidmi...???
Ja mám, až příště něco řeknou. Tak já bych řekla, že na jejich výchovné metody a názory nejsem zvědavá. Že mám věk na to, si vychovávat svoje deti sama jak uznám za vhodné. Tečka. Ende, finito.