Otec miminka je pro potrat 😞

Také si to myslím, máte stejný názor. O drobečka se postarám, zaopatřím ho aby měl skvělý život. Domluvím se s ,, otcem" že po nem nic nechci, ale ráda bych aby byl napsaný v papírech. Dá se to nějak udělat? Vůbec nevím jak to chodi ☹ je mi 22, a o takové to věci jsem se nikdy nezajímala 🙂 Děkuji za Vaše názory a odpovědi🙂

Kolik je ti let ? Zvládla bys miminko zabezpečit i sama ? Pomohl by ti někdo ? Třeba rodiče ?
Já teda taky nejsem pro potrat, pokud to není z nějakého závažného důvodu, za který považuji prakticky jen zdravotní stav nebo dítě ze sexu znásilněním ....

Miminko je dar.

To jsi si měla rozmyslet dřív než si ho pustila pod kalhotky..., nic není 100% 😕
Rozhodnutí bude stejně na tobě, ty s tím budeš žít a muset se vyrovnat... 😎
Zvážila bych zda to byla unáhlená, překvapená reakce anebo jeho definitivní, závazné rozhodnutí...
Pak zda je svobodný, bezdětný... (nemá moc času - má ženu, rodinu a ty milenka, zábava, zpestření?) A i tak se dají požadovat alimenty.
Oznámit mu svoje rozhodnutí. Věcně, jasně, stručně.
A uvidíš jak se zachová...
Ono zamilovanost je krásná věc, ale milovat a láska věc druhá...
A mysli na to, že miminko všechno prožívá s tebou - emoce, stres, beznaděj i naději... 😵

Ahoj Moniko, chápu, že máš asi dost pochybnosti a nejistoty do budoucnosti. Záleží na hodně okolnostem kolem. Je těžké ti poradit, nepíšeš kolik ti je, jak bydlíš, kolik vyděláváš, jestli on je svobodný. Píšeš, že pracuješ, takže bez financí úplně nejsi. Postoj "otce" se může v průběhu změnit a třeba se postaví k tomu, tak jak by měl. Zodpovědní jste oba. Možná se jen bojí zodpovědnosti. O riziku, že už by jsi po interubci nemusela mít děti, to jistě víš, o tom psát nemusím. Musíš si sama položit základní otázku, která se týká jen a jen tebe. Jestli to miminko v hloubi srdci chceš a nebo ne. Jestli jsi připravená na to, že svůj čas už nebudeš mít jen pro sebe, ze začátku se bude točit jen kolem dítěte, kariéra jde taky bokem(alespoň na nějakou dobu). Navíc jestli jsi si jistá, kdo je otec, tak i kdyby jste nebyli spolu, tak alimenty na dítě by musel platit. Takže bez prostředků by jsi jistě nebyla. A z vlastní zkušenosti vím, že se najednou objeví kolem tebe lidé, kteří tě v tom podpoří jak psychicky, tak finančně (materiálně). Tak doufám že se rozhodněš tak, aby jsi byla v budoucnu šťastná a nelitovala jsi svého rozhodnutí. Ať už bude jakékoliv 🙂 Je to tvůj život a tvé rozhodnutí a na nějaké soudy okolí nereaguj a vůbec je neřeš.

Asi tady budu za bezcitnou potvoru 😒 Ale já bych šla na potrat ☹
Jsem máma od dvou dětí. A moc bych toužila po dalším....

Potrat mi přijde jako šílenost, hlavně když mám kolem sebe tolik kamarádek, které.l tolik touží po dětech a nemohou je mít ☹

Ale.... prostě si nedokážu představit, že bych měla dítě s člověkem, kterého vlastně skoro vůbec neznám. A který to dítě nechce (omlouvám se, ale vůbec se mu nedivím....).
Pokud nejsi "stará", netikají ti biologické hodiny a nejsi vyloženě mateřský typ, tak bych do toho dítěte nešla.

Své děti zbožňuju, žiju jenom pro ně..... Ale nedovedu si představit, že bych na ně byla úplně sama.... bez otce, bez babiček, bez peněz..... Neříkám, že to nejde. Je spousta žen, které to tak mají a zvládají to. Já je obdivuju. Ale třeba vím, že já bych to asi nedala ..... ☹

kamaradce se stalo to co tobe.otehotnela a přitel nechtel mimčo.nešla na potrat.přitel se sni rozešel.našla jinyho a s nim ma druhy ditě.
taky bych nešla na potrat.
@monica2

Mno těhotenství nepřichází jen tak. Je to dar že si nás někdo najde u dělá z nás maminku. Dítě přichází vždy v pravou chvíli ikdyž nám to tak v tu chvíli nepřipadá. Na druhou stranu jsi to ty kdo bude o dítě pečovat v bříšku a pak na světě. Jsi to jen ty kdo bude pro miminko a dítě po celý život ta kdo mu dala život , ta kdo tu je když je nejhůř. Teda mámy by měly být u všech důležitých věcí svých malých dětí. A někdy i těch velkých dětí.
No chlap to vidí teď tak že mu to poleze do peněz a bude mu to viset na krku ať se vrtne kam ať potká tu či onu. Celkem ho chápu.
Ale tak jestli máš kde bydlet. Jestli tak v rodném listě zapsaný být nemusí.
Po mé zkušenosti dvou dětí vím že tuna toho co jsme koupili u staršího jsme vůbec kupovat nemuseli protože to jde i bez toho. Základní výbavička toho opravdu důležitého se dá sehnat velmi levně.
Přeji ti ať už se rozhodneš jakkoli aby jsi nikdy svého rozhodnutí nelitovala.
Hezký víkend 🙂

@monica2 to je otazka, ja sama si myslim, ze pokud se nekdo na miminko neciti, nezvladla by to finančně a psychicky tak je to na povazenou. Miminko je dar, ale dar tak kam se ma narodit. Nejsem pro to, aby si kazdy za kazdou cenu dite nechaval, ale mám pocit, ze ty ho chces a tak asi nechat. Je to jen na tobe a dobre to promysly, vim o cem mluvim a silene to boli, ale vim jak bych dnes dopadla kdybych se tenkrat rozhodla jinak. Ani ja ani miminko bychom nebyli stastní.

Zapsat otce můžeš do rodného listu i bez jeho souhlasu. Jen příjmení drobečka bude po tobě. Kdyby jsi chtěla po něm, musíte se na tom shodnout a vyřídit na matrice. On kdyby nesouhlasil s otcovstvím má právo u soudu podat žádost o poření otcovství, kdy se pak dělá tst DNA. Jinak ze zákona má vyživovací povinnost a dokonce má povinnost ti finančně pomoci i v době lehnutí (to ale nevím přesně - najdeš vše na netu). Kdyby ti dělal problémy a neplatil, musíš to tahat po soudech a dostala by jsi to ze začátku asi až zpětně, až by mu to nařídil soud. Jinak alimenty se vypočítávají z jeho příjmů.

@monica2 já bych si mimčo nechala...bud to zkousne a nebo ne...ale já bych se s potratem nesrovnala....a navíc i kdybych šla na potrat, cž bych nedokázala, nemohla bych s ním už dát být.....ani kdyby me nutil....navíc je možné že časem zmení názor...a i kdyby ne, díte jedno není překážka do budoucna...

@monica2 Doporučuju zkouknout Čtyři v tom 1 - příběh Lucie. Opravdu to není lehké být na dítě úplně sama ☹
Já jsem také otěhotněla nečekaně. A málem jsem byla bez tatínka. Ale já s tím člověkem byla x let, milovala jsem ho. Věděla jsem, že od začátku, že to dítě chci. A hlavně to nejdůležitější - měla jsem plnou podporu své rodiny - psychickou i finanční. Naštěstí jsem sama nezůstala - tatínek se po prvotním šoku rychle vzpamatoval 😉

Pokud bude otec v RL, musí platit alimenty. Aby ty jsi dostala nějaké příspěvky od státu, musíte mít ty alimenty od soudu potvrzené. A je to podle mě ze strany matky sviňárna, aby si přes otcův nesouhlas miminko nechala a pak z něho tahala peníze. (Sežerte mě 🙂) Ale dej mu čas, ještě se může rozhodnutí změnit. Ukážeš mu miminko na ultrazvuku, on rozteče a pokud má rád tebe, tak pro něj miminko nebude problém. Přeju hodně štěstí 🙂

Z tvého příspěvku mi přijde, že si miminko nechat chceš, jen se bojíš... Pokud to tak je, tak určitě na potrat nechoď, litovala bys toho. Dítě se dá zvládnout, i když jsi na něj sama, je to záhul, občas pěkné nervy, finančně nic moc, ale to mimčo za to stojí... Jistotu, že na dítě nezůstaneš sama, nemáš nikdy... Stát se může kdykoliv cokoliv. Na zapsání do rodného listu bych netrvala, když otec nemá zájem, je to spíš kontraproduktivní, důležitější by mi přišly ty alimenty...
Jinak tu existuje skupinka Maminky samoživitelky, tam najdeš spustu holek co jsou na miminko i od začátku samy a zvládají to skvěle 😉 https://www.modrykonik.cz/group/2300/

@lucikr84 otce bez souhlasu do rodného listu zapsat opravdu nemůžeš, pokud ti souhlas nedá, musíš na něj podat žalobu o určení otcovství 😉

Dlouhou dobu jsem byla mamina samoživitelka a zvládla to!!! 🙂 Myslím,že miminko za ztrátu vztahu stojí a co vy víte,třeba ho to nakonec také pohltí.Ne hned,asi je dost v šoku,ale časem 🙂 A i kdyby ne,věřte tomu,že až se miminko narodí,budete děkovat bohu za to,jak jste se rozhodla! 🙂

Ahoj, nevím, jestli můj příspěvek bude relevantní, ale ráda bych řekla dvě věci:
1) Já osobně jsem se rozhodla už na ZŠ, asi v devítce, kdy nám pustili takový ten vzdělávací pořad o potratu, že ať se stane cokoli, nikdy to neudělám. 🙂
2) Vyrůstala jsem s mamkou sama, s mým "otcem" byla krátce, pár měsíců (po rozvodu se svým prvním manželem, který si našel milenku). Když otěhotněla, bylo jí 32. V těhotenství se rozešli, po mém narození se krátce dali dohromady, ale pak to celkem dramaticky zase rozpustili. Za celý svůj život jsem nepocítila žádnou "diskriminaci", máme se rády a žily normální život. Co je ale důležité - nebylo to jednoduché, teď zpětně si uvědomuju, co všechno musela máma překonat. Měla velkou podporu v rodině (pomoc se sehnáním a zařízením bydlení, hlídání, když jsem byla nemocná, trávení prázdnin, hlídání po škole), stejně tak, když jsem byla starší, svých kamarádů (to zejména ty prázdniny - byla jsem tak trochu "putovní" dítě 🙂 , pak dědění různých věcí). I když to třeba zní teď zvláštně, měla jsem krásné dětství.
Chci tím hlavně říct, že se to dá zvládnout, nebude to jednoduché, ale jde to 🙂 . Takže pokud se rozhodneš mimčo si nechat, věřím tomu, že to dáš 🙂 .

Tím že už mám taky dítě,a vím jaký to je,někdy né zrovna růžové ale nic hezčího neznám,říkám že bych nikdy na potrat nešla...Vím že stojíš před nejtěžším rozhodnutím v životě ale je to dar.Půjdeš na potrat a nikdy toho nepřestaneš litovat,budeš si říkat:ted by miminku byl zhruba rok,ted by už šel do školy...sice máme pitomě nespravedlivý stát ale matka samoživitelka není zas tak neobvyklé a určitě máš rodinu a kamarády co ti pomohou.a co ty víš,třeba se to nakonec tatínkoj rozleží v hlavě...a když ne,určitě nezůstaneš do konce života sama....vím že to není tak jednoduché jak to tu píšu ale jen za miminko,který ti dá ohromnou kupu krásných okamžiků bych vyměnila cokoliv...

@monica2 Osobní zkušenost...
Nám se zadařilo za velmi velmi krátkou dobu. Partner byl proti. Řekla jsem mu na rovinu, že to je na něm - buď má šanci být s námi nebo se prostě postarám sama.
Dokonce jsme se na nějaký čas rozešli. Nic jsem mu nevyčítala, vybrečela jsem se na rameni kamarádky. Pak jsme se dohodli, že ok, bude se starat, ale budeme bydlet každý zvlášť. Nakonec jsme se měsíc před porodem sestěhovali, ale musel to vyslovit on, ať jdu k němu - nechtěla jsem, aby mi to někdy vyčetl.
Závěr - máme spolu dvě děti... a loni jsme se vzali.

Chlapi (pokud do toho nepřijde nemoc) mohou po podobné akci mít děti kdykoliv... žena může přijít o všechno.

@anneli11 krásně napsano a souhlas...navíc chlapům vše dochází pozdeji....jim řekneš díte a vubec po krátke známosti a oni vypnou mozek....mají zkraty, ale často se po nějaké době vzpamatují.....

Moni,ne,dítě je zázrak.každé 5tehotenstvi prvních třech měsících nevydrží.je tolik maminek,co by taaak chtěly děťátko,a nemohou,nejde jim to ani pomocí IVF...mam kamarádku,co byla kdysi na potratu a 7let s manželem jim pak nešlo otěhotnět.Různá vyšetření,IVF,nic...nakonec klaplo,ale manžel ji uz opustil,je šťastná za holčičku co má.Mateřství je to nejkrásnější,co v životě ženy přijde.Fakt vim,o čem mluvím.Mam Zlaticka a chtěla bych byt pro tu krásu zázraku zas těhotná.Az vam to3kilove miminko položí na bříško,to horké tělíčko budete mit na sobě,budete plakát štěstím a děkovat,ze jste ho nezabila.Pred 10 lety jsem mela jeden vztah (z mnoha),kdy jsem nakonec podlehla a ano,i milování,jenže to byl jeden z těch grazlu,co mi jeste po prvním milování hned ráno řekl,"ano,chtěl jsem Te dostat hlavne do postele"...kondom praskl,odvezl me jeste na pohotovost,ale postinor si uz musela zaplatit sama.

Nikdy vic bych tohle neudělala.Otehotneni je zázrak,je mi 33 a mam první dítě.A mam spousty kamaradek,které taaak chtěly,chtějí,a nejde jim to,a kdyz uz klaplo,jak jsou šťastné.Opravdu,změníte zebricek hodnot.

To maličké vás bude milovat a vy jeho,a láskou se nic nepokazi.Budete moct zahlcovat své děťátko láskou,a užívat si jeho blízkosti,jako ono vaší.

Bude vás milovat spocenou,nenamalovanou,rozcuchanou,a pláč vždy utichne,jakmile je k sobě pritulite.

Doprejte si lásku,která hned tak rychle neodejde.

Gratuluji k zázraku.

Tohle je hrozně těžký rozhodnutí a udělat ho budeš muset jen a jen ty. Mně je skoro 28, čekám druhé dítě, mám skvělého manžela s obrovskou podporu a pomoc celé rodiny. Takže teď bych ti řekla, určitě na potrat nechoď, zvládneš to, i když to bude těžké, miminko ti to všechno zlé vynahradí a budeš šťastná, že jsi si ho nechala. Na druhou stranu moc dobře si pamatuju, jaký byl můj život ve 22, bez pořádného chlapa, peněz, pracovního zázemí a nevím, jestli bych na to našla odvahu, jestli bych byla tak vyzrála a nesobecká. Takže jestli se rozhodneš si miminko nechat, jsi úžasná a budeš skvělá máma. Ale jestli ne, dá se to pochopit a nikdo ti to nemůže vyčítat. Pokud otec o dítě nestojí, nepřemlouvej ho, nepros, s takovým chlapem by jsi asi šťastný život nezažila. Ale určitě ho nech zapsat do RL a žádej alimenty, není to jen tvoje záležitost a každá koruna se ti bude hodit.

Holky, maminky, paní. Za Vaše názory, rady a zkušenosti vám chci moc poděkovat! 🙂 ..moc mi pomohli. Je mi 21let a už 4rokem bydlím sama. Asi tak 5let jsem pomáhala svojí mamče s bráškou, který přišel na svět před 8lety 🙂 Chodila do práce, a já šťastná ségra hlídala a pomahala ji 🙂 Ohledně dětiček jsem po ni. Děti jsou radost, a vždy jsem chtěla mít sve vlastní 🙂 Prislo to dříve, než jsem čekala, ale rozhodla jsem se, že se drobečka nevzdám. Mám skvělou rodinu, která mi vždy ve všem pomůže, o kamarádech ani nemluvě. Pokud bude chtít ,, tatínek" se postarat (nemluvim jen po finanční stránce) tak každopádně budu jen ráda 🙂 Pokud ne, zvládnu to, třeba na to jednou časem přijde. Chlapy jsou přece jen trochu jiný v tomto směru. Celý večer jsem probrečela, ale radostí. Ještě jednou Vám všem chci poděkovat, že jste mi pomohli si vše uvědomit a ujasnit. Na drobečka se moc těším 🙂 Až budu mluvit s ,, tatínkem" Tak písnu jak se k tomu postavil 🙂 Pokud si na mě udělá zítra chviličku čas, tak budu jen ráda 🙂 Ikdyz je to těžké ho dohonit 😀 Díky jeho podniku nemá čas na nic, ale to je samozřejmostí, pokud to chce dotáhnout, musí se snažit 🙂 Alespoň v tomto směru je rozumný 🙂 😀 Mějte se krásně a dobrou noc všem :-*

@monica2 jsi velice inteligentní a s takovým zázemím a kamarady určitě nebudeš litovat,. Podle foky jsi hezká holka, takže se ani neboj, kdyby tatínek zblnul, že by jsi zustala sama. Užívej si miminka, jak ti roste v bříšku a počkej až bude vetší a větší....častokrát si uvedomíš, že ses rozhodla správne.Hodn štěstí i zdraví vám všem.

@monica2 ještě nemáš plně vyhráno, ještě se může v prvním trimestru stát cokoli a možná se to vyřeší samo, nicméně, pokud jsi dospělá, neváhala bych. Když to tady pročítám, různé diskuze jak ženy chtějí otěhotnět a nejde jim to... Samosřejmě nemůže ti tady nikdo poradit tak aby ses podle toho rozhodla, musíš to cíti sama😉

Nedá se to říct jen tak od stolu, ale já nejsem proti potratům. U mě by záleželo na pocitu z celé situace a těhotenství, ale než nemít k dítěti otce, raději bych šla. Tím neříkám, abys chodila taky, jen, že je to také řešení.

@zulitvi Já teda nesouhlasím. Sviňárna? Já si zase myslím, že když s někým spíš, musíš počítat s tím, že může otěhotnět. Šuk... to jo, ale závazky to ne? A chtít, aby šla na potrat není sviňárna?

Já jsem se přesně do stejné situace dostala přesně před třemi lety. Otěhotněla jsem, ale tatínek miminko nechtěl, chtěl potrat. Taky jsem přemýšlela, co mám dělat, jestli si miminko nechat a být sama, nebo jít na potrat. Nakonec jsem rozhodla, že si ho nechám. V těhotenství jsem byla na všechno sama. Pomáhali mi naši i brácha, ale samozřejmě to není ono. Narodila se mi nádherná holčička, dneska už má dva roky a čtyři měsíce. Tatínek si ji nakonec bere, ale jinak jsem na všechno sama. Není to jednoduché, vůbec, po všech stránkách, ale jsem šťastná, že ji mám. Před těmi třemi roky mi při druhé kontrole moje gynekoložka řekla, že chlap nemusí zůstat na pořád, ale dítě zůstane. To mi pomohlo při rozhodování a měla jsem jasno 🙂

@monica2 Rozhodla ses dobře. Já měla manžela. Byli jsme spolu celkem 9 let. Otěhotněla jsem a on mě opustil. Celých 8 měsíců těhotenství jsem byla sama a jsem dodnes. Ani na minutu jsem neuvažovala o potratu. Mě bylo teda 31 let, takže starší než ty. Ale chci tím říct, že i kdybys měla chlapa, může kdykoli odejít a proto bych se kvůli němu, na to zda si nechat dítě, neohlížela. Zvládneš to. Držím pěsti.

@monica2 podle mě je potrat zdravého dítěte neodpustitelné. Určitě to poznamená nebo poznamenalo všechny ženský, který to kdy podstoupiy nebo podstoupí. Já bych s tím žít nemohla. Ale rozhodně bych otce uvedla v rodném listě a předem bych se nevzdávala ani finanční podpory a případného styku dítěte s otcem. Otec nemusí mít zájem, ale dítě má mít právo vědět, kdo je jeho otec. A pokud máš podporu rodiny, tak to určitě zvládneš. 21 je sice velké mládí, ale jsi už dospělá a určitě se budeš umět postarat. Dřív to byl normální věk pro založení rodiny. Ono odkládání dětí do věku po třicítce má taky svoje slabé stránky. Věř si, určitě to zvládneš. Když člověk musí, tak musí... Držím pěsti!!!

@monica2 To zvládneš! Jsi rozumná, že ses rozhodla si miminko nechat, budu držet pěsti ať i tatínek změní postoj... Pak nezapomeň napsat jak se k tomu postavil 🙂