Otec mé dcery má paranoidní schizofrenii
Dobrý den,
U mého bývalého přítele, otce mé dcery, před rokem zjistili paranoidní schizofrenii. Bydlíme od něj 300 km daleko, bydlí u své matky, která neustále pije a maty přítele, který je to samé. On je z nich psychicky vyčerpaný. Jeho matka ho trápí takhle odmalička. Zřejmě to má psychikou, ale vrtá mi hlavou i ta dědičnost, že má dcera má třeba vrozené předpoklady k této nemoci. Samozřejmě se budu snažit to u ní.nevyvolat, ale jsou jí tři roky a strašně mě mrzí, že svého otce pozná takhle. On se neleci, tvrdí, že není nemocný a zhoršuje se to s nim. Jeho matka není schopna se o informovat o tom, co je pro něj nejlepší a jak se k němu chovat a vůbec mu nepomáhá, max. když má nějaký ten svůj záchvat, zavolá sanitku, je pár dní na psychiatrii a pošlou ho domů. Pořád ho mám ráda, přeci jen jsme spolu něco zažili a moc bych mu chtěla nějak pomoct, ale nemám žádné pravomoci k tomu. Chtěla jsem za ním přijet, ale nevím, jak by zareagoval, tak jsme to zkusili po telefonu nejdřív, a nechtěl se mnou ani mluvit. Jen jsem slyšela jak se párkrát usmál, když mě slyšel. Ale prý o mě a o dceři pořád mluví. Tak se rozhoduji, jestli za ním jet nebo ne. A také by mě zajímalo, kdo s tím máte jakékoli zkušenosti, informace o této nemoci, jak se k takovému člověku chovat ,atd. budu za to moc ráda. Děkuji
Měl ji muj deda a bohuzel tez nikdy nepriznal,ze je nemocny,slychal rzne veci a byl presvedceny o svem,treba z toho,ze postak dal do schranky dopis si vydedukoval,ze chodi za babickou a tu na noc zamykal do loznice. Rozjelo se mu to taky kolem tech 25 let,babicka to s nim vydrzela do okamziku nez se ji pokusil zabit,pote byl na psychiatricke lecebne,ale i tam tvrdil,ze ma pod posteli budik a ze mu ho tam dava babicka nebo ze nekoho navadi,aby mu ho tam dal. není to jednoducha nemoc a pokud se odmita lecit,prijde mi,ze pro tebe bude nejednodušší a nejbezpečnějsí nemít s ním kontakt. Jinak,co jsem se dozvěděla,pokud má PS vypuknout,tak vypukne a nic s tím nenaděláš,dědičné sklony samozřejmě jsou. Bohužel.
Děkuji za odpovědi. Jsem z toho docela zoufalá. Tak moc bych mu nějak chtěla pomoct, dosáhnout toho, aby se šel léčit. Jeho matka mu k tomu nepomůže. Nechci aby si zničil celý život, ale já s tím bohužel nic neudělám :(
@hvezdicka97 Chovala bych se normálně. Asi bych se poradila s nějakým rozumným doktorem-myslím, že jsou i horší věci. Máš ho ráda a to je určitě pro něj důležité. Neřešila bych teď nějakou dalekou budoucnost. Chovala bych se přirozeně-jako ke každému jinému.Řekla bych mu, proč je pro mne důležité, aby se léčil. Mluvila bych o svých pocitech-pozitivně.
To ano, ale mám strach z toho, jakou na mě bude mít reakci. 3 roky jsme se neviděli a do telefonu se mnou nechtěl mluvit. Mohlo to být ze studu, ale opravdu nevim. Tak, jak píšete, bych s ním chtěla mluvit, jen mám strach z jeho reakce :/
@hvezdicka97 No jo, ale dalo by se domluvit po telefonu předem. Jinak chápu, ale takhle nic nesvedeš-nepůjdu do vody , dokud se plavati nenaučím-říkala moje stará teta. Takže jestli s něčím chceš pohnout, musíš to prostě zkusit. podle toho, co píšeš, by byl asi rád, kdyby Tě viděl.
@kika_21 já si taky myslím, že by byl rád. Něco jsem si o tom četla a zjišťovala, tak jsem se rozhodla, že tam pojedu 🙂
PS je těžká diagnoza, nejsou vyjimečné výrazné změny nálad, pod medikamenty se to drží v "normě" ...měla to naše vzdálená teta a bratr mého otce. Oba onemocněli zhruba stejně, tedy kolem 18 roku. Když se léky vysadí nastává okamžik záchvatů, nepoznávají ani rodinné příslušníky, jsou schopni na ulici vykřikovat ve své realitě sprostá slova, de facto, vidí lidi a prožívají reálně své imaginární situace, takže působí nebezpečně, ale my jsme se s agresivitou nikdy nesetkali, jen to může člověka, který to nezná pořádně vyděsit. Myslím, že se to dědí přes koleno v rodinné linii přímé, tzn. větší pravděpodobnost onemocnění by měla tvá dcera, kdyby to měla např. sestra tvé matky. Ale ověř si to u odborníka, nemůžu ti nic tvrdit 100% 🙂 Píšu jen své zkušenosti a jak to bylo u nás. Naše teta dokonce "unesla" v 25 letech dítě od supermarketu, protože se domnívala, že je její...takže chce to opravdu pod dohledem, dodržovat léčbu a být hodně trpělivý, až ve stáří přichází ty výpadky paměti a iracionální chování, jako praní radioaktivních věci, apod.