Opustil nás. Jak to zvládnout?
Holky zdravím....před týdnem nás opustil manžel po 17 letech. Je to pro mě hrozná rána a nedokážu se s tím smířit, nejsem schopná ničeho. Děti mám 16 a11 let, zatím to nesou dobře.Jsou s taťkou neustále v kontaktu a schází se, i to mě hrozně bolí.Odešel, že už ho to nebaví, nežije,strašně vysávám, necítí se u nás jako doma (bydlíme u mých rodičů), jsem negativní a i trochu bordelářka.Měli jsem nádherný vztah..., jezdili jsme po výletech, dovolených, karavanem, bavili se..... plánovali rekonstrukci. Ještě týden před rozchodem jsme byli na oldies a bylo to vše super...jako za mlada, fakt jsme si to užili, tančili, jsme, smáli jsme se.... (teda prý asi jenom já, mě bylo řečeno). Neumím si život bez něj představit, byl mojí součástí, vše jsme dělali společně, mohla jsem se o něj kdykoliv opřít a najednou je vše pryč....Nechce nic zkoušet...poradna, změna, stěhování....nemiluje mě....cítí ke mě jen to, že kdyby se mi něco stalo nebo bych byla nemocná, tak mu ti není jedno. Slíbil, že o děti se postará, zrekonstruuje byt...ale já si to neumím představit.Vidět ho, mluvit s ním bolí moc, ale nevidět ho a nemluvit s ním ještě víc.Nedokážu nic dělat..., soustředit se, furt jen bulím a ptám se proč...ale vlastně vím, že je chyba ve mě a zkazila jsem to já....,Krom posledního měsíce, kdy chodil domů později a moc se nebavil jsem nic nepozorovala.Stále jsem se ptala co se děje odpověď bla nic...až minulý týden, to z něj vylezlo..., že už to trvá dýl a chtěl mi to říct po prázdninách, ale když jsem do toho začala rýpat...rak tedy povolil. Ujišťoval mě, že žádnou jinou nemá...nevím...Nedokážu si prostě představit, že jen tak spálí mosty a zmizí mi ze života. I když to tak úplně není...musíme být v kontaktu kvůli dětem, ale zatím mi to moc nejde. Spíš mám stále nutkání mu volat a přemlouva, ptát se.....Je to zlatej chlap....ale už není s námi. Nevím co mám dělat, jak to zvládnout, moc to bolí.....
To mě tedy moc mrzí. Hrozná a strašně náročná situace. Ale... Nenech se vmanipulovat do toho, že je to jen Tvoje vina. To není nikdy. Měl úplně stejně příležitostí s vaším vztahem něco dělat, tak jako Ty. Jak se píše výš, silně pochybuji, že muž vše opustí jen tak. Určitě je tam nějaký důvod, buď krize středního věku nebo někoho má nebo do něj někdo něco hučí a tak dále. Píšeš, že je Tvojí součástí, je to kruté, ale není a nikdy nebyl. Ty jsi Ty a bylo by dobré si na to rozpomenout, vzít rozum do hrsti a poshánět zbytky důstojnosti. Abys udělala vše nejen pro záchranu vztahu, ale zároveň neztratila sama sebe. Chce to čas a klid, mnohé se ještě ukáže časem.
Já mu hrozně věřím, nikdy jsme si nelhali....tak myslím, že by mi to řekl....i když na druhou stranu, jestli si myslí, že by mě to ještě víc ranilo...těžko říct. Vím čím to je, je to mnou....a už ho to přestalo bavit....moje negativita apod., jak píši "vysávám".
@biciklissie Vztah už bohužel zachránit nechce....v šoku jsme byli z toho všichni, přátelé, rodina z obou stran....Thcýně mu domlouvala, ale řekl jí, že už to nejde....Nejhorší opravdu je, že vím ty svoje chyby, že ani jedna věc co řekl by nebyla výmyslem....Ale 17 let mi neřekl...změ%n to, štve mě to...jestli to tak půjde dál..odejdu. Prý mi to dával najevo, ale já jsem byla slepá.....Bolí to i z toho důvodu, že opravdu byl zlatej mužskej, hodne, pracovitej, s dětma to uměl, obětavej....no opravdu nemohu říct jedniný špatný slovo ani v téhle situaci.Naopak říkal, že finančně se o děti postará, pomůže, byt zrekonstruuje.....
Zlatej mužskej, kterej zčista jasna po 17 letech opustí rodinu a ještě ti vsugeruje, že je to tvoje vina. Ok. Podívej, teď to bolí, ale musíš otevřít oči a podívat se na tu situaci trochu jinak, ne tak zaslepeně.
@janca2002 taky bych to viděla na pěknou krizi středního věku. Možná u nějakého kamaráda viděl jak žije svobodný život a chce to strašně vyzkoušet. Najednou vidí jen rodinu, starosti. Mrzí mě to. Co nejvíc a ním omez kontakt. Není to jednoduchý, máte děti. Ale už velké děti. Spoustu si toho domluví sami.
Ty si musíš přiznat, že to bude trvat dlouho. Ne týdny nebo měsíce. Ale klidně rok i víc. Bude se to postupně zlepšovat. Ale budou horší i lepší chvíle. Těch lepších bude čím dál víc.
Taky je dost možný, že si uvědomí, že udělal chybu. Že ta svoboda, kterou chce, není zase tak skvělá jak vypadá, že mu chybíte. A pak záleží jak se zachováš ty. Přeju hodně síly. 🍀Neboj se požádat si o pomoc. Je to těžké. Já se v tom plácám už 2 roky...
@janca2002 jako jak jsi ho vysavala?
@areh Kamarády máme společné a Ti všichni mají také rodinu.Snažím se s ním kontakt omezit, ale moc to nejde. Teda nevolám mu a neprosím, to se držím i když bych hodně chtěla.Navštěvuju psycholožku, drží mě sestra..., naše společná známá)bohužel přítelkyně od jeho kolegy a nejlepšího kamaráda). Jseem taková hromada negatiity, ta představe jak dlouho to bude trvat mě zabíjí. Představa rozvodu a těch věcí kolem, vymazání ho ze života, kde mi byl tou největší oporou.Najednu stranu sem v naději, že si uvědomí, že mu chybím....ale na druhou stranu už prostě vím, že se mnou nemůže dál.Děti vím, že mu chybí, jsou spolu stále....KOntakt nemáme omezit kvůli dětem...musí vidět, že spolu umíme vyjít i tak....Ale to mě hrozně zraňuje.Teď ta rekonstrukce...vůbec nevím, jakto udělat ale kývla sem na jeho nabídku, jelikož vím, že já už bych se na to nevzmohla po finanční stránce. Furt se mi derou jenom myšlenky na něj a na ty krásné chvíle a někdy i ty těžké, kdy jsme se uměli navzájem podpořit a pomoct.Je to pro mě teď vše nepochopitelné a budoucnost nwpředstavitelná.
@nektarinka123 Svoji negativní energií, všeho sem se bála, nic nechci, neumim, nebudu, bojim se....hádala sem se s mamkou, křičela jsem..... a tak...proto vím, že není cesty zpět.
@janca2002 Vždycky je to chyby obou, vždycky. Rozhodně si nepřipouštěj, že se to stalo je kvůli tvým chybám. Ani omylem. Pokud se mu něco nelíbilo, měl to říct. Mrzí mě to, ale jak píšou holky, asi nějaká krize nebo co, ale takhle zbaběle se dospělý člověk nechová, dospělý člověk to zkusí řešit. Ve světle tohoto bych tvého manžela netitulovala přídomkem "zlatý", ale přídomkem "zbabělec". Rozhodně nehledej chyby jen u sebe, není to tak.
@janca2002 hele - jedna vec. fakt si nenech udělat díru do hlavy, ze za to můžeš jenom ty. "Dávat najevo" nestačí. Jestli "dával najevo" neco 17 let a ty sis toho nevšimla, tak to dával najevo špatně. Tak buď je sociálně hodně nesikovnej, nebo vylozene hloupej (sorry) ze ho to nenapadlo "dat najevo" jinak. Třeba si - světě div se - promluvit. Zni to jako nebetycnej alibismus. Jaaa bych zustal.... ale ta tvoje negativita.... blbost. Další věc - to ze bydlíte u vasich rodičů bylo nevyhnutelny? Jenom tak ze zvědavosti. A ještě jedna - poslední mesic(e) začal chodit pozdě proč?
@sarihy Snažím se si to říkat..,ale furt mi to nejde přes mysl....neříkám, že jsme se kvůli něčemu nepohádali, ale prostě zdravě, jak to je všude....ale nikdy ne, kvůli mé povaze.Přesně taakhle to defacto říkají všichni.....ale proč mě to nejde...neumím najít negativa a valstně díky své negativitě či ho ještě omlouvám a snad i chápu. Jsem asi opravdu blázen. Zkrátka mi to ta hlava nechce probrat...není jediná chvíle, kdy by se mi hlavou neprohnala myšlenka na zážitky a chvíle společné co jsme měli. Je to k zbláznění.
Loni jsem zjistila muži milenku, mou nejlepší kamarádku, rok jsem bojovala. on žil dva životy, letos v březnu to prasklo znovu. A já měla nějak 1,5mes nervy, že to nedám. Ale tak nějak jsem se otřepala, změnila vlasy, byla na operaci, začala si všímat lidí kolem sebe, buduji sebevědomí a zjistila jsem, že je mi bez něj lépe. Letos jsme byli 16 let a příští měsíc 15.výročí svatby. na podzim bude rozvod, děti a prodej domu... a on šťastný tedy nevypadá. držím pěsti.
@kami1984 Držím pěsti a moc ti fandím.....hlavu vzhůru👍🍀
@zlataberta děkuji, já jsem už nějak v pohodě🙂 teď ještě ty soudní věci.
@odula
@odula Vlastně už když jsem spolu začínali, řekla jsem, že z domu nechci, že jsem to jednou udělala a stejně jsem byla vrácena.Druhou možností bylo bydlet u jeho rodičů. "kývnul" na to a vlastně bez nějakých problémů. Neměli jsme se špatně....naši nám i často pomohli a to nemluvím o hlídání dětí.Časem ovšem přišel problém, když jsme chtěli něco změnit na baráku...mamka měla řeči a nechtěla se s tím moc smiřovat. Hádala jsem se sní, stála jsem za mužským...a buď se povedlo nebo ne...ale ve směs ano.Poslední měsíc....byl radši s kolegou a kamarádem u nich v práci aby nemusel domu asi.Opravdu nevím zda někoho má nebo ne....vždy jsme si říkali všechno a myslím si, že by mi to řekl...snad jedině, že by mi nechtěl víc ublížit.Asi se to nedozvím.
@kami1984 Přeji ti, ať všechno dobře dopadne a užívej nového života🌞
@zlataberta moc děkuji🙂 beru to jako novou výzvu, šanci.)
@janca2002 Chápu, že teď říká, že vztah zachraňovat nechce, Ale to se ještě může všechno změnit, všechno je to čerstvé. Otázka je, jestli to chtít zachránit, za mě je to hodně podivný razantní krok. A ta snaha to všechno hodit na Tebe, to mi přijde vyloženě odporné. I kdyby tedy to vaše soužití bylo celé příšerné, tak proč nepřišel a nesnažil se to řešit za včasu. Stále si myslím to samé (a nejsem tu evidentně jediná), že má minimálně polovinu viny a že to zas tak zlatý mužský být nemůže, když se takhle zachoval.
@biciklissie Ano, říkají mi to všichni...že vina je vždy na obou stranách a hlavně, že to měl řešit....jenže do hlavy mu nikdo nevidí. Můj dojem je, že mi nechtěl ubližovat...věděl, že při covidu sem se sesypala, byla v úzkostech a depresích a vlastně mě z toho vyhrabal on. na druhou stranu něčím podobným procházel on vloni na jaře a taky to zvládl se mnou. Opravdu mu do hlavy nevidím. Bojím se, že do toho začnu ještě víc zatahovat děti...už teď se nedokážu ubránit otázkám, když se vrátí od taťky...co říkal, jestli se na mě ptal, jak se cítí apod. Ale dcera mi řekla, že mi stejně řekne jen co bude chtít...nic co by mi mělo ubližovat a že se ani o tom s taťkou bavit nechce a taťka, že o tom nemluví.Manžel se chce rozvést, když jsem se ho na to ptala....ale zároveň nabídl tu rekonstrukci a finanční pomoc s dětma, že se o ně postará. Finančně sem na něm taky závislá.Když budeme cokoliv potřebovat, máme se ozvat.Asi nás nechce nechat na holičkách. I proto neumím na něj říct jediné křivé slovo, kromě toho, že mě hrozně zranil.
Tohle, co děláš, je přesně to nejhorší, co dělat můžeš. Obviňovat sama sebe. Ty jsi neudělala nic špatného, nemůžeš za to. Snažila ses jak jsi věděla. Také si myslím, že má prostě krizi středního věku, to se mužům stává. A běžně se stává i to, že si pak uvědomí, že udělali blbost a chtějí se vrátit. A to už je jen na tobě, jestli ho vezmeš zpět nebo ne.
Hele na tyhle “nadherny” vztahy, kdy ze dne na den chlap odesel, uplne neverim. Asi si neco prehlidla, nebo si to namlouvala. Znam nekolik paru, kdy chlap prasknul do bot, ze je chce jeste zazit neco lepsiho. A nakonec to ve vsech pripadech dopadlo tak, ze ta zenska je stastna, spokojena, v novem vztahu a chlap je sam, nebo lita ze vztahu do vztahu a chce se vratit. Takze za me zivot rozhodne nekonci. Bud vdecna za to, co jste prozili a kdyz chce jit, nebran mu, nepros ho, otevri se novemu zivotu, muze ti prinest spoustu dobreho. Jak lehce opovrhuji soucasnym trendem resit kazde 💩 u psychologa, v takovem pripade bych se nestydela ho vyhledat.
Těžko říct, co za tím je... Můžu se jen dohadovat o důvodech. Kdo z vás byl ve vztahu ten dominantnější, kdo se ve vztahu víc přizpůsoboval? Protože u nás je můj chlap dominantní a v hodně věcech se nepřizpůsobí. Možná mě taky jednoho krásného dne napadne odejít, protože vím, že on se nezmění. Člověk může roky v něčem žít a být celkem spokojený. Ale pak ho třeba napadne, kolik tomu vztahu vlastně obětoval a jestli se mu to opravdu dostatečně vrací. Někdy už je člověk tak unavený, že už nemá sílu druhému něco vysvětlovat... Možná potřebuje svůj prostor, možnost dýchat, ujasnit si, co chce a co je priorita (pokud v tom teda není jiná žena). Možná je to trochu takové to: stokrát nic umořilo osla. Třeba to ještě není úplně ztraceno. Zajímala ses o to, co mu ve vztahu chybělo? Jsi ochotná něco udělat s tím, co mu vadilo? Protože jedna věc je, že si druhého člověk vyslechne, ale když pak nepřijde akce a změna, i když to člověk řekne x krát... Tak prostě jednoho krásného dne to ten druhý může vzdát s tím, že se stejne nic nezmění a že má ještě kus života před sebou a chtěl by ho žít jinak.
@adelisss Tak nějak jako je vá poslední věta mi to řekl i manžel. Nabízela jsem poradnu, že se odstěhujem, budu na sobě makat.....ale bohužel už nechce nic měnit, já jiná nebudu...a on už tence. Takhle mi to řekl.Ani mi nechce dávat nějakou naději. proto je mi vše tak jasné a jsem bezradná jak se s tím poprat a smířit.
@janca2002 Chápu, že u Tebe teď hrozně pracují emoce, to je pochopitelné. Tak spíš možná dej tady na nás, které jsme racionální a praktické. Ať se stará pořádně o děti, platí, řeší to bydlení. A Ty využij ten čas k práci na sobě, abys měla sebevědomí, dokázala to přijmout, tolik se neobviňovala a hlavně se pokoušela z toho vynechat děti. Ono asi stejně víc poradit nejde, musí se to odžít.
Och, jaký to zlatý člověk, který ti v životě z ničeho nic odpálí granát. Jestli byl dlouhodobě nespokojený, měl to řešit. První s tebou, pak v manželské poradně. Pokud by nic nefungovalo, pak teprve opustit rodinu. To je jediné správné řešení. Ne, že se jednoho dne sbalí a čau, to je podraz nejvyššího kalibru.
Nerozjela se mu deprese?
Je mi to líto.
Když u nás padlo slovo rozchod, cítila jsem se jako ty. Ale psycholog mi otevřel oči a zjistila jsem, že ve mě manžel ubíjel moje sebevědomí a sezení mi moc pomohla najít sílu jít dál.
Ta slova, co o sobě píšeš jsou tvá nebo psychologa? Co na to říká on?
Mě tenkrát ex vsugeroval, že jsem hnusná a tlustá... No nebyla to pravda, jsem normální holka a vážila jsem 60 kg, takže taky v normě.
Drž se a mluv o tom i s dětmi, jsou už velké a pomůžou ti.
@janca2002 Podle mě někoho má nebo krize středního věku?