Holky, hlavně ty 40+. Máte nějaké zkušenosti jaké to je, když člověk se před 50sátkou rozloučí se svým životním partnerem? Manžel má milenku už 3 roky. Původně jsem myslela, že to skončilo, ale vztah jen přešel do ilegality. Ona si původně myslela, že on se rozvede a bude s ní, to on nechce. Ale jak jsem zjistila, k vodě ji taky nepošle. Takže jsme si promluvili a já víceméně pochopila, že se snad jedná o tak skvělé "přátelství", že by mu velmi chybělo - o všem si povídají, ve všem mu rozumí. Sex je prý ovšem mnohem lepší se mnou. Je to děs. Takže zažívá nějaké duševní souznění. Mám ho fakt ráda, máme děti, rodinu, majetek. Nechci jí ho předat na zlatém talíři, ale mám strach, že už to nezvládnu. Stašně se trápím. Jinak je nám spolu fajn, podnikáme plno věcí, máme X společných známých, pro které jsme ideální pár a samozřejmě jsme za ta léta na sebe zvyklí atd... Řekl mi, že on se rozvádět nechce.
Máte někdo zkušenosti? Žijete někdo v takovém psychu? Nastartovaly jste nějaká nový život v 50? Jak se od něj odpoutat?
@lednova pdobný trojúhelník zažila moje mamka, nakonec se rozvedla, ona chtěla a on nchtěl ale nakonec se domluvili..jako děti sice odrostlé ale bylo nám 15+ jsme to nechápali a otce za to odsoudili..dodnes mamáme skvělý vztah s mmkou ale s otce už ne..tím že jsme zjistili že má dlouholetou milenku, které dal přednost před mamkou a nakonec před rodinou (což v tvém případě asi nebude) tak o nás přišel..máme spíš formální a pracovní vztah..poradit nedokážu..chce to si dát všechno na papír plusy a minusy rozchodu..
Manželovi tahle situace očividně vyhovuje, má vše, co chce, servis a dokonce i dvě "manželky". Nic na tom asi časem měnit nebude, proč by to dělal. Otázka zní, necháš ho, aby Ti tohle dělal? Myslím, že si to nezasloužíš. Měl by dostat jasně najevo, že buď ona nebo Ty. Možná by o tom pak konečně začal přemýšlet, jak Ti ubližuje. Aby věděl, že Tě nemá jistou. Podle mě by ses trápila čím dál víc, pokud by se nic nedělo a on takhle pokračoval.
@lednova Partneři mají mít vždy rovné (stejné) postavení a šance. Na život "ve třech" bych nepřistoupila, protože bych neměla stejná práva jako můj muž. Přistoupila bych jen na variantu otevřeného vztahu, tzn., že on by mohl mít svou milenku a Ty svého milence (nebo přítelkyni a přítele, chceš-li to pojímat takhle). Protože v opačném případě se vystavuješ riziku, že manžel tě bude sobecky využívat pro svůj vlastní prospěch a blaho, že chce žít se dvěma ženami, které o něj budou nastřídačku pečovat, zatímco minimálně ty, ovšem pravděpodobně i milenka, se budete trápit.
Takže jestli je takový frajer, že chce mít milenku, pak jen za předpokladu, že budete mít otevřený vztah, kdy ty si také budeš moct najít partnera. Věřím tomu, že až mu předneseš tuhle variantu, ukáže se doopravdy, nakolik s tebou chce být (i za cenu, že by se o tebe dělil tak, jako ty o něj) a nakolik je jen pohodlný a sobecký.
Držím palce 😉
@lednova no asi bych mu dala ultimatum, aby se např. do konce roku (prázdnin, nebo do podzimu, prostě do určitého data) rozhodl, jestli ona, nebo já. Pokud to opravdu nezvládneš, tak bych se pak odstěhovala, nebo on by se odstěhoval. Rozvádět bych se asi moc nespěchala, ale začala bych žít život svobodné ženy. S tím, že to náležitě vysvětlíte i dětem, co se doma děje. I když jsou dospělí, měly by to vědět.
@lednova proč by se rozváděl? dělá si co chce, promineš vše ... chlap chce mít hlavně klid. proč jsi ho nevykopla okamžitě jak jsi zjistila že tě podvedl? proč si myslíš že milenka chtěla aby se rozvedl - řekla ti to? proč mu věříš, že sex s tebou se mu líbí víc? jak s ním můžeš spát? jak můžeš naslouchat tomu, jak si spolu rozumí a nadále o něj stát?
Mě stačila první sms - kroutil se, tloukl mi do hlavy, že jsem ji špatně pochopila a ještě ani spolu nic neměli a letěl - do 5 min. byl za vratama. bylo mi 50. a bylo to těžké, velmi těžké, on by také nikdy neodešel, představoval si to jako ten tvůj. stěžoval se všem známým jak jsem ho vykopla jako psa.. A mě začalo dobrodružství: po šoku a bolesti prožívám nejhezčí období svého života. za rok jsem si našla přítele. nyní mám druhého a třeba bude i další kdyby tenhle zlobil. užívám si svobody. je mi jedno jestli s mužem nebo sama. je to super. až nyní vím, že jsem udělala dobře. naše manželství už by nikdy nebylo dobré.
radím ti: rozmysli si, jestli chceš žít dál jako podváděná chudinka. někdo nedokáže vykročit do neznáma, je na partnerovi závislý, nedokáže se uživit ... . a nikoho za to nelze odsuzovat. pokud to dáš, čekej až se vydovádí. a pak v klidu spolu zestárnete. nebo si také najdi přítele, žij jako on," souzněj" a spi s jiným a manželovi tvrď že je to s ním stejně nejlepší ... a hrajte si přede všemi na šťastný pár. nebo mu řekni že se rozvedete . buď se lekne a milenku opustí, uvědomí si co ztrácí, a vrátí se. nebo ne - a ty se s ním doopravdy rozvedeš a začneš žít normální život. je to na tobě. on to má na háku - tebe i milenku. klidně vymění kteroukoliv z vás. milence je to myslím ale jedno. ona o něj nebojuje.
@lednova V takomto psychu žijem tretí rok. Vekovo some si asi rovnaké a s manželom sme spolu 28 rokov( vrátanie chodenia-tri roky).Máme tri deti. Svoje skúsenost zhrniem takto:
1. rok: chce to riešiť v prospech rodiny
2. rok: poriešil to - doma si presadil život po svojom, tj. mám aj rodinu aj milenku a inak to nebude, ja už tomu dobre rozumiem, citovo som sa odstrihla, nežijeme intímne, spávam na matraci v inej izbe( v spálni je on, zo spálne mám fóbiu)
3. rok: čakám, že mi bude lepšie, naopak, žijem ako citový robot, nič mi nerobí radosť, len vegetujem, nežijem, strašne ma štve, že sa zo mňa dobrovoľne stala pracovná sila v domácnost a v záhrade( aj ked tá záhrada je ešte niečo, čo občas rozžiari moje dni), rozčuľuje ma to o to viac, čím viac sa on snaží prejaviť mi za to všetko( pochopenie....prácu....výchovu detí...bla bla) ocenenie. Myslela som, že si zvyknem, že zabudnem, že ho dokážem úplne ignorovať( ved ľudia žijú aj po rozvode v jednom byte občas), ale nejde to. Každá debata, pohľad naňho mi pripomenie to všetko, čo mi urobil a robí. Dusím sa tu. Už len dva roky chýbajú poslednému synovi do maturity a viem, že musím vydržať, ale bojím sa, že to nedokážem. Ak máš možnosť odísť a nie si viazaná deťmi na každodenný pobyt doma, odíď. Potrebuješ sa citovo odstrihnúť a v novom prostredí je to ľahšie. Z vlastnej skúsenosti môžem povedať, že to nebude lepšie, iba horšie a tvoja psychika bude stále viac a viac trpieť.
Ahoj. Jak je?
asi bych se pokusila s tou druhou sejít a vysvětlit jí, že se manžel nikdy rozvést nehodlá. Takže jestli s ním bude dál ztrácet čas. A pokud prohlásí, že to jí nevadí, tak zkusit zatlačit na manžela, že bud to s ní utne sám, anebo že odcházíš. Protože když je to všechno s tou druhou tak skvělý, tak na tebe vlastně zůstává jenom ta práce - a na to že kašleš. Uklízet, prát vařit žehlit a ta druhá slízne smetanu.
I když já sama se přiznám, že bych si rozvod v tom věku představit neuměla. A ted už vůbec ne, ale naštěstí není důvod. Musím zaklepat.
@anelamates Nezůstává jen práce, ale většinou i společně prožité těžké chvíle i krize, před kterými se jednoduše z "mileneckého" vztahu "ulije". Je to ještě víc o té smetaně. Na čas, bez starostí,s úsměvem... to je jednoduché.
Zdravím, no abych pravdu řekla, setkat se s tou druhou, to jsem dlouho nechtěla. Je to totiž naše známá (pro mě bývalá 😒 ) - takže možná paradoxně je to pro mě o to těžší. Mám strach, že bych se jí nad kávou rozbrečela. Ano - jí skutečně stačí tak 1x do měsíce výlet s přespáním. Manžel si myslí, že nevím a myslím, že i kdybych mu mávala důkazem před nosem, tak nepřizná. Já si začínám konečně chystat únikovou cestu. Je pravda, že fakt dlouho jsem se snažila, ale asi nedokážu být ani ta první ze dvou.... Ale říkám na rovinu - je to po těch letech hrozná představa a nevím, jestli to vůbec kdy dokážu a jestli zbytek života stejně nestrávím v útrapách. co by kdyby... prostě je to na houby. Jsou ale v životě mnohem horší situace, já vím.... Samozřejmě se nabízí i možnost zůstat a zařídit se stejně, ale na to já nemám povahu a žaludek. ☹
@lednova jestli vas to trochu povzbudi, moje mamka se rozvedla po 25ti letech z podobneho duvodu. Dnes, po par letech, ma noveho pritele a tak spokojenou a stastnou jsem ji dlouho nevidela. Vzdycky je cas pohnout svym osudem a v 50ti jeste stale mate spoustu kvalitnich let pred sebou. Drzim palce
@pulecp Ale to já řadím taky pod tu práci - ony ty krize přestát je dřina.
@lednova Nevzdávej to bez boje, prober to s ní. A možná když jí řekneš, že tedy dobrá, at je po jejich, rozvedeš se a ona si může tvýho chlapa klidně nastěhovat domů i s jeho špínou a zlozvyky, tak couvne. Kdoví. Něco jiného je natěšený načinčaný čistý voňavý chlap jednou za měsíc a něco jiného každodenní - co bude k večeři? Kde mám tu košili? Kam jsi mi dala šroubovák? Ne? Já bych to zkusila, hlavně pokud by mi na tom manželství ještě záleželo. Jinak ovšem ne.
@anelamates Ono to funguje i obráceným směrem (naštěstí nemám osobní zkušenost), doma se kupí prožité krize, složité prožitky, neřešené konflikty... a "venku" to je relax, krása, "smetana". Chtěl jsem to záměrně oddělit a zdůraznit, protože přesně to je tím, s čím se denodenně setkávám, když s někým na vztazích pracuji. A JE TO PŘESNĚ TO, CO BRÁNÍ "SMETANULÍZAJÍCÍMU" SE VRÁTIT. Jen, mnohdy, necouvne "ta druhá" hned, některé si opravdu myslí, že "ho chtějí mít úplně pro sebe". To spíš "smetanulízající" si může dřív uvědomit, že reakce na jeho vlastnosti u nové partnerky, když už s ní je pořád, mohou být stejné ne-li ještě silnější, než u "staré" (tím myslím předchozí 🙂 ).
Přijde mi to ponižující s ní "chtít mluvit".... A vlastně ani nechci aby couvla ona, já potřebuji, aby couvl on, jinak mi tak nějak nedůvěřivě zbyde....
@lednova souhlasím, taky bych se s ním nesetkala. Moje mamka zažila to samé, otec si začal s rodinou známou, mámina kamarádka.. Asi bych mu řekla že se chci rozvést že takový dlouhodobý vztah k jiné nedokaážu tolerovat. Bud se vzpamatuje a utřídít si hodnoty, jestli mu ta milenka na dvě noci v měsíci stojí za to. A taky bych to probrala s dětma, máš je tuším starší, nastínit co se děje a kam to směřuje aby to por ně nebyl šok z čistého nebe,.
lednova: mysli jen a jen na sebe!!! a udělej to, co doopravdy chceš.
odejít - to je to nejtěžší, ale nejlepší řešení pokud tě tato situace ničí. bude to bolet. dlouho. je jasné že se bojíš. ale i když je to nyní pro tebe sci fi, bude ti pak super!!! přijde lepší - takový, jakého si zasloužíš a budeš si nadávat, proč jsi to neudělala hned. mluvím z vlastní zkušenosti. rozvedla jsem se v 52 letech, měsíce probrečela - a teď mi je úžasně, je mi jedno jestli mám přítele nebo ne - užívám si svobody. svobody které jsem se tolik bála!!! a chlapů je dost - já poznala super muže. hodných je fakt dost. dostali za uši od žen. touží po partnerce.
a je i možné, že ten tvůj si uvědomí o co přišel a začne o tebe bojovat. a když ne - nestál za to!
a na ni se vy .... . je to potupné ji kontaktovat. jedině že bys jí řekla ať si ten poklad nechá.
neboj se!!! i samotné ti bude líp než se takto trápit. neváhej - jednej !!!!!
@evinda12345 ahoj, před časem jsem tady četla příspěvky na téma manželký troj či čtyřúhelník. Docela by mě zajímalo, jak to s tvým přítelem dopadlo. Jsem v podobné situaci. Jsem 4 roky rozvedená a řeším podobný problém a nevím, jak dál. Také jsem měla, nebo možná, že ještě mám přítele, ale už to mezi náma moc neklape. Zdá se mi, že si asi našel jinou. Má přede mnou tajnosti, nikdy nevím, kdy přijede, a jestli vůbec přijede, když jsme spolu, odchází telefonovat abych ho neslyšela, vymlouvá se, že to jsou pracovní hovory. Mobil si pečlivě hlídá. Bydlím se synem, přítel zásadně jezdí, když ví, že syn bude mimo domov, vztah mezi nima moc neklape a na mě se to všechno podepisuje. Kolikrát si říkám, jestli by mi nebylo lepší, kdybych byla sama, ale vím, že syn jednou odejde a samoty se bojím. Všechny tu řešíme problémy s chlapama, jako by snad ani neexistovali normální mužský, Nemám ani žádnou kamarádku, se kterou bych to rozebrala. A v práci se mi moc nechce nikomu svěřovat. Nevím, jestli mám zůstat v nefunkčním vztahu. Když jsem sama, říkám si, že to ukončím, ale pak se zase objeví přítel a přesvědčí mě abysme byli spolu. Tak fakt nevím.
No, asi záleží ma tom, zda bys dokázala do budoucna respektovat to, že nejsi jediná žena svého muže a že spí s oběma. Jak by ti bylo, kdyby ti známí se to dozvěděli (že ten rádoby ideální chlap má k manželce i dlouholetou milenku), litovali tě, a ty bys jim řekla, že to víš a že ti to nevadí? Dokázala by sis vážit sama sebe a pořád považovat vztah za funkční?
Ono, dneska 40+ není žádný věk, dneska nemusíš zůstávat v ponižujícím manželství jen proto, že je to zdánlivě pohodlnější a s představou, že už to nějak doklepete. Máš před sebou dalších třeba 30-40 let života.
Osobně..nevím, manželství by pro mě skončilo. To opravdové, funkční. Žít vedle sebe bych možná dokázala, aby měly děti rodiče a vnoučata prarodiče na jednom místě (pokud by ovšem nefigurovala i druhá "babička", trpěná milenka dědy), abych si udržela životní standard. Ale žila bych si soukromě po svém. Chlap by pro mě jako partner skončil.