Odseknutí od rodiny. Jak to vysvětlit dětem?
Ahoj.
Celý život mám potíže se svou rodinou. Zkraje rozvody,dohady,málem dětský domov. Moje máma je výrazně manipulativni a sebestředný člověk. Nevlastní otec se jí na jednu stranu boji,na druhou je sebestředný zrovna tak. Svoje dětství považuju za příšerný,plný zejména psychickyho tyrani. (Samozřejmě,že to není pravda,podle rodiny,případně sourozenci byli chudáci větší...).Mám několik sourozenců,starších. Jedna sestra je od malička upřednostňována( samozřejmě to není pravda).Druhá byla vždycky taky chudák,tak se naučila,že musí být nejdůležitější v životech všech ostatních a já ji dala najevo,že v mém neni na prvním místě a nemusí být u všeho a už vůbec ne prvni (např.v porodnici,na křtinách jako neverici apod). Bratr je starší o dvacet let,s ním se vídám 2x do roka i normálně.
Taky nejsem svatá,to ani náhodou ne. Udělala jsem v životě spoustu špatných rozhodnutí,unáhlených reakci,puberta příšerná. Tak nějak to ale vidím jako výsledek toho hroznyho dětství a obrana dítěte/mladyho dospelyho. Studium jsem si vydupala,i když máma mě nechtěla (a i zabránila)studovat,co jsem chtěla. Vystudovala jsem jen díky manželovi,máma pak seděla na promoci hrdá,jak kdyby me podporovala ona...Sestra mi vyčítá mimo jiné,že ona nemohla studovat,že ona si to vydupat (a vypracovat)nemohla,jako bych za to mohla já,že se radši brzy vdala...
Píšu to velice zkracene, nechci se v tom sama moc patlat. Jen trochu doufám,že mi někdo poradi,jak vysvětlit dětem,že se s mojí části rodiny už nebudeme stýkat.
Můj manžel stojí zcela za mnou,v odriznuti rodiny mě naprosto podporuje,vidí,kolik je v "moji"rodině dobroty a sám nechce,aby naše děti viděly,jak se chovají k sobě,ke me atd.
Já jen prostě nevím,jak dětem,zejména až budou starší vysvětlit,že za tetou nejedeme,že bratranci a sestřenice jsou,nebydlí úplně daleko,ale nevídame se (protože kontakt s nimi vždycky nakonec ubližuje mě a tím i mým dětem). Že za babičkou nejezdime úplně často a měnit se to bude spíše k horšímu...
Děkuji všem.
A jaký mají vztah prarodiče k tvým dětem a ony k nim? Já svoje rodiče taky nemusím, ale vnoučata jim neodpiram. Přijde mi to škoda připravit je i o detstvi bez bratrancu a sestřenic. My si teda docela vyhráli a mě právě mrzí, že moje děti žádné další děti v rodině nemají.
@klea81 moji rodiče bydlí 60km daleko. Auto mají "nové",jezdí cca 2xrocne za příbuznými přes celou republiku. Za námi přijeli za 3 roky cca 3x (jednou,když se narodilo 1.dite,podruhé možná když se narodilo druhé,to si ani nejsem jistá,a potřetí se podívat na nový dům). V porodnici se podívat byli,ale tátovi se nechtělo,že je to zbytečný,nebo co. Táta nevolá nikdy,máma jednou za čas ano. Teď se snažíme volat 2x týdne,ale mě to strasne vyčerpává. Nicméně se snažím. K nim jezdíme normalne jednou měsícne, děti byly často nemocné, taky na tátovi je vidět,jak už jsou na něj 1 denní návštěvy moc, je problém uvařit i těstoviny s kečupem (nikdy moc nevadilo),natož nějaký vhodnější jídlo,nikdo tam neuklízí,výchova jen zákazy a křikem. Snažím se moje děti u nich držet v klidu, prarodiče musí poslouchat,opravdu jim nesmí skákat po hlavě. Když máma hlídala dceru na půl hodiny,nechala ji odejít v obchoďáku a ještě vynadala mě,jako bych u toho byla. Holce byl cca 1.5 roku,máma si povídala s prodavačkou. Se synem pustila kočár z kopce,když si šla vybrat zmrzlinu. Podotýkám,že obojí jsem přešla,nevyčítala jsem ji ní. Děti tedy nikdy nehlídali,ani nebyl zájem. Teď měli hlídat u nás doma,měla jsem radost,byli ochotni. Opravdu jsem se bála,ale chtěla jsem to zlomit,dcera má mámu moji ráda.nicmene přišel koronavirus,takže stop.
S bratranci a sestřenicemi te protěžované se vídají jednou ročně,sestra bydlí v zahraničí,častěji nejezdi. Na zprávy neodpovídá,nevolá. Máme zavolá jednou za 3 měsíce,ta je z toho pak hotová a šťastná,jinak na ni taky chlup suchý nenajde. Já už se nesnažím,poslední hádka byla o tom,že mě absolutně nerespektuje a jsem úplně blbá (parafrázuji,řekla to jinak). S druhou sestrou jsme se vidaly,její dceru má holka moc ráda. Ale myslím si,že si ve školce může najít i jiné kamarádky a že jednou měsíčně se s někým vidět stejně nic nezachrání. S dětmi od bratra se vídáme 2x ročně max už roky,tam to neklapalo nikdy,ale spíš z takových těch věkových důvodu,než z nějakého problemu.
Příbuzné máme i od manželovy strany,mají tam sestřenice taky. Nevídame se často,ale spíš z časových důvodu,tohle se myslím časem úpravi. Tam jsou vztahy moc hezké,i u pra a praprarodičů.
Se širší rodinou jsme se nikdy vlastně nevidali. Spíš výjimečně. A jako dítě jsem to nijak neřešila. Prostě to tak bylo. Měla jsem mamu, tátu, bráchu a babičku. A to bylo vše. Někde byl strýc, teta a sestřenice atd. Ale prostě se to neřešilo. Nikdy mi to fakt nepřišlo zvláštní 🙂 možná bude lepší nad tím nepřemýšlet a netrápit se tím. Když si to člověk srovná sám v sobě, děti to přijmou. Pokud to někde hlodá, děti to můžou vycitit a budou se ptát 🙂
@spiny tohle moc ráda čtu! Já se bojím takových pitomosti,že až uvidí i fotky třeba,budou se ptát,co jim řeknu? Jasně no,asi že jsme si prostě nerozuměli...ale je mi to líto. Jenže víc líto mi je,když mě děti každou chvili vidí brečet a s nervama v háji. Taky si teď uvedomuju,že mě sestřenice nijak zvlášť nechyběly,nebo aspoň ne dlouhodobě. Máma se tenkrát se segrou svoji nevídala,bydleli jsme asi 300km od sebe. Teď na ně myslím docela často,ale spíš ve smyslu,že to nevídani možná bylo trochu jinak,než jsem si celý život myslela 😔 chci být ke svým dětem upřímná,zatím jsou malé,ale ty fotky prostě budou vidat,minimálně u té mamy moji 😔
Máš pravdu,že přebrat si to musím především sama.
Já bych se rozhodně do kontaktu s toxickými lidmi v rodině nenutila, ani kvůli dětem. Můžou si najít jiné kamarády, vy můžete mít známé s dětmi, myslím, že je o nic neochudíte. Měla bych k tomu 2 hlavní důvody: 1) děti to cítí - stres, nervozitu maminky, smutek?, 2) špatné vzorce chování a jejich přejímání - možné hádky, napětí, uraženost, kdoví jaká situace by mohla mezi "dospělými" nastat a děti to vidí - to bych já osobně nechtěla, hlavně ne s lidmi, se kterými se nedá dojít při konfliktu k nějakému rozumnému řešení... Řešením by mohlo být třeba že by za příbuznými jezdil manžel s dětmi (tohle dělala moje mamka s náma - jezdili jsme za babičkou z tátovy strany)
Můj manžel má bratra, kterého jsme naposledy viděli cca před 2 lety na dedovim pohřbu. Mladší syn ho neviděl vůbec, ten starší asi 4× v životě. Vědí, že mají strejdu v Praze, že je to taťkuv bratr, ale nijak jim nechybí. Manželovi rodiče vídáme, když to vyjde tak 1 za dva měsíce. Ted jsme je neviděli půl roku a kluci to pochopily proč a, ani nevyžadují jet za babi a dedou. Spíš ten starší ran vždy odmítá jet, když se rozhodnem. Je pravda, že u nás je ta situace asi trochu jiná než u vas, proč se nevídame. Ale věř, že když se to dětem podá citlivé a přiměřeně k jejich věku, že to pochopí.
Hele,neteře ví, že támhle někde mají babičku a tetu. Jestli má teta už děti,to nevím. Když bylo totiž té nejstarší rok ,začala ségry tchýně dělat naschvály. A to jen kvůli tomu,že celý den litala po drbech A večer ,kdy holka usla,že si jí půjde pochovat. Což sestra zakázala. Tak třeba o půlnoci šla vysavat a nad ložnicí schválně prejizdela práh. Nebo zamkla přední vchod i garáž novým zámkem a ségra musela s malou s kočárkem ze schodů od terasy,přes zahradu na pole a pak teprve dál do města. Holce se převrátilo spaní a do dvou let spala jen přes den. Když byly malé krátce 2roky,udělala stará scénu a ségru se svagrem a dítětem vyhodila (i přesto,že půlka domu patřila svagrovi jako dědictví po otci). A od té doby s ní utli veškerou komunikaci. Letos tomu bude 22let
Manzelovo rodiče nemají zájem o děti.Synovi bude 8 let a bere to jako fakt ,že dědu vidí 3 krát v roce a babi tak 6 krát v roce.Nepta se na ně.
Jinak tedy taky nepočítám se zájmem o našeho prcka ze strany rodiny manžela. Oni se upnuli na jeho ex a dítě z prvního manželství. To, že má můj muž novou rodinu neakceptovali. Bohužel, snažila jsem se, trápilo mě to. Ale už to neresim. Prckovi v bříšku jsem řekla, že bude mít úžasného jednoho dědečka, jednu babičku a šíleného strýčka 🙂 a nikoho dalšího nepotřebujeme. A je mi líp. Prdět na ně :D
@vikinkav o tom,co jsi napsala od včerejška přemýšlím. Myslím si,že jsme si toxičtí navzájem. Já už často taky reaguju ne úplně adekvátně, nemyslím si,že bych měla patent na rozum a ve všem pravdu. Určitě i pro ně jsou tyto vztahy náročne.
Ano,souhlasím s tím,že tohle všechno moje děti vidí a cítí,proto to chci ukončit. A ty vzorce,to je samo o sobě. Sestra považuje za normální svým dětem říkat debilové apod. Už tohle samotné je pro mě důvod se vídat min. A takových věcí je mraky. Peníze až na prvním místě...včera jsem mluvila s mámou,cpala mi,jak se sestra ze zahraničí o mě zajímá,že se na mě jednou za 3 měsíce zeptá. Máma měla radost a hned ji všechno zapomněla. Podle mě,kdyby byl zájem,zvedne telefon,odepíše na zprávy,které jsem ji opakovaně psala,napíše,že jede do ČR apod.
Manžel za nimi jezdit nebude určitě,ten si o nich myslí své ještě víc,než já.
@martt pokusím se to vysvětlit rozumne. Upřímně,ale citlivě, samozřejmě.
@amazonkajanik u nás se nestalo vlastně nic až tak dramatickyho. Vlastně kdyby ses na nás podívala na nějaký rodinný sešlosti,myslela by sis,jak je ta rodina super a jak to klape. Ale tohle přesně já nenávidím,tu přetvářku,že je všechno v pořádku. Já se opravdu cítím ze spousty věcí hodně zraněná,ale i když to vyslovim nahlas,třeba jen ve dvou,nepřijde ani vysvětlení,ani omluva,jen výčitky. Já se opravdu snažím hrát fér, umím uznat chybu (a dělám to),umím se omluvit. Ale už si prostě nechci nechat ubližovat. Poslední věc co se stala,jsem udělala v dobrým úmyslu,s maminym souhlasem. Dle sourozenců jsem strašný podrazák,protože jsem se nezeptala jich. Nikdo to nechápe,ani můj manžel,kamarádka,známí...nikdo. I přesto,že jsem podrazak si sestra napsala o peníze na dárek pro tátu. Mě by to hrdost nedovolila,ale obě s mámou to považuji za normální.
@zmrzlinka máma o moje děti zájem má. Teda ne takový,že by sedli do auta a přijeli,to ne. Nebo že by jim něco koupili, nebo dokonce pro nás něco uvařili,to ne. Ale pta se,to ano.
Když přijedeme k manzelovo rodicum je uvařeno,přichystáno, vymyslí se kdesi co si..snaží se jim vynahradit,že jsou daleko. Když mají možnost,koupi jim nějakou blbinu (nikdo nemusí nic kupovat,tak to nemyslím)..prostě je vidět,že na nás myslí,protože chtějí.
@spiny moc doufám,že to taky takhle zvládnu zpracovat 🙂
Z osobní zkušenosti ti řeknu že děti to berou líp než dospělí.
Já jsem odstřihla oba rodiče cca 3 roky zpět. To rozhodnutí udělat to, trvalo skoro 7 let.
Dcera (6 let) už je znala a pamatuje si na ně. Syn (3 a půl ) je nezná vůbec.Ale že nemusí být smutná protože má druhou babičku a dědu, a ti jim to všechno vynahradí.
Naštěstí se ségrou se bavíme normálně, a navštěvujeme se když to jde.
Dceři jsem řekla že prostě babička s dědou o nás nemají zájem, dělají nám ošklivé věci a že se všichni budeme mít líp když už se vídat nebudeme.
Dcera se na ně už neptá. Bere to tak že prostě nejsou. A nechybí jí.
Všechno to způsobil otec, kterého matka bezmezně poslouchá, a vůbec jí nedochází co všechno způsobil. Ona je v podstatě psychicky týraná žena, která má už vsugerováno že bez něj se neobejde, a nebude schopná samostatného života. Pomoc jsme nabízely,ale marně. Nevidí to, nebo vidět nechce. Je jí líto že se nestýkáme, ale nic pro to udělat nehodlá.
Ze začátku to bylo těžké i pro mě. Ač hodně ublížily byly to rodiče. S odstupem času a po psychoterapii, vím že lepší rozhodnutí jsem udělat nemohla. A v podstatě jsem si tím zachránila svoje zdraví, a svoji rodinu.
Oba by nás svým chováním a manipulací prostě sežraly za živa.
Jeeee tak to tchýně občas zakvili do telefonu jak je hrooozne miiiiiluje....ale nepřijede, nezajímá se.Ted vymyslela,že když bude mít narozeniny tak ,že dětem přiveze KFC 🙈To jsem nepochopila 😂Ale stejně to jsou jenom takové kecy....
Samozřejmě,že mi v životě i mnohokrát pomohli,ne že ne (i když to byla to taková ta pomoc,za kterou musíte být vděčné dalších x let)