Odpustily jste dlouhodobou nevěru?
Ahoj, potřebuji se někomu vyzpovídat. Nedávno jsem zjistila, že měl manžel přes půl roku milenku, nevím, kde ji vzal ani kdo to je, vědět to asi ani nechci, ale měli se scházet několikrát do týdne. Prý to s ní hned ukončil a chce být jen s námi, ale já vůbec nevím, jestli se přes to dokážu přenést. Překonali jste někdy dlouhodobou nevěru a měli vztah jako dřív? Kdyby to byl jen úlet, ale ta představa, že než aby jel dřív za mnou, jel radši za ní, je mi hrozně. Snad to dává aspoň trochu smysl, mám v hlavě takový guláš…
Tak záleží aký by bol vzťah nás dvoch, či by sme mali nejaké problémy alebo by sa doma tváril, že všetko je ok. Keby to bol ten prvý prípad asi by mi to nevadilo a prioritne by som sa snažila vyriešiť problém kvôli ktorému si našiel milenku a nie len príčinu v druhom prípade by som nedokázala odpustiť.
Tak řekla bych, že naprostá většina párů si nevěru odpustí. Troufám si říct, že v dlouhodobých vztazích je to v nějaké podobě nevyhnutelné. Ale jak s tím naložit, to neporadím. S bývalým manželem byla nevěra oboustranná, ale náš vztah byl už tak vyhaslý, že nám to bylo oběma jedno. Pokud je vůle i na druhé straně, nějaká dobrá terapie určitě ničemu neuškodí.
Já za sebe napíšu, že bych to nezvládla, já bych od něho musela odejít😢 tobě přeji, ať se rozhodneš co nejlépe, jak jen to bude možné.
Nepřekonala bych...Bylo by to stále ve mě jako zrada, že sahal na někoho cizího, dotýkal se a toužil. V žádném případě bych neodpustila, tohle je pro mě neurovnatelná chyba, takže ne..
Já bych to nezvládla odpustit, sice bych to zkusila, ale vím, že bych se přes to nepřenesla ☹ byla bych protivná, odmítala jakoukoliv jeho blízkost, vím, že by to nefungovalo ☹
Moje kamarádka, svědkyně, byla postavena do té samé situace dokonce 2x. S tou druhou milenkou o manžela bojovala, milenka se ho nechtěla pustit, i když byl manzel pak rozhodnutý, zůstat s ni a synem. Moje kámoška je velmi racionální typ. Nenechá se moc ovládat emocemi a tohle bylo pro ni extrémně náročné období, kdy mu dala nuz na krk a byla připravena, ze odejde. Musíš to mít srovnané, proč s manželem být chceš a že ho miluješ a jsi připravena mu odpouštět. A jak to dopadlo u nich? Jsou spolu 20 let, z toho 12 let manželé, synovi je 11 let. Od té doby už žádná milenka nebyla. Kámoška mu odpustila a je ráda, že manželství nezahodila. Maji se hezky. Nicméně, odpuštění ji trvalo přes dva roky. Není to žádná hysterka, co by mu to v hádce predhazovala. Pokud se tedy dohodnete, že je to za vámi, tak to prostě nech být a pracuj na odpuštění a Tvůj muž by mohl pracovat na tom, co ho k tomu vedlo. Třeba z toho vylezou zajímavé věci i pro Tebe a můžete tak váš vztah neskutečně posílit.
Tehdy jsem kamarádku moc nechápala, ale pak jsem byla postavena do trochu obdobné situace (jen tam nebyl sex) a od určitého věku už prostě nechceš dělat unahlena rozhodnutí, protoze pokud je Ti s tim chlapem jinak dobře a uvedomujes si jeho prednosti a co Ti vztah prinasi (a jestli vic přináší nez bere - to je důležité), tak se proste nechces unahlit. Dala jsem svému muži šanci. Pro mě bylo stěžejní, že s příčinou chtěl něco dělat a začal chodit do terapie. To byla moje nekompromisní podmínka a dodržel ji. O půl roku později od této události mě požádal o ruku a já řekla ano.
Je to o tom, jak se k tomu postavis.
Koukám, že už je to diskuze z prosince... zajímalo by mě, jak to dopadlo?
Shodou okolností se mi minulý týden svěřila moje kamarádka (vdaná), že měla půl roku ženatého milence. Ona má dítě, on děti. On byl hodně aktivní ze začátku a pak méně a méně, ona to že začátku brala jako úlet a pak se zamilovala. V tu chvíli to vyvolalo tlak na něj a přestal se ozývat úplně a nakonec to ona ukončila. To je podle mě častý scénář. Záleží na hodně proměnných, před pár lety bych to řešila prasknutím dveřmi, dneska terapií a maximálně otevřenou komunikací. Výsledek je nejistý, držím moc palce✊