Odmítá si mě vzít - jsem ve čtvrtém měsíci
Dobré odpoledne, milé diskutující 🙂 Spíše než s žádosti o radu, se jdu nejspíš jen vypovídat. S partnerem jsme spolu dva roky. Je nám 33, pomalu jsme začínali mluvit o rodině, když mi gynekolog řekl, že ze zdr.důvodu mi to až tak snadno nepůjde. Tak jsme si řekli, no co, a přestali se chránit, a že to tedy začnem zkoušet už teď :D Jaké překvapení, když se po několika měsících ty dvě čárky fakt objevily. Partner měl a má obrovskou radost, těší se, bude vynikající otec, je zodpovědný, spolehlivý a pracovitý. Se mnou je to horší. Uvědomila jsem si, v jak pro mne nepříjemné až svazující situaci jsem. Nikdy jsem nechtěla být svobodna matka, a ejhle. Poukazuje na to i má rodina, často se mne na svatbu někdo ptá, a mi nezbývá nic než říkat, že o to přítel nestojí. Podotýkám, že moc dobře ví, že si z celého srdce přeji, aby se bejby narodilo do úplné rodiny. Nedovedu se ani z těhotenství radovat, když vím, že o mne až tak úplně nestojí, když jsou mu tyhle mé opravdu velké trápeni lhostejné. Diskuze proběhly, buďto skončí hádkou, mlčením, pláčem. Tyhle situace mi dávají pocítit, že jsem inkubátor, který se bude podřizovat. Vše se točí podle něj. Budeme se stěhovat xx kilometrů do JEHO rodiště, ON koupil byt, ON tady rozhoduje o svém volném čase, ON je tady ten svobodný člověk, ON je ten, kdo rozhoduje, jestli mne nechá s dítětem jako svobodnou matku…..
Tak dej příjmení po sobě. Ono ho v první části líčíš pěkně, ale podle té druhé to úplně terno nebude. Já se vdávat nechtěla a nechci, partner o tom věděl a ví a i když měl cukání, věděl do čeho jde. Na truc nejsem uvedená ve vlastnictví bytu 😄
A jeho argumenty, proč svatbu nechce, jsou jaké? Jinak se s ním přece nikam stěhovat nemusíš, když tito nevyhovuje.
@te_reza diskuze na téma příjmení už taky proběhla, samozřejmě nesouhlasí, přece JSME rodina!! 😀🫢 Aha. Mi tahle situace příjde na jednu stranu vtipná, protože taky jsem se původně vdávat netoužila. Oba zastáváme racionální pohled na věc a osobní svobodu, ale u mne se to vlivem těhotenství a potřebou nějaké oficiality trochu pochroumalo 😀
@cathnox Tak že mu vzkazuju, že ten papír není řetěz, kterej mu tu svobodu vezme. A trvala bych v takovém případě na svém příjmení. A pokud je jeho argument "jsme rodina", tak fajn, svatba se dá udělat jen na úřadě a nebo si ji můžete nechat až po porodu, to příjmení se pak jednoduše změní i dítěti, nejen Tobě. Moc racionální mi to jeho uvažování nepřipadá, kdyby uvažoval racionálně a pro rodinu, tak se manželství nebrání.
@koordinatorka_odboje nemá žádný argument, právě že. Příliš vztahy nepěstoval, takže ta neochota ke sňatku, byť se ženskou jeho dítěte, je asi ze strachu ze závazku a ztráty svobody…. Nevím.
@cathnox Dítě je podstatně větší závazek, než svatba, a jeho svoboda už nebude nikdy jen jeho, když chtěl rodinu, bude se muset přizpůsobit tomu, že má dítě. Mimochodem o tom si s ním promluv taky, zda vůbec ví, do čeho se žene - že po porodu už to nebude jako za svobodna (bez ohledu na to, jestli se dítě narodí do manželství nebo ne), protože to dítě je i jeho a bude se muset taky starat. Hlavně si nenech nakecat, že on bude chodit do práce a Ty se starat o dítě, takže Ty budeš celý den doma a on bude chudák po práci potřebovat volno.
A proč stě to nevyřešili než si otěhotněla? Základní otázka jako je bydlení ,svatba stě snad měli mít vyřešene před otěhotněním.
Dítě rovná se závazek a ztráta svobody mnohem víc,než svatba.
Nám se taky povedlo otěhotnět dřív než jsme čekali. Ale o svatbě jsme mluvili už předtím. Společné bydlení jsme našli spolu. Přestěhoval se on za mnou. Rozhodně se nechoval jako " já sám" . Nakonec se těhotenství nepovedlo,ale hodně nám to dalo. Právě jsme museli hodně vyřešit,když jsme ho chtěli oba. Chvíli jsme taky museli být upřímní, i tolerantní, empaticti.. chlapovi se do toho moc nechtělo, po špatné zkušenosti. Ale vyslechl si moje názory a přání, popřemýšlel, rozhodl se a od té doby se aktivně zapojili do přípravy svatby , těšil se a užil si to. Vdávala jsem se na konci 3 měsíce. Rodičovství a společný život je velká změna, velká zodpovědnost, skýtá mnohá omezení a potřebu se přizpůsobit. Jestli se teď jeví jako egoista, tak to úplně jednoduché sžívání nebude asi. Všechno jen já já já.
partneři by se dle mě měli zajímat o to, jak si to přeje ten druhý. Pokud ne (což "ukazuje" i to, že to řešíš na diskuzi.. :( ), tak nezbývá než aby ses zařídila podle své spokojenosti. Třeba to je nepřestěhovat se, třeba to je dítě s tvým příjmením... nenech si vzít všechno v čem bys byla spokojená...
jestli das diteti prijmeni po nem (anizbyste byli manzele), tak jsi to prohrala a svatba nebude uz vubec. Ty sice rikas, ze o vsem rozhoduje on, ale ty mu v tom jdes na ruku, protoze se mu nepostavis. Proc? Bojis se, ze by se s tebou rozesel, kdybys s nim zacala nesouhlasit? Nebo jsi povahove 'pri zdi' a potrebujes tedy jako protivahu dominantniho partnera, ktery bude o vsem rozhodovat?
A kdyby si tě vzal, nestěhujete se? Řekla bych, že ti jde spíš o tu nemožnost kompromusu ve vašem vztahu.. Nemohl by rozhodovat o svém čase? Ovšem, že ano..
jako chápeš, ty píšeš že on s něčím nesouhlasí (a zní to jako, že se holt budeš muset přizpůsobit), ale ty nesouhlasíš s ne-svatbou a platí teda taky že on se bude muset přizpůsobit..?
@cathnox já potom nechápu, jak se hádate, když nemá žádný argument 🤔
@cathnox tak svatba racionální je. Hlavně pro někoho, kdo bude pravděpodobně Buty tím, že bude pečovat o děti. Nebo on půjde na rodicak?
@cathnox Ahojky ,ještě mě napadlo co mu to i vysvětlit že zdravotních důvodu?pokud to není rodina, nebo manžel nemocnice mu nemůže o tobě poskytnout žádné zdravotní informace pokud nebude mít tvoji plnou moc (ochrana osobních údajů) já to měla podobně akorát ,my jsme se domluvili předem, že až budu těhotná přeju si svatbu, protože jsem nechtěla mit v porodnici pak jiné příjmení než naše miminko. Vdávala jsem se v 6 měsíci na úřadě a za svědka nám šli naší bráchové ,malá svatba ale účel splněn ,žádné starosti jedno dopoledne a bylo to.
@cathnox jak píší holky, nechce svatbu? Dítě bude mít tvoje příjmení, jak snadné! Přesně takto jsem to řekla bývalému, o týden později mě požádal o ruku 😉 Add bydlení - dej si pozor abys do JEHO bytu nic neinvestovala ☝️ Kdyz je to JEHO at si to sám i sponzoruje...
@cathnox Spis nez nejakou blbou svatbu bych resila jen to, cos napsala v te posledni vete. Chces jit opravdu bydlet nekam takhle daleko jen protoze on chce? Budes tam spokojena? Proc nezustanete tam, kde jste ted? (Predpokladam, ze uz spolu bydlite.) Pokud plati toto "Partner měl a má obrovskou radost, těší se, bude vynikající otec, je zodpovědný, spolehlivý a pracovitý", tak svatbu nehrot. My jsme se treba brali az rok po porodu a ja nevidim zadnou zmenu az na to, ze mam priserny novy prijmeni 😀 Samozrejme napriklad hypoteku i nemovitost jsme meli napsanou napul uz predtim.
To, že si tě vezme neznamená, že tě i tak nemůže kopnout do zadku. Na druhou stranu, pro mě je to jasný důkaz, že ten člověk s tebou počítá na celý život - ať už to dopadne jakkoli. Navíc si neumím představit, že bych o otci svého dítěte mluvila jako o přítelovi. Ale tohle jste si měli ujasnit hned na začátku, teď už je to úplně blbá situace. Když ho přinutíš a víš, jak strašně nechce, jaký z toho budeš mít pocit? To bych se na to snad radši vykašlala, než žít s tím, že si mě vzal z donucení.
Dítě je větší závazek jak svatba, rozvést se můžete, ale rodiče zůstanete navždy, takže stále spolu budete muset kvůli němu spolu aspoň nějak komunikovat. Nevím, jestli si to tvůj chlap uvědomuje. Nebo možná uvědomuje, je toho na něj najednou moc a potřebuje s tou svatbou víc času. Každopádně bych jednoznačně trvala na příjmení po matce. Jak píší holky, po svatbě se to dá snadno změnit, tomu miminu je jedno, jak ho kdo kam píše, ale pro tebe to bude znamenat hodně, že nebudeš jediná s jiným příjmením. Pokud rodina jste (jakože opravdu spolu svázaní jste), tak může být příjmení muži jedno🙂 Pokud mu na tom tak záleží, mělo by mu záležet i na tvém příjmení. Dala bych tomu opravdu čas, ale příjmení moje. V tom bych byla neústupná.
Hmm ta poslední věta není moc dobrá pro vztah, už vidím za pár měsíců pokračování, kdy to potáhneš z rodičáku a budeš u něj žebrat o peníze, abys mohla koupit dítěti plínky, jídlo a o kadeřníkovi si nech jenom zdát.
Jak rozhoduje o svém volném čase? Ví, že jste vůbec v páru, že ten čas je společný? Že to není napřed já a pak dlouho nic a pak nějaké my? (Člověk v páru má mít možnost dělat i své koníčky, ale měl by vědět, že je normální čas strávit s partnerkou a domluvit se ne, ne jí říct, hele ve čtvrtek večer mám čas, můžeme jít do kina, v pátek ne, to jdu do posilky a pak na pivko s kámošema.)
Já bych se asi sekla a nikam se ani nestěhovala. U své rodiny bude mít zastání, ty se budeš s cizím příjmením cítit jak páté kolo u vozu. Btw. Jaká je tvoje skoro týchně?
Bych mu na rovinu řekla, že dítě je větší závazek než svatba, jestli se tak moc bojí svatby, tak nechápu, proč chce být otcem. Já bych mu řekla, že jsem změnila na svatbu názor, že ji nepovažuji za cár papíru, že pro mě důležité, že chce veřejně dát najevo, že jsme rodiny, že takhle vypadá jako srab, co se bojí závazků. (Nešetřila bych ho.) Řekla bych mu, že si připdám jak chodící inkubátor a jeho služka, co mu přijde uklidit a navařit, ale že takhle fungovat nehodlám, že nikomu nebudu dělat blbku. Dítě bude mít příjmení po mně, protože roste v mém těle, moje tělo maká 24 hodin denně, aby vytvořilo malého človíčka, pokud nemá tolik odvahy vzít si tě, dítě si nezaslouží tvoje příjmení. Ať se klidně postaví na hlavu. Zeptala bych se ho, jestli se bojí o majetek a je to důvod, že si tě nechce vzít, protože jednou budeš na rodičáku a těch peněz budeš mít míň, jestli se bojí toho, že ti bude dávat peníze. Ještě bych mu řekla, ať se připraví na to, že po porodu ti péče o dítě zabere spoustu času, že ať se smíří s tím, že to dítě si tě bude hodně potřebovat, i když to bude vypadat, že celý den nic neděláš.
Jak toho chce dosáhnout, že příjmení bude po něm? Ví, že se musí zajít na matriku a tam vyplnit formulář, že dítě bude mít příjmení po něm, jinak je to automaticky po tobě :D To tě jako dá k soudu, nebo jak si to chlapec představuje.
Kdybychom nebyli manželé, tak bych měla tendenci si dělat zadní vrátka, přenášet více nákladů na partnera, takhle společně hospodaříme a pracujeme na tom, abychom se měli oba dobře. Oba budujeme naše bohatství. Takže bych se ho zeptala, jestli se bojí o finance.
@cathnox svobodná matka je podle mě žena sama s dítětem,bez otce.ale tvoje dítě otce bude mít. Já osobně jsem na "papíru" nebazírovala, ten ti štěstí nezaručí. Mám s partnerem dvě děti, vše vyřizuji já, děti mají příjmení po otci.papír štěstí nezaručí. někdo bude argumentovat,že když se s partnerem něco stane,co bude pak. Co by, jsem uvedena v jeho životní pojistce,která není malá. a ví taky někdo tady,že nemusí být svatba,aby se změnilo příjmení? to jde i bez svatby, jde ti o stejné příjmení nebo o dokument-manžel(manželka). jsem zatím jediná kdo má tento názor,všechny švagrové jsou vdané,mají tři děti, my žijeme na hromádce a máme dvě děti a můžu ti říct,že mi to nevadí,jsem spokojená,partner taky.a jak se říká-v nemoci i ve zdraví,v dobrém i zlém, tak toto vše máme již za sebou a to pak vztah teprve prověří(když jsem byla na rizikovém,tak mi píchal injekce, píchal mi injekce i při ivf),partner není taky žádný mladíček,takže když ho chytly plotýnky,tak jsem se o něj starala i když jsme měli malé děti.bouřky jsou v každém vztahu,i v našem,ale vše jsme překonali a fungujeme,peníze mi dával,i když jsem byla na rodičáku a posléze i na úřadu práce po výpovědi z práce
Pro mě je naprosto nepochopitelné, že něco tak zásadního řešíte až teď 🤦🏻♀️ vždyť jsi na to sama dobrovolně přistoupila už před pár měsíci, tak co se divíš? 🙈
Je zodpovědný, spolehlivý ,pra ovuty a na konci kz o něm píšeš úplně něco jiného? Úplně si protiřečíš
Muj slíbil, ze si mě vezme, než budem mít druhy. Jsem s druhým v sedmým měsíci a nějak to po 3 letech stále vázne. Svatební hadry mame, stačí domluvit starostu a svědky 😅 Zůstávám pozitivně naladena, ze to treba jeste stihnem a nebudu rodit o moc driv.
Já bych se (po zkušenostech) na nějaké stěhování vykaslala. Klidně se slovy "proč, když mě stejně nechceš?" A zařídila bych se, jako kdybychom se rozchazeli (prostě přijmout fakt že budeš možná svobodná matka a poprosit svou rodinu o podporu, že mu chceš dát nůž na krk buď svatba nebo nic). S tímhle jeho přístupem to šťastný vztah stejně nebude, dokud hoch trochu nedospěje (protože to "já" ho mělo opustit někde ve 4 letech). A i kdyby rodina nebyla pro, jela bych si prostě po vlastní ose. Mám dojem, že jeho vlastní meducínka je to jediné co pomůže. (ale pokračovat v tom vymezit si hranice i kdyby pak na tu svatbu kyvnul, jednoduché to ale asi nebude)
Já bych trošku zklidnila vody. Doteď jsi svatbu nechtěla ani ty..a najednou vlivem hormonů trochu ztrácíš jistotu, klid...a je to v pořádku. Jenže ten chlap pod žádným vlivem není. Já jsem ve 23tt (už druhé dítě) a manžel si to furt neuvědomuje a sám mi říkal, že mu to až do porodu prostě přijde jako sci fi, že čekáme mimčo😅 u prvního to bylo stejný. Podle mě hned neznamená, že je špatný člověk, nebo bude špatný otec. Pro někoho je svatba jen cár papíru a příjmení, pro někoho je to něco víc. A je dost možné, že on si to ještě potřebuje zpracovat. V žádném případě toto nevyspělé chování neobhajuju, ale do jisté míry chápu, je to hodně změn najednou. Taky je možnost, že tě chce nějak romanticky požádat, až to nebudeš čekat, takto třeba otálel můj chlap, nechtěl vynucenou svatbu. Variant je asi mnoho aktuálně, taky to může být zmetek. Ale taky nemusí být a mluvíš zatím se zjitřenýma emocema. Nevím, v kolikátém jsi tt, ale chvilku bych to nechala odpočinout a až budete trochu uklidnění, znovu bych téma nadnesla, tentokrát s pochopením a informací, že pokud tedy nebude veselka, nebude mít dítě jeho příjmení, protože pro tebe to důležité je. Hodně žen to bere jako vydírání, ale ono je to zkrátka jediné racionální řešení v podobných případech. Alespoň pro mě.
Mimochodem pokud váš vztah vnímáš i bez emocí opravdu tak, jak píšeš ke konci, tak se zamysli, jestli by ta svatba nebyla jen kvůli dítěti. To je totiž blbost. Za mužem jsem se stěhovala taky přes republiku, často nám věci plánuje on..ale mě to vyhovuje a nikdy bych mu to nevyčetla. Je možné, že v sobě taky dusíš nějaké křivdy a kompromisy, se kterými nejsi ok.
Ve tvé situaci bych trvala na tom, že dítě bude mít tvé příjmení 🙂 ať máš alespoň něco ve svých rukách... Když si tě nechce vzít-budiž. Ale jméno bude tvoje...