Odlišná příjmení po svatbě - máte zkušenosti?
Ahoj holky.. první vás uvedu do mé situace - s přítelem čekáme mimčo, chtěli jsme se první brát, ale pak přišlo hned po prvním pokusu těhotenství a já se nechtěla vdávat se špekem, ale pak až s pupíkem. Takže teď už mám pupík, a přítel přišel najednou s tím, že má termín svatby (za necelých 14 dní). OK, super! Ale.. už dříve jsem narážela na to, že chci mít své příjmení, to on vůbec nechtěl slyšet, a už vůbec ne že děti budou po mě nebo že by se měl přejmenovat on, bral to jako dobře mířený vtip. Prostě to zůstalo otevřené.. teď jsem tuto otázku otevřela znovu, zase o tom nechtěl nic slyšet a myslel si asi, že jenom tak žvaním, abych ho ve sradně vytočila. Ale - 1) mám moc ráda své příjmení, je hezké, 2) jeho příjmení není ani z poloviny tak hezké jako moje, 3) mám (svůj vlastní vnitřní) problém s tchýní a přišlo by mi strašně protivné se jmenovat jak ona (při vyslovení jejího příjmení si vybavím největší drbnu na světě, která se se*e do všeho, po čem je jí houby atd.. znáte ty tchýně).. Pročítala jsem diskuze, 1. část holek si zvykla na nové, 2. část toho dodnes lituje. Obávám se, že bych byla 2. skupina.
Dnes jsme byli na úřadě vyplnit dopředu papíry a já se při podepisování, že budu po partnerovi, rozbrečela a nešlo to zastavit... nakonec to skončilo tak, že si nechám zatím své, a případně někdy v budoucnu si ho změním na příjmení zbytku rodiny, ale bylo to za dost silného skřípání zubů partnera (nečekal, stejně jako já, že z toho vznikne tak trapná situace, kdy se nás ptali, jestli se opravdu chceme vzít, když nejsme dohodnutí na jméně)..
Nemám zrovna práci, ve které bych měla velké jméno, s otcem (nositelem mého příjmení) se nevídám, mamka se jmenuje po novém manželovi (dokonce se těšila, až se zbavím příjmení po mém otci), sestry se jednou taky vdají a nikdo nebude jak mé rodné.. ale mě je ta změna z výše uvedených důvodů prostě strašně proti srsti.. vím, že budou drobné komplikace s rozdílným příjmením ve vztahu matka-dítě (každé jinak) + kecy od přítelovy rodiny + okolí, ale s tím počítám a dle mého nikdo z nich do toho nemá co mluvit .. svatba (pouze se svědky) bude za víc jak týden, takže čas na změnu tam ještě je, ale já si to prostě nedovedu představit..
Chci se zeptat, zda jste byla některá v mé situaci (ostatní situace, kdy je to ženě jedno nebo se těší na manželovo příjmení - to je situace jiná!! a na ně se neptám) a jak to nakonec u vás dopadlo, zda jste zůstaly s rodným, zda toho litujete, nebo litujete toho, že jste nakonec podlehli všem jen ne svému přání.. moc děkuji za vaše zkušenosti!!
Pardon - toto jsem zapomněla napsat, ač by to mohlo vypadat jako kompromis, tak dvě příjmení nechci. Ale děkuji ti za komentář 🙂
Nebyla jsem nadsena ze se budu jmenovat jako tchyně, a to včetně krestniho. Nesnáším ji. Lituji dodnes, jsou to téměř 3 roky. Mam v planu se aspoň zbavit toho "ova", jen abych se nejmenovala jako ona. Manželovo příjmení je cizí, takže by to nebyla žádna trapna Ema Smetana. 😀 Plně te chápu. Ale kvůli dětem je to prostě blbe, že kdybych si nechala svoje jméno, museli bychom pak resit, po kom budou mít jméno deti. Takže tak.
Taky jsem za nic nechtěla manželovo příjmení. On zase kvůli kecům okolí nedokázal přijmout to moje. Tak jsme si vzali úplně jiné a je po problému. Vzali jsme si příjmení po manželovu dědečkovi, které po jeho smrti zaniklo. Měli jen jednu dceru a žádné jiné příbuzné tohoto jména.
Takže co zvolit třetí možnost? 😉
Jinak pokud by jsme to nevyřešili takto, manželovo příjmení bych si prostě nevzala a trvala bych i na tom, že děti budou po mě. Jsem to já, kdo se o ně stará a vše zařizuje, takže ať to mám jednoduché a nemusím všem pořád vysvětlovat, že se jmenuju jinak. Mám dvě kamarádky, které se jmenují jinak než děti a litují toho.
Chápu tě, měla jsem to dost podobně.. Mé příjmení se mi líbilo a bylo a je o dost hezčí, než to, které nosím dnes, a s tou tchyní taky... 🙂 Ale když jsem tenhle vnitřní boj sváděla já, řekla jsem si, že si beru příjmení svého budoucího manžela, kterého miluji a ne své tchyně. Bylo to těžké, ale takhle jsem to přijala snáz. Zkrátka jsem si vzala jméno, které hrdě nosí můj manžel a dcera, takže jsme vytvořili rodinu a dál to neřeším...
Jako kompromis bych volila příjmení dvě
Podle me s vami ted cloumaji hormony. Ja to mam tak, ze kdybych nechtela manzelovo prijmeni, byla by svatba zbytecnosti. Bud si vezmete partnerovo prijmeni, nebo se radeji nevdavejte a penize pouzijte na vybavu pro miminko. Manzel me na delsi dobu zabezpeci, podrzi nade mnou ochrannou ruku a ja si na oplatku vezmu jeho prijmeni.
Resila jsem to same, moje prijmeni jsem mela moc rada, preci jen jsem ho nosila skoro 30 let. Nove prujmeni mi pripominalo nejvetsi kravu, kterou jsem behem stredni potkala. Predstava strasna. Vyresila jsem to tak, ze jsem si vzsla mantelovi jmeno v neprechylene forme. V muzske forme je to netypicke jmeno, s zenskym -ova ztrací smrnc. Ted jsme vsichni spokojeni. Muj muz rekl jednu vec, a to ze kdyz nechci jeho jmeno, pak nema smysl se brat, ze spolu muzem zit dal tak jak to je. Chlapi jsou v tomhle jesitni
@maru9 nechápu proč to tak řešíš. Miliardy ženských se vdalo a vzalo si automaticky manželovo příjmení. Tím vznikne nová rodina a děti, které se do tohoto svazku narodí, mají automaticky příjmení, která mají jak tatínek i maminka. Pokud nechceš se svým přítelem sdílet tak obyčejnou věc, jako je příjmení, nechápu proč jsi s ním. Z tvého pohledu jde přece o jméno, ne o to jaký kdo je a měla jsi si najít někoho, kdo má jméno hezké, bez ohledu na tvůj vztah k němu. Já osobně bych se na místě tvého přítele spíš urazila a svatbu ještě zvážila...
Já taky nejdřív nechtěla, abych se jmenovala jako tchyne. Ale velmi rychle jsem si zvykla a už mi to nepřijde. Takže kdyby se jednalo jenom o toto, tak se není čeho bát. Na druhou stranu manzelovo příjmení je lepší než moje rodné..on má krátké české a já měla dlouhé cizí a nikdo nevěděl jak se to píše a vyslovuje.
Ja si zase myslim, ze zivot není něco za něco a svatba není o tom podřídit se muži. Na tom vztah nestojí. Já si svého manžela nevybrala kvůli příjmení a jeho příjmení pro mne nebyla meta, které bych chtěla dosáhnout, natož abych tím manželovi chtěla demonstrovat oddanost či vděk. Jen můj názor. Můj muž si také nechtěl vzít moje jméno. On má tři bratry, já jsem poslední žijící potomek nesouci jmeno našeho rodu. Proto jsme snad svatbu měli zrušit?
Buď bych si nechala obě a byl by klid na obou stranách a nebo bych se jmenovala po manželovi, je to tak celou věčnost, že si žena bere příjmení manžela.. Je to jen výstřel moderní doby si nechávat staré a přejmenovávat i manžela.. Pro toho manžela to může znamenat víc než si myslíš, když se narodí syn nositel jeho příjmení a rozrůstání rodu z jeho strany.. Každá z nás by měla počítat pokud se chce vdávat do budoucna, že bere automaticky příjmení bez nějakých čachrů machrů. A nebo se nevdávej a zůstane ti stejné příjmení když ti de jen o to a děti pojmenuj po manželovi.
Ja v tom nevidim vubec zaden problem, nechat si sve prijmeni. Urcite tim nedavas najevo, ze partnera dostatecne nemilujes, jak tady nekdo pise.
Já jsem měla také velký problém, vzdát se svého příjmení. V rodině není žádný syn. Naše větev tedy zanikne. Hodně si uvědomuji, odkud pocházím, znám historii rodiny až někam do 17.století a najednou konec. Čili neměla jsem problém vzít si manželovo příjmení, ale vzdát se toho svého. No nakonec jsem to udělala. S odstupem doby nelituji. Prostě jsme založili rodinu a historii si tvoříme vlastní. Jakousi krizí identity jsem si prošla, pak přišla dcera a nebyl čas nad tím přemýšlet. Rozhodně jsem nechtěla mít příjmení dvě, to mi přijde ujeté. Už teď se nevlezu do kolonek.
Na manzelovo prijmeni jsem se tesila, i kdyz moje rodne prijmeni neni nijak strasne. To, ze se budu jmenovat jako tchyne mne doted nenapadlo a je mi to jedno, jak uz tu bylo zmineno, brala jsem si muze, ktereho miluji, ne tchyni.
Jsem hrda na sve nove prijmeni. Spis mne ted stve, ze nekteri ubozi lide nejsou schopni akceptovat, ze jsem vdana a rikaji mi porad prijmenim za svobodna "ále ty vzdycky budes ....ová" . To me stve a mrzi.
@brokovich Někdy mi připadá, že ženy, které jsou "posledními nositelkami rodového příjmení", s tím nadělají až příliš. Tím nemyslím konkrétně Tebe, spíš tak obecně. My jsme se ségrou dvě ženský, syna náš táta neměl a jeho jediným sourozencem byla jeho sestra, která se vdala a vzala příjmení po manželovi. Obě máme dcery, i to, které čekám, bude holka. Takže i kdybych si kdysi já "vyvzdorovala" ponechání svého příjmení, tak stejně nemám jistotu, že by kterákoli z dcer postupovala v budoucnosti stejně 😀 (za předpokladu, že by se i děti jmenovaly po mně). Takže náš rod co se příjmení týče skončí s naší mamkou - ségra sice vdaná není, ale děti mají příjmení po švagrovi.
@somalicats Ono to asi vše záleží na konkrétních okolnostech. Některe zeny se naopak z ruznych duvodu nemohou ani dockat, az se svého prijmeni zbaví. Ale hodnotit podle jmen vaznost vztahu je prostě ujete.
holky dekuji za nazory na to, na co jsem se ptala. Za nevyzadane nazory od vas, ktere jste tuto situaci neresily (asi jste si neprecetly cely prispevek) dekuji taky, jsem zvykla, ze jakmile clovek trosku vystoupi z proudu, je za to bit
@brokovich Tak to rozhodně, taky bych vztah nehodnotila podle toho, jak se dohodnou na příjmeních. Já jsem sama rozvedená, nechávala jsem si příjmení po ex kvůli dceři, a můj současný muž chtěl pochopitelně, aby se jeho děti jmenovaly po něm. Takže já musela udělat kompromis a nechat si obě jména, protože nejstarší dcera má se svým biologickým otcem výborný vztah, já s ním taky komunikuju naprosto normálně a nevidím důvod, proč bychom ho měli tlačit do souhlasu se změnou příjmení nejstarší dcery, aby se celá moje současná rodina jmenovala stejně. A zase jsem nechtěla, aby jediná nejstarší měla jiné příjmení, než my všichni ostatní.
@maru9 Rozumím. Ójak já ti rozumím! Akorát s tím rozdílem, že mně tchyně nijak extra nevadí. Jinak nemám taky dobrý vztah s otcem (ale mám dobrý s babičkou a dědou), moje máma má taky příjmení po druhém manželovi. Ale i přesto jsem se nechtěla jmenovat po manželovi. V té době jsem ale neměla žaludek na to nechat si jen své příjmení, takže jsem si vzala 2 příjmení. A to je hrůza. Kdybych se vdávala dnes, už bych si nechala jen svoje příjmení. Stejně převážně používám to své, ale jak je až druhé v pořadí, nikoho to nezajímá. Dokonce jsem nedávno uvažovala, že si to manželovo nechám škrtnout. Ale teď nějak nevím...
Takže za mě: jdi do toho! Nech si své příjmení, pokud ho máš ráda. Není to malichernost a nenech si od ostatních nakukat, že je.
Děti budou nakonec po manželovi teda?
@maru9 A ještě k tomu, že je bráno za děsný problém, když má dítě jiné příjmení než matka. NENÍ!!! Dnes je to naprosto normální. Já se vdávala až když byly dceři 3 roky. Chodila už do školky, chodily jsme po doktorech, nemocnicích atd. A nikdy nikdo neměl problém s tím, že se dcera jmenovala jinak. Dneska už je to vážně někde jinde. Naopak teď s těmi dvěma příjmeními to je očistec. Každý s tím má problém a nezapomínají mi to dávat najevo. Když vyřizuju něco kolem dětí, představuju se tedy společným, byť mi to nejde přes pusu. Ale říkám si, že kvůli tomu jsem si ho nakonec vzala, ne 😀 Když jde o mě, používám vždy své. Třeba moje šéfka v práci ještě nebyl schopná pobrat, jak se jmenuju. Vždy mě oslovovala manželovým, když jsem ji požádala, že bych raději, kdyby mi říkala mým rodným, začala mě pak všude psát v opačném pořadí (nejdřív moje, pak manželovo), přičemž to zkracovala, takže z toho vznikají různé patvary jako moje příjmení + manželovo v mužné podobě apod. 😀 Když mám čas od času chuť s ní o tom polemizovat, tak ji upozorním, že to pořadí je opačné, ale ona se diví, že jsem přeci říkala, že preferuji svoje, tak ji to přijde logické 😀 No zbytečné 😀 A oslovuje mě raději křestním jménem 😀
Dvě příjmení jsou vážně peklo, ale zase je to asi tím, že tu vládnou předsudky a je to teď něco nového. Proto to beru tak, že patřím k průkopníkům a nějaké ty nepříjemnosti a vysvětlování jednou přinesou "ovoce". 🙂
@liss_durman diky za zkusenost. Ano, deti budou po manzelovi, to uz by byla prasarna 🙂 dnes jedem ke tchyni tak jestli s tim bude mit problem, reknu ji, jestli by ji bylo prijemnejsi abysme zustali svobodni a dite bylo po me.. asi tim rozpoutam valku ale uz me nebavi poslouchat co mam a nemam, muzu a nemuzu. Nema pravo kecat nam do toho, jak my se dohodneme.
Prave kokegyne ma taky dve prijmeni a z vlastni zkusenosti vim, jak je to neprijemne, kdyz ses s tim jeste nesetkala a nevis, jak ji vlastne spravne oslovit.
Na urade mi pak jeste nabidli moznost zmeny na spolecne za poplatek, mozna ze si casem zvyknu a toto jmeno bych pak prijala.
Ano zeny jsem na 90% rozhodnuta si sve nechat, chtela jsem znat vase zkusenosti, ne nazory, co BY KDYBY u vas. Jestli jste s prijmenim vaseho muze nemely problem, nejste ta cilova skupina, ktere jsem se ptala na ZKUSENOSTI.. neberte to zle, ale vase nazory mi nepomohou pochopit, jestli je me rozhodnuti spravne nebo ne. Muz uz to vzal, chceme se vzajemne vzit a toto jsem resila uz pred otehotnenim, kdyz jsme mluvili o svatbe, takze hormony v tom nebudou at v tak velke mire.
dekuji za pochopeni, vim ze vzdy budu nekomu trnem v oku, ale to uz he problem druhe strany, pokud ja budu nakonec spokojena (prosim bez urazky, ale tak to je)
@maru9 A o tom to je 🙂 Pokud to tak cítíš, jdi do toho. Tím, že budeš mít své příjmeni, nejsi o nic horší manželka ani máma než ta, která má příjmení po muži 🙂 Manželství není o příjmení 🙂
Myslím si, že by rodina měla mít jednotné příjmení. My ač ještě nejsme svoji, oběhli jsme matriku, protože - ač se mi mé příjmení líbí víc 😀 - vím, že chci, abychom byli rodina jednoho jména. Tlačit ho do mého nechci, neb je tuze dlouhé a zahraniční a sama vím, jak jsem s ním bojovala jako dítě, to jeho je lehčí a kratší 😀 Kamarádka má dcerku, co se jmenuje po otci, vzpomínám si, jak mi to díte frustrovaně říkalo, že neví, proč se nejmenujou stejně, že všichni kolem ní ano a že ona je asi divná. Byla z toho smutná, bylo jí 5 let. Negeneralizuju to, určitě to každé děcko vnímá jinak. Další moje spolužačka ze ZŠ, tak ta po tom, co dosáhla plnoletosti, šla na úřad a vyhádala si jméno po matce, neb otce z duše nenáviděla a její rodiče opět nebyli sezdáni a jen ona měla jméno po tom "grázlovi" 🙂 Asi hraje ještě velkou roli to, o jaké příjmení se jedná. Já bych se rozhodně nehrnula do toho, kdyby můj přítel byl Píč, Pytlík nebo Šukal. 😀 to bych doooost bojovala za svoje příjmení. Nějak mě tyhle trendy dvou jmen, nebo nedat si příponu OVÁ míjejí a to nejsem žádná stará bába 🙂 Beru to u smíšených manželství ....ale hezky česky mi to nedává smysl 🙂
@liss_durman Věřím, že stejně by argumentovala i strana žen, které s tímto nesouhlasí 🙂 ale děkuji, taky si to myslím. V dnešní době kdy polovina matek je svobodných mi přijde hezké, že se vezmem (byť mi zůstane jméno) - protože chceme a chtěli jsme už před otěhotněním, ale těhotenství to odsunulo "na potom"
řeším to podobně a jsem rozhodnutá si nechat úředně obě a používat jen to svoje..mě by pak přišla asi ta svatba zbytečná... ( a ne nepřijdu si méně rodina, když nemáme s dcerou stejné přijmení a i trošku lituju že se nejmenuje po mě, předešla bych tím tomu, že u dr. a na úřadech na mě volají jejím přijmením ale to by partner nekousl( bohužel). TAk
@maru9 Upřímně, moje rodné příjmení se mi líbí 1000x víc, než nynější, manželovo 🙂. A také jsem kapku litovala, že si jej měním - jednak bylo takové jemné, že se k němu hodila prakticky všechna jména, jednak jsem s ním nikdy neměla problém nikde, jednak není tak rozšířené a prostě je krásné 😀 .
Oproti tomu manželovo, známé v ČR docela je, díky jedné české komedii a fakt bych si jej nevybrala 😀 .
Já jsem tedy nikdy nepřemýšlela, že bych si svoje nechala, vždycky jsem to brala jak to je - pokud se vdám, vezmu si manželovo příjmení a naše děti také a budeme prostě rodina.
Pokud bych k němu ale měla takové extra výhrady - a odmysli si nynější situaci ovlivněnou těhotenskými emočními stavy a náladami 🙂, prostě pokud jsi ty výhrady měla i před otěhotněním, pak bych to fakt zvážila. Přeci jen, jméno není maličkost................Ale nevím co ti poradit, chlapi jsou v tomhle fakt hrdí a ješitní, můj by podle mého názoru taky jen tak s klidem nepřekousl, že si nechávám svoje příjmení...............
@maru9 Nech si obě příjmení - svoje i po manželovi. V běžném styku pak budeš používat to, které se Ti líbí víc, a úředně budeš mít příjmení dvě. Děti pak ale budou moci mít jen jedno příjmení.