Odejít od partnera, ale být na děti sama - zvládnu to?
Ahoj všem,
je tady zajímavý příspěvek jak zvládají mámy s malými dětmi samotu když je opustil partner.
Já řeším jestli nejít od něj pryč, s malými dětmi - dcera 8let z prvního vztahu, synek 1,7 roku s ním.
Nefunguje nám to, nemáme si co říct, nemám chut s ním moc o něčem se bavit, abych nebyla zklamaná z rozdílných názorů a pocitu, že si nerozumíme - povídání o penězích a sportu mě nebaví .......
Něha není, já jí potřebuju ve vztahu, on si stěžuje na nedostatek sexu, já ho nejsem schopná protože se mi nějak znelíbil - jak sex tak partner....Společné zážitky musím vymýšlet pořád já, sám s ničím nepřijde až na včerejší vyjímku.....
Bylo hodně zklamání - nedodržení slova z jeho strany, když mi bylo ouvej zdravotně choval se leckdy chladně a cynicky, stydím se pak požádat ho o pomoc protože se mi sám nenabídne. Pociťuju taky nespravedlnost nad tím jak si stěžuje že doma není všechno vypiglováno - s malým, který je hodně divoký mi to nejde a jsem ráda že udržím základní pořádek...často jsem unavená všemi starostmi což mi odebírá energii....Ve vztahu se cítím nepodporovaná, citově nehýčkaná, sex vnímá partner hlavně aby to bylo aby byl a mechanicky než aby mě přes den pohladil a udržoval tak nějakou atmosféru laskavosti....
Večery vypadají tak, že každý jsme jinde, v jiném patře - já s dcerou čtu pohádku a únavou pak usnu taky, on na tv jinde....nebavíme se.
Chtěla jsem poradnu, on kývl, ale sama ani nevím jestli doopravdy mám chuť něco přestavovat a od základů v sobě citově budouvat nějakou základnu, když mám strach, že mi nějak zase ublíží nebo se mě dotkne když zase bude lhostejný k mému - já nevím .......srdci? Duši? To zní asi naivně. Možná chci moc. Ale jisté je, že nám spolu - ač na začátku bylo hezky - někam se to vytratilo - po zklamáních, kdy se nějak projevil a já začla cítit, že mi není blízký že se mi odcizuje, že spolu budeme mít asi problémy kvůli tomu, že má jiný pohled na věci na kterých mi záleží....nevím, už se v tom sama ztrácím....
Jenomže moje obavy jsou z toho, že kdybych byla na děti sama - že bych to nezvládala. I když když sama jsem , tak to zvládám a vařím, nakupuju, chodím na chvíli na dětská hřiště, peru, uklízím jak se dá....směju se na děti, mazlím se s nimi, .....Asi se bojím změny a že bych byla sama, i když někdy si řikám - jé já bych chtěla být sama a ne s ním, když mě tak štve.
Ast.
Ahoj, díky. No já nevím - já mu řikám vždycky jak se cítím a vždycky se ho snažím zorientovat proč to tom něm chci a jak se cítím. Já myslím, že jsem mu o svých pocitech řekla už hodněkorát, jenomže už jsem asi vyčerpaná z toho že je to pořád stejné a už si připadám špatně že mu musím o to řikat.
A uspávat chci pořád já, v tom jsem holt asi sobec. Na svoje děti jsem vysazená. Jinak s tím uděláním si času za pomoci hlídání máš pravdu to by asi mohlo jít. Já mám ale trochu potíž v tom, že mám trochu zdravotní problémy v tom, že v bazénu hned něco chytnu, wellnes je na dlouho a já se od dětí nechci moc vzdálit, a jiné aktivity by ho asi moc nebavili, pak je tady kino kde nehrajou filmy co se mi líbí jsem náročný divák a tyhle divácké aktivity jsou od pozdě takže to já se zase večer nechci od těch mých dětí vzdalovat 🙂.....Jo jinak ty argumenty trávit víc společného času mu řikám taky, já si to přeju ve formě výletů pravidelně každý víkend, ale to je s ním potíž - má syna z prvního manželství, který mě nemá rád jakžto údajnou rozvracečku vztahu i když to není pravda - nemá cenu rozepsivovat nikdo mu to nevysvětlil, takže je to o to ztížené....no prostě je to složité a já už nevím jestli mám sílu vůbec všechno tohle rozmotat :-O
@astra11 Ahojky,pokud Ti nebudou chybet finance,tak to se dvema detmi zvladnes hrave.Prijde mi,ze z toho co pises,jsi vicemene rozhodnuta zustat v budoucnu sama.Mozna by jsi mela zapremyslet i nad svym chovanim a zacit se zmenami u sebe,pokud preci jen chces s partnerem zustat.Deti vzdy berou "ztratu" rodice spatne a novy partner/ka je pro ne vetrelcem.Nekdy se to casem srovna a nekdy nenavist trva cely zivot
Na tvůj dotaz bych odpověděla tak, že když budeš moc chtít jít od něho pryč, tak to určitě zvládneš. Dala bych si však pozor na to, jestli když odejdeš bude tvůj život lepší. Většinou je líp těm ženským, které chlap nějakým způsobem týral, fyzicky, psychicky, soužití je peklo, nedá se v tom žít, takovým se pak uleví. U tebe tento dojem nemám. Manželství není o tom, aby dva neustále souzněli jak dvě hrdličky, dívej se na to prakticky, jinak se může stát, že budeš hořce litovat. Ne hned, ale po několika letech, až zjistíš, že jsi udělala největší chybu, která už nejde vzít nikdy zpět. Pokud si v základních věcech vyhovíte a nijak zvlášť nestrádáš, tak bych si spíš udělala pořádek sama v sobě a snažila se naplnit svůj život sama sebou a nežehrala na to, že mě manžel nedělá šťastnou. Rozhodně nedělej ukvapená rozhodnutí, ono rozchod není vždy řešením na každou nespokojenost, kterou žena cítí. Ono je totiž rozdíl mezi představami, jak chlapa opustím a budu konečně spojeně sama, když ho pořád máš vedle sebe a mezi tím, když to opravdu uděláš a zůstaneš skutečně sama. Z tvého příspěvku spíš vnímám, že si bereš věci citlivěji a možná se máš naučit být na něm citově nezávislejší a přijmout vývoj vztahu a realitu, že nic není takové, jaké to bylo na začátku, ale i tak se určitě najdou nové a pěkné věci, které vás spojují. O nějakých zásadních rozporech nepíšeš, proto radím: nerozcházej se.
@anansie40 : Ty věci jako to že je to jiné když je ženská s chlapem a dělá rozhodnutí to je mi jasné.
To, že problémy po rozchodu pokračují je mi taky jasné.
Ale prakticky to vypadá tak, že chlap mě nepohladí, neutěší, nezeptá se mě jak se mám, nesdílí se mnou zážitky a nechce sdílet, leda takové které se hodí jemu a které mě moc nevyhovují (kafíčka u přátel atd - ano jednou za čas samozřejmě ale ne jako náplň volného času), neposlouchá mě když mu něco vysvětluju - za nějakou dobu mluví ve smyslu jako kdybych mu to nikdy neřekla (a to mu jednu věc opakuju průběžně nekolikrát za sebou - pak stojím v situaci, kdy on mluví jako bych mu to nikdy neřikala a ještě je schopný to proti mě otočit)......Buď spolu neumíme komunikovat a na to by byl potřeba si nějaký kurs co se nás týče nebo je to prostě nezájem. Ale nevím jak se mám smířit s nezájmem. S tím se moc smířit nemůžu, nedovedu si to představit. Ast.
@astra11 podle mě nejsi spokojená se svým životem, ale to je tvůj problém a ty ho mušíš vyřešit. Né tvůj manžel ale ani tvoje děti ne. Podle mě je nutné brát manželství jako strategické partnerství a pokud tam není žádné týrání, nebo závislost nebo něco hodně patologického, manželství bych nerozbíjela. Zkus popřemýšlet, co by jsi ty chtěla a co by ti udělalo radost a podle toho jednej a dělej to. Chceš jezdit na výlety, manžel není schopen nic vymyslet, ale neklade odpor a jede, tak naplánuj výlet, klidně i pár víkendu dopředu, pak si můžete s manželem udělat plánovací a schvalovací večer třeba i s dobrou večeří a sklenicí vína. Pokud pravidelně uspáváš děti, není v tom problém, ale nejsi jen matka, ale i manželka a měla by jsi se pokusit po uspání dětí jít na chvíli za manželem. Mu to asi taky není úplně jedno, že s ním netrávíš čas a jen se věnuješ dětem. Jako je super, že jsi skvělá matka, ale jak má k tobě být láskyplný, když se mu vůbec nevěnuješ, vyhýbáš se mu, odmítáš sex a jsi vždycky nasejřená, že tě nechápe, nepohladí apod. když mezi vámi žádná intimita není a nefunguje. I manžel na tohle musí být naladěný a musí být atmosféra doma dobrá. Takže radím dát se psychicky více dokupy, vzít svůj život do svých rukou. Prostě jaký si to uděláš, takový to máš. No a pokud se přece jen rozhodneš odejít, pamatuj, že okolí bude mít jasno - dvě děti, dva otcové a zase je sama a blablablabla, budeš bojovat se spoustou předsudků a taky s financemi a vlastně i sama se sebou, protože nebudeš mít ani na ty výlety s dětmi. Jak mi říkala moje mamča o manželství: "Ženská musí být dobrá herečka". Čím jsem starší, tím víc to chápu...
Ty jsi smířená s tím, že musíš všechno sama ty dělat,aby fungoval vztah? Hmm, tak to jsem asi odsouzená k tomu mít problémy, protože pro herečku nemám vlohy - prostě to neumím. A mám dojem, že by atmosféru měli vytvářet oba, nejen aby ženská byla vždy "ready". Když uspím děti, jsem navíc tak unavená že často jediný co chci je jít spát. Čekala bych, že partner bude ten, kdo se bude taky dvořit a bude se snažit o trochu romantiky, aby se ženská mohl naladit. Partner je naladěný přece pořád, hlavně na sex a to já ne....Se vším čeká na mě. Jen se veze. Boj s financemi je odrazem ženské závislosti, bohužel společnost je nastavená stále tak, aby ženská byla finančně závislá a nucená setrvávat ve vztahu který se jí nelíbí kvůli penězům. To není dobré. Mně se nelíbí jeho technika toho jak se mně dotýká a když mu to řeknu, stejně to moc nechápe, prostě má jinou která mi nevyhovuje. Má taky práci, kdy se nedá moc plánovat dopředu výlety, protože pracuje i o víkendech a často je i o víkendu mimo....A hlavně otázka -
@evulina77 : Ty jsi smířená s tím, že musíš všechno sama ty dělat,aby fungoval vztah? Hmm, tak to jsem asi odsouzená k tomu mít problémy, protože pro herečku nemám vlohy - prostě to neumím. A mám dojem, že by atmosféru měli vytvářet oba, nejen aby ženská byla vždy "ready". Když uspím děti, jsem navíc tak unavená že často jediný co chci je jít spát. Čekala bych, že partner bude ten, kdo se bude taky dvořit a bude se snažit o trochu romantiky, aby se ženská mohl naladit. Partner je naladěný přece pořád, hlavně na sex a to já ne....Se vším čeká na mě. Jen se veze. Boj s financemi je odrazem ženské závislosti, bohužel společnost je nastavená stále tak, aby ženská byla finančně závislá a nucená setrvávat ve vztahu který se jí nelíbí kvůli penězům. To není dobré. Mně se nelíbí jeho technika toho jak se mně dotýká a když mu to řeknu, stejně to moc nechápe, prostě má jinou která mi nevyhovuje. Má taky práci, kdy se nedá moc plánovat dopředu výlety, protože pracuje i o víkendech a často je i o víkendu mimo....
Můj názor je, že byste měli dát šanci te poradně. Bud vám to pomůže, nebo si to naopak vyjasnis a rozejdete se..tak jako tak ti to může jen pomoci
@everunka : Jo jo - jenomže to už jsme měli jít, já nás tam objednala a on o tom věděl - několikrát jsem mu to připomínala a pak mi řekl, že jede jinam - že musí tam a tam...pracovně - jenomže on si to mohl zařídit nebo posunout to a jet tam se mnou, zvlášť když mu tak vadí jak to mezi náma je.
Jak tak tady čtu ty příspěvky i z jiných diskuzí - záležitost sexu atd.....Já už mám k sexu asi už nějaký snad i odpor. To samotné slovo mě štve jelikož je v tom slyšet ta mechanika ale slovo milování je něco úplně jiného a hezčího. A to já si takto významově nedokážu s mým partnerem spojit a představit. Nic mi to neříká a co hůř, nechce se mi. A je mi z toho smutno. Asi jsem vnitřně nějak dotčená, zraněná....?? Vím, že vždycky když mi partner nějak ublížil - nedodržel slovo, nepomohl doma s nějakou prací - ignoroval mě atd....tak se mě to dotklo a připadala jsem si, že vlastně by chtěl ten sex, ale jaksi "duševně" ho nezajímám. Pamatuju si, že mi párkrát jakoby citově ublížil. No holt by tady někdo mohl říct - jsi citlivka a můžeš si za to sama - jsou tady takové názory že by měl člověk být takový a makový proto, aby byl šťastný, ale myslím, že to není všechno. Četla jsem v jiné diskuzi že partneři se měli rádi a vyjadřovali si náklonnost i jinak než klasickým sexem a prostě se měli rádi a fungovalo to. To u nás absolutně nelze, nefunguje 😢 .....Cítím velkou odpovědnost za děti - odstěhovat se neodstěhovat se : dítěti se bude stýskat,ale žije s rodiči kterým nefunguje vztah a zatím je malinké - odstěhovat se ted nebo brzy, aby si "příliš nezvykl" a pak to pro něj nebyla větší rána....nebo zůstat a lopotit se ....společná témata mezi námi jsou spíše vyjímkou, v milování je to nechuť z mé strany, také ten jeho styl milování mě vadí, říkám mu jak a vysvětluju jak na mě ....cvhíli snaha pak zase nic moc a pak stačí malý konflikt a jsme zase úplně v bodě nula. Když přijde domů já nemám ani chuť se ho moc ptát co bylo a jak - mě to upřímně nezajímá, nic mi to neřiká jeho práce..zajímalo by mě kdyby řekl třeba co řeší za věci nebo problémy to jo..na to vždy reaguju. Ale on se mě nezeptá absolutně na nic jak se mám, jak mi bylo přes den, co jsem zažívala - myslí si asi že na mateřské je vše ok. a bez potřeby něco řešit. Mrzí mě to no.....vím, že se má člověk hlásit o svá práva sám, ale je to ta tvrdá varianta svědčící o tom, že ten druhý se prostě moc nezajímá. A když to i udělám, nejde mi to donekonečna. No ještě bych mohla psát dlouho, ale ...........
Holky pokud chcete odejit doporucuji az kdyz nastoupite do prace. Pokud vas chlap nebije apod.
@evulina77 nejde o to byt herecka....jinak souhlasim. Navic u chlapa jde sex ruku v ruce s city...jakmile se pribrzdi sex pribrzdi se i city.. Ne hned a samozrejme ne v situaci kdy je zena nemocna ..
A jinak jsi popsala pekne - na vse sama tzn mene penez a kdyz zapomene v obchode neco duleziteho nebo kdyz bude potrebovat skocit na postu,vsude s sebou bude vlacet deti...i kdyz prve odnekud prisly....znova obleknout....na urady atd vsude.
Navic cizi chlap nebude mit nikdy rad cizi deti jako vlastni....a narovinu bez urazek ono zena s dvema detmi taky neni zadne terno.....
já původně taky chápala tu herečku hlavně v sexu, ale to není myšleno jen v sexu, ale v tom, že když víš jak, můžeš svým chováním tak trochu hýbat tím chlapem. Já jsem vypozorovala, že když jsem na chlapa milejší, projevím zájem, je doma daleko lepší atmosféra, než když třeba nemám náladu na nic a chovám se podle toho, jak se aktuálně cítím, je atmosféra na bodu mrazu. Ale protože mi na vztahu záleží, prostě občas se víc snažím, než je pro mě zrovna přirozené. Někdy vycházím vstříct v sexu, i když nemám chuť, ale pokud je chlap na sex, tak bez sexu to víc skřípe. Taky se chlap musí chválit, tím se taky dá hodně věcí docílit. Ale zase je potřeba i snaha ze strany chlapa, bez toho to nejde.
Ale myslím si, že pokud s někým mám dítě, bylo by dobré se pokusit se spolu naučit žít, než se sebrat a odejít. Pro děti je vlastní otec téměř vždy lepší varianta, než nevlastní otec (jasně, že to neplatí vždy a všude) a osobně se klaním těm, kteří jsou ochotni a schopni vychovávat a starat se o cizí děti, protože je to dost často pěkné peklíčko....
@astra11 osobně bych počkala na návrat do práce a pak by se vidělo, co bude dál. Třeba budeš mít úplně jiné myšlenky a krize přejde, nebo budeš finančně nezávislejší a bude se ti lépe začínat sama. Zařiď si teď svůj život, aby to bylo pro tebe snesitelnější, odpoutávej se, dělej si svůj program a manželovi oznam, co budete s dětma dělat o víkendu, s tím, že jestli se chce přidat, bude vítán. Aspoň si vyzkoušíš samostatný život tak trochu na zkoušku. Ale pokud máte takový nelad v sexu, myslím, že to s váma nedopadne příliš dobře, pokud na tom nebudete pracovat spolu...
Pokud zvládáš žít s partnerem ze kterého se stal spíš spolubydlící... zvládneš i sama vychovat děti. Takže bych nekoukala na to jestli to zvládneš, protože zvládneš. Spíš si rozmysli to jestli s ním být chceš a zkusit tu poradnu když na ní kývnul nebo se s ním chceš rozloučit rovnou. Do vztahu nevidím, volba je tvoje. Ale obavy z výchovy dětí neměj. Nebude to jednoduché, ale zvládnout se dá vše když se chce. 😉
@astra11 ahoj, asi budu tvrdá, nečetla jsem diskuzi. Zkus si najít na netu sociopata, emočně nestabilní poruchu, manipulátora. Pokud chceš pokračovat ve vztahu, trvala bych na psychologickém posudku a následné léčbě.... Je na Tobě, jestli to do budoucna dáš. Pokud je manipulátor a tyran, dala bych ruce pryč :-/ Pokud má duševní poruchu, chceš s ním být a jsi schopná ustát tu emoční plochost (můj muž reagoval na to, že rodím slovy, to jsi mi udělala schválně? Mám práci.), tak bych řešila dál...
@evulina77 : To tedy obdivuji jak to takhle dokážeš jakoby "hrát" nebo prostě vydolovat ze sebe nějakou snahu o lepší postoj. Já se na jednu stranu asi moc lituju to vím, že je moje slabá stránka, to já si uvědomuju, ale zjiš´tuju to u sebe opakovaně tak asi taková jsem no....Ale jednoduše řečeno bych řekla, že jsem tím vztahem prostě unavená víš, takže i když jsem se snažila stále dokola, tak už ted nemohu - vždycky jsem to byla já kdo začínal rozebírat problémy, když se něco mezi námi stalo....to bylo mnohokrát.....ale ono to asi mezi dvěma lidma takhle je, že se snaží víc ten nebo ten, ovšem je to na pytel, když dojde nějak síla.
Jinak taky hodně shodně uvažuju o tom, že odejdu až nastoupím do práce. Akorát do té doby to bude asi martirium. Jsme ve složené rodině - jeho syn tady občas také je a já s ním měla dost problémy, takže to taky neklape. A já zjišťuju, že je tady na mě nějak moc lidí a že bych radši měla soukromí se svými dětmi. Samozřejmě pravidelný kontakt se synkem aby byl zajištěn to jo, ale moc to nevidím - holt jsem z toho smutná že to asi krachne nebo že si prostě nerozumíme tak se na to budu muset nějak připravit no.....Já už ted vlastně tak nějak sama jedu na vlastní režii, protože často prostě jsem na děti sama přes den a partner mi tady s pracemi doma nepomáhá takže komplet - umýt nádobí je pro něj problém zatímco já ho myju x - krát za den.
Zajímavý postřeh je jak chlap má sex spřažený s city, že když není sex nejsou city.....to je zajímavé. Znova ale jsem u toho, jak se mi má líbit s ním dělat sex když se mi nelíbí - haha.....
@astra11 ja bych nejdrive ze vseho zkusila s partnerem mluvit. Sama pises, ze nezadas o pomoc a on se sam nenabidne. Mozna vidi, jak to zvladas a nebo ma pocit, ze to zvladas, protoze nic nereknes. On nemusi vedet, jak jsi unavena, kolik toho vseho musis zvladnout. Zkusila bych ho zaclenit jak do domacnosti, tak do pomoci s detmi. Rict si o pomoc - cim vice pomuze, tim vice mate casu pak pro sebe... Proc nemuze cist pohadku dceri on? Zkusila bych ho motivovat - uspi dceru, precte ji pohadku a ty pro vas dva nachystas neco maleho a mileho, abyste meli oba prijemny vecer. Od zakladu tady neni potreba budovat. Ale hlavne komunikovat a mluvit. On nevi, ze je toho na tebe moc, ty mu to nereknes a ty mas z nej pocit, ze nepomaha, protoze kouka na tv. A chce to travit vice spolecneho casu. S detmi je to nekdy tezke, ale rozhodne to nechce zapominat na chlapa a manzela. Drzim moc palce.
Vim jak se citis, my prochazeli podobnou krizi pred porodem, manzel chtel vse stihnout, ja nestihala vubec nic, mela jsem pocit, ze mam spolubydliciho. Ale opravdu to chce spolu mluvit a snazit se nezapominat, ze i kdyz mate deti, porad jeste existujete vy dva jako partneri 😉 ver, ze to pomuze. Napriklad se vratit k vecem, co jste vy dva spolu radi delali. Pokud mate moznost hlidani, tak treba dat deti na hodinku hlidat a zajit si spolu zaplavat, zabehat, wellnes, proste neco, co mate oba radi a bavi vas to delat spolecne. Verim, ze jsi unavena a vytizena, ale kazda snaha o zachranu partnerstvi stoji energii a na tobe je, zda zachranit jeste chces.
Z tveho prispevku mam pocit, ze je to celkove vycerpani a unava, nez to, ze ti na nem nezalezi. Ale to je jen muj dojem.