Odejít nebo zůstat?
Dobrý den, rovnou se omlouvám za delší text. S manželem jsme spolu skoro 11let a skoro 8 let manželé. Máme dvě děti (10 a 6 let- otěhotněla jsem po půl roce "vztahu"). Už přes rok v sobě řeším dilema. Nejsem v manželství šťastná a manžela jsem přestala milovat. Celé roky mě víceméně přehlížel, o každý dotyk, pusu, pohlazení jsem se musela prosit,nikdy sám od sebe nepřišel. Nějaká forma uspokojení jednou za pár měsíců přišla,ale klasický sex jsem s ním neměla víc jak pět let, i když jsem chtěla, neměl se k tomu. Samozřejmě proběhly diskuze,co mi vadí, jak se cítím. Na dva týdny to pomohlo, i když se sex opět nekonal a pak to opět spadlo do stejných kolejí. A díky tomu moje city úplně opadly, přestalo mě bavit pořád ukazovat, že jsem žena, která potřebuje cítit lásku a nejsem jen uklízečka, kuchařka,... Jsem ten typ, který potřebuje k životu city, vyjádření lásky - stačí mi obyčejná pusa, plácnutí přes zadek, úplné maličkosti. Bohužel se mi nic z toho nedostává. Už na začátku vztahu to takové bylo,ale než jsem to stihla zjistit, že mi to nebude asi vyhovovat,byla jsem těhotná. Samozřejmě potom přišla starost o děti a tak jsem o tom tolik nepřemýšlela a přijala to tak, jak to je. Manžel se o děti moc nezajímal, když byly malé, ale teď se docela snaží, možná je to i tím, že jsem mu řekla o svých "necitech" k němu a tak se snaží aspoň u dětí, protože cítí, že mu teče do bot. Já si ale poslední rok říkám, že na takový život jsem mladá, že si přece zasloužím, aby si mě někdo vážil i jako ženy. Hodně z vás si teď řekne- co si stěžuje, nebije tě, nepije, važ si ho.. já ale nejsem šťastná a nevím, zda tohle vydržet jen kvůli dětem, protože s mojí nespokojeností přichází samozřejmě i hádky a děti to vycítí. Spokojená maminka, šťastná rodinka...mohla bych pokračovat v psaní dál,ale to podstatné jsem shrnula. Chtěla bych vědět, jestli byste kvůli dětem zůstávaly ve vztahu, který není po citové a intimní stránce naplněn a jen čekaly, až děti vyrostou... děkuji Libby
Je to tezke. Doporucila bych ti knihu Sedum principu spokojeneho manzelstvi. Ja jsem se s manželem taky malem rozvedla. Ta kniha nam pomohla. Jsou tam ruzne ukoly. Divim se ze manzel ty ukoly semnou chtel plnit 😀 ale plnil. Nejak se nas vztah sam nejak spravil a uz odejit nechci. Ale pokud mate problemy v posteli mate nejspis problemy i v komunikaci a traveni casu spolu.
Skrze děti je to "blbost " zůstávat přesně každý má právo bejt šťastný ve všech směrech víc dětem ubližuje nešťastná máma
Ne, nezůstávala. Kvůli sobě, kvůli dětem. Kolik ti je? 30, 40? To chceš polovinu života strávit ve vztahu bez lásky? Držet vztah dalších deset let až budou děti dospělé a pak co? Začínat sama v padesáti? Jako proč ne, ale lepší začínat o dekády dříve. Taky asi nechceš dávat dětem do života příklad, že manželství bez lásky je ok.
@floralys děti ho mají rády. Nikdy to ale nebyl ten táta, který by s nimi dělal takové ty blbosti,mazlil se. Prostě tady je, s mladším si občas něco zahraje, starší se teď na něj upnul trošku víc. Libby
@sasanka88 máme problémy i v komunikaci. Manžel si se mnou nikdy moc nepovídal, když jsem mu navrhovala, že někam spolu zajdeme sami, třeba do kina, tak hned odpověděl, že film bude stát za nic a akorát u toho usne. Když jsem navrhovala večer s lahví vína,tak jsem taky nepochodila. Nevím,jestli nějaká knížka vůbec pomůže. Já už k němu opravdu nic necítím, občas se přistihnu, že by se mi jeho dotyk už i hnusil. Je těžké si to přiznat,ale bohužel je to tak.
@20190418 je mi 33. To,co jsi napsala mi pořád běží v hlavě, že se v nejlepších letech přece "nezahrabu" ve vztahu,kde nic není. A tím nemyslím sex, to se dá nějak přežít. Ale ten cit, blízkost, pocit nějakého souznění..to mi chybí.
@floralys ještě bych chtěla dodat, že jsme oba dva z úplných rodin. Jeho rodiče citem moc neoplývají,tedy i mezi sebou, spíš se mi zdá, že dokonce tchýně trošku i tchána ponižuje. U mých rodičů zase vidím, že i po těch letech, když táta přijde domů, dá mámě pusu na uvítanou, obejme ji, občas ji i po tom zadku poplácá🙂 jsou to takové hezké maličkosti a i po těch letech jim to funguje i přes veškeré potíže,co jim život přinesl. A proto já v sobě i cítím, že jsem to chtěla mít taky tak a teď jsem vlastně selhala.
Tohle už tu píšu po několikáté do nějaké diskuze 🙈 manželovi rodiče spolu žili jen kvůli dětem. Po pár letech vztahu jim to přestalo fungovat, žili podobně jako vy. Tchyně chtěla odejít už, když dětem bylo kolem 8 let, ale kvůli nim se rozhodla zůstat. Později dostal její muž rakovinu a ji bylo blbě odejít.. no zůstala s ním až do jeho smrti (svých 50 let). A rozhodně toho lituje. A stejně tak si spoustu špatných vzorců odnesly i její děti.
Můj manžel absolutně neměl představu, jak fungují dva lidé ve vztahu. Že se projevují city, že spolu chtějí trávit společný čas. Přišlo mu normální přijít domů z práce, dát si večeři a jít si dělat svoje. Nebo že všechny víkendy tráví každý jinde. Stalo ho hodně úsilí se z těch vzorců dostat, stejně tak i vyřešit v sobě svůj vztah s otcem.. a oba se i se švagrovou shodují, že by jim bylo lépe, když se jejich rodiče rozvedly, když jim bylo těch 8let..
Mě by chyběl ten pocit fyzické blízkosti, mužské opory, vzájemného respektu, povídání, sdílení. Držela jsem to takhle kvůli dětem několik let, nenašla jsem odvahu odejít sama i přes to, že jsem mnohokrát navrhovala poradnu, snažila se aspoň něco řešit i za pomoci knih atd. Roky utíkaly. Nakonec mi odvahu dodal jiný muž, který mi vstoupil do života a já jsem teď ta nejhorší na světě...😉 Svoje nejlepší roky jsem věnovala někomu, kdo o to v podstatě ani nestál.
Řekla bych, dobře si to rozmysli, zkus pro záchranu udělat vše, co tě napadne, zkuste párovou terapii, ale pokud se nic nezmění, řeš to včas. Ať tě to jednou nemrzí.
Jako bych četla slova, co jsem sama napsala…Přijde mi to až neskutečné, jak se v každém Vašem slově vidím. Řekla bych, že máme úplně stejné pocity 😞
Jen s rozdílem, že já to řeším už pátý rok…
Za mě - udělej všechno pro to, aby se manželství zachránilo. Už jen pro svůj dobrý vnitřní pocit. Nicméně, tak, jak Váš vztah popisuješ, skoro se mi zdá, že v tomto případě je to už celkově mrtvé. Např. že se Ti hnusí jeho dotek... Myslím, že není cesty zpět. Neodsuzuji, naopak chápu velice, protože já to cítila vůči ex podobně. Ovšem tam bylo i ponižování a tím pádem pro mě jasné, že prostě musím odejít. Velmi si vážím fungujících úplných rodin, nicméně pokud ti partneři nefungují skutečně partnersky, tak za mě držet to jen kvůli dětem nedává smysl. Zaprvé kvůli Tobě, jsi fakt mladá ženská, máš toho spoustu před sebou a trápit se celý život jen kvůli tomu ,že jsi před lety neplánovaně otěhotněla a "musela si ho vzít" a teď spolu musíte být...?!? To fakt ne. A zadruhé - právě kvůli dětem. Jaký vzor jim chceš dát do života? že je potřeba manželství/partnerství přežít? Anebo si ho užívat s radostí a láskou? Ano, nebude to zřejmě jednoduché /ani psychicky, ani prakticky, finančně atd, vytvoříš si spoustu nových problémů - ale budeš moci dýchat a mít život ve svých rukách, a to za to stojí! Držím palce
Tak to je potom mazec ze si s tebou ani nepovida, nechce zajit ani do kina ani vino. Tak se ho zeptej co by navrhoval on? Co by chtel delat, kdyby byla moznost neco podniknout bez deti? Muj manzel je taky nemluvka, ale aspon me vzdycky vyslechne a vudycky k tomu neco povi. Jako tvou situaci ti fakt nezavidim, jestli je takovy uz od zacatku ja bych od neho asi uz utikala. Protoze jestli bych se mu nemohla ason sverit, obejmnout dat pusu, je to naprd.
Ahoj, kdyz jsi tohle napsala, jako bych videla trochu svuj zivot s manzelem. Jsme spolu 11 let, osm let svoji. Ze zacatku se snazil (nikdy nemel pritelkyni, partnerku, zil s rodici) ale po svatbe jako by vse prestalo uplne a me pripada, ze to jen predstiral. Neumi rict, co citi. Ze me miluje mi naposledy rekl tak deset let zpatky sam od sebe. Sam od sebe nepohladi, neda pusu, neprojevi zadnou empatii. Vse si musim vynucovat a jsem z toho psychicky hodne spatna. Kdyz si chci o cemkoliv promluvit, vedu jen monolog a kdyz uz krom mlceni neco rekne je to nevim! Pred tremi lety jsme se rozhodli pro miminko(normalne mit nemohu), ale jen pod podminkou, ze mi bude ve vsem oporou, jako milujici manzel. Zazili jsme 2 zamlkle tehotenstvi, psychicky jsem na to byla sama, on mi jen rekl, kdyz uz jsem dlouho brecela, ze to bude dobry a poplacal me po zadech!! Nicmene jsem zjistila diky kamaradce, ze tohle muze byt choroba. Jmenuje se Alexithymie - je to neschopnost cokoliv sam citit a vzit se do pocitu druhe osoby. Tito lide jsou chladni, neumi vyjadrit lasku, bolest, hnev, radost, nic. Ted jsem ve ctvrtem mesici a vsechno je tak jak ma. Muj muz ale dostal nuz na krk a posledni sanci se svym chovanim neco udelat, jinak do budoucna spolu nebudeme, take potrebuji, jako ty citit lasku. Pokud trpi touto nemoci, tak vyhleda odbornika (da se s tim pracovat) a chci videt snahu. Pokud je takovy proste diky vychove, nebo ze byl sam, tak se musi snazit v sobe vse usporadat. Ja mu rada pomohu, ale bez lasky s nim proste zit nebudu. Sanci si vsak zaslouzi, jak jsi psala ty, jinak je hodny, cokoliv praktickeho to on udela, pomaha atd.
Treba ti to k necemu pomuze. Nehazela bych hned flintu do zita.
Pokud bys chtěla, můžeme si napsat soukromou zprávu 😊
@elisska11 budu ráda
@zuzkasim to je právě to. Chybí mi odvaha k tomu,abych něco podnikla. A když už to podniknu,budu ta nejhorší na světě, protože se přece od hodného chlapa neodchází. Navenek všechno vypadá dobře..
Ahoj dost by mi pomohlo kdybys napsala jaký vztah mají tvé děti s tátou. Pocházím z rozvedené rodiny a vím jaké psychologické dopady a traumatu to ve mně zanechalo když jsem byla ještě dítě. ( Sice rozvod má na každé dítě jiný dopad, ale většina případů je takových, že děti si z toho mají různá traumata a bolesti když jsou dospělé) Pokud by mělo dojít tedy k tomu rozvodu, určitě to učiňte tak za pomoci mediatóra nebo psychologa, s tím že budou při tom děti i manžel, aby to hlavně ty děti dokázaly vnitřně zpracovat. Vím, že rozvod je někdy jediná možnost, ale hlavně ať ty děti to mají dobře zpracované. V budoucnu by ti to mohli dost dát pocítit, nebo samy budou mít vztahové problémy, i když to samozřejmě není pravidlem. Syn určitě potřebuje mužský vzor, dcera také. Píši ti to jen kvůli tomu, že sama pocházím z rozvedené rodiny, proto ber tento názor jako jeden z mnoha který dostaneš. . Je dost možné, že tvůj manžel pochází také z takové rodiny, kde to nefungovalo, proto se neumí k tobě chovat jinak.