Odcizení ve vztahu. Co byste dělaly na mém místě?

Tak ja nevim cos cekala kdyz sis poridila dite po par mesicni znamosti.
A obavam se,ze milence by 2 cizi deti za par mesicu omrzely.Ono kdyz ptacka lapaji,pekne mu zpivaji a kdyby ti rekl rovnou,ze te chce jenom do postele tak ma velkou sanci,ze ho posles k vode.

Nemyslím si ,že milence by to dvakrát bavilo s cizími dětma ....možná chvíli.

Asi bych odešla, ale byla bych nějakou dobu sama. Ne ze vztahu do vztahu - už kvůli dětem.

Když už, tak odejit do vlastního a milence vídat dál jen příležitostně bez společného bydleni. Nechat si prostě zadní vratka. Ono - ženská s dvěma děckama, každé s jiným, s milencem - to není kdo ví jaká výhra. Milenec ať se klidně zapojí víc (výlety, dovča..) ale ať nemotá děckám hlavu víc.

No a s manželem bych neházela flintu do žita. Možná to chce jen pár malých změn, rituálů, něco.. určitě bych před totálním rozseknutím zavolala do partnerské poradny. Buď bych tam šla sama, nebo s manželem. Ale zničit rodinu a nezabojovat.. to by mě mrzelo.. sex je ve vztahu důležitý. Vím, že se ženská cítí jak prašivej pes, když se doprošuje polibku, ale občas je potřeba prostě posbírat zbytky sil a hrdosti a zabojovat za oba.. třeba se manžel chytne..
přeju hodně štěstí..

Jakože za zády chlapa sis našla milence? Jen tak? Tyjo, to bych nemohla. Rozhodně ne bez toho, abych předtím aspoň nezkusila partnerskou/sexuologickou poradnu. A pokud by nechtěl on, tak bych ho postavila před realitu - já to potřebuju a pokud to ty řešit nechceš, riskuješ, že náš vztah půjde do kopru a rozejdeme se.
Nicméně na tu poradnu pořád není pozdě.

Možná náhoda, ale vidím u tebe vzorec, že kolem tří let věku dítěte měníš partnera. Nesoudím tě, netuším proč skončil předchozí vztah. Ale zkusila bych poradnu nebo terapeuta, abys za další čtyři roky neřešila totéž.
Nic jiného ti radit nebudu, z toho co jsi napsala máme málo informací a mě osobně tvoje situace svádí k rychlému soudu...

A me by spis zajimalo,kde najdes cas na toho milence? 😉

@kristyn86
Da decka na hlidani manzelovi a jde si uzivat 🙂

Mě se to nějak nezdá. Oba jsou vlastně super chlapi. Jeden bezva táta, ale tebe si nevšímá. Druhý by vás bral všechny, ale zase je jen milenec. Jak vidíš, tak pořídit si milence opravdu není na vztah a život žádný lék. Zkusila bych to řešit s partnerem, pokud on nechce a ty se bez toho neobejdes, tak začni sama znovu a všechno si srovnej v hlavě. Na milence bych se neupinala. Třeba zdrhne, jak uvidí, že jsi už volna, třeba ne.

To já bych zase nezpochybňovala, že by milenec nemohl přijmout cizí děti. Já jsem taky odešla kvůli někomu jinému, přivedla mu do života dvě kukačky a není problém. Ale odcházela jsem po 11-ti letech manželství, kdy už nějaká náprava možná nebyla a hlavně jsem byla připravená na to, že když to s přítelem nedopadne, že už se k manželovi vrátit nechci a zůstanu s dětmi sama. Nesmíš prostě být jak opice, která se nepustí jedné větve, dokud nedrží druhou. V mileneckém vztahu je všechno krásné, ale až přijdou všední starosti, tak se teprve ukáže. Ale to přece musíš vědět sama. Takže pokud potřebuješ v životě jistotu a zázemí a nejsi připravená na variantu bydlení v podnájmu a žít z ruky do huby, tak si to hodně promysli.

Na vztahu se musí pracovat.. Doporučuji knihu 5 jazyků lásky (tohle by měla být povinná četba) , abys jednoho dne nezjistila že jsi tak dlouho prebirala a nakonec skončila sama...z milence bude partner, další dítě s dalším otcem..

Přijde mi, že ještě víc než ten samotný fyzicky kontakt je problém, že ten "skvělý chlap" přehlíží Tvoje potřeby. A ještě říká že jsi protivná - no kdo by nebyl kdyby ho ignorovali, že? 😄
Za mě je rada taková, ať si sundáš růžové brýle i u milence a zkusíš se podívat do budoucna. Vsimej se detailů, jak se staví k různým situacím? Jak se budeš v tomhle cítit po pár letech? Není taky nějaká potřeba nenaplnena?
No a zeptej se sama sebe na důležité věci, jako jestli chceš odejít bez ohledu na milence, ale taky na to proč to došlo až sem a jestli by to s dalším chlapem nebylo stejně. Mozna byly špatně nastavené hranice.
Jinak tedy my s manželem ještě nějakou dobu před svatbou řešili to samé s těmi potřebami a já mu prostě nastavila zrcadlo a modlila se aby to pomohlo. A ono to naštěstí pomohlo. (u nás potřeba spánku a on měl potřebu pozornosti a připadal mi už jako další dite nebo koule na noze. Tak jsem ho víc zapojila do péče o dítě co nebylo jeho a buď pochopí, nebo uteče, v každém případě se problém vyřeší. Pochopil. Plus taky ve svém bytě jsem neměla vlastní prostor, a cítila se jako v pasti dokud jsem brala ohledy na něj i dítě, tak jsem si začala pouštět videa nahlas - sluchátka mi vždycky dcera v tom věku do 2 dnů zničila - a rušit jeho, když moje potřeby neviděl jako problém, tak proč já bych měla řešit ty jeho. 🤷‍♀️ No a nakonec se to utřepalo, něco mu nevadilo, něco jsme společně vyřešili, protože najednou to řešit chtěl 😄)
Další věc je komunikace, já neustále o svých potřebach mluvila. A jsem držka, v tomhle bych mu řekla, že jestli teda nemám být protivná, tak budu mítmilence jestli s tím má menší problém, a bude vyřešeno. A že to myslím vážně. No a kdyby to bral na lehkou váhu, naklusala bych s milencem a odtajnila ho, s tím, že jsem opravdu mluvila vážně.
Nebo spíš bývalého jsem se v podobné situaci na rovinu zeptala, jestli si tedy milence můžu najít, případně jestli se mi zeptá jednoho kamaráda. No, tvářil se mi jako by ho bolely zuby, ale pochopil, že potřeba sexu a prituleni je pro mě opravdu důležitá. (ja tedy měla tu výhodu, že jsem žádného milence neměla a bez jeho souhlasu bych si ho ani nenašla - samozřejmě existují zvláštní náhody, jednorázové příležitosti kterým člověk neodolá a podobně, a dovedu si představit, že pak má člověk milence "ani neví jak", ale to nebyl můj případ 🙂)