Odcizení v manželství
S manzelem jsme spolu 11 let,oba jsme svoji prvni partneri. Mame deti 2,5 a 4 roky, spolecny domek. Po navratu do prace pred 9mesici zacaly problemy a manzelem,neshody,hadky..nic "zasadniho"ale i ten milion malickosti,rozdilne povahy,pristup k zivotu a jeho mizerne hygienicke navyky zpusobily to,ze se mi totalne znechutil. Sex nebyl jiz 5 mesicu a ani neplanuji zmenu. Behem te doby se stal.z jednoho kamarada obcasny milenec,ale deli nas pres 100km,takze se vidame cca 2x mesicne..sam ma male detatko a rozejit se s zenou nechce..otazka je,co ted dal.. zda nic nemenit,kvuli detem trpet doma a delat jakoze nic..nebo se odstehovat a rozvezt...nebo rict muzi pravdu a doufat,ze treba milence povoli?? Ale o to nejde..jde o to,ze mi tato situace nevyhovuje,ubiji,pripadam si sama,bez energie,motivace..omlouvam se..ale nemam kde jinde to ventilovat...
Ahoj. Já si myslím,že než aktivovat a provozovat nějaké paralelní vztahy při manželství, bych energii primárně investovala do záchrany svazku. Respektive to bylo vždycky s manželem "všecko špatně" ? Vždy byl čuně ? Rozdílné povahy jsi si nevšimla ? Já jsem vdaná pár let, máme dceru, druhé dítě na cestě a i já pozoruju,že jsem se změnila- mám na čem pracovat,někdy seru sebe sama a v některých věcech jsem zlenivěla a nevidím je... .. i manžel je v něčem jiný...je to přirozený vývoj, o tom žádná,.. Na druhou stranu mi přijde, že manžel Tě rozčiluje snad úplně ve všem...Není nic,pro co jsi ho vážíš ? Ctíš ? Mluvíte o věcech ? Řekla jsi mu, jak Ti je ,co Tě žere ? Má snahu ? Odpověz si hlavně, zda chceš vztah zachraňovat a pokud ano- udělala bych vše proto,abych eventuálně ze vztahu odešla s dobrým svědomím, žes to nezahodila jen tak. A moc Ti přeju ,aby to manžel vnímal stejně, nemusí být nic ztraceno.Ale na milence bych se teď vyprdla. 🍀
@bilychlebnik Promiň,to jistě nechceš slyšet,ale když už musíš manžela podvádět,tak ať je to alespoň s někým svobodným a bezdětným. Takhle rozbíjíš dvě rodiny a pravděpodobně uděláš nešťastným další malé dítko a jeho maminku. Onen dotyčný "kamarád" to asi vidí jinak než ty,když se se svou ženou rozcházet nechce. Abys pro něj nebyla jen povyražení a nesplakala v konečné fázi nad výdělkem,když on se na tebe vykašle,bude u své ženy a dítěte a ty budeš mít rozpadlou rodinu...spíš bych zapracovala na záchraně vlastního manželství.
@viridie ano,byl takovy vzdy..je jsem to videt nechtela..mela ruzove bryle..vse jsem si zarizovala sama..ted s praci neni tolik casu a chuti ho porad do neceho tlacit a hlidat..a milenec a kamaradi jsou to,co me.drzi nad vodou..s kym si muzu povidat..jak me.chybi obycejne obejmuti..
@verkaver ano,muze se vykaslat a je to i realne..a nasel si on me..ne ja jeho..on musi - vi,co dela..ja nejsem jeho dozor..
resim sebe a svou situaci...
@bilychlebnik Jasně,nemoralizuji,omlouvám se,absolutně nic mi do toho není,jen se mi to nelíbí...ale ano,promiň,to není k tématu. Stejně se zařídíš podle sebe a já si mohu myslet,co chci 🙂
Mam za sebou to same... vc paralelniho vztahu, kde jsem vzdycky aspon na chvili mela pocit, ze me nekdo obdivuje a nema jen na uklid a pripravu vecere...
ted uz jsem osm let rozvedena a jsem rada, ze jsem to udelala... rozvodem skoncil i muj paralelni vztah a nikdy vic
jsem takovy nemela...
pred tremi lety jsem poznala muze "svych snu"... uz jsme manzele a v lete cekame spolecne miminko...
... chtela jsem vas jenom podporit... i kdyz se to na zacatku zda tezke, tak ja jsem nikdy nelitovala a jsem rada, ze jsem to udelala...
@mku
@madulinka dekuju...ja si porad rikam,zda to je dostatecny duvod borit rodinu...zda nejsem sobec,kdyz bych rada do budoucna stesti..on se i muz ted zacal vic snazit, ale ve mne je to proste zabite.. a zit cely zivot se "sousedem-spolubydlicim"?
Na druhou stranu mam obavu,jak to vse v 1 zvladnout logisticky-skolka,prace..bez nici pomoci...ale pak si zase predstavim ten klid-tedy spis to,ze nekoukam na znudeneho a leniveho muze a je mi tak pekne..
@bilychlebnik přesně na tom to stálo, jestli to bez něj zvládnu.. Ale když jsem si zrekapitulovala, co dělá pro rodinu on a co já, rozhodnutí žít sama vlastně nebyla žádná změna - pro mě. Dcera to musela vstřebat, bylo to těžké období, ale už to přijala, že za taťkou si jezdí jednou za 14. dní a věnuje se jí víc (musí) než za celé její dětství, kdy jsme bydleli pohromadě.. Více klidně do SZ. Nerada bych se rozepisovala víc, nevím, kdo všechno tady může být, rozvedeni ještě nejsme, tak abych si nepřitížila.. 🙂
no tak asi bych předně zkusila s manželem komunikovat o tom, co ti všecko a proč vadí, a že ti to vadí natolik, že uvažuješ o rozchodu, ale že to samozřejmě chceš nejdřív napravit, hlavně kvůli dětem atd...
a mluvit o tom, jak on sám je vlastně spokojenej se svým životem, proč je zpruzenej, co to řešit společně? hledat příčiny a snažit se to nějak napravit?
jako teď se rozcházet takle z ničeho nic, to je dost blbost si myslim...jako neřikám, že sis s mužem ani jednou nepromluvila, ale pokud to párkrát nepomohlo, urguj vážnost situace a tvýho nastavení a prostě komunikujte.... hodně, opravdu hodně problémů ve vztazích se dá vyřešit jen komunikací. a bez ní se zase nevyřeší skoro nic.
a nebudu tě moralizovat ohledně milence a ještě k tomu milence, kterej je zároveň tátou od nějakýho malýho dítěte (to je opravdu smutný), ale zkus ve veškerým rozhodování myslet na děti i v tom smyslu, že jim jednak dáváš příklad, o tom, jak se vede život a vztahy a jak se řešej problémy, a taky trochu se jim tak trochu "zodpovídáš", jak žiješ svůj život. chápej, asi žádný dítě není nadšený, když se dozví, že jeho máma/táta byl/je nevěrnej.....docela to bolí a někdy si k tobě ty děti musej docela složitě hledat nějakou cestu. to je pak otázka, jesi dětem ubližuješ víc tím, že boříš rodinu, nebo tím, že hrajete divadlo na spokojenou rodinku, přičemž si užíváš někde jinde.
@bilychlebnik vsechno se da zvladnout... ja zustala sama s triletou dcerou, rodice 150km daleko... obcas pohlidala sousedka a kdyz jsem nestihala vyzvedavat ve skolce/skole tak jsem si "poridila" slecnu na hlidani. Byla vdecna za hodinu az dve brigady denne, ja jsem nebyla ve stresu...
A hlavne jsem si rikala, ze radsi budu sama a dam diteti klidne zazemi bez hadek a pod, nez abych ji davala prikladem, ze je normalni kdyz tata a mama vedle sebe zijou jako kamaradi...
@madulinka klidne napis..budu moc rada..i treba prakticke veci..co zaridit s tak..)
@normalnimatka resime to..tedy resili..ted uz tak mesic temer mlcim..ale do te doby jsem mu to rikala stale dokola..dnes mi i rekl,ze stejne pocita s tim, ze odejdeme...asi ma tuseni??
mrzi me to,jak to dopadlo..ale myslim,ze fyzicka pritazlivost se asi navratit neda...
Já taky než bych to definitivně rozpustila, tak bych zkusila manželskou poradnu, investovat do vstahu enrgii a čas, nějaké společné aktivit,y snažit se mluvit a taky něco ustoupit jemu, problémy jako vy má 90 % párů někdy v životě.
@pety91 ja bych i ustoupila..v tom problem neni..rozum rika vydrz..ale srdce,ze je smerem k nemu uplne chladne..chtel mi dat pusu a ja se uplne rozklepala ...:(
@bilychlebnik myslím, ze takovým obdobim si prochazi mnoho paru... Take bych se snažila vztah zachránit.
Měla jsem něco podobného, na RD ještě fajn, neshody se sice stupňovaly, ale žila jsem si pod pokličkou, zaměstnaná výchovou dcery. Před nástupem do práce za začaly řešit důležitější věci, jako, že se nemám jak dopravit do práce, a dítě do školky, bez svého auta. MHD to časově nevycházelo... A nástupem do práce to šlo k ledu... Kočírovala jsem to tak nějak, jak píšeš, další 2 roky.. Střídavě výčitky z toho, že to není tak hrozné, že může být hůř, když polevím z toho, co od života očekávám. Ujištění, že se spolehnu se jen sama na sebe, a vedle manžela zůstanu jen z důvodu, že prostě jsme manželé, kteří mají společné dítě, že to překousnu.. Po 2 letech se to ve mě nakumulovalo, přerostlo to všechno v nenávist k manželovi, a teď za sebou máme svěření dítěte do mé péče, v tuhle chvíli čekám jen na dopis od soudu a termín soudu ohledně rozvodu.. Nezalitovala jsem svého rozhodnutí celého 3/4 roku, co jsem odešla..