Odchod v 18 od rodičů. Jak to zvládnout?
Chci se zeptat, je mi 18, doma mám hrozné problémy, nerada chodím domů, chodím jen z nutnosti. Den co den jedna hadka za druhou. Ze školy se nechci vracet domů, jsem na nich finančně pořád závislá kvůli tomu, jak studuji. Tento rok budu dělat maturitu. Ale nervově se na ni nedokážu připravit, nemám tady vůbec energii, kde energii mám a i chuť něco dělat, kam se vracím ráda, je u přítele. Nejsme spolu dlouho, to ano, ale cítím u něj domov a u sebe doma domov necítím. Jenže když bych přišla za rodiči, zda se mohu odstěhovat, tak mě klidně i zamknou v pokoji a nikam nepustí. Začnou nadávat, bohužel i do sprostých slov, už dávno vím, že jsem hlavně u mámy píča, kráva, nána, apod... Nemohu si dovolit mít já nějaký problém, protože v tomto věku, přeci žádný problémy nejsou, je život bezstarostný apod. Nebo alespoň to říkají. Mám nervy, jako každý v určitém věku má nějaké nervy, já mám nervy ze školy, blíží se maturita, které se bojím, což je také špatně. Doma se bojím udělat chybu, každá chyba je něco. Když jsem se rozhodla skončit se sportem, tak je mi to vpalováno do obličeje i několik týdnů. Že jsem teď líná apod. Nesmířili se s tím, že mám jiné zájmy. Chci odejít, ale nevím jak. Prosím poraďte. Nejraději bych odešla před Vánoci nebo hned po Vánocíc.
Je-li ti 18, jsi plnoletá. Pak můžeš odejít. Samozřejmě finanční samostatnost je věc druhá. Nelze příliš očekávat, že když odejdeš od rodičů v takovém stylu, že tě budou dál podporovat. Což by se do ukončení střední hodilo. :/ To bych zvážila.
Stejně tak bych asi nedoporučovala žití u přítele... Ne za takové situace, kdy bude tvým chlebodárcem. Podle mě to není úplně nejlepší základ vztahu.
Co někdo jiný v rodině?
U nás byla situace taky hustá. Ja udelala maturitu, nasla si praci, podnajem a šla jsem. Bylo to skvely obdobi. 🙂 Bez prace bych neodchazela. Muze se stat, ze se s pritelem nepohodnete a co pak? Budes muset zase domu.
@valentynuska Počkej po maturitě. Rodiče možná nejsou ideál a vztahy jsou napjaté, ale počkej, až budeš mít jakžtakž jistoty - hotovou školu, práci, jinak bys taky mohla skončit na ulici. Trav hodně času v knihovně, uč se a připravuj, maturu zvládneš. Nepřidělávej si nervy stěhováním a děláním zle s rodičema, ať tě to pak později nemrzí. A po maturitě šup na vlastní nohy, uvidíš, že se pak vztahy taky zlepší ❤️
Ja bych ti doporucila to doma vydrzet, udelat maturitu, najit si praci a pak resit osamostatneni. Je to jen pul rok. K priprave na maturitu muzes vyuzit treba knihovny, kdyz doma uceni nejde
Pokud to z tvého pohledu není k žití, tak se odstěhuj. Ale počítej s tím, že si ke škole musíš přibrat brigádu, aby tě nemusel živit přítel. A to ti učení také půjde hůř.
@valentynuska Doporučuji ti doma setrvat, alespoň do doby, než doděláš maturitu. Pak si najít práci a tradá, postavit se na vlastní nohy.
Před xx lety jsem řešila stejnou patálii jako ty a udělala jsem přesně to, co popisuji výše. Ačkoliv byly začátky velmi náročné (finančně), zvládla jsem to a rozhodně jsem za tento krok ráda, protože můj vztah se po mém odchodu s rodiči obrátil o 180 stupňů k lepšímu. Nyní rodiče navštěvuji častěji, než své přátelé a máme opravdu skvělé vztahy.
Takže nehaž flintu do žita a hlavu vzhůru, situace se uričtě jednou uklidní, ono mít doma puberťáka taky není zrovna pro rodiče procházka růžovou zahradou 🙂
@valentynuska naprosto ti rozumím, měla jsem to podobný s otcem. Ale máma mě bránila a nikdy to nešlo do sprostých slov. Jen hrozná buzerace co jsem zase kde udělala špatně. Když usnul u televize a já prošla kolem, když zavrzala podlaha a on se vzbudil, hned vrčel ať zapadnu do pokoje. Nerada jsem chodila domu ze školy, když tam nebyla máma, raději jsem ještě jednou obešla.barak, abych tam nemusela. S mámou jsem měla jistotu, že když bude nespravedlivej tak se mě zastane. Vypadla jsem z baráku jak to jen šlo, ale bohužel k příteli. Po dvou měsících jsem se musela vrátit a bylo to ještě horší než předtím. Myslela jsem že tam nevydržím a brečela v posteli před spaním. Ať se ti zdá že teď je to hrozný, zkus to vydržet dokud nebudeš mít jistotu, že se nebudeš muset vracet. Protože ty návraty jsou hrozný a omlacovali by ti o hlavu, že jsi na nich závislá.
@valentynuska
zkusila bych se zeptat uzivatelky barulina,je myslim policistka.Ja bych ale rekla,ze nekoho zamknout doma by se dalo povazovat za omezovani osobni svobody z cehoz by mohli mit pruser.
Jinak radim zustat doma az nez dokoncis studia,se zakladnim vzdelanim praci budes hledat velice tezko.
Je ti 18, můžeš si jít svobodně kam chceš. Horší je to po finanční stránce, když ještě studuješ. Pokud si jsi jistá svým přítelem, tak jdi k němu. Nevím ale, jestli pracuje a vydělává nebo co dělá. Třeba tě bude finančně podporovat. Krom toho máš stále nárok na výživné, dokud studuješ a nejsi finančně nezávislá. Určitě bych si zašla za právníkem se poradit a klidně se o výživné soudit. Pokud prokážeš, že se to doma vydržet nedalo, podle mě nebude problém vyhrát.
Je těžká doba, kdy to určitě nemají jednoduchý ani tvoje rodiče, ale snaž se odejít od nich v dobrém. Ne jako útěk. Nechodila bych k příteli bez příjmů. Udělalo by Vám to ve vztahu špatný základ. Koukni po brigádě a pak se k němu v klidu odstěhuj. Ale v dobrém s rodiči, aby ses mohla popřípadě vrátit
@nika_nadherna Já teda nevím, ale aby se dospělá holka, která ačkoliv studuje, ale může pracovat (brigády apod.) soudila se svými rodiči o výživné? To mě teda přijde jako šílenost a hanba by mě fackovala. Nebavím se tady o extrémech, ale v tomhle období má každý druhý pocity, jako tazatelka. Jak jsem psala výše, taky jsem byla v minulosti v této situaci, ovšem dnes se na to už dívám jinak, né tolik tragicky jako dřív. A soudit se s rodiči o výživné, mě ani na moment nenapadlo.
@nikjean
tak rodice vuci ni maji vyzivovaci povinnost dokud studuje a naopak neni jeji povinnosti pracovat
@nikjean ani jedna z nás neví, jak to u nich doma vypadá. Může to být jen pubertální rozmar nebo u nich může docházet k neustálému psychickému "týrání". V takových podmínkách se nedá připravovat k maturitě. A ano, rodiče mají vyživovací povinnost, pokud se dítě soustavně připravuje k budoucímu povolání v denním studiu, což střední škola je. Ne vždy se dá při škole pracovat a i kdyby měla nějakou brigádu, tak na živobytí jí to asi stačit nebude. Soudit se s vlastními rodiči je extrém a není to jednoduché, ale sama si musí určit, jestli jí to za to stojí, nebo to zvládne doma vydržet než odmaturuje
@nika_nadherna
tezko rict jak to doopravdy je kdyz nezname verzi druhe strany
@zelenaesmolda ale my tu nejsme proto, abych je rozsuzovaly. Děvče má problém, který chápe po svém a potřebuje pochopení, kterého se jí doma očividně nedostává a radu jak s tím naložit. Pokud ji budeme říkat: to nic není, jen přeháníš, budeme jí tím dávat najevo, že jí nevěříme a že jen proto, že je mladá tak si automaticky vymýšlí a přehání. Ona to prostě cítí takle, je to pro ní nesnesitelný. Já bych se asi zkusila obrátit na nějakého odborníka, který by jí poradil. Pokud se cítí týraná, a není jí 18, pomůže jí sociálka. Pokud je, i tak by jí mohla pomoci, dokud studuje. Zavolala bych na linku bezpečí, nebo jak se to teď jmenuje a třeba se jen poradila. Může ji to pomoct alespoň psychicky, kdyz si o tom s někým promluví.
@tezz111
vsak nikdo nerika,ze to prehani nebo ze to tak neni.
Do 18let a pokud tě živí mají za tebe zodpovědnost, tedy i v rozhodování, odchod k příteli vaznym rozhodnutim rozhodně je. Co prarodiče?