Odchod od partnera. Co byste udělaly vy?
Zdravím,
je to tady asi často probíráné téma, ale i přes to přidám i svůj konkrétní dotaz/ příběh
Jsme s přítelem 6 let, máme 22 měsíční dceru. Bohužel už od začátku k němu necítím to co bych měla, ale pořád jsem mysleal, že se to třeba změní. Byl mi velkou oporou, když jsem rozjížděla vlatsní podnik a tak nějak se plácala v mileneckém vztahu. S milencem jsme byli spíše jako partneři, jen každý bydlel ve svém bytě a měli to takové volnější.
Asi mě ovlivnil tlak okolí a očekávání úměrně mému věku se usadit. Poznala jsem právě nýnějšího přítele, když mi pomáhal otevírat podnik.
Imponoval mi jeho zájem a to, že je takový pohodář. Asi po 2 měsících jsem s ním skočila do vztahu a ukončila ten předešlý po 5 letech. Také jsem se rozhodla, že je na čase založit rodinu, jelikož skoro všechny kamarádky už měly děti.
Každopádně pořád jsem něco cítila k ex.
No ale abych to zkrátila, když jsem byla těhotná přišla jedna z mých nebližších kamarádek, že se chce rozvést. Samozřejmě jsem se snažila jí být co největší oporou a říkala jí, jak jsem tenkrát odešla ze vztahu a jaký hnací motor pro mě byl tenkrát právě ten osudový ex.
Samozřejmě se stalo to, čeho jsem se obávala a útěchu našla u něj v posteli. Rok jsme se v tom nějak potáceli, ona že to ukončí a teď to s ním zas obnovila.
Teď už konečně k mému problému. Cítím, že žiju hroznou faleš a předstírám rodinný život, ale už mě to ubíjí. Přítel je fajn, ale nemiluji ho. Stále něco cítím k ex. Vím, že už by to stejně nebylo reálné, ale nemyslím si, že je fér si nalhávat, že jsme fungující rodina a oboum nám blokovat lepší život. Trvá už to dlouho, takže to není jen poblounění z něčeho, co nemůžu mít. Cítím že jen přežívám, ale nežiji.
Mám od partnera odejít? co byste udělaly vy?
Máš nový profil, jak víš, že je to tu často propírané téma? Tvůj text není pochopitelný, víš jistě, že je to vše pravda?
Pořád tíhneš k ex a svému současnému partnerovi jsi zřejmě nikdy nedala skutečně šanci. Může to být skvělej chlap a partner, ale ty vidíš jen ex.
S ex ti to z nějakého důvodu nevyšlo a z nějakého důvodu doufáš že vám to spolu vyjde. Kamarádka v tom nehraje roli. Když může ona tak i ty ne? Asi se domníváš že by upřednostnil tebe.
Podívej, sama jsem se jednu dobu plácala v něčem podobném. A až v momentě kdy jsem sama v sobě skutečně uzavřela kapitolu s ex, začala jsem až tehdy vidět jaký skvělý chlap je už rok po mém boku. Jak je obětavý, pracující, podporující, vtipný...Do té doby byl u mě vnitřně ex na prvním místě ( sex božskej, zamilovanost jak kráva...jenže zpětně umím vidět i všechny ty pocity nejistoty vedle něj - dost flirtoval atp).
Možná to chce si to v sobě nějak urovnat, určité věci uzavřít a dát skutečně energii a pozornost a zájem svému parnerovi. A neplýtvat to na ex.
Přidám né oblíbené Dalajlámovo rčení: " Někdy nemít to co chceme, je obrovská dávka štěstí" 🙂
Víš je pochopitelné že ti příjde tvůj život jako faleš, když jsi vnitřně rozpůlená. Řešením může být zbavit se partnera. Budeš sama a budeš zaláskovaná do ex. Super. A nebo se konečně zbavíš své závislosti na ex a zachováš rodinu a dáš to vše svému partnerovi. Zvolíš si ho. A budete váš vztah konečně tak jak má: bez třetí osoby.
Minimálně bych to aspoň zkusila. Aby sis jednou nervala vlasy za to jakýho skvělýho chlapa jsi poslala k vodě...
Trva to dlouho...ano i rodicak s malym ditetem trva vetsinou 3 roky, a osobne pro mne to ke konci uz bylo nekonecne a ubijejici. Rodinny zivot s malym ditetem muze byt velmi narocny.... zkus nejakou psychotetapii, uvedomneni si sebe sama, co v teto situaci da vsechno delat, jak ji zmenit..
No, tak si to srhneme.
Mela jsi spoustu let milence - nebydleli jste spolu, takze zadny vztah.
Rozesli jste se, on ted spi s tvoji rozvedenou kamoskou a neni duvod myslet si, ze te nejak zvlast chce (zvlast kdyz jste to za 5 let nikdy neposunuli dal..)
Mas vedle sebe fajn chlapa, co je ti oporou
Mas male dite, pro ktere je vsim fungujici rodina
A mas napad, ze je to vlastne falesne a ze by bylo fajn vsechno zahodit, dite pripravit o oba rodice, s otcem ditete se soudit o peci, resit bydleni a vsechno co najednou budes muset resit a dolezat za chlapem, ktery je ted s tvoji kamoskou a nijak zvlast te nechce? Protoze to bude opravdove?
Jestli jsem to pochopila dobre, tak tam zadna otazka neni. Dej si studenou sprchu, zapomen na ex a vymysli, co ti chybi ve vztahu se soucasnym partnerem. A co z toho ti opravdu chybi a co je jen davny stest po svobodnem zivote bez deti
Takže jsi s partnerem šest let, celou dobu víš, že to vlastně není chlap pro tebe, přesto si po čtyřech letech pořídíš s dotyčným dítě a najednou teď, když si tvá kámoška nabrnkne tvého ex, chceš odcházet, protože... Protože proč? Kdyby tě ex chtěl, tak bys to věděla, ale jelikož nic takového nepíšeš, tak předpokládám, že on tě má dávno uzavřenou a žije si svůj život. Dojdi si na psychoterapii, uzavři definitivně kapitolu s ex a naciť se na muže, který s tebou už šest let jde životem, se kterým sis pořídila dítě, alespoň to jemu i svému dítěti dlužíš. Když začneš aktivně vnímat toho, s kým opravdu žiješ, když se v tom vztahu budeš aktivně angažovat a poté dojdeš k tomu, že to za to opravdu nestojí, ok, jdi dál. Ale takto jsou to za mě jen poblázněné hormony...
Jednoduchá odpověď, pokud nejsi ve vztahu šťastná a spokojená, pak je lepší odejít. Je to tvůj život, prožij ho tak, jak si přeješ. Protože život máme jenom jeden a neměli bychom ho promrhat. Určitě je dobrý začátek, když sis to dokázala přiznat, teď ještě udělat ten velký zásadní krok, zrealizovat to a dotáhnout to do konce.
Tak jsem úplně mimo 😮 Ty, přítel, ex, kamarádka …teda ještě milenec. Ale když vezmu začátek a konec tvého sdělení, tak chudák chlap. Faleš jsi nastavila ty a hned na začátku.