Od svatby jsme pod drobnohledem kvůli možnému těhotenství

My jsme svoji už 3,5 roku, ale od te doby, co se fakt snažíme (a nikdo to přitom neví) nás rodina bombarduje stejnými otázkami, taky me to štve, ale jedine co zabira je ignorovat to, i když vim jak je to těžké

Jsem vdaná podobné dlouho jako ty a všichni krom mojí a manzelovo maminky se vyptavaji a tlačí na nás. Stačí, že řídím a nepiju nebo že řeknu, že jsem nafoukla a hned mají co řešit. Někteří jsou opravdu dotěrní a je to strašně nepříjemné. Navíc my zatím dítě neplanujeme, spíš až za pár let. A jestli pak budeme mít potíže a nepůjde to hned, bude to na hlavu ještě víc. Manžel už je teď z nich taky otrávený... Brali jsme se z lásky, ne abychom hned měli dítě, pro ostatní je to nepochopitelné...

Taky jsem měli v srpnu svatbu a do listopadu jsem brala HA. Teď ji neberu, ale necháváme tomu spíš volný průběh, ale nikdo to kromě nejlepší kamarádky neví. Taky ale každý řeší, jestli už náhodou nejsem těhotná, taky stačí, abych si dala místo vína vodu a už vědí všichni víc než já. Leze mi to pěkně na nervy, ale chci být slušná, tak jim jen rázně řeknu, že opravdu těhotná nejsem. Ale brzy už je asi pošlu někam 😀

@verca55 Ahoj Veru, vítej v mém světě. Rok a půl neposlouchám nic jiného, když vejdu ke tchánovcům, tak všichni čučí na pupek a na prsa, když si nechci dát víno nebo kafe, tak hned další screening, jestli to blbě neodhladli hned při příchodu.............. Co je jim potom???? ☹ Kolik ti je let?

@verca55 rozhodně nejsi sama, taky jsem vdaná podobnou dobu, a kdyz si nedám víno ale vodu - tak všichni hledí, jestli jako mam důvod nepít, apod.apod. od všech prostě furt nejaké narázky, a to mimčo taky ted zrovna neplánujeme, ale spíš až za pár let. Ted o svátcích jsem si u tchánů chtěla nalít Tonica a tchán mi řekl, že jako tam je psané, že to by těhotné neměly, tak at jen kdyztak to vezmu na vědomí... tak co byste k tomu jako řekly 😀 to uz je mazec!! přitom jsme takto všem říkali, že ještě na děti máme čas, ale kecy stejně neustávají...

Znám a jediné co pomohlo nám bylo, že jsme řekli, že dítě ted ani nechceme. ( a tehdy to byla pravda ) Tchán dokonce zašel tak daleko, že nám za pozitivní TT slíbil auto 😲
Takže to, že bychom teď chtěli nikdo neví a máme svatý pokoj a klid.

Já s tímhle teda osobní zkušenost nemám, ale rozhodně bych s příbuznými takovou trpělivost, jakou máte vy, holky, neměla. U nás na to udělali manželovi prarodiče narážku jen jednou (to jsme se ještě ani o miminko nesnažili), beztak to ani nemysleli vážně, ale já jsem to obrátila ve srandu ("No, abysme vás jednoho dne nepřekvapili."). Spadla jim brada a od té doby dali pokoj. Ale jak se znám, kdyby tyhle řeči neustávaly, rozhodně bych se zarytě bránila a řekla bych na rovinu, že je to naše věc a ať se pořád nedotazují.

Ano, po svatbě jsme to měli podobně (přitom si myslím, že jsme dali celkem zřetelně najevo, že děti zatím ne), časem to přestalo 🙂 A první dítě se nám narodilo 4 roky po svatbě, to bylo pro mnohé spíš naopak překvapivé 😀

Mě takhle masírovala před 3mi roky tchýně = přítelovo matka, nejsme sezdaní. Když už toho bylo až moc a ještě to zkoušela před známými, vystartovala jsem, že je to čistě naše věc, jestli vůbec a kdy budeme mít dítě a ji do toho níc není, protože ona se o to starat nebude. A pokud je já chtít nebudu, tak mě nikdo nezlomí a ona se s tím bude muset smířit. Známí mě podpořili a další 2 roky jsem měla klid a ona to hustila jen do přítele, který mi to ale řekl, až když jsem otěhotněla po našem naplánování. Takže se neboj a dej jim jasné hranice, kam už nemají strkat nos 🙂

Ano to je snad téměř všude. Kromě otázek jsme ještě poslouchali ze jsme si pořídili psi než aby jsme měli dítě. Pak jsme jim řekli ze sami rozhodneme kdy bude čas a at toho nechají, že nemusí mít strach o miminku se dozvi. Malej měl 4.1. 3 roky a uz to zase začalo na novo ,,a kdy bude druhé,, ,, a co vy už čekáte,, je to snad horší než poprvé a do mimča už se mi snad ani nechce :-\ Říkám že se stejně rodina do konce 12 t nic nedozví a přátelé co nejdelší půjde jsem silnější takže to bude hodně dlouho 🙂

ano, přesně jak píšeš, taky jsem se vdávala v srpnu a vyptává se mě s různou intenzitou téměř každý, kromě (díky bohu za to) mých rodičů, ti si dost vyhrají s mým synovcem a nám dávají pokoj 🙂 i když musím říct, že i tcháni se snaží držet svoji zvědavost na uzdě a většinou taktně mlčí, kdežto kolegové, známí, kamarádi nebo vzdálení příbuzní se vyptávají, jak kdyby to měly být moje porodní báby....

Nejjednodušší řešení je říct až bude tak bude. 🙂 Naštěstí na mě nenaléhali. Rodiče věděli, že se nám nedaří, ze zdravotních důvodu.

Tak u nás to bylo taky tak, akorát teda já jsem otěhotněla hned po svatbě, takže jim to zkoumání moc dlouho nevydrželo... Ale to chce fakt říct rázně a vysvětlit . Mě kolikrát přijde, že to ty lidi ani nemyslí nějak špatně, prostě není o čem mluvit, tak se ptají.... Prostě to mají tak vsugerovaný...... máš delší dobu chlapa....a kdy bude svatba? je po svatbě... a kdy bude dítě? jen porodíte a za chvilku ....a plánujete druhé? 🙂 🙂 🙂

U nás to stejně. Jsme svoji skoro 2 roky. Rok se snažíme... Hned po svatbě začaly otázky tohoto typu. To se dalo odpalkovat... Jenže v září jsem musela 2x na revizi a teď už bych doterne dotazy nenesla tak statečně jako do září.. Nastesti se mě na to přestali ptát, protože o tom určitě všichni ví co se stalo. Kdyby se někdo ptal, tak asi vyjedu co je mu po tom. Jen mě tím stresuji a až budeme mít co oznámit, dozví se to. Proste si člověk musí udělat soukromi i před rodinou.

Pokud by to hodne neprijemne, klidne pritvrd a rekni, ze se jedna o hodne osobni věc a az to bude aktualni, tak se to dozvi. Vy se jich preci také neptate, zda a jak casto mají sex. Ale ze se zacit ptat muzete 😝 U mne to docela zabralo a zatím se uz nikdo neodvazuje zeptat 😀

Joo to znám, no byla jsem po revizi takže rodina se mě neptala ale ti co o revizi nevěděli jo, má obvyklá odpověd na to kdy budeme mít miminko? byla: Už se ti po téhle otázce někdo rozbrečel? To zabírá 100% a já opravdu nikdy neměla k slzám daleko

Tohle je opravdu priserny. Doporucuju pit vodku primo z lahve, aby nedoslo k nedorozumeni. Na svatbe jsem ji mela v dzusu a za kazdym rohem jsem poslouchala, jak je zvlastni, ze nevesta pije dzus. 😉 Dokonce asi rok po svatbe se kdosi ptal myho brachy, co se nam narodilo. 😉

Do nás takhle hučel tchán, když byly Adamovi 2 roky. Jednou mě vyzvedávali u našich a on tam na mě koukal a začal, že jak tak kouká, tak že jeho syn je kanec a vypadá to, že za asi 9 měsíců bude o jednoh P... (jeho příjmení) víc. A takhle mluvil před mými rodiči. Já těhotná nebyla, ale už jsme se snažili a moc to nešlo. TAk jsem na něj koukla a říkám, že jeslti si myslí, že jsem těhotná, tak že se plete, že jsem prostě tlustá. Můj táta začal kašlat (snažil se nechechtat se naplno) a já od té doby měla klid. Pak, když jsem byla už těhotná, tak jsem mu to řekla (kromě toho, že nám to chvíli nešlo, to on neuznává, kdo prý neotěhotní na první dobrou, je chlap kapoun a ženská na nic) a on se mi i omluvil 😉

My jsme se s manželem brali (po čtyřleté známosti), když jsem byla těsně po škole a bylo mi 25, takže na dítě jsem neměla ani pomyšlení. Taky se nás všichni vyptávali, ale to mi tenkrát bylo celkem jedno. Horší to bylo, když už hodně lidí okolo mělo děti a my se také snažili, běhali jsme po Pronatalu atd. V té době ty otázky docela bolely. Naštěstí rodina už to nezkoušela, jen máma asi tušila, o co jde. Pak jsem ještě po hormonech přibrala a to byl teprv mazec. Bohužel plno lidí (zvlášť ze starší generace anebo kdo to nezažil) si neuvědomují, že dnes už hodně párů s tím má prostě problém a debilně optimistické dotazy situaci moc nepomohou. Někdy se docela osvědčilo být upřímný - líbilo se mi, když manžel jednou řekl, že my bychom chtěli, ale mimču se k nám nechce, tak všichni sklapli. (A já si v duchu říkala, hele, možná chce, něco jsem tušila, a zrovna to vyšlo). Když jsem vyprávěla, že bychom chtěli, ale není to tak lehké, tak plno lidí to stejně nepochopilo a ještě vysvětlovalo, že ok, že přece tolik peněz nepotřebujem atd. U druhého už jsem to (mimo práci) říkala na rovinu, že jsme rádi, že máme jedno, tak že uvidíme. Spoustu lidí to opět překvapilo, že jako když máme jedno, tak že asi není problém? Po zkušenostech bych se odvážila zeptat asi jen hodně dobrého kamaráda a v nějaké osobní rozmluvě, když to vyplyne ze situace (pak na tom třeba nic není, můžu i dost poradit ze své zkušenosti), ale rozhodně ne jen tak z hecu v místnosti plné lidí, toto fakt nikdy nepochopím...