Zdravím všechny, které mi v tomto tématu můžou pomoci.S partnerem jsem celkem devět roků, dva roky od svatby, máme dvě děti tři a pět roků. Měla jsem celkem poklidné manželství, s vyjímkou toho, že dlouhodobě jsem nespokojená s chováním manžela ke mně, samozřejmě hodně pracuje, ale jinak je na mě i děti nepříjemný, nespolehlivý, nijak mi poslední měsíce nepomáhá, hlídat děti nemá čas, na všechno jsem sama i kolem domu většinou, je flegmatik, takže já si připadám jako služka, protože co neudělám doma já a nezařídím, to prostě není. Sex by nebyl problém, ale jinak se mnou manžel nijak nekomunikuje - žádné obětí, žádná pusa - je typ, který to k životu nepotřebuje a mluvení ho taky moc nebaví, je nejraději, když mlčím. Takže když se v listopadu (od Velikonoc spolu asi chodíme) objevil někdo, kdo se zdá, že všechny tyto věci se mnou chce dělat a má k tomu chuť, a ten svět je s ním prostě zase krásný, navíc se usmívá, ikdyž hodně pracuje, práce ho baví, je spolehlivější, má prostě jiný přístup a pozitivní energii, která mi pomáhá zase mít chuť se radovat z dětí a ze života. ,,Nový" partner by mě bral i s dětmi, má za sebou dlouhodobý vztah ukončený nevěrou ze strany jeho bývalé partnerky, ale jinak je bez závazků a já po tak krátké době opravdu váhám, jestli unese moui lásku a naše soužití i se dvěma dětmi. Teď mi, prosím, nepište odpovědi typu, že jsem špatná, že chci rozbít rodinu, tyhle odpovědi číst nechci, už jsem je slyšela. Zajímají mě Vaše zkušenosti, jestli nový partner pobral otcovskou roli a jestli Vám to klape, nebo je to jen můj hodně vzdálený sen, který nemůže vyjít? Děkuji mnohokrát za Vaše zkušenosti.
@terez27 Děkuju, povzbudilo mě to 🙂 Rodina (moje sestra, matka, otec) mě doslova nutí ukončit ,,románek", ale mě už vadí manželova přítomnost a jakýkoliv fyzický kontakt, vím, že hypotéka a dvě děti a manželova láska jsou velmi silné argumenty, ale moje srdíčko a ženská intuice mě navádí jen jedním směrem, nikdy dřív se mi to nestalo ☹
Pokud je skutečně takový jak píšete, pak si myslím, že by nemusel být žádný problém ohledně přijetí vašich dětí. Špatná určitě nejste, jen si myslím, že se s novým partnerem ještě neznáte tak dlouho, tak by možná nebylo od věci ještě nějaký měsíc setrvat v téhle situace a nedělat ihned radikální řez. Znám dost takových"slepovaných" rodin a někdy byli ti noví tatínkové lepší než ti biologičtí. Nicméně ze své osobní zkušenosti musím říct, že v případě rozchodu je důležité, aby děti mohly navštěvovat i svého tátu, byť by to byl sebětší nespolehlivec. Za spokojenost a štěstí dětí máte zodpovědnost, ale za vlastní spokojenost a štěstí ji máte také ...
@anushka111 Opět moc děkuju, já bych se samozřejmě s manželem ráda domluvila podobrém, děti by mohl mít nebo vidět vždycky kdy by chtěl, určitě je nechci roztrhnout úplně nebo dělat potíže, ale manžel asi bude, má mě pořád rád ☹ To, že se moc neznáme mě taky trápí, chtěla jsem tomu dát ještě čas všemu, ale manžel a moji rodiče - máme hypotéku, mě tlačí k radikálnímu řezu, nikdo to nechápe, dost napjatá situace, navíc mi vadí, jak mě manžel pořád obtěžuje a chce ,,něco" řešit, to něco je, ať se rozejdu a pořád mě chce líbat a objímat (ačkoliv to dřív nedělal) ☹
Co zkusit manželskou poradnu? Ani ne tak proto, že byste se k sobě vraceli, ale spíš pro to, že pokud konec vysloví nějaký erudovaný odborník může to vzít s větším klidem, vy zase projevíte dobrou vůli, takže by nemusel mít pocit, že na to kašlete a pak by to skončení vztahu mohlo být celé klidnější. Jinak co se týče případných problémů se společnou péčí po rozchodu razím takové heslo: Ten kdo zůstává opuštěný, má právo být protivný naštvaný a naschválovitý pár měsíců (samozřejmě pokud žena neopouští agresora, nebo někoho obdobného). Jinak u staršího dětátka, pokud by o vás manžel nemluvil dobře zvolila bych něco jako pochopení: Víš tatínek to teď nemá lehké a proto říká takové ošklivé věci,i když nesjou pravda, až bude vpohodě nebude to říkat (samozřejně by to chtělo nějak vypilovat a nesměl by manžel zacházet do extrémů). Přeji Vám hodně síli a pevné nervy! 😉
Jsou chlapi, kteří prostě nejsou objímací a líbací, a přitom to neznamená, že by nemilovali. Naprosto rozumím tomu, že to je strašně těžký, že člověk občas trochu té něhy a porozumění potřebuje. Na druhou stranu - už nikdy nebudeš žít úplně bez něj, když máte děti, prostě se budete vídat kvůli nim, pokud nejsi úplně pitomá a nechceš dětem vzít tátu, jako že doufám že to ne 🙂
Kdyby byl manžel jenom neobjímací a nelíbací, věřím, že bys to nějak zvládla, pokud by jinak manžel fungoval normálně - pomáhal, neksichtil se, mluvil s tebou normálně.... Ale tohle prostě člověka ubíjí. Na druhou stranu, nikde nevíš, jak po čase bude reagovat ten novej, zda to není jen lapání ptáčka do sítí.... A stejně tak, po čase každej zevšední... Ano, děti a hypotéka jsou mocnej argument, ale taky jsi příliš mladá na to se zahrabat s morousem jen kvůli děttem a hypotéce. Dneska už být rozvedená není takové stigma jako před padesáti lety, a k těm dětem ještě - nemysli si, že nevědí, že nejsi spokojená. Možná to dobře tutláš, ale děti jsou jen malý, nejsou blbý... Držím palec.
@2hanah
Ahoj, jen jsem se chtěla zeptat jak to u vás vypadá?
Ja myslim,ze v tuhle chvili ani neni tak dulezite jestli to ten novy partner zvladne,to nikdo vedet nemuze, ale to, ze lip ti bude kazdopadne bez toho co mas doma
@2hanah