Nikdo mou výchovu dítěte vlastně nedocení...

Tchynj bych rekla,ze ona prece tak neni mazliva,aby sla s kazdym 😀 a svagrovi,ze lehce ztraci pamet,ze jeho deti v tom veku byly to same,ale na cizich se to kritizuje nejlip...kdyz blbe reci,tak blbe reci,vsak by je to preslo,kdybys jim taky neco rekla nebo o svagrovych detech co zas delaly ony,pak by pochopil a uz by byl ticho a ty bys nemusela byt smutna a mela bys klid i do budoucna...

Dítě jim jen nastavuje zrcadlo, neumí se přetvařovat. Ale to si ti dva (tchýně, švagr) nikdy nepřipustí. Nebuď smutná kvůli jejich hlouposti. Buď pyšná na svoji dceru, že si nepustí k tělu lidi, co jí nejsou milí. Kéž by jí to vydrželo navždy 👍

Já vím, že se chceš spíš vypovídat, než řešit problém... Ale opravdu čekáš, že někdo tvou výchovu ocení? Snad krom dcery samotné, až jednou vykročí do samostatného života a začne výchovu taky řešit? Pokud ano, nedělej to... vždycky to přinese jen bolest a smutek, protože nikdy nebude vše podle představ okolí (a kdyby nedej Bože bylo, bude to fakt fest zlé pro to dítě 😉 ).

Na jednu stranu je dobře, že udržuješ vztahy a raději to dusíš v sobě. Na druhou stranu, pokud by tě to hodně mrzelo, stálo by za to probrat to s mužem a případně se příště prostě ozvat, aby se zdrželi podobných komentářů.

Jestli ti vadí poznámky, tak se ohraď. Jsi dospělá, jsi matka, máš právo se vyjadřovat. Mně se teda uleví, když někdo blbě pindá a já ho trochu vrátím na zem 🙂 . Většinou si ten dotyčný pak dává pozor, aby moc nevystrkoval růžky, protože já mu to vrátím. Nemá smysl vychovávat dítě tak, aby jsi se zavděčila příbuzným, to je cesta do pekel.

Rozhodne se ozvi. Jasně, stručně, pevne. Nezlobte se, ale my to máme takhle. Mně se k různým věcem u prvního ditete vyjadřovali lidi, kteří sami mají máslo na hlavě, co se týče výchovy vlastních dětí- tchán, jeho přítelkyně atd. Občas některá z babiček, ale tam to bylo spíš v dobrém, jen se něčemu divily. Rypaly jsem odrazila, nebudou si svoje mindraky hojit na mých dětech. Třeba tchán neví o dětech nic, s tchyni se rozvedli, když manželovi byly dva roky a co vím od tchýně, tak žádný laskyplny tatinek to nebyl. A teď se mi pořád snaží posouvat svoje moudra. Došlo to tak daleko, že jsem se rozhodla s ním přerušit kontakt, manžel tam občas zajede sám se starší dcerou, malicka je ma to ještě moc malá. Asi chce dohnat to co před 30 lety zazdil, ale aby moje děti stresoval svýma bludama, na tomu fakt nejsem zvědavá.

Já mám syna naučenýho, že při spaní ho hladím mezi očima - už od porodnice, do pàr minut mi doma takhle vždycky usne. Od včera jsem se synem a manželem u moji matky, přišel se na syna podívat i strejda atd - syn byl nadšenej, hràl si, řechtal se na všechny a pak byl přetaženej a neslo mu usnout - hodně vjemů najednou, hromada lidí atd. Šíleně u uspávání brecel, automaticky jsem začala mazlit a hladit a nepomáhalo to. A už to jelo, že děti od strejdy se museli naučit aby usnuli u hlasitý hudby, protože se nebude přece omezovat a že ho musím nechat vybrečet, protože cvičí plíce, tak jsem řekla, že ho nebudu nechávat vyplakat a že je naučenej jinak - manžel taky rikal, že normálně doma syn hnedka usne a že tohle je výjimečný a že to pomáhá - sice si pořàd jeli svoje a vlastně neslyšeli, ale řekli jsme si svoje a ohradili se. Nakonec syn usnul během chvíle v kočárku mimo ostatní. Tyhle různý řeči byly a budou, bude spousta nevyžádaných rad a všichni to dělali jinak a líp atd atd. Jinak můj bratranec doteď špatně spí a musí usinat se sluchátkama v uších (hlavně, že se nikdo z dospělých neomezoval) Jedinej, kdo to chápal byla teta, která se ozvala, že to je naše dítě a máme svoje způsoby co nám vyhovují. A jakmile se začne syn víc projevovat, bude hůř.:D Vždycky takový situace budou, důležitý je mít to srovnaný v sobě a vědět, že dělám nejlíp jak můžu a asi by mě nenepadlo za to chtít pochvalu, primární pro mě je, že to jak to máme naučený z 98% funguje a to je to největší ocenění.

Každý ví všechno nejlépe, když se jedná o cizi dítě. U svých už zapomněli, co dělali/nedělali.
Každé dítě dle paměti spalo/jedlo na povel, nikdy nezlobili, v půl roce chodili, mluvili, nočník zvládli ihned, ke každému hned šli, hráli si samy.
Cim starší dítě, tím víc "rád".

Víš co, ale hlavně, že tvou výchovu ocení tvůj manžel, že se na ni shodnete. A že se ti podaří vychovat slušného a solidního člověka. Jinak té chapu, taky mi tyhle řeči vadí. Jsem taková nejistá, prostě hodně uvažuju, jestli dělám věci správně, a tohle mě akorát rozhodl a nahloda. Jestli ti to vadí hodne, tak se ohrad. Ale z vlastní zkušenosti vím, že u téhle starší generace to je většinou marne. Tak ja to resim tam, že různé takové ty poznámky mimochodem ignoruju a pouze přímo adresované dotazy a kritiky se snažím zodpovědět a vysvětlit.

Výchovu tvých dětí ocení tvé děti, až budou velké 🙂 Naprosté většina prarodičů se zavděčit nedá a často budou hledat chyby a říkat, co jejich synáček uměl a že to vnoučata neumí a že jsou divní a rodiče mají být důslední/přísní/apod. Tchánovci taky říkali, co všechno jejich synáček uměl, ale silně pochybuji, že to v tom věku dělal a že byl tak "hodný", když to porovnám s dospělým stavem 😀 Mají to časově zkreslené, myslí si, že to jejich děti uměly ve 2 letech, ale přitom jim bylo třeba až 5. Nepamatují si to velké "zlobení", ale už jen to, že v něčem někdy zlobit přestaly. Tak si často myslí, jak byli geniální rodiče a my že jsme neschopní.

odpověz si na otázku pro koho své dítě vychováváš? pro sebe, pro dítě samotné nebo pro okolí? mně osobně záleží na tom, jak své dítě vychovám a připravím do života a ne tak, aby mě tchýně pochválila - to už vůbec ne...

Chce to hned odpálkovat říct třeba: Až budu potřebovat poradit,tak si řeknu.Já prostě řeknu co si myslim než to v sobě dusit a dokola zkousávat nějaký řeči a je mi fuk jestli se někdo urazí je to moje dítě a nikdo mi do toho nebude kecat.Někteří lidé prostě potřebují nastavit mantinely a u těch chytřejších to stačí jednou a je klid.

Ahoj. Nevím jestli ti to pomůže,ale moje tchýně na jakoukoliv otázku ohledně miminka před porodem, říkal jo to nevím to si nemůžu pamatovat. Ovšem po porodu jsem všechno,ale úplně všechno dělala špatně 🤦 Už jsem z toho zoufalá. Malému nejsou ještě dva roky a já jsem na něm zřejmě spáchala už to největší zlo. Manžel je svým způsobem na mé straně,ale je tak vycvičený neodporovat, že nevím co by se muselo stát aby uhodil do stolu. Proto se snažím udržet klid a když už je toho moc pošlu ho ke tchýni samotného se synem. Říkám si, že pokud to tak bude dělat dál malej na to přijde sám a pak ji to dá najevo. Jinak jak píší ostatní. Ty jsi máma a máš smysl cítit co tvé dítě potřebuje a jen ty poznáš co je správné a nikdo jiný ti do toho nemám právo kecat.😀