Nezvládám život s partnerem a nevlastními dětmi. Má to někdo podobně?

Já jsem to celý nečetla, ale.moc doporučuji knihu třetí rodič.

V prvé řadě je skvělé, že o tom dokážeš mluvit...je skvělé, že chceš být dobrá nevlastní matka..Ale být nevlastní matkou je vážně dost těžká věc a potřebuješ se na ni připravit, prožít a přijmout jí. Nechtějí to po sobě hned, pochybnosti jsou na místě. Tvůj partner je k dětem vázán přirozenou láskou, ale ty si vztah musíš vybudovat, ten vztah musí projít mnoha situacemi a zkouškami, aby byl pevný a vydržel. Dělej jen to, co zvládneš a je ti příjemné. Partner by po tobě neměl chtít něco, čeho se bojíš a v čem si nejistá. Proč si myslíš, že nezvládás roli mamky? Nelíbí se ti? Co chceš jinak? A že by vaše dítě bylo náhražka? Zkus se na to podívat jinak. Podle všeho to vypadá, že to bude obletované miminko, které jeho tatínek bude milovat a bude šťastný, že s ním může být pořád a věnovat se mu víc než dětem, které si půjčuje od jejich mámy. Jinak bych taky zkusila terapii nebo psychology.

Navstevujes psychologa? Z toho co pises salaji obavy, velka uzkost a pochyby sama o sobe, verim, ze odbornik by ti mohl pomoci. Nestyd se toho. Jako zaklad, nehledej problemy tam kde nejsou nebo se tam objevi. Spekulovat na "co by kdyby" a "co kdyz" je nejrychlejsi cesta jak zahubit vsechno. Zenska mysl tyhle napady rada vytvari, ale podle me je treba takove myslenky vedome a jednoznacce odmitat. Mas nejaky realny duvod se domnivat, ze ty nebo deti byste byli nahrazka? Chova se o tobe partner spatne nebo mas pocit, ze by byl radeji s ex?

@barvera na to být nevlastním rodičem musí mít člověk koule a já obdivuju všechny, kteří se toho zhostili s úctou a láskou ❤️. Ty se sice hrozně snažíš a hrozně bys chtěla a vlastně ses do toho nechala tak trochu natlačit, ale necítíš se v té roli a to se podle mě jen těžko změní. Na něco takového musí mít člověk i povahu a musí to mítt člověk hodně dobře srovnané. Tys od začátku věděla, že se ti do toho nechce, nebyla sis jistá, jestli to dáš a šla jsi do toho kvůli partnerovi, sama jsi o tom nebyla přesvědčená. Podle mě, i když budeš dělat psí kusy a budeš se sebevíc snažit, tak některý věci se nedají vynutit. Psycholog je určitě dobrá volba, určitě je potřeba něco dělat se svými úzkostmi, každopádně si já osobně myslím, že bys měla jít od toho. Teď jsou děti třeba ještě malý, mají tě rádi, ale ono na krásno může přijít období puberty, kdy i vlastní rodiče jsou idioti, natož macecha, ty vztahy budou ještě náročnější a křehčí a tebe to může zničit. Myslím, že by ses měla dát dohromady nejdřív sama se sebou a teprve pak hledat partnera pro život a možná raději bezdětného. Já upřímně za sebe říkám, že bych nevlastní děti a bývalou manželku nedala, nemám na to náturu.

Nevím, proč hned psycholog a terapie. Jé to podle mě normální. Ukončila jsi školu a pomalu se připravuješ na další životní etapu. Věci, které jsi si nepřipouštěla už nejsou takové tabu a tak to má být. Je jen na tobě, jak se zařídíš a jak bude tvůj život pokračovat... Držím pěsti, aby jsi se rozhodla tak, aby se ublížilo co nejméně lidem (i těm budoucím) 💗

@barvera já jsem v něčem podobném.... děti jsou teda o 2 roky starší a já jsem taky o 4 roky starší.... nicméně.... je to těžko radit - já četla knihu Třetí rodič - přečti si ji, není špatná, ale rozhodně to není spása - ale aspoň uvidíš, že jsou na tom další holky stejně či podobně..... a k psychologovi chodím - a nevidím v tom nějakou slabost, nebo "proč prycholog prosím Tě?" ....
A jinak je to boj....ale takhle - pokud toho muže miluješ - nadevše a se vším všudy - jako to mám já - tak vše zvládneš - protože chceš..... to si říkám já - ten chlap, mi za to všecko stojí - a to mám jeho děti taky ráda 🙂 A už čekáme své miminko a uvidíme, co to udělá....
Držím Ti moc palce!!!! ❤️

@alla007 Návštěva psychologa není ostuda, když ti sedne, pomůže ti to srovnat si určitý věci. Podívat se na věci jinak. Navíc je to profík, tak ti nezačne dávat nevyžádaný rady nebo tě nezačne soudit, že jsi nemehlo, protože to nezvládáš.

@barvera Myslím si, že vaše společné miminko by bylo ze strany partnera hodně hýčkané, miloval by ho, ale nebyla by to jen náhražka. Asi si celkově potřebuješ srovnat a zahojit šrámy na duši, pak přijde i ten nadhled. Díky tomu, že je teď vše omezené kvůli viru, tak to na člověka doléhá. Za mě by bylo dobré si odpovědět, co vlastně teď chceš.

@levandule_k netvrdím, že je to ostuda. Jen mi nepřijde, že je to nutné... Slečna je ještě mladá a může si vybrat, jakou cestou půjde 🤷

Moc hezky jsi formulovala svoje pocity. Myslím, že naopak jsi velmi inteligentní a vyzrálý člověk. V podobné situaci jsem nebyla, neboť vím, že bych nedokázala přijmout a milovat cizí děti, ať už jako svobodná, nebo nyní s vlastními dětmi. Mám ve svém okolí i poměrně dost případů, kdy nevlastní maminky byly skvělé, ale ve chvíli, kdy porodily své vlastní, vše se změnilo. Takže si myslím, že tvoje pocity nejsou nijak ojedinělé, jen si to každý nedokáže připustit a vnímat to jako vážný problém. Moji radu asi slyšet nechceš, ale myslím, že tohle nesměřuje k šťastnému konci a na tvém místě bych to neudržela za každou cenu, resp. za cenu, že ty sama budeš nešťastná a v pochybnostech.

@alla007 pise,ze ma hluboke sramy na psychice a je nachylna k uzkostem.To bohate staci na navstevu psychologa.

Moc všem děkuju za reakce a názory ❤️ 🙂 upřímně jsem tolik podpory ani nečekala, moc mi to pomáhá a děkuju za všechny ty slova pochopení.. o radě od odborníka jsem samozřejmě uvažovala. Přibližně před půl rokem jsem už psycholožku kvůli těmto záležitostem navštívila, nedostala jsem žádnou konkrétní radu, byla mi ukázána spíš cesta a možnosti, jak dál postupovat, což je asi běžný výsledek takového sezení.. každopádně některé ty věty mi rezonují v hlavě doteď, třeba že "někdy není umění pokoušet se vztah za každou cenu zachránit, ale dobře z něj odejít a ukončit". Asi mi tím chtěla jen dát najevo, že existuje i tohle východisko, protože to nejspíš působilo, že já tuhle možnost neberu v potaz.
Jinak partner se ke mně nechová špatně, naopak. Oba jsme společně ušli ohromný kus cesty, kdy na začátku jsme spolu o problémech moc neuměli komunikovat, já jsem třeba věděla, že téma děti a moje nejistoty jsou téměř tabu, byl na to hodně chytlavý a často jsme se kvůli tomu hádali.Po čase pochopil, že to nejsou snahy o útok ani na jeho osobu ani na děti, ale jen potřeba sdílet ty emoce a najít společná řešení. Prošli jsme už mnoha věcmi, včetně různých konfliktů a schválností ze strany exmanželky (např. "udání", která posílala k příteli do práce se snahou pošpinit jeho dobré jméno..) a ze všeho vyšli o kus silnější. Je pro mě mužem s velkým M, kterého miluju jako nikoho předtím a snažím se dělat vše pro to, aby všechno klapalo. Nicméně mám někdy pocit, že to tempo, zahrnující i péči a výchovu nevlastních dětí, nestíhám. Někdy se cítím opravdu přesycená všemi podněty, které od nich přicházejí, protože vyžadují naši poměrně intenzivní pozornost..
Knihu Třetí rodič už jsem četla taky 🙂 vědomí, že v tom člověk není sám a hlavně, že ty pocity, co ohledně té situace máte, taky nejsou divné, ale zažívá je spousta "macešek", to bylo celkem osvobozující, ale jak píše @inah91 , není to žádná spása.
@irmamala přesně to, co píšeš, je můj velký strašák. Že společné miminko by situaci nemuselo vůbec ulehčit, ale naopak by se tím mohl úplně obrátit můj vztah k nevlastním dětem. A poslední co bych chtěla, je někomu takhle ublížit.🤐

@barvera ještě s tím psychologem to není tak jednoduché, málokdy sedne hned ten první. Já jsem třeba dospěla k závěru že mi lépe sedí psycholožka žena, protože prostě muži jsou jiní, u jiných doktorů mi to je celkem jedno. Chodila jsem na terapie (z jiného důvodu) asi 2 roky a vystřídala jsem snad 4 psycholožky. Vždy, když jsem cítíla, že mi to už nic nového nepřináší, hledala jsem dál. Každá další mi sedla líp🙂
To tempo v rodině s dětmi je šílené a naprosto chápu tvé přehlcení. Mám děti jen dvě svoje a pro mne , jako jedináčka, to je také dost velké sousto, nemít chvilku sama pro sebe, všecko všem zařizovat a organizovat... I tyto věci by šlo probrat s psychologem a zkusit vymyslet co s tím, jak si zorganizovat svůj čas, tak aby to bylo co nejlepší pro všechny , a hlavně pro tebe 🙂 Ono dost žen i v náhradním rodičovství, myslím, má nějaké problémy, jak se srovnat s dětmi ke kterým přišly tak nějak najednou a sezení s psychologem není vůbec od věci. Samozřejmě, že to můžeš zvládnout i sama, ale někdy se pomoc a podpora hodí🙂

@barvera Já radu žádnou nemám, dočetla jsem to až do konce a chci ti jen říct, že se mi strašně líbí tvůj přístup k celé situaci, myslím si, že pochybnosti jsou úplně v pořádku a je fajn, že o tom takhle přemýšlíš a přijde mi, že o tom píšeš strašně hezky, citlivě. Nehazíš vinu na nikoho okolo a to se tady na MK vidí hodně málo, obzvlášť pokud se jedná o rodiny s dětmi z předchozích vztahů. Klobouk dolů, myslím, že pokud bude vůle i u přítele, tak to zvládnete a pokud se to nějak zkomplikuje a nevyjde to, tak tě ta zkušenost někam posune. Příjdeš mi jako rozumná holka. Držím palce.

@barvera Tvoje pocity jsou naprosto normálni, nevlastní děti má opravdu rád málokdo a s láskou k vlastnímu se to nedá srovnat.. Ty jsi mladá a máš čas najít chlapa bez závazku a mít svoji rodinu, protože ty cizi děti nezmizí, budou tu pořád a čím budou starší budou mít věští požadavky.. Pochybuju, že ti pomůže psycholog, laska se přece nedá vynutit ani si ji prikázat, protože pokud teď ty děti nemáš ráda, nebudeš je mít ráda nikdy a jakmile budeš mít svoje dítě bude to ještě horší.

@izz76 ale zakladatelka pise , ze deti ji maji rády a ona je taky..

@baruniceslepice tak ale tohle je docela drsny

@baruniceslepice drsny je na tom to,ze kdyz jdu do vztahu s ditetem,tak musim pocitat s tim,ze to nebude prochazka ruzovou zahradou a je uplne jedno jakou ma nebo nema matku. a to ostatni je taky sila...byli u toho dva kdyz ho pocali,ale je to jen jeji vina.a to ze se ted o kluka starate neni nic chvalyhodneho,to je vase povinnost.

@baruniceslepice ja te nesoudim,jen mi to prijde hodne zvlastni

Ahoj... Jak ja ti rozumim. Partner ma taky 2 deti ve stridave peci. Jsou u nas vzdy cely tyden. Jako je to fakt tezky. Ale mame ted spolu syna - 9 mesicu a je to uz lepsi. A je celkem obletovan vsemi. Tak se neboj, ze by vase bylo jen takova nahrazka. Ale uz je to pro nej holt potreti a samozrejme ty reci o tom, ze mu nemusim to a to vysvetlovat... No podruhe bych do vztahu s detmi uz nesla, kdybych ja ja nemela...

@barvera navštívila bych psychologa, nic na tom není, poradí i s úzkostí. Sama dělám v poradně pro rodinu a tohle řešíme denně 😉

Ahoj, přítel má tři děti. 🙂 A společně jedno skoro 13 měsíční a druhé neplánovaně na cestě. Má je 2 víkendy v měsíci a půlky prázdnin. Jsou teda starší už a i my jsme starší (on 44, ja brzo 35, začali jsme spolu před 3,5 lety).
Víceméně vše bylo řečeno jen za mě: když jsem byla ve tvém věku, vůbec jsem si nedovedla představit mít chlapa, co už má děti. Ale vůbec. A všude jsem to rozhlašovala. 😀 jenže pak nedopadl 10lety vztah, z toho 2 roky manželé, mě bylo přes 30, bez dětí....A v tom věku už se fakt špatně hledají bezdětní a NORMÁLNÍ chlapi. Buď jedno a nebo druhé, dohromady je jich jako šafránu. 🙂 Takže člověk už logicky dělá kompromisy. 🙂 A po 30 se už na to díváš jinak. 🙂 Takže si sama v sobě prober, jestli ti ten partner za to Opravdu stojí. pokud ano, nezbývá ti než děti přijmout. Nesnaž se je milovat jako vlastní, to nejde: měj je rada a starej se o ně, protože jsou součástí někoho, koho miluješ. A přijde mi, zeje partner rozumný - můj bere všechny své děti naprosto na stejné úrovni, za což jsem moc ráda.

@me_druhe_ja to je krasné... tak to má byt. Ty deti svoji maminku mají, tak není potřeba si hrát na tu náhradní. Byt proste dobrou tetou, dobrou kamaradkou. A presne jak pises. V určitém věku se bezdětní chlapy hůře hledají. Já toho svého našla v 36 letech a taky jsem pocitala s tím, ze můj životní partner muže mít už nějaké ditko s předchozích vztahů. A věděla jsem, ze pokud ho miluji, tak to dám. Šla bych do toho s rezervou, pocitem, ze i kdyby mě ty deti stvali někdy, nemáme je na porad😀.. dva víkendy v mesici, občas nějaký den všední den.
Ale já to vidim i z druhé strany. Toho ditete. Moje mama v mých 6ti letech nám představila svého nového životního partnera, který se k mám nastěhoval a už nikdy neodesel. Nic nám nenutila. Rekla, ze ho má rada, je to její vysněný muž a ze by si prala, abychom ji prali štěstí. A my jako deti byli úplně nadseny. Milujem ho doted. Nejdřív jsme ho měli jako kamaráda, ale bylo vše tak přirozene, ze jsme mu po 2 letech zacli sami říkat tato. Rozbrecela je to oba... Pořídili si spolu ještě společné dítě a nikdo nedělá žádný rozdíly. Proste jsme jejich deti. Závěrem: hodiny a hodiny bych byt autorkou příspěvku to probírala s chlapem. Záleží na vás dvou a pak až dětech. Ve zdravém vztahu jsou zdravé emoce, ať jsou jakékoliv. Vždy najít východisko, kompromis. Ze všech stran.

Radu pro tebe nemám, ale ze zkušenosti - být macecha je těžký. Hodně těžký, protože máš vůči dětem poměrně dost povinností ale žádná práva. Manžel má dva syny z předchozího vztahu a někdy je to fakt mazec, u nás teda už i puberta 😁 spolu máme také dva kluky. Jsem taky úzkostná, hodně citlivá až bych řekla občas labilní 😅 jediné co ti můžu poradit, je nechat ty věci plynout a moc to neřešit...většina věcí se dříve či později vyřeší tak nějak sama a člověka to tak nevyčerpá...

Moj manžel má z predchádzajúceho vzťahu dve dievčatá a so mnou ďalšie dve. Sme spolu takmer 8 rokov, od začiatku som teda do toho šla s tým, že vzťah s deťmi chcem mať pekný, boli aj ťažšie chvíle, ale aj pekné. Máme ich v striedavke, takže sme naozaj museli nastaviť funkčný model, nie len "pretrpieť" dva víkendy mesačne. A myslím, že sa nám to darí. A trochu v rozpore s tým, čo už bolo napísané, sa moj vzťah k nevlastným dcérkam po narodení vlastných ešte zlepšil - chovajú sa k nim krásne, malé ich zbožňujú a ja si hrozne vážim, že sa k tomu tie veľké postavili takto a nie ako k otravnému hmyzu, prípadne konkurencii. Čo ma ale na vzťahu s mužom, ktorý už vlastné deti má, trápi - už si prešiel tehotenstvom bývalej ženy, bol pri jej porode, zažil prvé slová i prvé kroky svojich detí a zatiaľčo ja som z mnohých momentov dojatá a hotová, on to berie tak nejak bez väčších emócií. Viem, že má všetky deti rád rovnako, ale občas ma toto proste mrzí...
Inak by som tiež v tvojom prípade poradila pobaviť sa so psychológom, nemyslím manželovi tie pocity tajiť, ale tým, že to s ním detailne a dokola rozoberáš, naozaj z toho može cítiť, že deti nemáš rada (aj keď to nemusí byť pravda). Nastavte si spolu pravidlá, ak vieš, že ti úzkosť sposobujú určité situácie (náročné celodenné výlety, dlhotrvajúci hluk v domácnosti apod.), skús sa im vyhýbať. Vzťah by som asi neukončila "bez boja" 🙂

@alla007 To máš pravdu, že si musí vybrat sama jakou cestou půjde, ale ne vždy člověk, ví, co má dělat a jak to řešit. Nemá cenu, aby se v tom plácala sama. Samozřejmě někdo si rád svoje strasti řeší sám a představa psychologa ho irituje. Psycholog by nikdy neměl říct, v této situaci je pro Vás optimální toto, pokud to dělá, je to špatně. To by měla utíkat jako Emil Zátopek. Psycholog by ji měl pomoct objevit její řešení a ukázat jí, jak zpracovat na svoje šrámy na duši. Já jsem se k psychologovi přikláněla, protože bych nerada nadělala svou neodbornou radou více problémů než užitku. Znám se, ráda kecám lidem do života 🙂

Samozřejmě psycholog není jediná cesta, může pátrat v knížkách a hledat inspiraci pro řešení svých problémů nebo psát tady na koníkovi, spoustu z nás, rádo předá svoje zkušenosti nebo alespoň pohled na věc.

@barvera Pokud jsi introvert a potřebuješ svoji chvíli klidu, musíš si o to říct. Zase na druhou stranu děti potřebují pozornost a společnost. Musíte najít kompromis, kde budete spokojení všichni, ale jednodušeji se o se o tom píše než realizuje v praxi... Já tě chápu, taky potřebuji někdy ticho a klid.
Odejít ze vztahu, je také možnost, ale intuitivně cítím, že to takhle řešit nechceš, že spíš chceš získat větší nadhled, abys zvládla svoje postavení vůči nevlastním dětem. Asi bych spíš zkusila jinou psycholožku. To je stejné jak v restauraci, není pravidlem, že se vždy skvěle najíš. PS kdybys chtěla pokecat o tom, jak to bylo náročné ve škole, klidně napiš SZ. Závěr školy pro mě rozhodně nebyl procházka růžovým sadem. Trochu jsem si šáhla na dno svých sil.