Nezájem vlastní rodiny - jak se oprostit?
Dobrý večer,
je to na dlouhé povídání, ale ve zkratce... jsem ze 4 sourozencu, dvou nevlastnich, ktere jsem ale mela prakticky za mamy(jsou o deset let starsi) a meli jsme jeste pred par lety skvele vztahy, s tou jednou na zivot a na smrt, a vlastni, do urcite doby jsem za nej kopala, ted tez neexistuju. mama byla porad v praci a prakticky jsem vyrustala jen jako sluzka domaci a onuce. Nejstarsi a nejmladsi meli vzdy vse a mohli vse a my dve prostredni jsme vse odnesly(ja nejvic, bylo to i v dobe, kdy nasi se pernamentne hadali. Ja se odstehovala jeste na stredni, tenkrat k priteli, abych vubec dostudovala skolu, kvuli teroru(nadavky, sluzka, prijela jsem ze skoly a cekala na me ve sklepe, aby me tam zkopala a striskala,...atd) ktery byl od mamy(ta ale vzdy z toho vinila otce, ze ji k tomu nabadal, atd). Na vysku jsem nesla, tu jsem si dodelala az o deset let pozdeji pri praci. Porad jsem se s rodici i tak vídala a jeste kazdy vikend jsem az do noci makala, abych jim pomohla a lásku si treba odpracovala. Nase vztahy se zlepsily, alespon na oko a slo to. Byla jsem cca 6 let ve vztazich, kdy to nebylo uplne ono a tak nejak jsme s mamou fungovaly. Zlom zacal, kdyz jsem ukoncila vztah s clovekem, ktery byl psychopat zarlivej a navic nebyl schopnej pracovat a zivit uz jsem ho dal nehodlala. Kdyz mama zjistila, ze jsem s nekym jinym(do ted je mym muzem a mame dve krasne zdrave deti). Pres pul roku se mnou nemluvila, "zacala", az kdyz je prijel pozadat o ruku. Od te doby zase psycho matka, ktera je ale nejlepsi herecka pod sluncem. Par let to jeste slo, cela rodina jsme vcelku fungovali, s jednou sestrou jsme vystudovali vysku a volali si nekolikrat denne. Po narozeni starsiho to jeste slo, ale postupne zacala mama se chovat pri navstevach jako blazen. Rvala na nas, porad brecela, vymyslela si a u ostatnich sourozencu ocividne hrala jine opacne divadlo, ze my jsme ji vlastne donutili v konecne fazi, aby se odstehovala neznamo kam. Az po letech mi ted dochazi, ze mama mi nicila a nici zivot, i kdyz jsem ji nevidela od Vanoc. Bydli neznamo kde a s kym, dela, ze neexistuje, obcas se objevi, ale tak pocitam ted na Vanoce. O moje deti zajem nejevi a ja se uz nehodlam nikomu doprosovat. ALE....ta sestra, ktera sem myslela, ze je jedina z nich naporad, tak mi prijde, ze pochytila asi nemoc nasi rodiny nebo nevim. To jeste dokazu zkousnout, i kdyz nerozumim duvodu. Ale kdyz sourozenci nemaji zajem, matka vubec, jen jednou za rok napise email, ktery posle vsem, otec tedy se obcas, jednou za mesic za detmi a mnou zastavi, oobcas zavola...jinak se vidime, drive parkrat do roka, nyni bych rekla uz jen na Vanoce, ...jak se citove odprostit od toho, ze deti nemaji moc rodiny, prarodicu, ze jste nikdy nic neudelali spatneho, naopak a presto je to takto? pokud bych se nevidala absolutne s nikym, moje psychika je super. Ale staci jeden nuceny hovor se sestrou, ktera mi kdysi volala treba i 30x denne, jestli je v poradku, kdyz mi nebere tel a neodpovida na sms a jsem zase na dne. Dekuji vsem, co to docetli az sem.
@agripina83 manželovo rodina funguje relativne, ale jak rikas, jsem rada alespon za ne. Nemam potrebu je kontaktovat, ani matku, ale je mi zle vzdy dopredu, kdyz se mame sejit napr. na ty Vanoce a delat jak jsme vsichni hrozne stastni jak se vidime. A nebo kdyby se ukazala u nas jako prekvapeni treba po 3/4 roce. Jako ted byla u sestry, protoze jela k zubari a ma to udajne cestou...nerikam, ze nejsme pomerne daleko od sebe jako sourozenci, ale jeste pred par lety to problem nebyl. Ale mama nas postvavala proti sobe a ty vztahy uz jsou pryc. A ted ta segra...nejradsi bych je nevidela uz nikdy 😔 protoze me to pak boli daleko vic. A dekuju
Je to rodina, bolí to, ale takováhle rodina akorát bere energii a naděje na zlepšení je s přibývajícími roky nula prd, čím dřív si to člověk uvědomí, tím lépe.. sama to píšeš, že když se nestýkáš, je to lepší... tak fakt neplýtvej energií, hlavně tedy v případě matky, ta je zralá na psychiatra, ne dělat babičku. U sourozenců těžko říct, ségra může mít třeba nějaké svoje vážné problémy a nejraději by zalezla někam do nory a nevylezla... nebo samozřejmě tisíc jiných možností včetně těch, které její chování zrovna moc neomlouvají. Ale tam bych tomu asi ještě dala do budoucna šanci, akorát bych to teď nechala nějakou dobu být, teď ta vhodná doba něco napravovat evidentně není. Vztahy mých rodičů taky nejsou v pohodě a atmosféra pak není příjemná pro nikoho v jejich okolí, ale tak nějak se to ještě dá... ze strany manžela to ale máme prakticky stejně jako ty. Akorát u nás už je ten ,,luxus", že se nestýkáme. Je to trochu schíza, protože člověku se na jednu stranu hrozně ulevilo, na druhou to ale samozřejmě bolí. Manželova máti pije a otec se na starý kolena úplně zcvoknul.. nic jsme mu neudělali, naopak. Přesto se to totálně podělalo a při našich posledních setkáních už to bylo úplně absurdní, všechna ta obvinění, nadávky. Zbytečné vypisovat, je to tvoje diskuze, ne moje. Ale výsledek je ten, že manželova rodina přestala úplně existovat. Ale píšu sem, abych ti odpověděla na tu otázku, jak se oprostit - naší terapií je to, že si budujeme rodinu, jakou ji chceme my. Ta, ze které jsme přišli, se až tak úplně nepovedla, takže děláme lepší. My a naše děti. Nedělat jim to, co trápí nás, pokud možno neopakovat chyby našich rodičů a snažit se nenasekat další... Prostě rodina u nás označuje hlavně nás dva a naše děti a naše vztahy, které chceme nadosmrti hezké, a na to se soustředíme. Vědomě. Jinak by to manžela semlelo jako tebe, protože odstřihnout se od rodičů a sourozenců není snadný, i když jsou to třeba tyrani nebo psychopati.
Ahoj. Ja se s otcem nebqvim od 14 let. Do te doby jen strach z nej. V mych 14 mela mamka tezkou havarku, od te doooby jsem byla u babicky a jak se mamka dala fo lupy trosku byla twm s nama. Ale vztqhy i s ni to znicilo. Otce jsem zkusila kontaktovat do ted od 14 dvakrat a naposledy v dobe kdyz jsem byla tehotna, s tim ze muze poznat svou vnicku, to co mi nqpsal nebudu ani komentovat, ale byl to posledni okamzik ldy me se zqstesklo..ano prestoze me tyral se me styskalo, divne, ale bezne. S mati ted ziju posledni 2, 5 roku v 2gen dome a umime se zasmat, pobavit, ale v podstate o me nic nevi. Nevi jak prozivam sve smutky radosti..proste se ji nesveruji. Ona vi ze jeste ted havarkou udelala plno chyb ktere ja si jako decko nesu, a radeji se s nii na to tema nebavim, ona si stejnak navenek jede svou. No a od tech 14 jsem se starala o mladsiho bratra a teb je totalni p.ca ;D a viss co je me to uolne uz jedbo. Mam svou krasnpu zdravou dceru. S jejim otcem jsem prozila pekne roky, prestoze to mezi nami po 10 letech zkoncilo, tak z toho vztahu mam to nejvic a porad si jejiho tatks vazim, ted mam novy vztah, snazime se o druhe mimco, a nekdo jako je muj fotr, bratr, nekdy mamka zivot fakt nezkazi, ani me nerozbolavi. Musis to v sobe uzavrit. Mas dve deti, tady uz neni prostor na to abys byla dite ty...TYjsi dospela a musis udelat tak at to same neproz8vaji tve deti. Takze bud v klidu prestoze mam velkou rodinu tak se v podstate stykam jen s mamkou. Jo nekdy ae sestrenkou, jo s toou jsem v kontaktu, ale to protoze jsme spis kamosky. Beru to pozit8vne aspon nas nevyjde draho svatba ;D
@muhehehe Segra uz prave pred lety, kdyz jsme studovali, tak prodelala tezkou nemoc a naopak si myslim, ze jsem ji byla jako jedna z mala oporou. Ted si loni z niceho nic postavili dum(jsou vylozene mestsky typy) a od te doby zhruba je jak z jine planety. Nerikam, ze nemela duvod byt nejaka spatna z toho, jakto dopadlo/nedopadlo s domem, ale takhle se postavit.. nevim. Zkousim neopakovat chyby, ale pri situaci na deti, kdy jsem prakticky sama 24/7, tak si prijdu jak psychopat taky :/
Nečetla jsem příspěvky od ostatních pouze první. Ale určitě bych se nepremahala ani na vánoce. Ano je to máma ale řekla bych ji klidně, že ti zničila život a teď ho máš krásný a spokojený a nechceš se s ní vidět. Hotovo. Nebo ji vůbec nekontaktuj. Prostě nezájem. Proč se přemáhat, nervovat? Když se jinak nevidíte a když jo stejně to vše vyčítá a chová se hnusně. Uvědom si že život máš jen jeden. To co jsi dokázala, dokázala jsi kvůli sobě, ne kvůli ní. Máš super manžela a zdravé krásné děti a to je nejvíc. Nepotřebuješ je, když ti jen ničí život 😉 Je to těžké páč jak říkám je to máma ale lepší žádná máma než taková. Pokud máte fajn vztahy s manželovou rodinou. Buď s nimi v kontaktu, úděl si s nimi super vztah. Vytvoř si k nim vztahy jako k vlastním a užívej. 😘Hlavně si nic nevycitej😉 nestresuj a nepřemýšlej.
Sestře bych třeba napsala dlouhý dopis, SMS, e-mail pokud se chceš vypovídat a říct ji co máš na srdci a pokud nechceš. Neřeš to. A prostě ji též nekontaktuj. Je to smutné ale asi lepší 😉 Přeji ti hodně síly a štěstí 🙃
@veronikaveronikaveronika mamu az tak neresim(mene a mene a narazove, kdyz o ni padne slovo nebo na setkani jednou za rok), kdybych ji nevidela uz nikdy, tak budu nejstastnejsi. Hrozny, ale je to tak. Resim spise ty sourozence. Ale je fakt, ze pokud se neozvou, nac se premahat i pak, kdyz by melo byt jasne, ze se sejdeme jednou rocne. Manzelovo rodina je ve stejnem bydlisti, ale resi hlavne svagrove rodinu, ale vyrikali jsme si to a relativne vychazime. Alespon s tchanovci, teda.
@veronikaveronikaveronika a dekuji, mas pravdu
Když jsem četla první řádky, jako bych to psala sama. Taky bych tu musela napsat román😟.Dětství bylo šílený a když už si člověk mysli, ze už bude líp, přijde další vlna, snad ještě horší, když člověk pak neví co říci dětem 😢.
Nemá to smysl, pokud se člověk snaží sám a bez odezvy. Po přízni rizni, soustřed se na lidi, kteří o to stojí. Nikoho člověk nemůže nutit aby se zajímal, buď na to jednou přijdou samy, nebo ať si jdou svoji cestou. Taky mě to trápí vše, jak to je, ale nenadelam nic. Pevné nervy.
@ewinka64 Nejak sem si to prave uvedomila az s detmi. U sester se fungovalo jeste normalne a vnoucata byla na prvnim miste...nase/moje deti nikoho nezajimaji a to mi hrozne mrzi. Ja sem se denne starala o jejich prcky, ted uz jsou skoro dospelci, tak jsem neco s nima zazila. Kort kdyz oni maji zajem, resp. ten starsi(muj syn), protoze je zazil obcas aspon jako mimino. Take preju pevne nervy a at to jednou dokazeme uplne vypustit :/ Hodne stesti
@dixi86 ale mamka od 14 proste nemohla, byla v komatu a jezdila na vozicku. Bohuzel v mych 14 kdy jsem ji jako pzvertalni holka asi i potrebovala. Do te doby hral hlavni roli fot. Tam to bylo tezke, probihalo dom.nasili, mamce nezazlivam, chapu ji, neb sama prqcuju kolikrat s domacim nasilim a vim jake je to tezke a jak bezvyvhodne se to zda. A nezda ee mi ze fungujeme na ok. My se nejak nehadame, mame se radi, jen se proste nesveruji. Jinak je to uzasna babicka a bydleni v pohode.
@dixi86 díky, je to těžký, když o některé člověk zakopává , kdyby člověku aspoň sešlo z očí . Ale člověk fakt nenadělá nic, někoho nutit, aby se zajímal o vnoučata . Nu má to i své výhody že, nikdo člověku do ničeho nekecá... jak manžel říká, nejsme to my , kdo o něco příchází, jsou to oni , ti, kteří by se měli cítit blbě a přichází o vše . Taky hodně štěstí .
@muhehehe tak on to má dost srovnané, i když jsou to především jeho rodiče, kdo na nás kašle, bydlí ve stejném městečku, je to tu spíš díra, kde všichni strašně vše ví. Bohužel byl vychováván tak, že on je kluk a měli dvojí metr výchovy, má sestry, pro které se dělá první poslední. Zkrátka, já měla dětství na nic, matka nás odkopla, že jsme ji zkazily život, vychoval mě otočím, který mě chránil před jejími brutalitama, mstila se na mě kvůli bio otci,otcim je vl.jedina rodina co máme,bohuzel je po mrtvici a není moc mobilní. Je to těžký, když si člověk mysli, ze bude mít rodinu novou a oni se zachovají tak jak to je. Nehodí děckam ani přání k narozeninám do schránky. Člověk by se nejraději odstěhoval, ale člověka blokují finanční možnosti. A tak jsem za tuto diskuzi ráda, aspoň vím, že nejsme jediný.
Prosla jsem si podobnou strastiplnou cestou. Ja teda nejsem s mamou v kontaktu uz par let i kdyz me to trapi a stala bych o ni, presto ze spuziti s ni bylo zcela nemozne. Odprostit, jako takjle, neodprostis se od toho nikdy uplne. Ale naucis se prijmout to tak jak to je, ze nekterw veci nezmenis proste a hlavne lidi. Bohuzel musis to v sobe zpracovat tak, jako ze je to nejaka upozadena kapitola. Nikdy nezmizi, zustane v tvem zivote, ale uz nebude hrat takpvou roli. Musis proste dusevne ty lidi odstrihnout, jinak si je potahnes do soucasnosti a budoucnosti a budou ti travit potaji dusi, jako 13. Komnata.... Vim o cem mluvim, ja si zazila docela horke chvilky pred par lety, a taky mne to do smrti poznamenalo. Kdyby jsi chtela vedet vice, klidne napis.
Asi ti moc neporadím , ale zkusím to. Co se týče matky asi nechce abyste jí kontaktovali pokud o sobě nedá vědět kde a s kým je. Sourozence sama od sebe také nekontaktuj, jen pokud by to bylo nezbytné. Pokud vztahy v rodině nefungují, nezatahuj do nich své děti. Oni tvou nejistotu, strach či jiný psychický projev vycítí. Pokud má tvůj manžel rodinu fungující buď ráda alespoň za ně. Spoustu dětí má jen jedny prarodiče a tety a strejdy jen z jedné strany rodičů. Věnuj svůj čas svým dětem a manželovi.