Nevydařená dovolená s mámou. Jsem divná, nebo by vás to také vytočilo?
Zjara jsem dostala perfektní nápad, vzít moji mámu na týden k moři. A skončilo to fiaskem. Nás vztah není ideální, hlavně od doby, co mám sama děti. Hodně věcí z dětství ji mám za zlé. Vždycky mě uměla dokonale zavinit. Všechno ji hned rozhodilo, naštvalo a já byla ta, co za to mohla. Vlastně kdykoliv jsem se začala chovat jako dítě. Když jsem potichu seděla, neblbla, nebyla hlučná, chovala se, jak chtěla, tak byla hodná. Když jsem zpívala nebo tancovala, vždycky to zesmesnovala. Jako spoustu jiných věcí. Když mi bylo asi 12, našla si přítele a soustavně nám roky lhala, jak je s kamarádkama atd. Mě pak kolikrát brala sebou, ale nesměla jsem o tom nikomu říct. A tak dale. Mě pak po porodu propukly úzkosti a deprese. Hodně jsem ji to vycitala, že za to může ona, i když hlava to tak racionálně nechce, ale🤷♀️ Ja brala AD, roky chodila na terapie, ted uz jsem vicemene ok. Na druhou stranu je mi ji vlastně líto. Táta už nežije 10 let a ani spolu roky předtím nemluvili, jiný chlapy časem odehnala svým narcistickym chováním. Sem tam si vezme moje nebo ségry děti, když u toho nejsme, docela to jde. Takže dovolená. Má ráda more, nemá s kým jet, říkala jsem si, to bude dobrý. Ale nebylo. Hned první večer jsme 8 večer dorazily do cíle. Máma že už nikam nejde, že je unavená. Říkám ok, jasný, já se půjdu jen podívat na pláž a dám si něco k jídlu, fakt nechceš jít taky? Takže scéna, že nejsem normální, chodit za tmy někam po městě, urazena, zle. Řekla jsem ji, že jsem dospělá a mám hlad a prostě jdu, do hodinky přijdu. A pak to jelo celý týden. Neustále všechny a všechno okolo kritizovala, hodnotila (nikdy ne v dobrem), na výletě moc vitr, na plazi moc vedro. Takze vzdycky, ze uz nikam nejde, kdyz jsem tedy chtela jit sama, urazena. Včera večer, resp. ve 4 odpoledne jsme prejely do Lisabonu, chtěly jsme si ho jít projít. Po příjezdu na ubytovani, že už nikam nejede, že je vyřízena, vedro, zpocena atd. atd. Tak říkám, dobře, v pohodě, docela jsem byla i ráda, že se to obejde bez nekonečného stěhování si a jela sama. Takže celou dobu mi posílala vyčítavy nasraný SMS, po mém prichodu (v 9 vecer), několikrát jsem ji mezitím psala), brek, výčitky, jak jsem strašná, že chtěla jít taky. Celkem hnusně jsme se pohadaly. Pak ještě dnes ráno. To už mi stačilo málo. Tak já nevím, jsem divná a nebo by vas to taky vytocilo? Jako ja si rikam, ze jsme neketely 3000km, abychom pak sedely na ubytovani..?já? Nebo by vás to taky vytočit? Včera v Ale ja neletela 3000km, abych se dela v ubytovani. A vcera vecer zaverecna scena.moc
Hlavně si to neber osobně, je to JEJÍ PROBLÉM, že je taková jaká je.. roky jsem se snažila matce zavděčit, abych byla ta její holčička a ona o to vlastně vůbec nestojí, nikdy mě nepřijala takovou jaká jsem, to vidím ale až teď a teď to vidím zase jako její problém, že je náš vztah pod bodem mrazu, neudělala nikdy nic, aby to mezi námi klapalo.. já jsem roky držela tlamu, aby byl klid, ale prd.. nebudu zadupávat sebe, abych se zavděčila někomu, kdo o to vlastně nestojí a pak jsou teda situace, jako třeba tahle vaše dovolená, které teda fakt nemám zapotřebí.. za mě je to normálně sebemrskačství.. ber to tak, že tys pro ten vztah udělala krok správným směrem a že ona ho nevyužila, je zase její problém, ale u mě by tím veškeré snahy skončily
Při čtení se mi vybavily videa na YT o narcismu, fakt přesný chování. Najdi si to, třeba ti to pomůže (Jako Fénix).
Nedivím se, taky bych nechtěla letět na druhý konec světa, abych pak seděla jen na hotelu. Normálně ses jí zeptala, zda chce jít, nechěla, tak jakýpak vyčítání, žes šla sama? Jsi snad malý dítě, aby ses musela někomu furt přizpůsobovat? Za mě asi poučení ji příště nikam nebrat, protože takový člověk dokáže dovolenou akorát ostatním otrávit...
Proč jsi vůbec jela na dovolenou s někým, s kým nemáš dobrý vztah? Společná dovolená je mimochodem jeden z milníků ve vztahu. Třeba nemá tvá drahá matinka s kým jet, protože nikdo jiný než ty není takový cvok :D Příště už nee a bude ti líp 🙂
Myslím, že ses zachovala moc pěkně, žes jí nabídla jet s vámi. To, jak ona naloží se svým časem je její problém. Můžeš na sebe být pyšná, že po takovém dětství jsi neseděla na hotelu s ní a nečekala, co si matinka zmyslí, ale šla ses normálně najíst a projít apod.. tvoje máti má fakt trochu naricistický rysy. Nejsem odborník, ale s narcistou jsem žila a mám o těchto osobnostech dost načteno. Je vzteky bez sebe z toho, že si z ní nesedneš na zadek. Ona za to svým způsobem nemůže, ale okolí to dokáže otrávit. Působí to na mě, že jsi normání sebevědomá, hodná ženská, co se na mámu nechce vykašlat. Poslední věc, která ti chybí k pochopení všeho - mámě se NIKDY nezavděčíš. Ona může milovat bohužel jen sama sebe a všichni ostatní budou vždycky dělat něco špatně.
moje máma je dost podobná..
Děkuji vám všem za reakce. Jet s ni mi proste najednou prislo jako spontanni napad, takovej ten, co si reknete: " Jo, to je ono!" A jo, byla to velká chyba. Premyslela jsem, co mi tohle mela ukazat nebo dat. Nemela to byt dovolena, kterou si uziju, ale velka skola. Beru si z toho, ze ona nebude nikdy nikde spokojena, je ji 67, nikdy na sobe pracovat nesnazila, ted uz je to pase. A taky velice intenzivni prozitek, ze takova rozhodne byt nechci. Krev neni voda🤷♀️ Ale to uz vim dlouho, ze nesmim usnout na vavrinech, abych jeji odkaz nenesla dal. Mě přijde, že nás má ráda, ale zvládá to leda tak nějak z povzdálí. Vidět se dvě hodiny, pak už jsme všichni moc. Vím, že tohle je jen její, ne moje. Přesto si říkám, měla jsem byt víc tolerantní, vydržet týden ať mi povídá o druhých kdo je takovej, kdo makovej, co říkají lidi v diskuzích pod článkama.. Ale neumím jít přes sebe. No, ponaučení pro mě...
Doporučuji jediné - cílenou psychoterapii (pro tebe), ať se naučíš s tímto (u matky) pracovat. Ji nezměníš, můžeš jenom změnit svůj POSTOJ k ní. Tzn. naučit se ignorovat její poznámky, naštvané SMSky a podobně. Aby tě to prostě nezasahovalo, aby to šlo jakoby kolem tebe. Tohle není o toleranci (tu jsi předvedla asi dostatečnou), ale já bych asi řekla akceptaci (že tě to nebude tak zasahovat). Vlastně jediná změna (a možná jsi to i nabídla), co bys mohla udělat v tom "být lepší" je, že jsi jí v tom Lisabonu mohla nabídnout, že pokud je ve čtyři po příjezdu unavená, zda chce vyzvednout třeba v šest a přidat se.
Nechci rozebírat konkrétní osoby, tak jen doplním, že s věkem se to horší, ale některé osoby umí velmi příjemně překvapit při nějaké změně podmínek. Takže opravdu naučit se pod odborným dohledem s tímto pracovat je to nejlepší (já byla na týdenním psychoterapeutickém pobytu tuším nějak jako já a já - a tam jsme právě pracovali na vztahu sami k sobě - a hodně přesně na tom zpracování si vztahu k sobě samému a rodinných vazbách, což je přesně to, co nás typicky zasahuje vlastně nejvíc - lidi kolem se nezměnili, ale jde to tak nějak "kolem mě").
Taky mám matku narcise... Taky jsem před lety udělala podobnou chybu a sice se tomu dneska už jen zasměje, ale tenkrát mi do smíchu moc nebylo. Není to tvoje chyba, je to její problém, ne tvůj 😅 myslím že tuhle chybu už nikdy neuděláš...
Já Vás chápu. I to, že jste jí to nabídla. Mám to s matkou taky. Nedávno mi nabídla, že jedou na dovolenou, že můžeme jet. Docela přemlouvala. Já jsem fakt chtěla, ale manžel mi ještě rikal, ať na to kašlu, že to bude pruser. Nakonec jsem udelala dobře, ze jsem nejela. Měla jet i rodina od jejiho manžela a všichni se tam brutálně rozhadali, nemluvili spolu atd… tak je to vždycky. Furt problémy z ničeho, výčitky a tak. A já vždycky doufám, ze teď to bude lepší. Uzijeme si to, ten vztah se nějak zlepší, nebo se potvrdí to, ze si to vlastně spolu zvládneme užit i přes předchozí neshody. Asi furt jako děti doufáme, ze s tím rodičem to bude dobrý, nějak se “ zavdecime” a ukážeme si, ze “to jde” .. je mi lito, ze Vám to nevyšlo.
Ahoj.
Hlavně si myslím, že bys měla mít zpracované to své dětství + ty křivdy a chování tvé mámy. Zpracovat si to. Vidět to s nadhledem, odstupem. Udělat to pro sebe a svoji pohodu. Ne pro někoho jiného. Pro sebe ! Shodíš to ze sebe a nebudeš nic nikomu vyčítat. Půjde to mimo tebe...
A taky se naučit si jasně, byť slušně, vymezit hranice. Potom tvojí mámu ani nenapadne se k tobě chovat jako k malému fakanovi. A nebude si dovolovat takové vydírání.
Taky v tom vidím střet generací. Ona už je starší, takže i unavenější. Třeba i citlivější na chlad či horko atp. Jely jste tam spolu, takže by bylo fajn trávit čas tak nějak spolu a hlavně, snažit se najít kompromis a vycházet si vzájemně vstříc. Ne že se bude cárat venku celý den...ale taky ne že budete celý den na hotelu. Prostě zkusit kompromis.
Ale opět v tom vidím to, co jsem poukázala na začátku. Prostě pokud si nevyřešíš dětství, neodpustíš, nezbavíš se výčitek...jen těžko ti bude s tou osobou fajn i když je jaká je.
Na mě když teď máma vyjede, už mě to nechává v klidu a prostě ji nějak nekonfliktně uklidním a zakecám to. Beru to už s odstupem. Neberu si nic osobně protože je mi fakt šumák co si ona myslí o mém životě. Prostě je to někdy fakt pipina, ale už to umím ustát. Nenabalují se mi už na to všechny ty pocity a křivdy z dětství. A že jich bylo. Taky jsem mívala úzkosti ( věčně nedoceněné, přehlížené dítě atp atp).
Chodila jsem na terapii se zaměřením na vnitřní dítě a jak s ním vést dialog. Doporučuji 👍👍
Ale jinak vás obdivuju, že jste mamku vzala na dovču, evidentně se snažíte. Nabojte, bude líp. Ale nejdřív se zocelte a vyzenujte jinak to s ní bude vždy na mašli 😅
Jeste bych mozna zkusila zpracovat vnitrni dite,detstvi s nekym takovym uuuuf.Jak uz zaznelo.Je to jeji problem.Ty jsi poucena a jen to neprosli dal ♥️
Příště ji neber a hotovo, teď už to nějak přežij a ignoruj její urážky. Ona to nevidí jak se k tobě chová a nikdy si to nepřízna, musíš se obrnit. Držím palce ať je líp 💞
PS: nejsi divná, ač mám úctu k rodičům poslala bych ji do hodně sprostých míst.
Snaha byla, ale poučila ses, že to s ní nebude ta správná dovolená. Příště ji nech sedět doma.