Dobrý den,
můj problém je malinko složitější ale pokusím se ho zkrátit. Máme v péči mého nevlastního syna, už 6 let. Jeho matka je epizoda sama pro sebe. má celkem 4 děti, každé má jiného otce.. nyní je ve vězení, protože na dvě děti neplatí alimenty. Dvě děti má ve vězení s sebou. U soudu lže, že pravidelně platí alimenty, že posílá synovi dárky... za těch 6 let poslala asi 2500 Kč a dárek ani jeden.. mě se ale jedná o jinou věc.. synovi bude 11 let.. o ní nemluví, pravděpodobně si ji úplně nepamatuje, což by bylo pro něj nejlepší...ale... máme obavy, že slečně jednou drbne v hlavě a najednou bude stát o kontakt s ním, ne-li zase o péči o něj.. z toho máme strach a největší obavy. Chceme nějak taktně synovi připomenout, že i když mi říká mami, nejsem jeho máma a tak nějak ho se vším obeznámit než se to dozví jinak... Jenže nevíme kudy do toho... ale zaslouží si vědět pravdu a po poradě se sociální pracovnicí.. kdyby ta situace, že ta paní, co ho porodila bude mít najednou zájem o kontakt...
neřešila jste některá podobnou situaci?
Děkuji a přeji hezký den.
připadá mi to podobné jako u adoptovaných dětí. Tak to můžete tak brát, když budete přemýšlet jak mu to říct.. Určitě by mi připadalo dobré, ať to nějak (příběh úměrně věku atd.) ví, a zároveň mi připadá, že kdyby došlo na to, že ta paní, co ho porodila, bude fakt chtít kontakt, tak on už je dost velký aby případně na to řekl i svůj názor (i soud by už jeho názor určitě zajímal) - to jen kdyby náhodou.. Vidět asi jo, ale jak dlouho, jak často a za jakých podmínek (sám/ s někým) to už by určitě bylo možné upravit podle jeho preferencí
@zuzkasim
@petris60 Mám příbuznou, která informaci o tom, že jeden z jejích rodičů, není její biologický rodič, taktéž "dostala" k narozeninám. Byl to pro ni šok a nejhorší dárek, co mohla dostat, ačkoliv se to samozřejmě snažili podat co nejvíc pozitivně a ve věku, kdy by jí už pravděpodobně brzy samotné došlo, že všechno není, jak se zdá. Spojení této dost stresující situace s narozeninami bych tedy určitě nedoporučovala. Naopak povídání nad fotkami, kde je malý bych viděla jako dobrou cestu. Jestli je chlapec v tvojí péči 6 let a je mu 11, nemusí si nic z doby před tebou pamatovat. Mám víc kamarádů, kteří jsou adoptovaní a dokázali vytěsnit pozoruhodně rozsáhlý úseky svýho dětství. Možná se ale nad starými fotkami bude ptát, kde jsi ty, a pak je příležitost zavést na tu paní řeč...Držím pěsti, ať tu situaci hladce zvládnete.
Hlavne mu to nerikejte na narozeniny... At mu je dozivotne nez*urvite
@petris60
Tohle mel syn vedet jeste pred nastupem do skoly
@petris60 mno, hlavně to už měl vědět. V jedenácti to může být dost pecka. Takže co nejdřív. Najít vhodnou chvilku, třeba nad fotkama...
Já sama mám v pěstounské péči dvě děti. Matka není schopná se o ně starat, starší dítě málem zabila, mladší jen zanedbala.... Ale o to víc o ně usiluje, mají pravidelný kontakt. Mladší dítě je teda díky chlastu mentálně dost pozadu, ale se starším (5) si o tom povídáme. Neříkám mu detaily, ale ani nelžu. Takže asi tak: narodil ses z bříška mamce XY, ale nemohla se o tebe starat, tak jsi byl u tety ABC (přechodná pěstounka, byl tam rok a rád si prohlíží fotky) a nakonec jsme si tě našli my. Myslím, že děti mají vědět, kdo jsou jejich rodiče, ony si samy udělají názor. I ti naši vědí, kdo se o ně stará, kdo je tady, když mamka nepřijede na kontakt nebo nezavolá... Ale v pubertě je ta identita důležitá. Držím palce, ať to zvládnete co nejsnáze 🙂
Btw i v zákoně stojí, že adoptované dítě to do nástupu do školy musí vědět. V souladu s právem dítěte znát své rodiče...
@zelenaesmolda Jestli ho má v péči 6 let a klukovi je 11, tak mu bylo 5, když se to řešilo, dost pravděpodobně tam byl ospod na denním pořádku a v tomhle věku pochybuju, že by si nic nepamatoval, spíš má snahu to vytěsnit.
@marimanta Tak já podle popisu zakladatelky pochopila situaci tak, že tatínka má kluk vlastního, takže není adoptovaný v tom klasickém slova smyslu.
@somalicats
tak jako tak to s nim meli resit uz davno
@zelenaesmolda Tak těch rodin "slepených", kde je jeden z rodičů vlastní a ten druhý je nebio, je kupa. Jiná by byla situace, kdyby byl kluk adoptovaný, to mi ale z toho textu nevyplývá.
@marimanta to mne celkem zajima s tim zakonem. Fakt je to nekde dano? Ale z vlastni zkusenosti vim ze diteti umistenemu u jinych pribuznych tajili kdo je jeho otec(z te rodiny) a dusledne hlidali, aby se ti dva nepotkali. Pak nekdy hadam mezi 10.a 15.( 18.) rokem to tomu diteti rekli a uz se s orcem i vida s tim, ze vi, ze to je jeji otec( matka je snad uplne mimo hru)
@somalicats
podle me je to jedno jestli je jeden rodic bio a druhy ne.Ten kluk povazuje i svoji nevlastni matku za bio matku takze to s nim meli fakt resit uz pred nastupem do skoly.
@zelenaesmolda Před nástupem do školy to bylo v době, kdy se řešilo to svěření do péče (usuzuju dle věku 😀 ). Jak jsem psala výš, chlapec taky může o své biomámě vědět, ale nechce ty špatné věci tahat ven. To je u těch malých dětí normální, že to špatné vytěsňují a vypadá to, že si pamatují jen něco. Osobně bych na to šla hodně citlivě, nevíš, co má za vzpomínky, a pomalu půjde do puberty, takže do dost náročnýho období samo o sobě. Klidně i za pomoci odborníka (alespoň pro informaci, jak s klukem pracovat, aby se nenadělalo víc škody, než užitku).
@somalicats
souhlasim,ze by to meli delat ve spolupraci s odbornikem
@konidana v úmluvě o právech dítěte je toto - viz fotka. Asi to bude někde přeneseno do nějakého zákona, ale víc fakt nevím.
Že se to děje stále (že to děti nevědí), i u pěstounů, OSPOD ani doprovázejici organizace (kterou musí každý pěstoun mít) to neřeší, je věc druhá. Ono to totiž jde asi těžko vymáhat nebo nějak trestně stíhat...
@marimanta To, co uvádíš, platí pro situaci "ihned po porodu", jak se tam píše, a taky "pokud je to možné". Tím nechci říct, že popírám právo dítěte na to znát své biorodiče, ale že legislativa je jedna věc, a život je věc druhá. Každé dítě je individuál, každé má za sebou něco jiného a šroubovat nějaké konkrétní termíny na všechny situace mi teda přijde dost nešťastné...
@somalicats tak samozřejmě, dítě z babyboxu asi nemá možnost znát své kořeny... Ale jinak stojím za tím, že dítě má vědět odmalička, jak to s ním je.
A v NOZ je toto:
§ 836
Osvojitel je povinen informovat osvojence o skutečnosti osvojení, jakmile se to bude jevit vhodným, nejpozději však do zahájení školní docházky. @konidana
@marimanta Precti si poradne, co pisu. Ja nepisu nic o tom, ze se diteti nema nic rict, ale ze stanovit nejakou vekovou hranici a striktne ji vyzadovat je nesmysl, kazde dite je jine, ma neco jineho za sebou a bude v danem veku reagovat jinak. Tohle by se melo resit individualne.
@petris60 děkuji vám za názory. On samozřejmě jakoby ví, ze nejsem jeho biologická máma, jen se o tom teď doma nemluvi. Jen jsme mu to chtěli sdělit, jak se teď nové věci mají atd.. vím ze bych o jeho matce měla mluvit v dobrém, jen to je to, co půjde hodně těžko když vím všechny ty věci okolo… samozřejmě mu nelžeme, ale aby chudák věděl ze má matku feťačku co sedí momentálně v kriminále… no to taky úplně nechceme…
@petris60 předem vás obdivuji za Vás přístup ❤️ Ale syn je už celkem velký, zkusila bych si s nim o tom promluvit co nejdřív, to ze nejste jeho bio mama určitě ví a nezapomněl, za chvíli přijde puberta a bude asi čím dal těžší s nim o tom mluvit. Myslím ze vzhledem k její minulosti a k věku syna už se bude přihlížet i na její názor, takže ze by ho získala do své pece asi snad nehrozí ale pravděpodobně si muze soudně vymáhat styk se synem😞😒. A určitě bych se nestyděla vyhledat pomoc psychologa (myslím tím vás, aby vám poradil jak o tom se synem mluvit)
Možná bych využila to výročí jeho narození, aspoň u nás doma na narozeniny vždy vezmeme album toho dítěte a povídáme si, jaké to bylo, když se narodilo... tak to vzít jako příležitost, připomenout mu pravdu. Nemusí znát detaily, ale třeba mu i říct, jak moc ho máš ráda a jak jsi jeho biologické mamince vděčná, že ho porodila.