Nevlastní dítě - co si k němu můžu dovolit? Vůbec neposlouchá
Zdravím, potřeboval bych nutně poradit co mám dělat jelikož já už opravdu nevím. S přítelkyní jsem pomalu rok má jedno své dítě 3 roky a momentálně čekáme další dítě, přijde mi že na své dítě je velmi měkká několikrát jsme se otom spolu bavili a dala mi i za pravdu a že se bude snažit to trochu změnit ale nic se neděje pořád do kola jako bych mluvil do zdi Vladik neposlouchá jak mě tak ani mámu, odmlouva pokaždé když se mu ne o řekne že nemůže, nesmí nebo ať jde dělat tohle a tamto, dělá na schválí a je drzí řekl bych na 3 roky až moc a mamka mu nic moc nezakazuje to se málo kdy stane pořád jen vyhrožuje že mu dá na zadek atd ale opět se nic neděje já jsem se snažíl ho malinko srovnat ale když se snažím sám tak mě to přestalo bavit připadám si pak jako zlej pořád jen já což nechci a nechci aby to vypadalo že ho nemám rád několikrát mi vyčetl že si sním nejdu sám od sebe hrát nebo tak ale když vidím jaký je tak prostě nemám nějaký zájem nebo motivaci, bavil jsem se o tom s dost lidmi jejími kamarádkami a mými kamadary a kamarádky co maj zkušenosti s lidmi a dali mi za pravdu ale já prostě už nevím co mám dělat a a žádnou cenu nechci aby to dospělo k tomu že se rozejdem na to nemůžu ani pomýšlet, byl bych rád za nějaký názor nebo radu děkuji jestli se smířit s tou výchovou.. Každopádně nechci se kvůli
já tedy nejsem moc kompetentní ale vidím to všude kolem z obou stran... tatínci moc měccí, maminky moc měkké na své robátka.. Napadá mě jen jestli ho nějak nelituje a neulevuje že je to chudák bez otce, nebo nevím. Měl by sis to ujasnit s ní, chcete asi obě děti vychovávat stejně ne aby větší měl nějaké úlevy oproti vašemu společnému co přijde. Jinak než spolu to asi nevyřešíte...
Tak jasně moje dítě to není ale bydlíme v jedné domácnosti tak bych chtěl aby to nějak fungovalo takže si myslím že k té výchově něco říct můžu.
zkuste si přečíst nějakou knihu od Lidmili Pekařové - určitě pomůže 🙂
@guinea neprijde mi , ze se nechova dospele ...jinak : vyplatu do spolecne domacnosti madam uz nesmrdi , to uz je fajn kdyz ten chlap ty prasule nosi co .. tak kdyz spolu ziji, cekaji dalsi dite, pokousel se domluvit, tak je nedospely 😂 , ALE BEDA KDYZ SE BUDES SRAT DO VYCHOVY ..
@leakers4ever je jedno jestli jsi vlastní nebo nevlastní otec. Pokud s dítětem a jeho matkou žiješ ve společné domácnosti, je pochopitelné že se na výchově budeš podílet. Nejdůležitější je ale to abyste se na výchově shodli s partnerkou. Pokud ona nevidí ty "chyby" tak si zkus třeba týden zapisovat co kdy udělala jinak než by sis představoval ty a pak to spolu proberte v klidu třeba u vína.
Jako problémové bych vidělat tvoje vyjádření - s matkou jsem pomalu rok. Jsi s ní jeden rok. Dítě je s matkou tři roky. Chápu, že ve společné domácnosti to půjde těžce, ale možná by trochu respektu neuškodilo. Možná bych se ještě nějaký čas držela stranou v jejich vztahu. Spíš se snaž pochopit co mezi nimi je, než se na jejich vztah dívat tak kriticky. Určitě budeš mít co říct k výchově, ale nevím, jestli je to po pár měsících vztahu a společného bydlení úplně teď to nejdůležitější na pořadu dne. Spíš bych se nejdřív snažila oba dva pořádně poznat, pochopit jejich vztah (pokud to tak můžu nazvat) a až budeš vědět, co se kdy odehrává, budeš je znát a vědět co mezi nimi je, pak bych začala výchovně fungovat jako plnohodnotný tatínek. Ale na to je možná ještě času po pár měsících dost. Pokud tedy nemyslíme normální fungování typu: udělám ti večeři, nechoď do té louže, neházej hračky na tv, nekrámuj šuplíky atd.
dovolit si vlastně můžeš jen to, co ti dovolí vůči dítěti matka. aspoň já si teda s partnerem ujasnila vždy každou situaci, co ano a co už ne, co jen on apod. ex se vdala a nový partner je otcem téměř ve všem. prostě žijí společně a on pomáhá děti živit. má právo se vyjadřovat k jejich výchově, zvlášť, když jsou pak i společné děti a je ideální je vychovávat tak nějak jednotně. já si u nevlastních dětí stanovila od začátku mantinely a dodnes fungujeme skvěle a to už najíždíme na pubertu. musíte to vyjasnit hlavně vy dva, jak to povedete. kdo co bude řešit a jak. u nás je zas měkkej tatínek a je jedno o které děti jde. prostě já určuju pravidla a i dohlížím a on je max. podpora v zádech, když si všimne, že je to potřeba nebo si řeknu 😀 jinak dělá podporu spíš technickou než výchovnou. úkoly děláme podle toho, co kdo líp chápe nebo umí vysvětlit a tak je to i v ostatním.
Myslím, že problém je hlavně důslednost - něco řeknu a tak to i bude - tzn. když budeš drzý, nebude pohádka (dosaď si sám situaci a návrh trestu), důsledně to dodržet. Já vyloženě nesnáším, když matky používají nereálné výhrůžky typu když budeš zlobit, dostaneš na zadek nebo okamžitě půjdeme domů, takhle ta matka pořád pindá, ale nikdy nic z toho nesplní, to dítě to ví a podle toho se zařídí (= jen se vykecej, já si z toho nic nedělám...). Takže já bych to viděla tak, že to ty rozhodně nehroť, budeš za toho zlého, to musí chtít ta matka. Zkuste se domluvit ještě jednou a taky to potom důsledně dodržet, tam je ale hlavní a zakopaný pes...
@leakers4ever Prijde mi to, jako kdyby to psal muj pritel. Ma stejne nazory a vyhrady vuci moji vychove dcerky, ktera neni jeho. Dite, ktere cekate, bude tvoje prvni? To je taky dost dulezita vec... on kazdy umi nerodic umi "skvele" vychovavat hlavne cizi deti (neber si to osobne). Tady hraje roli spousta faktoru. V mem pripade treba to, ze mam jedine vymodlene dite (a dalsi uz mit nebudu), moje dcerka nema otce, takze k ni mam trochu jiny vztah nez matka, ktera ve 20 prisla k diteti, kdyz partnerovi ujely nohy. Matka meho pritele mu (zase je to jen muj uhel pohledu - ten mame kazdy a ve vsem) nedala takovou tu vrelou materskou lasku, od 4 let ho nechavala samotneho doma, davala ho do tydenni skolky a v jeho 10 letech si z nej udelala chuvu pro sveho dalsiho syna, ktereho mela s jinym muzem. Takze memu priteli prijde, ze dcera je rozmazlena, a mne prijde, ze ji "pouze" zahrnuji vrelou materskou laskou. Jsem nazoru, ze cizi nikdy deti nikdy nemuzeme milovat tak jako ty svoje, at si rika kdo chce co chce. Krev neni voda. Milovat je muzeme, ale trochu jinak. Myslim, ze bys to nemel resit s tretimi osobami, nic to neprinese. Vice pozoruj, jak uz tu nekdo psal, zajimej se o vsechny okolnosti. Navic trilete dite je v obdobi vzdoru a tam dost vychovnych prostredku selhava, je dobre jej nejak pretrpet (hlavne bez fyzickych trestu). Mysli na to, ze az se narodi vase spolecne dite, syn pritelkyne to nebude mit vubec jednoduche. Chce to z tvoji strany hodne tolerance. Ten drobecek si to zaslouzi. Drzim palce.
@knuffel přesně ten samý názor mám taky.. Když se něco řekne tak to tak bude to jsem říkal i přítelkyni a jak jsme psala ohledně těch výhrůžek tak to přesně bohužel dělá má pratelkyne.. Vyhrožuje a nic.. Ten kluk to prostě ví a tím pádem i tak neposlechne.
@budilinka Ne že bych to chtěl řešit s dalšími osobami jde mi o názory ostatních jelikož jsem se snažil přítelkyni to v klidu vysvětlit už několikrát a pořád jsem se jen opakoval že už nevím jestli chci moc nebo jestli si chci nějakou.. Neřešitelnou věc.
@leakers4ever No problém nastává, pokud jí synovo chování vadí taky. Pokud by byla ona spokojená a neviděla by problém, pak bys musel sklopit uši a nechat to tak. Pokud si to ale uvědomuje a vadí jí to, musí s tím ale chtít něco udělat a opravdu ten přístup změnit.
@leakers4ever Jo a ještě vyšší level je, když dítě neposlouchá a matka na něj řve: "Počkej, až se vrátí táta z práce, ty dostaneš na pr.el!" To je úplné peklo... Ale to jsem odbočila.
@knuffel já si myslím že ji to chování občas vadí.. Kamarádce prý říkala že ji ten kluk přerůstá prez hlavu ale já nevím jestli se jí to nechce řešit nebo tak nevím 🙂
Pokud přítelkyně chce, abyste spolu byli jako plnohodnotná rodina (což asi ano, když píšeš, že čekáte dítko spolu), musí mít malý respekt i z Tebe, to jinak prostě nejde. Pokud bude malý vědět, že u maminky má naprosté zastání a nic mu nehrozí, nemá hranice, protože ty "nemáš právo ho vychovávat", dřív nebo později vás to rozhádá a z něj vyroste spratek. Dítě musí znát své hranice a musí mít respekt z obou, ať už jsou oba jeho vlastní rodiče, nebo ne. Tohle mám za sebou, dceři byly 4 roky, když jsem si našla současného partnera, a i když bych některé situace někdy řešila jinak, než on, prostě to nešlo - věděla jsem, že nechci přijít ani o něj, ani z malé mít spratka. A pokud jsem s ním někdy nesouhlasila, vždy jsme to řešili mimo její přítomnost. Ale teda musím říct, že dodnes jsem u nás ta přísnější já, kolikrát jsem ho i napomínala, ať ji okřikne, byť se taky cítil, že "nesmí". Ale pokud by věděla, že ze mě má mít respekt, protože já jsem přece vlastní máma, a z něj si nic nemusí, protože není její táta, už bychom spolu dávno nebyli...dneska je jí 17 let a je to prostě její táta a ona jeho holčička. Ale opravdu to chce nastavit hranice dítěti, a to od obou.
@leakers4ever To vysvetlovani pritelkyni, o nemz jsi psal, mi zni jako jednostranny monolog z tve strany... zkus v klidu a v pohode vest jen v pritomnosti vas dvou dialog. Pokud o tebe nechce prijit, urcite o tom bude minimalne premyslet. Ale jak rikam, obdobi vzdoru se neda nazyvat nevychovanosti.
@leakers4ever no jestli má pocit, že jí už teď přerůstá přes hlavu, tak je potřeba s tím něco dělat. jinak bude jen hůř čím bude starší. nějaké základní otěže rodiče prostě držet musí
Mate spolecnou domacnost? Mate, pomahatw jinak,predpokladam,ze ano. Tak je potreba aby.dote poslouchalo i vas. Pokud vam.jeste ke vsemu dala.partnerka za pravdu,.tak jinto durazne pripomente, protoze z.toho se s privmbyvajicimi lety zcvoknete. Ja mam noveho partnera a vyzaduji az.dcera oosloucha i.jeho, je tedy pravda, ze.ja umim.byt i prisna kdyz mala prestreli,ale.urcite se vychive pokud vam.na nich zalezi nevyhybejte,jen protoze neni "vas" on svym zpusobem.vas je. A vy nemuzete jen davat,makat a doma ak drzet hubu
@leakers4ever můj manžel mě taky potkal kdysi jako svobodnou matku malé 3 leté holčičky. Já ho ale do života dceři pustila až po roce, až jsem si byla jistá, ze to mysli vážně a ze nezdupka 🙂 z mého pohledu jste na to šli hurá systémem, takže se nediv, ze klučík je jaký je. Měli byste vy oba popřemýšlet nad tím, jak mu dat najevo především lásku a jistotu, pak společně vyžadovat respekt, vychovávat a určovat hranice. U vás je to obzvlášť důležité pokud čekáte společně dítě a budete fungovat jako rodina.
Když jsme šli pod jednu střechu, taky to občas drelo, ale nikdy jsem nezpochybnila manžela před dcerou. Pokud se mi něco nelíbilo v jeho tónu nebo projevu, probrala jsem to s nim večer u vina. Byl mladý a najednou byl táta, chápala jsem, ze i pro něho je to naprosto nova role a čekat, ze se ji zhosti neomylně a ve všem perfektně by bylo naivní 🙂 A ano, uvědomila jsem si i já, ze jsem na dceru byla v něčem příliš benevolentní, proto je ta chlapská ruka ve výchově tak důležitá (a taky je důležité si to přiznat 🙈). Takže rozhodne to nevzdávej, nenech se odradit, naopak. Musíš si k malému najít cestu, i když to bude asi chvíli trnite. Ale vyplatí se vytrvat. Zkus něco dělat jen s nim - učit na kole, na bruslích, plavat, jít do lesa na houby - něco, co vám přinese společné zážitky, o čem budete moc spolu mluvit. To je ta nejlepší cesta. Partnerka by te v tom samozřejmě měla bezvýhradně podpořit (pokud nepřijdes s bungeejumpingem😂). Hlavne s láskou, na to nezapomen.
@leakers4ever ahoj, podívej, co si můžeš "dovolit" k dítěti, které není tvoje, nicméně ho předpokládám, jako své bereš, když žiješ s jeho mámou, je otázka čistě na tebe a ji, vy dva si musíte ujasnit, jestli i ty budeš výchovně činný, nebo jen přihlížející druhý táta.
Každopádně to chce trpělivost a to, jestli to do téhle chvíle bylo děsný, tak počkej, co nastane, až se narodí mimi, které automaticky pro klučíka bude rival, soupeř, prostě element, který ho ohrozí, protože on ho tak bude brát.
Přeju pevný nervy a opravdu hodně trpělivosti.
K zamyšlení:
"Každý den si děti utvářejí pohled na sebe a na svět. Potřebují naše povzbuzení, aby sami sebe viděly jako dobré bytosti schopní dělat dobré skutky. A potřebují vědět, že jste na jejich straně. Pokud většina toho, co vychází z vašich úst, je opravování a kritika, nebudou mít ze sebe dobrý pocit a nebudou ve vás vidět spojence. Ztratíte váš jediný způsob vlivu a oni ztratí to, co každé dítě potřebuje: vědomí, že jejich rodič si myslí, že je úžasné." https://www.aharodicovstvi.cz/budovani-blizkeho...
Ať už se jedná o vlastní nebo nevlastní dítě, tak bez důvěry to moc nejde...
U nevlastního je dobré si i uvědomit, že dítko taky může vnímat "nového tatínka" jako svojí konkurenci, protože se najednou "musí" dělit o lásku a přízeň mámy (prostě si představ, že si přítelkyně přivede domů dalšího partnera a řekne: "Teď tady bude bydlet s námi a ty ho budeš mít rád A samozřejmě, že Tě taky miluju." Asi bys z toho měl značně smíšené pocity... A to dítko je na tom dost podobně. Akorát, že se navíc ani nevyzná ve svých pocitech a ani je neumí "kultivovaně" projevit.)
Také mám syna 3,5roku. S jeho otce nežiji, ani nejeví zájem a já mám 1,5r přítele. Zatím spolu tedy nebydlíme, ale vztah je hodně intenzivní. Myslím, že přítel řeší to samé co ty. Slýchám od něj to samé, co píšeš ty. Že syna moc rozmazluji, že mi přeroste přes hlavu. Nemyslím si, že do toho nemá co mluvit, ale prostě s jeho názory nesouhlasím. Přítel zaprvé moc nechápe rozdíl mezi autoritou vynucenou (jakou měl třeba jeho otec u něj) a autoritou přirozenou (jakou mám já u syna - mě si opravdu málokdy dovolí neposlechnout). 2) Nechápe, co to znamená když je dítě unavené. Pokud je unavenej tak opravdu nemá cenu zkoušet na něj jakoukoliv výchovu. Jen se zasekne a hysterčí a nic nevnímá. V tu dobu se u nás prostě nevychovává a pokud nejde o něco fatálního, tak synovi vyhovím. Vychovávám když je v pohodě a odpočatý. 3)Další věc, děti se učí nápodobou. Nejlepší výchova je být dobrých vzorem, a to pořád. Nejen když si na to vzpomenu. 4) Ještě horší než unavené dítě, je dítě znuděné. Typická sitauce je třeba když jedem delší úsek autem. Syn toho ještě moc nenamluví, partner mi chce něco říct a šíleně ho štve, že syn třeba křičí. A co má do p**** dělat? My si povídáme a on má způsobně koukat dvě hodiny na svodidla? A tak bych mohla pokračovat donekonečna. Není to o tom, že bych partnera nerespektovala anebo si myslela, že do toho nemá co mluvit, když není jeho bio otec. On ale prostě musí pochopit, že matka je se svým dítětem spojená, že jej zná nejlépe, že ví, co na něj platí. Na mého syna absolutně neplatí vystupovat z pozice síly, řev, nelogické zákazy ("protože jsem dospělý a řekl jsem to"). To se jen zasekne a jedinej výsledek by byl, že bychom na sebe všichni řvali. Naopak na něj platí příklad, logické vysvětlení, přiznání vlastních obav, strachu, nedostatků...jenomže a teď nechci, aby to znělo nějak blbě, toto chlapi moc neumí. Oni většinou znají (stejně jako hodně ženských, ale my pak když se staneme matkami máme ty hormony a hlubší spojení s dítětem a dokážeme se "přepnout") jen ten autoritativní přístup a ten se snaží aplikovat i na děti. No a když jsou ty děti ještě třeba nevlastní, nežijí s nimi od malička, tak tento přístup je ještě víc kontraproduktivní. Syn byl velkou část svého dosavadního života zvyklý, že měl mámu jen sám pro sebe a najednou tam je někdo jiný...a dva kohouti na jednom smetišti, to nedělá dobrotu. Zkus se taky vcítit do své partnerky. Ono to není snadné být matkou i partnerkou a my si nemůžeme dovolit nic dělat jen na půl. Pro ní to je určitě taky strašně těžké žít v pocitu, že si musí "vybrat" komu dá za pravdu. Za sebe můžu poradit hlavně se soustředit na to, abys byl synovi dobrým příkladem (neustále), abys nevystupoval z pozice síly, ale stal se přirozenou autoritou. Čím bude starší, tím to bude lepší. Máma s ním nebude chodit na auťáky, lézt po stromech atd.
Ale tvoje partnerka si zase smaozřejmě musí dát pozor na to, aby s tebou neustále jednala s respektem, aby tě před synem neshazovala. To jsme zase u toho příkladu, pokud syn uvidí, že ona tě má na háku a nerespektuje tě, tak tohle bude samozřejmě v chování k tobě napodobovat a ty by ses mohl stavět na hlavu, ale respekt by sis u něj nezískal.
@barulina Takže když se někdo podílí finančně (i jinak) na chodu domácnosti, tak si jako "předplácí" právo určovat, jak se má chovat malé dítě jeho partnerky? Navíc pán ještě děti nemá, netuší co je to dětský vzor, vlastně podle zprávy vůbec neví, jak se děti chovají a vychovávají. Jen má jakousi představu, že tříleťák bude šlapat jako hodinky dle jeho představ...
@guinea tak tuto představu bohužel má i hodně bio otců. já s barulinou souhlasím. pokud chtějí žít jako rodina, tak musejí držet za jedno a ne, že otčím se poslouchat nemusí. říct mi kdysi přítel, že nemám jeho dětem co vykládat, že na mě mohou kašlat, tak spolu dávno nejsme. ani matku ani otce nejde plně nahradit a myslím, že nikdo to ani dělat nechce, ale aby nevlastní rodič neměl právo do ničeho kecat, když žijí všichni pod jednou střechou, to snad ne?! naše děti tedy doma otčíma poslouchat sakra musí a stejně tak u nás musí poslouchat mě.
důslednost, důslednost, důslednost. bez ní to nejde nikdy.
ale jinak jsem zastánce spíš respektujícího přístupu. o výchově dneska existuje docela dost fakt dobrejch knížek, ne náročnejch a ne dlouhejch. pokud přítelkyně uznala, že by měla přitvrdit, resp. že jit eda trápí, že je syn atkhle "nevychovanej", tak to zkuste spolu změnit.
ale s některerjma dětma je to těžký a chce to trochu je "ochcat". i to, že dělá "naschvály" o něčem svědčí. ale je ještě dost malej. ve třech letech si třeba neuvědomuje důsledky svýho jednání (a tedy ani úmysl tam nemůže bejt), tak, jak si dospělý často představujou.
zkuste třeba web AHA rodičovství, nebo Nevýchovu. byť k tomu mám spoustu výhrad, ten základ tam je docela dobrej.
1) ty seš tam ten vetřelec, co se jim nastěhoval do domácnosti a ukradl mu maminku o kterou se teď musí dělit.
2) maminka čeká další dítě, určitě to ví, řešíte to, chystáte výbavu atd. a on se opět musí o maminku dělit!
Ty seš tady v jeho očích ten zlej! Ty si ho musíš získat a ne ho rovnat, to přijde samo. Neříkám lézt mu do prdele a nebo si ho "kupovat" odměnami. Víc se mu věnuj, trav s ním čas, hrej si. Hra je pro děti nesmírně důležitá, hrajou si na život a učí se pravidla mezi lidmi. Tak ho vychováš a on si toho ani nevšimne.
@guinea, Tvé názory jsou trosku mimo. To, ze nemá zatím vlastní děti neznamená, ze neví co to je dětský vzor. Osobně ho neznáš a takto soudíš? Hmm, zajímavé.
@leakers4ever Tohle jsem viděla okolo sebe už několikrát ☹ Není to tvé dítě, nemáš absolutní právo ho "rovnat", anebo nutit jeho maminku, aby na něj byla přísná. To si uvědom. Chlapeček se cítí nejistý a ohrožený, když musí najednou sdílet domácnost s někým, kdo ho evidentně nemá rád. Tím, že mu dáš na zadek, celou situaci maximálně zhoršíš. To, že vzdoruje, je to jediné, jak může dát najevo nespokojenost. On se nemůže sebrat a jít s kamarádama do hospody, nebo na ryby. Je dítě. Nemůže nic, jen vzdorovat.
Takže rada co dělat: začni se chovat dospěle, dítě nesekýruj, nenuť jeho mámu, aby byla na něj zlá. Obrň se trpělivostí, a počítej s tím, že to může trvat i dost dlouho, než ti ten malý uvěří a přestane se cítit nejistý, a trochu se uvolní.