Nevlastní děti, rychle pryč
Milé maminky, ráda bych Vám řekla, že jakmile jste se pustila do vztahu s otcem, který má dítě, je to běh na dlouhou trať. Očekává se od vás nadmíra tolerance a trpělivosti. Váš život se bude točit kolem nevlastních dětí nebo dítěte. Někdy se vám může zdát, že jste úspěšná, někdy zase, že to vlastně takhle vůbec nechcete. Podělím se s vámi o moji zkušenost.
Šla jsem do vztahu s partnerem, který má syna, tenkrát 12 let starého. Jezdil k nám každý víkend, potom všechny svátky, volna a prázdniny. Tenkrát byli s otcem jako dvojčata, všechno spolu řešili, mluvili zkrátka dělali všechno hlavně spolu. Byla jsem páté kolo u vozu. Dá se říct, že už mi tenkrát vadilo, že nemáme žádný víkend pro sebe, ale nahrazovali jsme si čas během týdne. Za nějaký čas, synova matka se pokusila o sebevraždu, tak byl syn u nás 2 měsíce, kdy jeho matka byla hospitalizovaná. Za nějaký čas se z víkendů stala střídavá péče. V rámci střídavé péče jsem to nemohla vydržet doma s ním, prostě mi tam vadil. Bylo ho všude a já začala 3× týdně pravidelně cvičit, abych zapomněla na vnitřní bolest, kterou jsem doma cítila. Alkohol jsem si také dopřávala, protože mi to pomáhalo na smutek. Vždycky když odjel, ulevilo se mi, upřímně jsem byla ráda. O několik měsíců později se projevilo, že matka neplatí nájmy (stěhovali se snad každý rok) až do doby, kdy je pronajímatel nepustil do bytu, dokud nezaplatí dlužné nájmy. Takže syn se nastěhoval k nám natrvalo, jeho nevlastní mladší bratr šel bydlet k babičce. A už to začalo být velmi zajímavé…Zařizování pokoje atd. Partner byl samozřejmě rád, že má syna u sebe, ale já cítila, že takhle jsem to přeci nechtěla, ale co se dalo dělat. Čas plynul, někdy jsme se se synem náramně bavili, sranda, všechno v pohodě, ale byli i situace, kdy jsme strhávali boj o partnerovou pozornost. On se nám snažil vysvětlovat, že nás oba strašně miluje, že musíme být k sobě hodní, jinak především ublížíme jemu. Jak byl syn bez matky, cítila jsem, že se začíná uzavírat do sebe, že mu chybí. Začal se ke mne chovat arogantně, choval se drze, koukal na mě jako na vraha, jako bych za jeho osud mohla já. Teď už je mu skoro 18. Tenhle rok byl asi nejnáročnější ze všech. Stihli jsme se dvakrát pořádně pohádat kvůli synovu chování, odešel i jednou spát ke kamarádovi, druhý den se omlouval. Jde o to, že cokoliv jsem řekla, poprosila ho ať mi s něčím pomůže, vždycky jsem narazila na ksichty, časem jsem si všimla, že mnou snad i opovrhuje, že mě nenávidí. Časem se ze mě stal trochu psycholog, byla jsem velmi překvapená, co ve mně všechno je. Před 2 roky se nám narodila holčička. Začal samozřejmě žárlit. Oslavu 1. roku úplně bojkotoval, před oslavou 2. roku jsme se pohádali. V současné době, ji vyhazuje z pokoje, nechce se s ní bavit. K matce vůbec nejezdí, 2× do roka maximálně. Psychicky být stále ta hodná, trpělivá hodně vyčerpává. Včera jsem ho poprosila o jednu drobnost. Vyjel na mě jako pes a to stačilo k tomu, že jsem se psychicky zhroutila. Za těch 6 let se ve mně nakupilo tolik negativních emocí, pocitů a smutku, že stačilo málo a dopadlo to tak, že nyní, když už je „dospělí“, se bude konečně stěhovat s kamarády pryč. Ani nevíte, jak se na to těším.
Kdybych viděla svoji budoucnost s tímto partnerem, rozhodně bych do toho nešla. Komukoliv, kdo chce začít vztah s člověkem, který má dítě, budu vždycky říkat, ať utíká tak rychle pryč, jak jen může.
Děkuji svému manželovi, že není jako vy a k synovi si našel cestu i když to bylo ze začátku složité.. Miluji ho za to jak se k nám chová a co pro nás dělá!!! Máme společnou dceru a nedělá rozdíly! Jak vidím, to co jsem brala jako samozřejmost, je dar..
Nedivte se že se k vám takhle chová když od samého začátku s ním máte problém a bojujete s ním jako sok.. Tak jak my k ostatním, tak ostatní k nám..
Z celého příběhu mi je líto toho kluka, ne vás. Nic ve zlém proti vám
@finkaaa Vždyť je to puberťák, který to ještě navíc neměl vůbec jednoduché...myslíš, že Tvoje dcera v pubertě bude hodné roztomilé děvčátko, Tvoje holčička, která beze slov splní, co Ti na očích uvidí? Třeba ano, nechci to vyloučit, ale myslím (z vlastní zkušenosti), že je větší šance, že to s ní bude třískat tak, že se občasným konfliktům, nepochopení, odmlouvání a nepřiměřeným reakcím z její strany také nevyhnete 😉 Bude to lehčí, protože je Tvoje, ale to, co popisuješ u nevlastního syna, mi nepřipadá v tomhle věku zase tak překvapivé...ale samozřejmě, je to jen popis, žiješ v tom Ty, takže těžko říct. Já jen, že když si vzpomenu na sebe, co jsem prováděla v pubertě mým vlastním rodičům...tak to se mnou tedy taky nebylo jednoduché, já byla docela kvítko...
Můj partner děti má, už jsem tu jednou psala, že mě nikdy nenapadlo na ně žárlit nebo dokonce bojovat o partnerovu pozornost.
Ano, pokud by moje kamarádka váhala, zda jít do vztahu s mužem s dětmi, tak bych jí řekla, ať si to dobře promyslí a určitě bych jí řekla, na co se připravit, co by jí třeba nemusela napadnout, protože to prostě není tak snadné jako vztah s bezdětným, o tom není sporu. Ale neřekla bych jí, ať do toho nejde... nezapomínej, že jednak je zkušenost stejně nepřenositelná, a pak mi to nepřijde úplně fér - vždyť to, že to někde nefunguje, neznamená, že jinde takhle někdo nenašel partnera (a nevlastní děti) pro život...
No - nechci se nikoho zastávat - ale k těm ksichtům... dělají je v určitém věku i vlastní děti, i vlastní děti jsou v jistém věku na ránu, opovrhují svými vlastními rodiči...
Nemělas to lehké, ale byla to tvoje volba...
Tvoje situace rozhodně byla těžká na zvládnutí, podle popisu soudím, že ses své role zhostila velmi dobře, ač to bylo hodně vyčerpávající - každý by na to neměl...
prosim vsechny pritomne za zakladatelku, abyste nepsaly ty, co nemate zkusenost s dennodennim zitim s detmi muze. muz cizi deti prijima uplne jinak nez zena!!! takze nesrovnavejte, prosim, opacne pozice...
Můj partner má dítě,ja dokonce dvě. Jsem ráda že nezdrhnul rovnou.
U vás došlo k mnoha komplikacím,ktere taky ke všemu přispěly a které nejsou všude.takze obecně se radit nedá. Ani pro toho kluka to nebylo snadné a rozhodně neměl běžné dětství. Teď je v náročném věku.
@finkaaa moc Ti drzim palce, at uz je dobre.... zila jsem dva roky s partnerem s nevlastnimi syny, mezitim porodila dve deti (vztah predtim trval skoro dva roky) a temi vlastnimi se to zacalo uuuplne kazit... zena je bez sil, soustredi se na miminko, potrebuje pomoct... neni to lehka situace... ted uz jsem bez partnera. at to zvladnete lepe!!
Z opacneho pohledu ditete muzu napsat, ze kdyz se k vam "novy rodic" chova slusne tak to jde prijmout. My s brachou jsme se snazili prijmout nevlastniho tatku a take novou pritelkyni od nase tatika. Ta byla skvela, ale nevlastni fotrik uz bohuzel ne. Choval se hnusne ja jsem vzdycky zalezla do kouta a byla potichu, ale bracha si nenechal nic libit kdyz mu bylo kolem 18 nadavali si pomlatili se rok bracha sedel na zemi v pokoji u pocitace protoze nemohl pouzivat stul od nevlastniho papinka. Taky si poridili sve spolecne mimco nasi malou segru. A ani ja jsem z toho nebyla odvazana ze si mamka nechala a tim debilem udelat dite. Ale samozrejme jsem si ji zamilovala, jenze bracha ne. Taky ji odstrkoval nadaval ji do krav kdyz ji byly 3. Mozna citil ze je cizi a hlavne byl v puberte a vubec ho nezajimaly mimina, ale cigara a chlast.. no znate to. A uprimne kdo na sve rodice nedelal xichty kdyz po nem chteli at treba umyje nadobi nebo vysaje??? Po 21ti letech se mamka konecne rozvadi :D a bracha dnes 25let s mladsi segrou dnes 14let maji supr vztah vzdycky jsou radi kdyz se vidi.
A tim jsem nechtela zlehcovat vasi situaci ale jak tady psali ostatni holky aby jste se na to podivala i z te druhe stranky a kazdopadne jit do vztahu s partnerem, ktery ma dite je boj. Hlavne ze uz budete mit klid 🙂
@andelka to mas pravdu... ale obecne- maloktera zena na to ma... a dopredu se to odhadnout neda... fakt neda... a myslim, ze zasadni je, jak pracuji s novym mimcem hormony a ta zena si nemuze pomoct... a tak nejak potrebuje pochopeni, coz ona vi, ze ji nevlastni deti nedaji, tak aspon ceka, ze manzel... je to nepredstavitelne. a vubec se to neda srovnat naopak- jak prijme deti muz a nebo, kdyz vidis deti muze jednou za 14 dni. my meli take plnou peci, bez vikendu u mamy. k mame sli mozna jednou za mesic na obed... jestli to...
@finkaaa Můj nevlastní táta byl velmi přísný, vyžadoval řád, byl ale naprosto spolehlivý a já dnes jsem ráda, že mě on vychoval, i když mohl to dělat jinou, jemnější formou.V době, kdy k nám přišel, mně byly 3 roky, kdyby mi někdo neřekl, že to není můj táta, nevěděla bych to.Měl vlastní dceru, na kterou byl přísný stejně tak-nevím, zda to na ni mělo nějaký dopad, je to spíše tak, že dělala, co chtěla-vlastně jako on. Moje sestra má velmi nízké sebevědomí, nižší, než já, tam to byl vliv přísného táty určitě. Mám vlastní děti, 3 v pubertě-obávám se, že je jedno, kdo je jejich otec. Můj muž je velmi jemný, klidný, vytočí se zhruba 2 krát do roka. Někdy by bylo potřeba, aby byl přísnější-vzpomínám na ,,dědu", jak bych ho potřebovala. Aby synovi řekl, že je opravdu dobré, dělat úkol v 17 a ne ve 21 hodin.Ale nemyslím si, že by býval otec měl prchat od maminky-naopak. Mamka byla prostě super...je pravda, že někdo nějak ty děti rozlišuje na vlastní a nevlastní, já to tak nemám. Prostě muž s dětmi. Ale nemám muže s ,,jeho" dětmi.Jo a taky bojuju s dětmi-před Vánoci je docela podstatně více práce, učím se, prostě chci, aby se ony učily, chápu-je toho na člověka moc.Ale když tak budou některá cukroví v lednu holt.Nepřipouštět si ty věci k tělu hluboko-to je asi cesta-pro mne tedy nemožná, ale jde o zdraví , že...
ja myslim, ze zakladatelka toho chlapce chape...
@verusky není rozdíl třeba i v tom jestli ona už dítě má nebo jestli je to společné její první a možná jediné? Dost člověk pozná když sám má víc dětí,ze každé je jiné,ze jsou náročné,chteji pozornost,jsou otravné,v pozdejsim věku jsou protivné,odmlouvaji..proste když má už víc zkušeností. A když i ten chlap musí přijmout potomstvo tak jako ona to jeho.
A určitě to je rozdíl když jeho dítě máš ve tvé domácnosti skoro pořád nebo když jde o pár dní v měsíci. Proto se nedá varovat obecně.
z toho co sem vyčetla není vůbec náznak toho, že byste se snažila k němu tu cestu najít...malý dítě to bude dělat těžko a vy ste utíkala a pěstovala si k němu nenávist...je to náročné, ale jde to..já to vidím z pohledu dítěte, kdy mi bylo taky přesně 12 a hledala sem si cestu k novýmu rodičovi nebo spíš on ke mě a já mu to vracela pozitivně. ted už to nemá moc cenu řešit, to se mělo řešit v základu. přeju jen at se vztahy do budoucna zlepší.
Ty, jo, chudák kluk, ten teda měl dětství. Lítat jako hadr na holi a ještě mámin pokus o sebevraždu a že Ty ho odmítáš taky musel cítit. Jo, není to lehké ani z jedné strany. Ony i vlastní děti se v tomhle věku ošpulují, když po nich něco chceš, to si nemysli, že Ti vlastní neudělají. Já sama jsem z rozvedeného manželství, od deseti let jsem měla nevlastního otce a byl skvělý, taky se mi někdy zdálo, že prudí, ale dnes, kdy jsem dospělá, už vím, že vychovávat děti není procházka růžovým sadem. Máme krásný vztah dodnes.
Tak jo, takže kluk dodnes neví, že se jeho matka chtěla zabít. Vždycky jsem si přála a snažila se, aby se u nás cítil dobře! Negativní věci dodnes neví, nikdy jsem ho nevystavovala žádnému stresu. Popisovala jsem pouze moje vnitřní pocity, které jsou upřímné, žádná přetvářka. Kolikrát jsem na něm viděla, že nechce jet domů po týdnu, nabídla jsem mu, že jestli tam nechce, může u nás zůstat. Vždycky měl u nás všechno, myslíte si, že kdybych ho nenáviděla od začátku, že tak dlouho vydržím??? To asi těžko. Nemůžete čekat žádný vděk od nikoho a to ani nechci. Jeho matka posílá 1000 Kč měsíčně na něj. Druhé dítě ji vzala sociálka. Jediné, co chci, je trochu porozumění a věřte mi, nedá se popsat do detailu všechno. Kolikrát jsem řešila, jaké mám pocity se svým partnerem, který mi byl velkou oporou vždycky a je pořád. Tomu klukovi nikdy nic nechybělo kromě jeho matky. Jistě by si přál, aby táta s mámou byli spolu, ale nezavinila jsem ani jejich rozchod. Potkali jsme se s partnerem až po jejich rozvodu. Ale ať se snažíte, jak se snažíte, vysiluje to a teď sotva koukám do monitoru. Mám oteklé oči, třesou se mi ruce a to je protože mi došli už síly být pořád ta silná. Po narození dcery jsem žádné rozdíly nedělala. Snažila jsem se, aby sestru přijmul od začátku. Ale jeho povaha je složitá, je domýšlivý a ještě v pubertě. Takže si opět ráda přečtu Vaše názory, protože mě to zajímá. Děkuji.
@finkaaa Podívej, já tady mám více domýšlivých-jsou asi i po mne. Tak to vezmi tak, že kluk není zákeřný-my ano, ale kluci ne. Jeníček mně včera bezelstně ve 21.30 po hádce, že nemá být u filmu na PC sdělil, že má mít na dnes referát a úkol z matiky. Muž se ho zepta, řekl mu, že má vše hotovo a díval se na film.A nedělal to schválně. Vstal v 5.45 a dělal referát. Také muž to nemyslel vůčí mně zle. Chtěl, aby byl Jan samostatný. Vynech jeho mamku, ta jde stranou. Ty jsi příklad pro ty, které máš doma. Jako já-a šílím kvůli úkolu.Asi je to všude podobné. Kdyby to byl váš syn, bylo by to stejné.
@finkaaa
Sice píšeš, že nemůžeš čekat žádný vděk, ale přijde mi, že ho ve skutečnosti naopak očekáváš. Podle mne se ho dočkáš, ale budeš si muset ještě pár let počkat - když si vzpomenu, jak jsem své rodiče hodnotila v osmnácti a třeba jen o pět let později, je v tom diametrální rozdíl! Samozřejmě v pozitivním směru 🙂 Možná bych zvážila, zda ho se skutečnou situací jeho matky neseznámit, koneckonců už je dospělý a má na to právo - ale ne proto, abys získala plusové body, jen protože by to vědět měl.
@finkaaa Tady moc porozumění nečekej...ono se to špatně chápe, pokud si to někdo nevyzkouší z druhé strany a nevyzkouší si tu krizi a to starání se o "cizí děti". Takže tě obdivuji, doufám, že mě nečeká něco podobného, jelikož jsem si vzala muže s dvěma dětmi z předchozího vztahu. Je to hodně těžké, snažíme se jim dát lásku a všechno, ale nejde to tak lehce jako s vlastními. doufám, že váš vztah s partnerem vydrží i takové období a vytrváte.
Nevlastní děti... pryč...ještě že si to neřekl můj druhý partner. Měla jsem už dvě děti a dodnes si pamatuji, co mi řekl. Mám Tě rád, děti jsou Tvojí součástí, tak je mám taky rád. Jsi takový bonus tři v jednom, beru a rád. Vychoval je skvěle, je to formát. 👍
Tak já mám taky zkušenost s partnerovými dětmi...Partner má z bývalého manželství dvě děti. Já si s nimi myslím rozuměla výborně, problém byl právě partner. A tím to kazil, kazil i vztah mezi mnou a jeho dětmi a mezi mým synem a jím samým.
Vztah kde jsou ale jeho anebo její anebo obou děti je skoro vždy docela náročný.
Chce to velkou míru tolerance a někdy i sebezapření...já to vždy brala tak, že jeho děti nejsou moje a nemůžu si k nim dovolit co k vlastnímu. Chce to v prvé řadě být kamarád.
Ty děti to taky nemají lehké, když k nim najednou přijde nová teta nebo strejda...
@finkaaa zažila jsem něco málo podobného .. partner měl dceru, kde dle mého matka vyloženě selhala, ale to je jiný příběh.
Jezdila k nám jednou za 14 dní na víkendy, pak Vánoce a prázdniny. Já sama měla děti, které partner přijal a myslím,že dobře. Ale kdykoliv přijela jeho dcera, bylo něco jinak .. nedokážu to přesně popsat, ale já třeba byla zvyklá, koupit 3 banány a každé dítko vědělo, že má jeden, když přijela dcera, koupila jsem banány 4 a ona je ostatním snědla, to samé sušenky, bonbony, začalo mi to být nepříjemné, přeci všem stejně ... ona se nerozdělila, moje děti musely ... a plno dalších,i krádeží peněz ..no dopadlo to tak jak to dopadlo, jsme od sebe pryč.
Ale všem tady chci říct, že muž přijímá "cizí" děti mnohem lépe než žena, nevím proč, ale je to tak. Neodsuzujte zakladatelku, každá jsme jiná a každá jinak cítíme vzniklou situaci.
@bureska Souhlasím. Mě bylo 9 let, když mi mamka řekla, že se si s tátou nerozumí a že se rozhodli, že se rozejdou. Myslela jsem, že se zhroutil svět. Jako dospělá jsem si řekla, že to svým dětem nikdy nesmím udělat, svůj slib jsem nesplnila. Ale našla jsem jim otčíma tisíckrát lepšího než otce.
@salenas tohle dělal můj přítel...já vždy koupila vše třikrát. Děti byly tři. Můj syn se musel dělit vždy, půjčovat hračky...jeho děti nemusely. Můj syn se naopak musel ptát, zda mu to jeho děti dovolí, zda si může od nich vzít bonbon!!!
Byli jsme v obchodě a on dal do košíku jedno balení medvídků a mýmu klukoví řekl, to je pro holky. Nebo svým děckám dovolil cokoli, kupoval jim po obědě hranolky, pizzu a když se moje dítě zeptalo, zda může taky, on řekl řekni si svýmu tatínkovi.
Je to vždy o partnerovi!!! Pokud partner s dětmi na nich lpí až nezdravě, nebude ani ten vztah nikdy fungovat...za mě tedy ne a po mé zkušenosti
Já to brala vždy tak, že sme rodina o třech dětech - on bral on a jeho děti a já a můj syn.
Zakladatelku svým způsobem chápu, je to frustrující...
@babanci to je dobře...my jsme teď po půl roce sami, ale jsem za to ráda. Partner byl šílený cholerik a křikloun, i ponižoval, kritizoval. No nebyl by to dobrý vzor pro mého syna. On je hodný, ale jen pokud všichni hrajou podle jeho pravidel. Bohužel na to nejvíc doplácí ty jeho děti.
Já vyvdala dcerku, vztahy máme skvělé. Chodí a chodíš k psychologovi? Do rodinné poradny? Potřebujete to.
No ... nezlobte se na mě, ale podle toho, co jsem přečetla, mi spíše přijde, že s tím máte problém vy. Že vám tam vadí apod. Člověk by řekl, že když jste žena, měla byste mít větší pochopení, ale nejspíš ne ... Nemyslím to zle, ale je to dítě, jaké to asi musí být pro něj, když přišel o rodinu, potom ještě maminka spáchala sebevraždu ... Je to běh na dlouhou trať, nikdo nechce, abyste mu nahradila mámu, ale abyste byla dobrá kamarádka, to bohatě stačí ... Nevím, možná by bylo dobré navštívit někoho, komu se můžete vypovídat a kdo vám s tím poradí.
Podobné diskuze
- Zamilovaná do nejlepšího kamaráda. Jak mu to říct (z očí do očí)?78
- Babička a vnučka. Myslíte, že si může babička přes vnučku hojit nějaké staré ...10
- Současný přítel a jeho bývalá. Co dělat?21
- Rozvod a jak ho zvládnout12
- Nové partnerky rozvedených mužů s dětmi. Jste smířené se svou pozicí?37
- Děti partnera. Problémy se stupňujou14
Já chápu, že je to těžké ale dívala jsi se někdy z pohledu toho kluka? Matka totálně selhala a on pořád putoval sem a tam, dle mě to byla z jeho strany obrana proti všemu, je to těžké, ale věř mi že on to měl ještě těžší... :(