Nevím kudy kam...

@virggilka znám tvoji situaci. Dlouho jsem se snažila vztah zachránit a ač jsme s manželem měli "hezký" vztah, žili jsme spíš vedle sebe než spolu. Žádné společné aktivity, po čase jsme se začali i názorově rozcházet. Byla jsem velmi mladá, když jsme se poznali, on byl o 13 let starší a já dospěla až později. Byli jsme spolu 10 let, z toho 6 let manželé. Poznala jsem přítele a zamilovala se, dlouho jsem řešila, zda rozbít rodinu, jestli ten nový vztah bude mít vůbec nějaké trvání atd. Pak jsem si řekla, že nemám co ztratit, kromě hmotných statků, že bych si nějak poradila i bez manžela. A tak jsme se rozešli, naštěstí v dobrém. Teď máme asi lepší vztah než před tím. 🙂 a s přítelem čekáme další přírůstek 🙂 je to velké rozhodnutí a tenkrát jsem taky neměla nic jistého, nevěděla jsem, zda to vydrží, jestli se vůbec k sobě hodíme. Manžel byl sice jistota, ale v té už jsem žít nechtěla. A věř, že mě několikrát přepadli výčitky, hlavně kvůli našemu synovi, ale teď se máme oba líp. Přítel se mu věnuje víc než vlastní táta a syn ho má za vzor a skoro za Boha 😀 ....ano, byla jsem v té době sobecká a nezodpovědná, ale vyšlo mi to

@schwarzovka v nazorech se taky rozchazime, jsme ve fazi, kdy on mi leze do zadku porad rika, ze nas ztratit nechce miluje nas avsak uz o to asi nestojim vim, ze to je zase na chvili... vse vi, ze nejsem stastna, ze ho nemiluju, ze nevyhledavam jeho pritomnost...akorat o tom muzi nic nevi me to moc tizi a nemam na to, zit dvoji zivot.... zase na druhou stranu nechci jit rovnou od chlapa k chlapovi, u nasich bych byt nemohla mati se o tom se mnou nemini bavit cely zivot ziji vedle otce ne spilu, takze pri ni tahle moznost je nepripustna...

@virggilka kupodivu mě mamka podržela a dokonce mi řekla, že mě obdivuje, protože ona od táty nikdy odejít nedokázala. Jinak taky jsem nebyla hned s přítelem, chvíli jsem žila s malým sama. Byly to nejkrásnější 3 měsíce 😀 vtip, ale byl to klídek.
Já třeba tu poradnu manželovi navrhovala, ten o tom nechtěl slyšet. On problém nikdy nikde neviděl. Myslíš, že to by nepomohlo?

Já se rozešla s otcem svých dětí, když jim byly 4 roky. To, že to nepůjde, jsem věděla hned po otěhotnění-oznámili nám, že čekáme dvojčata, což pro mě byl hrozný šok. V tu chvíli jsme si přestali úplně rozumět, což se po porodu (děti jsou extrémní nedonošenci) ještě prohloubilo. Když jsem po rodičovské nastoupila do práce, seznámila jsem se tam s kolegou a tak nějak jsme si padli do oka. Vždycky jsem si říkala, že bych si nemohla začít nic s kolegou nebo ženáčem a tady jsem to měla 2v1🙂 Od příbuzných jsem akorát poslouchala, že přeci nemůžu dětem rozbít rodinu, což mi přišlo jak největší blbost. Naopak mi bylo proti srsti nastavit dětem nefunkční model rodiny. Takže jsem jejich otce požádala, ať se odstěhuje. S partnerem jsme spolu už 4,5 roku a je nám stále fajn🙂 Děti si s otcem střídáme a jsou spokojení. V tomhle jsem prostě sobec a nestydím se za to. Je pro mě důležité, abych byla spokojená já, protože pak se mnou můžou být spokojení i ostatní.

@schwarzovka no u mamky jsem cekala trosicku podporu nebo aspon, ze me vyslechne a ona hned nedes me a to nemyslis vazne atd prito s otcem spolu vedle sebe ziji hadaji se v detstvi byly doby, kdy jsme delali prostredniky a oni se treba mesic nebavili takhle to nechci kamaradka mi radi, abych byla hlavne ja stastna pak je i dite stastne...ale je to strasne tezke rict to nahlas a jeste tezsi udelat ten krok druhy muz nas chce oba hned by si nas nastehoval, ale stale mi chybi to, ze mi prijde, ze se dostatecne nezname

@virggilka úplně te chápu. Vis můj manžel je také skoro porad pryc u nas je to ale jiné v tom, ze když je doma me i naši dcerce se věnuje na 150%. Na jednu stranu si v těm případě clovek rekne, co ten chlap vlastně čekal? Ano musí někdo vydělávat ale jak se říká když se chlap ženě nevěnuje učí ji žít bez nej. Ja si třeba uvědomuji, ze tim jak je manžel porad pryc tak kdyby se nam pak nevěnoval, asi by to dopadlo jako u vás. Rozhřešení pro tebe nemám, ale možná bych mu dala jeste šanci, jestli si ted uvědomil, jak se choval. Zkusila bych to a pokud to nikam nepovede pak to můžeš rozseknout. Aby jsi si pak nedejboze kdyby to s tim novým nevyšlo nerikala, ze jsem to s manželem jeste nezkusila. Ono ted jsi na nej alergicka, protože jsi poznala někoho, kdo se o tebe zajímá otázkou je, bude to fungovat i v reálu? Mela by jsi by jsi třeba možnost nějakého podnájmu a dokázala by jsi uživit sebe a dítě aby jste spolu nejprve třeba chodili a zkusili to? Je to težké rozhodnuti, ale ja osobně bych jeste zkusila dat manželovi šanci

Ahojky. Já bych se být tebou snažila ten vztah ještě zachránit. Věřím že jsi teď zamilovaná a pri jde ti to s manzělem jako ztráta času ale jak už bylo řečeno. Později mohou být a nejspíše budou problémy i s partnerem do kterého jsi se zamilovala. Přibudou běžné starosti a stereotyp je na světě. Přece není řešením se pak opět zamilovat někde jinde...

Můj muž se z práce vraci každý den večer v 7 hodin,hodinu vidí syna ( tomu jsou už dva roky a 4 mesice). Od jeho narození jsme stavěli domeček takže muž byl každý víkend od rána do večera v tahu na stavbě. Na syna jsem byla tím pádem sama,připadala jsem si osamocena po všech stránkách. Střadala jsem samozřejmě i po intimní stránce, sex byl jsou za 14 dní, za 3 týdny. .jak kdy. Už jsem si také říkala že to takhle nezvládnu, že takhle žít nechci,odcizili jsme se,ne sdíleli jsme spolu své pocity,problémy. Pak jsem otěhotněla a propast mezi námi byla stále stejná. .bála jsem se co bude po porodu. Zda se něco změní nebo zda to bude jen a jen horší. Pak mi došlo že samo se nestane nic. Začali jsme se oba více snazit udělat si alespoň ty večery hezké, když to jde, tak se milujeme. A víš co? Vše je zase krásně růžové, je mezi námi blízkost, o pět si rádi povídáme a já opět vím že je to muž mého života kterého šíleně miluji. Tím chci říct aby jsi ještě pouvažovala ..třeba v hloubi duše k manželovi ještě city chovas a šly by obnovit.... moc držím pěsti ať se nakonec rozhodnes dobře a at jsi ty i dítě šťastné 🙂

Přečti si můj příběh jako varování 🙂

Necetla jsem prispevky. Napisu svuj nazor. Nejdriv bych vyresila vztah, ve kterem ziju, pokud vis, ze s manzelem byt nechces nezavisle na novem vztahu, odesla bych, protoze to stejne do budoucna jinak nedopadne. Osamostatnila bych se, bydlela sama. S pritelem bych se sice stykala, ale neplanovala s nim zatim nic. To bych poznala casem. Vim, ze se to nekomu tady nemusi libit, ale ono to ze vztahu do vztahu dobre neni. Nebudu to vysvetlovat, akorat by se mozna do me vsichni pustili. Ma zkusenost je, ze se clovek musi nejdriv "procistit" od predchoziho vztahu. Je to fer i k tomu dalsimu partnerovi. Pokud o vztah stoji, nic se tim nepokazi, jedine to vsem prospeje. Ale to bych dnes udelala ja, po svych zkusenostech. Jen takova mala rada. Taky jsem chtela odejit od partnera a prvni jsem se sama sebe ptala, zda bych odesla, nebyt toho, do koho jsem byla zamilovana. Tak proto. Nakonec jsem odesla, ale az po par letech, kdy uz i ten druhy vztah byl pase. Za dost dramatickych okolnosti, mela jsem odejit hned. Ovsem ne kvuli milenci, ale kvuli sobe a detem.