Nevím, jak opustit manžela. Máme děti, ale nemiluji ho
ahojte nevim jak mam zacit no problem je v tom ze nevim jak mam opustit svyho manzela...bojim se jeho reakce co udela jak se zachova.vim ze nas vztah je zalozenej jenom na tom aby mnel vsechno pripraveny pod nos laska tam neni zadna.mam snim deti a nevim co mam delat no vim ze takhle dal zit nedokazu bojim se ze kdyz pudeme k soudu tak nam deti rozdelej a to by sem nezvadla.............predse nejde zit s clovekem jenom ze zvyku nebo z povinosti.dekuju
Děti rozhodně dělit nebudou,nikdy. Záleží i na věku,zda lepší bude výhradní péče nebo by byla vhodná a schůdná střídavá. My máme společnou,ale jsme rarita. Velmi dobrý mi přijde princip u malých dětí výhradní péče matky a široký styk otce ( rozhodně víc než dva víkendy v měsíci,pokud to jen trochu jde). Pokud vůbec nevíš co a jak,obrat se na ospod.
A promluvila sis s ním o tom, řekla jsi mu svoje pocity, řekla jsi mu jak se ctíš a jak by si to chtěla změnit, zeptala ses jeho jak se cítí on? Navštívili jste poradnu? Můj manžel chce mít taky všechno hotový, ale zase já se absolutně neřeším složenky, auto, uřady, popelnice, internet... PROBOHA MLUVTE SPOLU, ŘEŠTE TO... Toto se stává s 99% manželství, že to sklouzne do zvyku... ale to není důvod k rozvodu... proč si lidi chtějí rozvádět kvůli hovadinám... dovedeš si představit, až se rozvedete, ,,,soud dá třeba střídavku a tvoje děti bude uspávat nějaká jiná ženská, tvoje děti nebudou denně doma s Tebou, budou ti vyprávět o jiný paní... to chceš??????????????
Ona ta otázka je hodně obecná...každopádně - jen dle formlulace otázky - mám taky pocit, že by to možná šlo ještě zachránit. Řekla bych, že tyto propady nastávají v každém dlouhodobém vztahu, vztahové krize jsou součástí i toho sebekrásnějšího vztahu a objevují se dokonce pravidelně.
Ono už to pak nikdy nejde samo, musí se na tom dost pracovat,ale je jasné, že s malými dětmi je to těžké, člověk je unavený - na partnerství nezbývá čas a energie. Nepíšete v čem přesně je problém...samozřejmě jsou věci, které už jsou "za hranicí" a i pro děti je pak lepší variantou rozvod (zvlášť pokud to ten druhý odmítá řešit) - alkoholismus, jiné závislosti, patologická žárlivost, násilí, ať už psychické či fyzické, chronické děvkaření, "muž nemakačenko", hysterik apod...
S tím rozdělením dětí si nebuďte tak jisté...když sem odešla od manžela já tak si syna 10 let tak zpracoval,aby zůstal u něho,že se mu povedlo si ho vysoudit. Postavili se za něho rodiče,že mu budou pomáhat a mohla sem se stavět na hlavu a to podotýkám,že nikoho ze sociálky nezajímalo,že je to rodina alkoholiků. Několikrát sem.na to poukazovala,stačilo jen že oni tvrdili,že to tak není. Takže on dostal syna 10 a já dceru 5 :'(
A nechceš to zkusit dát dohromady s manželem? Prostě když se něco pokazí, tak to zkusit první spravit, než to zahodit?
Už kvůli dětem bych se pokusila o záchranu. Pokud to opravdu nepůjde - OK, budu řešit, co dál.
Navíc pokud manžel netuší, jak se cítíš, tak je celkem nefér na něho vybalit - nejsem šťastná, odcházím.
Měl by o tvých pocitech vědět, třeba sám cítí, že to "není ono" a neví, jak s tím naložit a proto je třeba podráždění a ty pak na něj reaguješ stejnou mincí.
Takže pokud není násilník, alkoholik, gambler, děvkař, přimlouvám se, abyste si sedli a zkusili pořešit, co se dá dělat.
Kup si ucebnici cestiny a zkus na sobe zapracovat, treba se to pak zlepsi...
@andelka No 5 a 10 mi nepřipadá tak moc.. Dokonce mi někdo říkal, že soud bere v úvahu vyjádření dětí až tak od 12 let (což mě děsí). Já bych si právě myslela, že i kdyby rodiče předložili soudu dohodu, že si děti rozdělí, tak soud i ospod budou spíš proti.. Ale zjevně se to tedy děje.
Před mateřskou jsem dělala jako mzdovka a měla jsem tam jeden rozsudek, který mě až děsil - manželé se rozvedli, měli dvojčata holky a měli je ve střídavé péči, ale každý týden jednu jeden a víkendy měli společné. Holkám bylo 8. To bych fakt nechtěla zažít.
@bambulka2510 já sama jsem s manželem žila z povinnosti asi tři roky a hlavně kvůli dětem,ale to se fakt nedá. Byla jsem naivní,že se vše spraví a bude to dobrý,ale opak byl pravdou. Trpěla jsem já i děti,vlastně všichni a na konec stejně došlo na to nejhorší a šli jsme od sebe a bylo to to nejlepší co jsme mohli udělat. 🙂 Držím pěsti at ti vše vyjde 🙂
@ivular teď už mu bude skoro 17 a ano brali sme si ho každých 14dnů na víkend,byl u nás spokojený. Teď už je velký a nudí se u nás tak prostě přijede kdy chce 😉 hodně si voláme,píšeme je pořád zlatej. Děti se můžou sami rozhodnout kde chtějí být ve 12 letech,ale syna poslali na psychotesty a řekli,že už je v deseti na tolik zpusobilí,aby se rozhodl. Spíš mi to dodnes přijde,že nechtěl toho tátu nechat samotného,pořád se ho zastává. Nesla sem to hodně špatně,ale člověk si zvykne na všechno 😉
@jackjacek Měla jsem na mysli, jestli byl spokojený u toho otce - jestli svého rozhodnutí tehdy nelitoval. Ale asi ne, když s ním má doteď dobrý vztah..
Jinak teda nesla bych to taky špatně. Nesu špatně i hrozbu střídavky, jenže u nás je ten průšvih, že syn strašně špatně snáší přespávání jinde než mimo domov - a ty jeho afektivní záchvaty při předávání otci, ty mě drtí..
Naše holky jsou taky rozdělený mají střídavku jeden týden dvě, druhý týden jedna... alae udělaly si to tak více méně samy, vídají se denně ve škole... a i když to zní šíleně je to v pohodě... nbylo to soudem, nebo rodiči, ale holky samy si to tak udělaly...
@angel456 Ať je to jakýkoliv nápad, musí jej schválit ospod a následně soud. A vím o případu, kdy ospod (následně ani soud) nevyhověl přání 14leté dívky, přičemž to odůvodnil nějak ve smyslu, že názor samotného nezletilého je sice relevantní, nicméně stále se nesmí zapomínat na to, že jeho aktuální přání nemusí být ve shodě s jeho skutečným zájmem. Mě sice tato formulace nadzvedává ze židle, nicméně chtěla jsem říct, že určitě neplatí, že by v tomto směru měly děti něco ve svých rukách.
@ivular a proč bychom do toho tahaly ospody... (nikdy v životě jsem tam nebyli od rozvodu), holky se normálně bez nějaký větších emocí domluvily a rodiče to odsouhlasili a funguje to, tak proč do toho tahat úřady, nechápu... nebylo kvůli něčemu závažnýmu, jen 4 děti je prostě moc a chtěli mít víc klidu, jak u nás tak u maminky... tak jsou tady s naší dvouletou 2 nebo jedna a u maminky s tříletý 2 nebo jedna... normálně spolu mluví, normálně spolu vycházejí volají si píšou si, jsou spolu ve škole.. nejsem pro dělit sourozence "od stolu", někým kdo je nezná, ale poslouchat a naslouchat jim, proč ne? Kdy to tak samy chtějí a není to jen rozmar a jsou velký (9,10 a 14)... Nechci aby mi do rodiny chodil jakýkoliv úředník, který nám bude určovat jak to máme dělat, jsme dospělí umíme (oni umí) se normálně domluvit...
@angel456 Tyhle procesní záležitosti jsou dané zákonem - to není ponecháno na vůli rodičů. Před soudem jsou nezletilí zastupováni opatrovníkem (OSPOD).
Leda by rodiče nebyli sezdáni a následnou domluvu ohledně dětí, alimentů, apod. neměli stvrzenou soudem. Jen tak se lze tomuto všemu vyhnout.
Ad rozmar - to jsou otázky pro opatrovníky/soudce, proč přání dětí neberou vždy jako bernou minci a prohlásí, že nezletilí nejsou schopni správně posoudit, co je v jejich zájmu..
A co pracovat na vztahu, aby se zlepsil? Zkusit ho obnovit? Kdysi jste se milovali, vzali se a meli deti, tedy to nemohlo byt tak spatne. Takze nejprve zkusit na vztahu pracovat, obnovit to hezke, snazit se a rozvod mit jako to nejposlednejsi reseni. Nejsem proti tomu se rozvest, kdyz to nefunguje, ale dnes k tomu kazdy druhy pristupuje tak jednoduse a nez aby zapracoval, tak jde radsi o dum dal. Nepises nic konkretniho, takze nevim, jak na tom jste.
No, a jak mu to rict? Vztah je hlavne o komunikaci, tedy je treba mu o problemech a tom, co se ti nelibi, mluvit. Rekni mu, ze to takhle dal nejde, ze uvazujes o rozchodu. Ale dejte si sanci, abyste to napravili.
@bambulka2510 děti se většinou nerozdělují (to by musel být vážný důvod)
hlavní je ale otázka proč je vztah na tom takhle bídně...
jak jste na tom s komunikací? je otevřená, dostatečná? umíte si naslouchat?
ono to často vypadá, že ten druhý je nepřítel a může za všechny naše negativní pocity (osamělost, nenaplnění v životě, nižší sebevědomí, vyčerpání atd.)...
ale vztah je o komunikaci, pořád dokola....i kdyby tam měl být nějaký konflikt... to je práce na celý život: umět projevit svůj názor, ale v klidu 😉
jsme hodně rozdílní často - bez komunikace ten druhý kolikrát neví co potřebujeme a proč, jak je to pro nás důležité, jak se cítíme.. navíc se to mění (nejde jen o výkyvy nálad, ale i o změny s věkem apod.)
pokud je vztah z povinnosti, tak je potřeba zvážit, že pokud se do krbu nepřikládá, tak vztah vyhasne... a tak se může člověk rozvést, překonat nějaké období po rozvodu, najít si nový vztah - a pokud nebude přikládat do krbu, tak mu to vyhasne znovu... 😔
než se rozhodnete odejít, je dobré se ujistit, že jste jasně (a klidně, alespoň trochu klidně a sebevědomě) řekla co potřebujete... a že jste do vztahu polínka přikládala - a tím nemyslím vaření večeří nebo úklid a péči o děti, ale VZTAH dvou lidí, kteří spolu víceméně "chodí" 😎
takže jako když jsme byli hodně mladí - povídat si, zajímat se o sebe, pochválit, občas nějaké překvápko, poděkovat, někam vyrazit, něčemu se zasmát, něco nechat plavat....
až když je tohle zvážené, tak bych se pouštěla do úvah jestli, jak a kdy odejít... 😉
únava ve vztahu a komunikační krize postihne skoro každé partnerství... otázka je jak se k tomu ten pár postaví... může to být příležitost přenastavit pravidla, začít víc a otevřeněji komunikovat, začít na sobě pracovat, zakousnout se do změn...
a pokud nechce partner, začněte u sebe 😉 i do manželské poradny můžete zajít sama
ano soud může rozdělit sourozence - bývalý partner zůstal u matky, jeho bratr u otce.
Švagr nyní řeší něco podobného, ale tam to už bude opravdu na rozvodové stání.
Opravdu zvaž, zda ti to za ten odchod stojí, je mi jasné, že se třeba už tak nemilujete jako "za mlada a za svobodna", jak říká švagr, ale zase už je to i o něčem jiném, ne? 🙂
@puresin to mas pravdu jak sto napsal a ze zvyku se zit neda a ja sem jemu fakt jenom sluska nikdy mne nemiloval chtel mne jenom aby s nekym mohl byt jak nemu zadnou lasku necejtim dost mi ublizil zato se odpustit neda je to ve mne a vzdy to tam zustane
nevim jedno mi rika ze mam jit pric ale pak mi rika ze nevim bojim se udelat prvni krok
@bambulka2510 Jezis to je tezky. Kazdopadne deti vam urcite nerozdeli, sourozence neroztrhnou, a pokud nejsi necim hroznym vinna, sveri je s nejvetsi pravdepodobnosti Tobe, nebo na stridavku.
Mas pravdu, ze z povinnosti se zit neda. Nemam zkusenost, nezazila jsem to, ale budu Ti drzet pesti, at to zvladnes. Nakonec - jak bude reagovat on, kdyz prijde o sluzku Ti muze byt jedno, hlavne aby byly v pohode deti.