Nevím, jak dál

Už jen doplním, že pokud by odchod od partnera byla jediná možnost, jsou tu třeba azylové domy, nevím úplně přesně, jak to v nich funguje, ale to by se určitě dalo zjistit. Já bych každopádně s takhle malým dítětem odchod někam na ubytovnu volila až jako poslední možnost. Vždycky bych se před tím snažila nějak (jakkoliv) dohodnout.

Ne to bych ani neudělala, že bych někam odjela ale někdy me prepadne takova deprese, že bych nejradši odjela od všech problémů. S dcerkou bydlime v malém byte (1+kk) ale byt je nas. Pritel se k dcerce chova docela hezky (ale to spis po te finanční stránce). Mrzí me, že mi za ty měsíce co je mala na světe temer nepomáhá (nakrmit, umyt, přebalit...), když přišel z prace domu tak si jen lehl a celý večer prosurfoval na mobilu a když viděl ze jsem nastvana tak mi odvětil ze co tady má třeba tančit nebo co. Ani pronájem většího bytu jsme si nemohli dovolit protoze má dluhy a ja z rodicovske si to dovolit take nemůžu. Pritel si někdy zije takový volny život. Zajde nebo zajede si kam chce, s kym chce. Ani o tom nevím. Proste tech faktorů je hrozne moc. Strasne jsme si se odcizili. Proto hledám občas tu útěchu u kamaráda. (On by se mnou byt chtěl ale ja se tomu porad branim protoze jsem chtěla žit s biologickym otcem sve dcery).

V tom případě se prostě musíš rozhodnout - jestli být dál ve vztahu, kde jsi nešťastná, jen kvůli dítěti, což je podle mě blbost, nebo jestli se kousnout, odhodlat s tím, že to asi bude nepříjemný, s přítelem se rozejít, ať se odstěhuje, a začít nový vztah s kamarádem. Předpokládám, že když chce s tebou být, tak počítá s tím, že by vychovával cizí dceru, i s tím, že na něm ještě nějakou dobu budeš finančně závislá. A osobně bych to vzhledem k věku dcery řešila co nejdříve, dokud je takhle malinká. Nikdo neříká, že máš otce dcery vyšoupnout a tvářit se, že jím je nový přítel/kamarád, ale snáz si dcera zvykne na nový režim. Obávám se, že tohle rozhodnutí za tebe nikdo jiný neudělá. Co tě možná potěší, je, že jakmile se rozhodneš a začneš jednat (ať tak či onak), deprese zmizí. Ty máš teď jen z nerozhodnosti a z toho, že se bojíš udělat jakýkoliv krok. Držím palce.

@masinka123 K tomu co uz napsala barumat jen dodam, ze tyhle situace se zdaji byt jako neresitelne a tragicke a clovek se z toho kolikrat div nezhrouti, navic kdyz je ve hre male dite, ale ono je to v jadru pudla uplne jednoduche (Boze, neberte me uplne doslova)

Pises jen, ze vam to neklape, ale uz nepises proc. Takze byste si s partnerem meli sednout a jasne si promluvit o tom, co je ve vasem vztahu problem, proc vam to neklape. Jakmile si stanovite nejake zakladni stezejni body, muzete zacit resit to, jestli se s tim da neco delat a opravdu neco udelat pro to, aby se to vyresilo. Hodne zjednodusene - pokud mam bod "malo penez a kvuli tomu hadky", musim zacit resit, jestli mohu najit lepe placene zamestnani, pripadne kde mohu usetrit atd. Pokud je problemem to, ze chlap chodi moc ven, stanovim si pro oba vyhovujici "vychazky" a dodrzuji je, pokud mam pocit, ze mi chlap nepomaha, reknu mu presne co chci aby delal (muj muz ma treba vyhradni monopol na luxovani a koupani) atd.

Zakladem vztahu je komunikace a vzajemna ochota ke kompromisum. Nedostatek tehle dvou faktoru podle me vede k vetsine rozchodu (myslim z tech co nezapricinily vazne faktory jako opakovana nevera, agresivita, chci dite/nehci dite atd.)

Pokud mate jen problem si spolu vyjasnit "pravidla hry" staci na tom jen zamakat, pokud vam ale vztah neklape proto, ze se k sobe jak se tak rika jednoduse "nehodite" nema smysl abyste se trapili a rozchazeli se a zase se k sobe vraceli. Dcerka uz ve svem veku vnima a citi rodinnou atmosferu a napeti. Ja jsem osobne zastancem toho, aby se dva lidi radeji dospele a rozumne rozesli, nez spolu nerozumne a hystericky zustavali a dusili se navzajem.

Pokud byste dosli k zaveru, ze vztah definitivne ukoncite, poresite ty prakticke veci jako penize, stehovani, bydleni a tak. A jako rodice byste meli byt schopni apson p onejakou dobu fungovat ve spoelcne domacnosti, nez se jeden z vas bude moci odstehovat.

Bohuzel neuvadis zadne konkretni informace, tvuj prispevek je v podstate jen o tom, ze "mam problemy s pritelem, jsme zase na rozchod, nevim co mam delat, nemam penize, abych odesla" - takovych jsou tu desitky a je potreba uvest konkretni moznosti jake mas (viz prispevek od barumat) nebo tak, pak ti muzeme treba navrhnout mozna reseni nebo dat nejake jine rady a podporit te... 🙂

Pokud vam to s pritelem neklape, nejste stastny, vsechno jste zkusili, normalne se rozejdete po dobrem, stanovte si pravidla, jak budete pecovat o dceru, nejlip si to sepiste a nechte schvalit soudem. Pokud budete na dceru po financni strance dva, tak to samozrejme zvladnes I ''sama''. 🙂

Zkoušeli jsme to několikrát ale nedaří se nám normalne fungovat. Nebo spíš chvíli to jde ale spis jen navenek. Uvnitř se trápime (aspoň ja urcite).

Ja hlasuju pro odchod z kamaradem, neni nic horsiho, nez se,,objetovat,,kvuli diteti. Pokud budou chtit, dcera a biootec, tak se vidat budou. Ale nejde byt dlouhodobe s nekym, koho nemilujeme, dokonce nam zpusobuje deprede. Tohle byla cesta moji mamky a kdyz nam bylo se segrou kolem 12 let, zacaly jsme ji i my premlouvat, at od otce odejde. Deti to napeto cejti. Dodnes s nim je a je ztrapena az hruza. Segra se do dnes leci u psychologa, protoze ji detstvi v tak napjatem prostredi dost ublizilo. Dokonce se pokusila o sebevrazdu. To nechci strasit, ale u nas to bylo fakt hrozny, dokazali se hadat i kvuli rozlite vode....

Holka, dnes umi kazdy bouchnout dvermi a je konec. Ale uz malokdo umi problem pojmenovat, mluvit o nem a resit ho. Nikde na tebe neceka pan Dokonaly, vsude je neco....Z vlastni zkusenosti poradim komunikovat, delat kompromisy a zacit zit. Najdi si konicky, vyjdi si s kamoskama a neutapej se v tom, ze se mas spatne a chces utect. Zkus to...

@masinka123 Pak vis presne jak dal 🙂 Vnitrne uz jsi s pritelem skoncila, takze bcyh to proste zacala resit prakticky, pokud je byt tvuj, pak se s nim domluv, kdy se bude moci odstehovat, dejte si nejakou splnitelnou lhutu. Stejne tak se domluvte na tom, jak se chce andale podilet na vychove dcery. Pokud je rekneme laxni nyni, kdyz ji ma doma, nejsem uplne presvedcena, ze bude chtit bojovat napriklad o stridavou peci, ale to jeden nikdy nevi, zname jen tvuj pohled na vec 🙂 A dalsi prakticke veci. Pokud se nebudete schopni dohodnout, obratite se na soud atd.

Co se tyce kamarada, asi bych se hned nehnala do noveho vztahu, ale pokud on je s celou situaci srozumen a jste si blizci, asi neni co resit ani tady.

Zaverem dodam desne moudro, tisickrat recene - biologicky otec neni to same co tata. 🙂

Pokud uz mas tedy pocit, ze jsi zkusila opravdu vse, abyste lepe vykomunikovali vase problemy a k nicemu to nevede a nedokazete na vsem spolecne pracovat, pak proste zacnete resit rozchod...

@masinka123 velký souhlas s @caboonek 😉

komunikace, komunikace, komunikace... otevřená, klidná, k věci... já vím, je to v těch emocích samozřejmě obtížné, ale jen překonáváním překážek (které jsou často uvnitř) člověk roste 😉

odchod je až to poslední řešení.... obvzlášť pokud jde o otce dítěte... jen tak odejít se bohužel nedá, protože s otcem dítěte se budeš vždycky setkávat - jednak bude chodit za dítětem, druhak budete řešit finance, do třetice se část jeho povahy (ač to teď třeba není vidět) promítne do dítěte...

pan dokonalý není opravdu nikde... může být někdo skoro-dokonalý... ale ten si vybere skoro-dokonalou ženu 😉 pokud jsi v téhle chvíli na dně, tak věř tomu, že ani se skoro-dokonalým člověkem by to nevydrželo...
takže ať se na to podíváš za jakéhokoli konce, je potřeba začít u sebe... jak se chovám a proč.... jak umím uvolňovat stres, abych ho nepřenášela na další lidi... jaké mám potřeby? starám se o ně? (a výmluvy stranou, mnoho věcí jde když se chce)...

mám za sebou opravdu hlubokou manželskou krizi, takže vím jaké to je se odstěhovat a co Tě čeká i jak těžké je domluvit se a začít znovu... a věř mi, že ale pod tím vším bojem dvou eg je vždycky potřeba být slyšený, být akceptovaný... a to na obou stranách...

pokud je to hodně zablokované, doporučuju manželského poradce a Bachovy esence...
my jsme to díky tomu dokázali vyřešit, je to několik let...
a s obojím můžeš začít sama 😉

Nám na táhlou manželskou krizi pomohly Manželské večery, odkaz je tady: http://www.manzelskevecery.cz/content/view/manz....
Zaplatili jsme si hlídání, brali jsme to jako investici do vztahu.
Napřed to trochu skřípalo, když jsme vytahovali ty kostlivce, ale po cca měsíci to sedlo a teď super.

Hlavně, to se teda na kurzu neučilo, krize v manželství jsou normální. Je normální, že probíhají fáze zamilovanosti a fáze, kdy vedle sebe fungujete jako spolubydlící. Ale i ty fáze, kdy zrovna nejste jako holubičky, zpravidla přejdou. A je hloupost se rozcházet jen proto, že se vytratila zamilovanost, "chemie" apod.

Zásadní otázka je, zda mezi sebou máte hluboké rozpory a neodpustitelné křivdy nebo zda jste schopni či ochotni vztah znovu slepit.

Moje osobni zkušenost je takova , ze moje mamka odešla od mého biologického ozve kdyz mi byly 4 mes . Byl neco
Podobného . Zajímal se jen o sve koníčky a v podstate tim ze jsem se narodila nezměnil ani o pid svůj život ani postoj . Mamka zacala fandit s mým tátou o dva mesice později a jsou spolu dodnes . Jsem za to dneska strasne rada protoze jsem mela krasne dětství a hlavne mam super tátu . Jak uz tady nekdo řekl biologicky otec neznamená ze je táta . Moje mamka se snazila
Udělat hodne aby zůstala u mého biologického otce . I zařídila poradnu ale nikam to nevedlo a ja jsem za to dneska vlastne rada . A to moje mamka nemela nic ! Biologicky otec ji nedával peníze takže ji vlastne zacal pomáhat taťka a tim
Ji z toho dostal jak psychicky tak i finančně .