Nevím, co si myslet. Vytrvat nebo odejít?

Ahoj ,
známe se už 6 let, první tři roky byly nádherné . poslední tři roky to den o den stojí za větší prd .
Oběma nám je 40 +-. Když sme se seznámili její kluci chodili na střední školu a nebyl problém spolu trávit spousty času , jezdit na prodloužené víkendy , užívat si života mluvit o společném životě . Po třech letech kdy se jeji manžel dozvěděl , že by o svou ženu mohl přijít ( to dovysvětlím ,žil si svůj život nezávisle na jeho rodině, kolikrát se odstěhoval za milenkou , nechal svou ženu samotnou s dětmi a platbami a to i hypotéky , kdy musela od rána do večera chodit po brigádách) jak mu to došlo, asi pul roku rok se jeste dalo fungovat , jak to bylo doma si asi každý představí , po roce roce a půl se odstěhoval k jeho rodičům ve stejné vesnici . starší syn šel do práce a mladší studoval. Rozvodové papíry manžel donesl a podepsali se, ale nikdy je nepodal , žije si život jako dřív.. Od té doby na mě má velmi málo času.
jediné kde se vidíme je v práci , naposledy spolu přes noc bylo před rokem a pul a společný výlet a podobně to stejné. Letos úplně zazdila moje 40 narozeniny , viděli sme se v soukromí pouze 2x.. a všechno se obhajuje tím, že moc práce , že je na vše na sama , že chodi po brigadach , že potřebuje nové auto (u toho mi jeden vecer na oslave rekla, ze mu (manzelovi) dokaze ze to vsechno zvladne), že musí pomahat rodicum na statku, že ji pomahají s financemi na hypoteku atd . že se stara sama o barak a zahradu , starsi syn bydli jinde a mladsi kdyz dojede, tak chce jen vyprat jinak jde k tatovi . Nove auto už je , "delam a delala sem to vsechno pro nas , aby sme mohli na dovolenou mohli jet treba k mori atd a tobe vadi , ze chodim na brigady ". od plánu na dovolenou kdy se jen nadhodil a dal se o tom se mnou nebavila to doslo k tomu , ze zacla dovolena na ktere se se mnou do te doby nedomluvila a tak sem nemohl hned z fleku mit 14 dni , o dva dny pozdeji sdeluji ze mam teda volno , a reakce byla, "uz sem jela s kamoskou" rikal si ze dovolenou mit nebudes a ja ti rikala ze chci k mori , jedine co chci za rok , tak mit dovolenou a mit se dobre . až sem je to vcelku jasne . už bych tu davno nemel byt a jit dál . jenze celou tu dobu co to v soukromi ktere vlastne neni stoji za prd , tak v praci to je , svacina obed spolecne prestavky spolecne kafe , pusy o prestavkach pred zacatkem prace a po odchodu z prace , kdyz sem se jednou opravdu hodne nastaval a delal že neexistuje jeden den ,, a nebylo ranni kafe, nebyla ranni pusa to stejne o prvni pauze ... tak najednou si mě nasla dosla " ty na mě musíš být asi hodně naštvaný že ?" ...... když si píšeme tak je to sou to srdicka a tak , miluju te , citim k tobe to stejne jako driv chci s tebou byt , je to ted jen tezke , bude to dobre vsechno atd . v praci mi proste prijde, ze se chova jak kdyby sme byly pár neli manzele ale pak .... clovek nevi co chce .
Nabízel sem ji se vším pomoc , jak s financemi , tak s případným rozvodem , podporoval sem ji když bylo třeba , chválil jen tak a chválil když zvládla něco na čem jí záleželo . Stejně tak jak sem ji kdysi řekl, že dokazovat něco někomu s kým už neni a nežije... že je mu to stejně jedno a žije si život jak si žil spousty let přetim . A hlavně , ano chtěl jsem o tom mluvit a ujasnit si kdo co chceme a jestli spolu chceme být .A jestli spolu chceme být a žít tak si to musíme vyříkat .Vím že rozhodovaní je těžké a někdo to říct neumí , tak sem nabízel přátelství nebo kamarádství ,ale nikdy nebyla ochotna si ten čas najít a mluvit, vždy to jen pořešila slovy , proč bych to dělala "myšleno kamarádka , přítel ", já k tobě cítím pořád to stejné miluju tě je vždy odpověď. jen věci prostě někdy nejdou hned .