Nevím, co se životem. Jaký máte názor na mou situaci?
Ahoj holky, potřebuju si vylít srdíčko a nechci to pořád valit kamarádce do hlavy. Je mi 36let a jsem s jedním mužem od 16let. Jsme manželé, máme dítě 7let. Poslední 3 roky manžel podniká a stal se hrozně panovačným, vzteklým a na mě sprostým. Chtěla jsem se dát rozvést, tak přišlo z jeho strany zastrašování, že jestli se kvůli mě bude muset prodat dům jen protože já jsem nespokojená, tak mi jednou syn poděkuje, že by chtěl být v jeho péči určitě protože tady má všechno a bla bla. Nemá cenu se rozepisovat prostě mě doslova nutil s ní být a jako manipulátor moc dobře ví jak mi hrát na city. Pořád z něj mám pocit, že on je někdo a já nikdo. I když on mi tvrdí, že to jsou jen moje domněnky, že on se ke mě takhle nechová. Při hadkach mi třeba říkal, že by mě nikdo jiný nechtěl atd. No v prosinci jsem se v práci sblížila s jedním kolegou. On po rozchodu, já v krizi. Končila jsem na jeho oddělení a dala jsem mu dárek k vánocům. Políbili jsme se. A pak znova a znova. Měli jsme spolu románek co trval cca 2 měsíce. Říkal jak bysme mohli být spolu. Já ho nemilovala, ale bylo mi s ním moc dobře. A pak to proste začalo být divný, nevím jestli se vrátil k přítelkyni a pokud ano proč mi to neřekl. Psala jsem mu, že se necítím dobře a pokud to nemá nějakou budoucnost, tak v tom nechci pokračovat. Nehedala jsem milence. Hledala jsem lásku. To jsem mu teda nepsala 😄 No napsal, že je hledám problémy tak kde nejsou, chce se mnou dal být. A pak už ignor. Na jednu zprávu už mi neodepsal. Pak jsme se potkali před prací asi po 14 dnech kdy mi tvrdil, že na mě omylem smazal číslo (pochybuju) a chtěl ho znova. Dala jsem mu ho, ale byla jsem odměřená. Nenapsal. Já jsem zvyklá asi od manžela hledat chyby v sobě, tak jsem si ho po pár dnech v práci odchytla. Bylo vidět, že se mnou mluvit nechtěl možná čekal nějaký scény, že nenapsal. Ptala jsem ho jestli je na mě naštvaný a že jsem na něj byla protivná a mrzí mě to. Byl překvapený, bylo vidět, že omluvu nečekal. Řekl, že se můžeme někdy sejít a vysvětlit si to. A pak se zase neozval. Po asi týdnu přišel k nám na oddělení a hrozně se ke mě hlásil jak se mám, co nového a že bysme se mohli vidět. Říkám proč mi to říká když se pak stejně neozve a prej ja bych mohl zítra říkám ja ne necháme to na jindy. A dál se neozval 😏 Osobně nechápu proč tohle dělá, jestli si myslí, že na to čekám na ty jeho planý sliby nebo jaký to má význam, proč jsem mu nestála za to aby se semnou sešel teda jak jsem chtěla a neřekli jsme si bylo to fajn, nevyšlo to nic jsme si neudělali a jsme spolu v pohodě? Hrozně mi ubližuje nevysvětlený konec, citim se špinavě nebo nevím. Manželovi jsem o tom řekla, spadla z něj hned arogantní maska, říkal jak mě má přeci rád, že jsem nejhodnější člověk a lepší by nenašel. Snaží se, teď se fakt snaží. Ale já nechápu proč až teď když se ve mě něco zlomilo. Roky jsem ho milovala a pak jsem mu zahla bez mrknutí oka. Možná natruc, protože mě sex nic moc extra neříká. Neměla jsem jedinou výčitku. Chtěla bych žít sama, ale všichni okolo i má nejlepší kamarádka mě nutí překonat manželskou krzi, že se mám vlastně dobře. Ale já se dobře necítím. Jediný co mě tu drží je vědomí, že syn by chtěl zůstat tady a celkově by to pro něj bylo hrozný. Měla jsem v životě 2 muže a nevím který mi ublížil víc. Chtěla bych být sama, navždy. Jaký máte názor na mojí situaci? Kdo je tu viník všeho, jsem to já?
@levandule_k Já vím, že mě nemiloval. Já jeho taky ne. Prostě jsme se potřebovali. A pak to asi nějak vyšumělo. Jak z jeho strany, tak z mojí. Já hledala pochopení a pocit, že mě má někdo rád a on možná hledal převozníka. Pořád mi naznačoval, že bych s ním žádný terno neudělala a jak se nemám unáhlovat abych nelitovala. Pak jsem zjistila, že má ohromný dluhy a exekuce. Takže možná se stáhl protože věděl, že on žít ani normálně nemůže. A možná jsem ho jen přestala bavit a všechny ty hezký řeči mi jen říkal protože viděl, že je potřebuju slyšet. Jinak moc děkuji za tvojí reakci.
To stejně není muž, který by ti byl dlouhodobě schopen poskytnout rovnocenné partnerství. Vem si z toho to hezké a zbytek pusť.
Odpověď je jednoduchá, ikdyž se to tak možná na první pohled nezdá. Ale udělej to, co chceš. Pokud chceš žít sama, pak žij sama. Nemá cenu hledat viníka této situace, jak ti to pomůže? - to je asi veskrze jedno, jestli je nějaký konkrétní viník.
Každopádně život máme jenom jeden a je na nás, jak ho prožijeme. Druhou šanci mít nebudeme, takže měla bys činit vlastní rozhodnutí a neměla bys nechat jiné lidi, aby činili tato rozhodnutí za tebe = k něčemu tě nutili a přesvědčovali.
Pokud máš tak dobrou práci, že se sama uživíš a manžela k tomu nepotřebuješ, tak můžeš žít úplně navždy sama. Pokud uživíš sebe a dítě, pak můžeš žít sama se synem. Ale pokud potřebuješ, aby tě živil manžel, pak to chápu jako jediný důvod, proč s ním zůstáváš a necháváš se od něj citově vydírat. 🙄
Řekni manželovi, to, co jsi nám napsala, že chceš žít sama. Můžete si třeba dát pauzu nebo nastavit volný vztah. Můžete zůstat oficiálně manželé a žít odděleně hmm... 😎
Zkus poradnu, bud sama, nebo s mužem. Může to pomoct objevit, co chcete, co jste ochotni a schopni udělat a taky jak.
Chlapi jsou jiný, uplně jiný... Jestli chces a máš na to finamce žít sama, tak žij. Život máš jen jeden a je příliš vzácný než ho promarnit s chlapem, který za to nestojí.
Názor mam jednoduchý nájdi k sebe cestu, začni si vážiť samú seba, začni dávať najprv lásku samej sebe a potom očakávať od druhých... Veľa muzom sa paci a dvíha im to ego keď žena za nimi dolieza, ked im ukazuje ako veľmi ich potrebuje vtedy vedia, že sa nemusia snažiť, ja tiež raz som mala jedného takého (niečo podobné ako ty s tým kolegom) a az ked som si povedala, ze uz za nim doliezat nebudem, zacala som byť šťastná aj bez neho vtedy sa začal snažiť a bojovať o mňa dovtedy tiež ma ignoroval, dohodli sme sa, že sa ozve a neozval, na poslednu chvilu zrušil stretnutie atď. však prečo nie keď dobrovoľne som bola pri nom a on nemusel nič robiť. 🤣A čo sa týka, ze tvoj muž sa zmenil ľudia sa nemenia, dokážu si dat na seba masku ci uz v pozitívnom zmysle (to častejšie) alebo negatívnom ale nikdy sa nezmenia a skôr či neskôr aspoň raz tu masku dajú dole. Po toľkých rokoch s nim musíš ty vedieť, či ta jeho argonatna stránka bola len maska, či to nemohlo súvisieť s problémami v práci, prepracovanim, vyhorenim atd alebo ci toto ako sa teraz správa je maska.
Moc vám děkuju jste hodné, nečekala jsem takovou podporu ❤️
Byla jsem vdaná 11 let. Jako by jsi psala o mém manželovi. Úplně stejný.. stejně se choval, vydíral mě psychicky a vždy vše otočil proti mě, že jsem si myslela, že chyba je ve mě. Stále mi pak tvrdil ať si jdu, že synové zůstanou ale s ním.. Jednou jsem už prostě dál nemohla. Dala jsem tomu 3x šanci, mluvila s ním, snažila se najít řešení.. ale čím víc jsem se snažila, tím víc jsme se vzdalovali až jsem k němu získala odpor. Když jsem chodila na nehty, kamarádka mi poradila jednu úžasnou právničku. Líčila jak pomohla hodně ženám a i těm, co jejich manželé byli opravdu majetní a psychicky ničily své manželky.. Napsala jsem právničce, daly jsme si schůzku.. a ve výsledku mi pomohla. Po rozvodu soud svěřil syny do mé péče a zjistila jsem i díky ní, že má manžel dva další účty plně peněz o kterých jsem ani nevěděla. Mě nutil šetřit z mého invalidního důchodu, živila a šatila jsem syny..nedal mi ani korunu a když se mělo kupovat něco do domu, chtěl vždy vše napůl..
Víš, lidé se potkávají v čas kdy se potřebují..taková ta jedna půlka hledá tu druhou které do sebe zapadnou.. mají naplánovaný svůj čas si něco předat, uvědomit, posunou se nebo se poučí. Náš čas vypršel taky v tu dobu. Neměli jsme ve výsledku nic společného, žádné společné zájmy, láska vyprchala, šlo jen o zvyk. Díky rozvodu jsem si uvědomila svoji cenu. Dnes mám partnera se kterým mám dceru.. Je úplně jiný jak můj exmanzel. Tento mi dává lásku, něhu, pohlazení. Hodně věcí mě naučil a já jeho. Doplňujeme se. Není nikdo z nás výš nebo níž..jsme na stejné úrovni. S bývalým ex jsem se cítila vždy hluboko pod..dával mi najevo, že on je někdo a já nic. Bez něj bych nebyla. A dnes? Jsem na tom psychicky lépe, cítím se dobře a je nám dobře. Synové mi kolikrát řekli, že je dobře že jsme se rozvedli, protože si pamatují jak jsme se hádali a taťka řval..
Kvůli nim jsem se nechtěla rozvést, ale dneska jsem ráda že jsem to udělala. Protože můj partner ukazuje i mým synům jak hezky se chovat k ženě. A dává jim krásný příklad do budoucna jak se oni mají jednou chovat ke svým partnerkám 🙏
Nečetla jsem komentáře výše. Ale, toho milence se snaž už vypustit a být tebou, tak bych se mu už nevnucovala a nepsala. Podle mě to moc dobrý člověk nebyl, že by byl z tebe úplně paf. Jinak by nešel jentak do vdané ženy, obzvlášť v práci. Zkrátka vycítil příležitost a pak couvnul. Není to určitě tvoje chyba, to se zkrátka stává. A jsou ohroženější ženy, které jsou dlouhodobě vyprahlé. Píšeš, že krize je tři roky a od období jeho podnikání. Pokud ty předešlé roky byly dobré, tak bych se snažila manželství zachránit. Ono, není žádný med být matka samoživitelka. Vidím to u svých kamarádek, které se rozvedly při velké krizi a teď tedy extra šťastné nejsou. Počítej i, že můžete mít střídavou péči. Já to tedy hodně beru podle sebe. Ale kdybych se rozvedla, tak můj osmiletý syn, který svého tátu miluje, by dvakrát nejásal jít ze svého pokojíčku do cizího bytu a pryč od táty. Navíc by to špatně snášel. Nech si hlavu otevřenou, teď vidíš vše i jinak díky milenci. Pokud by se manžel chtěl změnit, dala bych tomu šanci. Můj názor je ten, že jednou jste rodina a není to už jen o tobě a manželovi. Ber to hlavně i jako názor od někoho, kdo nevyrůstal v plnohodnotné rodině
Zkus si domluvili intenzivní individuální terapii, třeba hodinka týdně.
Ať už se rozhodně jakkoliv, tak aspoň budeš vnitřně jistější sama sebou i jistější si svým rozhodnutím.
@kecalka2 Ahoj, tak v tomhle bych mu asi křivdila. Držel se zpátky dlouho, ptal se mě jestli jsem v manželství spokojená a proč to všechno dělám. Asi proč ho vyhledávám. Pak jsem se začali víc stýkat jakože kamarádsky a on byl ten kdo plánoval, chtěl mě seznámit s dětmi, řekl o mě svému tátovi, že jsem vdaná, ale věří tomu, že už je to jen dočasný stav. A pak najednou byl divný. Nevím proč plánoval, přišlo mi, že chtěl hrozně rychle zapomenout na svůj předchozí vztah. Já jsem byla ta co neplánovala, stačilo mi jen s ním být, mluvit, hrozně mě nějakým způsobem uklidňoval. Proto ani na něj nejsem naštvaná i když mi dal školu života a nakonec se mnou asi docela vymetl. Kdybych byla zamilovaná, bylo by to horší. Ale já nebyla.
Teď ale zamilovaná jsi, proto ho tolik řešíš. Já co mám vypozorováno od chlapů, tak se dokáží hrozně rychle zamilovat, ale bohužel i hrozně rychle odmilovat. Ženy takové nejsou, ty se právě zamilují postupně. Chlapi jsou i takový realisté, koukají i hodně dopředu a ví, že každý vztah po pár letech zevšední a začnou starosti i s dětmi, které nejsou jejich. Teď hodně píšu spíš o ženatých chlapech, proč třeba neopouštějí rodinu kvůli milence. Ze začátku opravdu se chovají jak zamilovaní blázni a udělají cokoliv. Mohlo to zkrátka u něj vyšumět, zatím si stále vdaná, nechce mít další komplikace, každému není příjemné vídat se s ženou, která má doma chlapa a ne každý do takové ženy jde, i když jim to doma neklape a nespí spolu. Ale mají velkou představivost a neradi se dělí o jedno "maso". Ženský v tomhle jsou jiný. Ty do chlapa jdou, i když má doma ženskou. Opravdu se ho snaž vypustit z hlavy. A zkus to ještě s tím tvým manželem. Pořád jste rodina. My jsme s manželem měli x krizí, tolikrát jsem se chtěla rozvádět, platonicky se i zamilovala. Ale máme zkrátka spolu dítě. Krizi jsme zažehnali a jsem moc ráda, že ho mám. Lepšího bych nenašla. Hlavně ne takového, který bude milovat syna, jako můj manžel a naopak. Už máš hlavně větší dítě, který to bude vnímat daleko hůř, než kdyby mu byly například jen 3. Buď ráda ale, že sis ten románek zažila, třeba to vaše manželství víc upevní. Nás každá krize víc stmelí, že ve finále držíme při sobě a jsme si oporou. A je to manželství víc a víc pevnější a lepší. Jsme spolu 11 let
Já říkám, že pokud máme v sobě něco nezpracovaného, tak si přitahujeme stejný typ lidí. A myslím si, že tě milenec úplně nemiloval, že možná neví sám, co chce. Já bych si udělala nějaký rituál, kde bych ho mentálně pustila.
Tu nevěru ber jako budíček, že máš řešit svou nespokojenost ve vztahu a se svým životem. Najdi si psychologa, klidně zkus i nějakou alternativu a začni objevovat sama sebe. Odejít z nefunkčního vztahu je těžké, drží nás tam zvyk, majetek, strach ze změny. A nenech se vydíráním zatlačit do kouta. Pokud se cítíš jako v kleci, tak je to pořád klec i kdyby byla zlatá.
Nemám nějakou potřebu hledat viníka, vztahy jsou komplexní, propletené, reagujeme jeden na druhého. Ber to jako zkušenost. Dá se to přetavit v pozitivní věc, ale není to zadarmo, bude to chtít čas a práci na sobě. Pak se jednoho dne dostaví výsledek, kdy dojdeš k nějakému objevu a je to takové wow, vážně jsem se chovala k sobě takhle, ale teď už nemusím. Nebo také ne, ale aspoň s tím zkusíš hýbnout.