Nevěřím své dceři
Ahoj všichni, jsem tu po dlouhé době zas a potřebuju se vypovídat ...
mám dceru v 6.třídě, která je schopná kdykoli kdekoli a kvůli čemukoli lhát - i naprosto zbytečně. Dělá to od malička a je vážně jedno, čeho se to týká - aby zamaskovala průšvih, neuklizené nebo zničené věci, nebo že na něco zapomněla, nejde ale jen o tohle - vymýšlí si i historky ze školy, co kdo povídal, před kamarády se dělá zajímavější, lže i v naprosté banalitě jako když se zeptám "co bylo dnes k obědu". Vím, že několikrát lhala ohledně toho, jestli jí něco je nebo není - ve škole nevolnosti, že zvracela na wc, že jí bolí střeva, že má naraženou ruku, že jí bolí v krku / sval na krku, že si cestou domů podvrkla kotník ... něco jsem i řešila vyšetřením u dr. (všechno ok), protože manžel/tchýně/učitelé ani nepřipouští, že by mohla lhát (a mě mají za "zlou" že jí vůbec podezřívám, nebo že její potíže bagatelizuju). Jenže já to na ní poznám. Když to nejsou zásadní věci, tak to neřeším, přecházím a dělám, že nevím, že to bylo jinak, že jsem jí třeba viděla, nebo mám jiný důkaz toho, že to je jinak (protože jinak bych s ní musela takové věci řešit skoro denně), ale někdy to prostě nejde nechat plavat. To se mi pak nakonec přizná, že kecala a pokaždé slibuje, že už to dělat nebude. Málokdy je schopná vysvětlit, proč vůbec lhala.
Je chytrá a o to horší to je jak roste - už pomalu přestávám rozeznávat, kdy mi lže a kdy ne ...
Jsem teď s mladším dítětem doma. Starší by chtěla samozřejmě být taky - nemuset do školy, na kroužky, být na mobilu, u tv, poslouchat rádio, spát, nic nemuset ... a tak na mě od pátku večer zkoušela, že jí bolí v krku (krk čistý, bez teplot, dostala cucavé bonbony, čaje), ráno jsem jí poslala do školy,
Vždycky to zkusí chvilku, když si vzpomene (tak 2x denně). pak je zase v pohodě, hraje si, povídá, blbne s sourozencem, vykecává se s kamarádkou/babičkou po telefonu, ani slůvkem nenaznačí, že by jí něco bylo, dokud někdo nezmíní školu, nebo sport, nebo nějakou práci doma ...
Před chvílí mi volali ze školy, že prý si stěžovala, že jí bolí břicho a že zvracela na wc (kam si odběhla v hodině, takže nikdo jí neviděl). Jsem si na 99% jistá, že opět lže, ale nevím, co s ní.
Byli jsme dokonce u psychologa ... prý je normální dospívající holka, která má bujnou fantazii a snaží se na sebe poutat pozornost, má nízké sebevědomí, které máme posilovat (jenže mi nic nepřišlo nějak účinné).
Shodli jsme se s ps., že prostě nemá moc čím vynikat (sportovně nadaná není, je oplácaná a má pocit hendikepu z brýlí, učení jí moc nejde, finančně na tom nejsme zrovna nejlíp, takže v porovnání se spolužáky neoslní žádnými značkovými věcmi, drahými dovolenými, nebo velkými oslavami s kamarády někde v restauraci). Svoje ego tak hojí sladkostma, což jí ubližuje na váze, zubech a ještě to její problémy zhoršuje, nemluvě o tom, že tak utrácí svoje peníze, které dostane k narozeninám/vánocům od rodiny, místo aby si je šetřila na něco cennějšího.
Denně se s ní mazlím, denně jí za něco chválím (vždycky se něco najde, i když třeba jen maličkost), denně jí říkám, že jí mám ráda, denně čtu dětem před spaním,p pomazlíme se a ptám se, jestli je všechno ok, jestli nemá někde nějaký problém ...
nevím co dělat
nechci aby z ní vyrostla lhářka, nechci, aby si zvykla, že takové chování je normální a že jí bude procházet
nechci zklamat jako rodič, který jí nedokázal přimět, aby taková nebyla
:(
A co ji treba nechat v nejake jeji lzi vymachat? To me jen tak napadlo, ale chtelo by to spolupraci rodiny
@simimis ahoj radu nemám jen pochopení. Se mnou si rodiče také užili, lhala jsem hodně, simulovala, dokonce jsem věřila svým výmyslům. Nevím jestli za to mohla víc puberta, šikana od spolužáků nebo nízké sebevědomí. Co Tě možná potěší je, že já jsem z toho vyrostla, přestala jsem lhát ze dne na den (teď jsem spíš upřímná a moc) a doteď moc nechápu, z čeho to pramenilo a kdy nastal ten zlom. Máma mě za lhaní trestala velmi důsledně, ale nepomohlo to, je to asi o osobnosti dítěte. Teď se tomu zpětně můžeme zasmát, ale chápu, že z toho byla mamča na mašli. Držím pěsti, ať se z toho nezblázníš 🙂
@simimis já bych jí teď vzala k doktorce, řekla bych jí a hodně nafouknutě její problémy se střevy, s bolestí břicha a chtěla bych nějaké složitější vyšetření plus bych chtěla pro ni inějakou dietu. Nedělej, že jí nevěříš, ale že se o ni bojíš a budete to řešit. Pěkně bych jí zkrouhla na jídelníčku a dietu bych držela dlouho a dlouho. Zkus k ní přistupovat, že jí věříš a prostě vše dotáhnout do konce, se vším všudy, co k tomu patří. Pokud jí bolí v krku, bude ležet a nikam nepůjde, bude pít čaj a bude kloktat. Podvrkla si nohu? Nemůže mít boty, co má, ale nějaké víc bez podpadku, více pohodlné (přeloženo hnusné) apod. A taky bych změnila psychologa a zašla se poradit, co dělat a jak máte reagovat na lži, aby se holka poučila a neudělali jste víc škody než užitku...
Ale podle si musí uvědomit, že když něco řekne, znamená to, že musí za své činy nést důsledky a že každé A má své Z...
A taky bych zvážila, zda nemůže mít problém se spolužáky ve škole...
@evulina77 no zní to hezky, ale nevím, jestli by to nebylo dost kontraproduktivní, jestli se jí třeba posmívají spolužáci, do toho systematická šikana od mámy, aby se polepšila, aby se slečna nesložila... Já vím, že to vyzní asi ošklivě, ale pokud je malá psychicky labilnější, může utéct z domova, spáchat sebevraždu...
Když jsem byla v pubertě, byla jsem ošklivé káčátko. Tlustá, křivé zuby, samé akné, neskutečně nízké sebevědomí. Aby mě spolužáci trochu brali, tak jsem si vymýšlela, že nemám tak hrozný život, jaký jsem ale ve skutečnosti měla. Měla jsem strach z vyvolávání ve škole, tak jsem chodila za školu. Učitelům i doma jsem vykládala, že je mi zle atd atd. Asi jako tvoje dcera. Pak ve 20 letech jsem si řekla, že můj život se musí změnit. Začal jsem nosit rovnátka - teď je můj úsměv mojí předností, ne handicapem. Zhubla jsem 20 kilo a držím se už 12 let. Najednou je ze mě krásná ženská, sebevědomí a zajímavý život přišli sami, vystudovala jsem medicínu, jsem vdaná, mám malou holčičku a jsem moc šťastná. Myslím, že u tvé dcery je to opravdu otázka sebevědomí.Takže moje rady:
Nepotřebuje peníze, aby mohla zhubnout - pomoz jí ty! Motivuj ji, cvič s ní, vař zdravě. Ještě je to dítě, ještě se může naučit, že sport je přítel ne nepřítel! Toto je pravdu z velké části na rodičích!
V sekáči se dá taky koupit oblečení, které je pěkné, mnohdy lepší než ze značkového obchodu.
Uvidíš, že když získá sebedůvěru, nebude mít potřebu si vymýšlet. Bude se brát takovou jaká je, protože se bude mít ráda. To je taky hodně důležité, abys ji to ty naučila, že nejlepší kamarádka je ona sama sobě, že se musí mít ráda a hýčkat se. Je to běh na dlouhou trať, ale vyplatí se to, věř mi!
Přeji hodně zdaru a sil..
@simimis Taky se musim pripojit k holkam tady, taky jsem si v puberte a kolem ni nejruzneji vymyslela, zatloukala... i kdyz vim, ze me nasi meli radi, mam ted zpetne pocit, ze to bylo jakoby z nedostatku zajmu. Vyrustala jsem ve fungujici rodine, nic zasadne spatne tam nebylo, ale proste oba nasi pracovali, museli resit praci, prachy, blba doba, no a s nami resili takovy ten "provoz", abychom byli najedeni, umyti, obleceni, a hotovo. Byvala bych ocenila vetsi zajem o sebe a svuj zivot, to by mi byvalo zvedlo sebevedomi daleko nejvic, nejde ani tak o pochvalu neceho, co se mi povedlo, ale o pochvalu me samotne, o zajem o me samotnou, to mi chybelo a vyrovnavala jsem se s tim jeste nekdy na vysoky... pak me to preslo a uz to bylo dobry, ale mela jsem se sebou docela dost prace, abych se pres ten nedostatek casu, ktery mi nasi venovali, prenesla.
Takze za sebe si myslim, ze nejake represe ani domlouvani nepomuzou, zaroven mi ani neprijde v poradku odpoved ps., ze je to bezna reakce dospivajici slecny s bujnou fantazii. Podle sebe se domnivam, ze je to volani o pomoc, mejte me radi, vsimejte si me... a to jak ze strany rodicu, tak spoluzaku. Z praktickeho hlediska bych zkusila vymyslet nejakou jednu vec, ktera by dceri sla tak, aby v ni vynikala, muze to byt cokoli, nemusi jit o drahy krouzek, moznosti je dneska spousta, plus bych s ni zasla sem tam do sekace pro nejake pekne - a levne - hadriky a pak bych, pokud vam to situace dovoli, jednou za cas udelala odpoledne nebo den mama-dcera, proste abyste se mely jen pro sebe, zasly se projit, do cukrarny, do kina, jenom spolu, aby mela vasi bezvyhradni pozornost, to mi moc chybelo. Jo a sladkostma za kapesny jsem to resila taky, kdyz to mama zjistila, byl ohen na strese a jeste se to tim zhorsilo a se sladkym si nesu problemy doted. Zkuste se poradit s jinou psycholozkou a verte, ze to je volani o pomoc, nedela to schvalne, ale nevi si se sebou rady a jinak to v tuhle chvili rict neumi.
musím stručně, nestíhám ... všem díky za reakce
@evulina77 - to s návštěvou doktora jsem už udělala, vzala jsem jí na vyšetření s břichem - fakt jsem si říkala, abych něco nepodcenila a nebyl to slepák na špatný straně, nebo něco jinýho, nemyslela jsem to ani tak jako že jí "vytrestám" - čekala jí dieta týden (ale jestli něco neujídala někde potají netuším), k tomu sono břicha, ledvin, močáku, vyšetření konečníkem...
naposledy 2 týdny pokašlávala, že nemůže polykat, vzala jsem jí k dr. udělala stěry na streptokoka, prohlídla, nařídila týden bez tělocviku, vitamíny, čaje, zázvor, po pár dnech že už je to dobrý, ale že jí zas bolí hlava ...
boty na podpatku nemá - naštěstí je nevyžaduje (ale stejně bych je asi nekoupila, nemluvým o malém podpatečku, to jo, ale ona je stejně nejradši v teniskách), spíš s tím kotníkem to je o ulívání z TV, nebo z kroužku a snaha být doma bez dohledu a "válet se"
sport, hubnutí - vařím vcelku zdravě - skoro nesmažím, nepoužívám jíšky, polotovary, sladká jídla dělám jen občas, buchtu peču 1x týdně,
pohybový kroužek měla 2-3x týdně - ale neustále se z něj snažila vymluvit - za 6 let vystřídala 8 různých kroužků (malování a keramika - rok, flétna (půl roku), pohybové - aerobik, hiphop, florbal, míčovky, plavání), u ničeho nevydrží, nic jí nebaví, jakmile to trochu nejde utíká, rozebírali jsme to několikrát...
pořád hledá důvody, proč tam nemůže chodit
dneska po rozmluvě po telefonu jsem řekla, že po roce a kus končí i s tím posledním (tam vydržela ze všech nejdýl, ale poslední 3 měsíce tam byla snad 5x, částečně, že byla na prázdninách a pak bylo vždy něco proč nemohla) .
Jsme se dopátraly v hovoru toho, že se jí tam opět nechtělo a proto jí prý (údajně ze stresu) bylo špatně, souhlasila jsem že končí ale mám podmínku - do konce týdne má vymyslet, na jaký pohybový kroužek chce chodit, protože hýbat se potřebuje a že na něj bude chodit důsledně až do konce školního roku a neuslyším žádné výmluvy. Já s ní chodit cvičit nemůžu, domů chodím v 18h a sama cvičím akorát doma než jdu spát - ona se mnou cvičit nechce
náš "holčičí" den občas máme, ale spíš málokdy, manžel moc nefunguje a tak neni šance někam "upíchnout" mladší.
víc teď už nestihnu, babička mě vystřídala doma a jsem na odpoledne v práci, ale ještě jednou díky za vaše komentáře, zkušenosti a úhly pohledu
šikanu ve třídě můžu zkusit vypátrat s třídním, on je fajn, děti ho berou. Ale na konzultacích min měsíc nic neříkal, když jsme si povídali (je ale krátce po prázdninách), o jejím lhaní ví, měla už jeden průšvih loni, jak sám řekl ve škole to na něj nezkouší, nebo na to nepřišel
Ja necetla vse, muzu jen napsat co k tomu vedlo me. Byla jsem hodne podobna jako tvoje dcera. A presne jak pises, v nicem jsem nevynikala, byla oplacana, nemeli jsme na rozhazovani...a ja taky hodne lhala. Zpetne jsem si uvedomila ze jsem tim mame ublizovala ale ja chtela byt perfektni, perfektni pro ni. Nezklamat zadne jeji ocekavani. Takze kdyz jsem neco provedla nebo naopak neudelala tak jsem se to snazila zakryt lzi ale jen proto abych ji nezklamala. Az s vekem jsem prisla na to ze tudy cesta nevede a hlavne, ze mama me miluje takovou jaka jsem, i s chybami. Ale trvalo to nez jsem trochu dospela. Nevim zda je to i jeji pripad, jen pisu co k tomu vedlo me protoze po precteni tveho prispevku, jako bys psala o me.
souhlasím s výše uvedeným, ještě bych přidala, že handicap z brýlí můžete řešit čočkami, pokud se s nimi dceři bude chtít každý den babrat (na jednorázovky asi mít nebudete) a dala bych to jako motivaci, "koupím ti čočky místo brýlí, aby se ti spolužáci neposmívali, když už mi nebudeš lhát..." a bude to fajn i při sportu, že jí brýle nebudou překážet nebo se bát, že je rozbije...
hlavně jí nenadávat a netrestat tvrdou výchovou, to se pak dítě ještě více zatne a aby se nedošlo na další průšvihy, tak si zase vymýšlí kolotoč výmluv atd.
Ahoj, v 6. třídě už je dost velká aby pochopila, že se tohle nedělá. Zkusila bych si s ní sednout a promluvit o tom a upozornit, že se lhát nemá a nesmí a že pokud jí přitom ještě někdy nachytáš, tak bude potrestaná a to bych dodržela. Ne žádné zarachy atd. ale prostě naférovku na zadek 😠. Zároveň bych jí také zakázala sladkosti a naordinovala dietu - být tlustá v tomto věku? Jak bude vypadat ve 20,30,... Mazlení a rozcupování bych vynechala, když je taková. Z vlastní zkušenosti vím, že na tohle pomáhá spíše tvrdší režim. Kamarádka má přibližně stejně starou dceru, kterou velice často hlídám. Dříve se rozcapovala, lhala - no prostě byla příšerná. Teď už si to ke mě nedovolí... K ostatním pořád jo 😒
@cheynee a Ty máš nějaké odborné vzdělání? Nebo jen příležitostně hlídáš takové dítě? Dávat v šesté třídě na zadek je opravdu potupné, takhle se problémy neřeší. Pokud je ta holčička nešťastná a zakomplexovaná, tak to z ní opravdu nikdo nevymlátí. Psycholog se vyjádřil, že má nízké sebevědomí a bujnou fantazii, proto se tak chová. S Tvým přístupem by si to slečna taky klidně mohla hodit. Neříkám, že dnešní výchova není moc volná, z dětí rostou spratci, ale je třeba rozeznat, jestli je dítě spratek nebo nešťastné.
@simimis
Ahoj, to je jako kdyby jsi z poloviny psala o me, kdyz jsem byla v puberte. Taky jsem rodicum. Ted pisu z mobilu, tak nejde se vic rozepsat, ale klidne napis IP a ja ti muzu napsat jak jsem se jako dite citila, kdyz jsem nasim lhala a tak. Treba ti nastinim trochu pohlef tvoji dcety.