Nevěra, mám se vrátit k manželovi?
Ahoj holky...Loni v říjnu jsem přišla manželovi na nevěru..Vůbec nic jsem netušila až si jednou nechal otevřenej FB a zprávy,který si psal s ní...Odešel si zapálit,tak jsem tam vlezla,že jdu napsat kamarádce..Jak jsem četla ty slova,co jí píše myslela jsem si,že se mi to zdá...To nemůže být pravda...Psal jí jak jí miluje,jak se těší do práce až se uvidí a dál už jsem nemohla..Hned jsem mu to vpálila do tváře a on mi nic neodpovídal...Vůbec nic a šel si lehnout,že je po noční...Já byla v takovým šoku,že si pár dní ani potom nepamatuju..Dotyčnou jsem ihned kontaktovala a pořád mi tvrdila,že spolu nic neměli a že si jen rozumí..Pak mi začla psát nesmysly,že je lesba.má přítelkyni ,ale že si s M.rozumí a chtěla si to zkusit s chlapem..A taky dodala,že jí tikají biologické hodiny..Pořád mi opakovala jak jsem krásná žena,jak máme krásný dítě a že jsem určitě úžasná..At se nerozvádíme a takový bludy..Byla jsem na dně jako ještě nikdy...Vůbec jsem nevěděla,co mám dělat..M.se k tomu taky moc nevyjadřoval jen to,že spolu nic neměli...Já se už rozhodla,že se odstěhuju a později začnu řešit rozvod..Tak jsem to řekla manželovi a ten mi na to řekl,že jo,když už jsem se tak rozhodla..Dohodli jsme se v pohodě na všem..Za pár hodin odešel do práce a přišla mi smska,že nechce,aby to tak skončilo,že to posral a jí nechce..Chce být se mnou atd.Jenže já už byla rozhodnutá a navíc mi začlo záležet na jedné osůbce,která mě celou dobu držela a pomáhala mi..Takže jsem se odstěhovala a komunikace mezi mnou manželem první měsíc,hrůůůza..Nedalo se s ním na ničem domluvit..Malou si vzal snad až po 3týdnech...Pak se to najednou otočilo a parádně jsme spolu vycházeli..Chodil za náma domů,bral nás do cukrárny...Chtěl at se vrátíme,že chce jen mě...Mě to nejde ze dvou důvodů..Bojím se,že to bude stejný,že to třeba udělá znovu..Nemůžu mu už věřit,pořád bych ho kontrolovala...Druhej důvod je ten kamarád...Máme se rádi,trávíme spolu čas,ale jako pár nejsme..Navíc odjíždí do ciziny,ale bude za mnou jezdit každej 3měsíc..S ním je mi fajn,úžasně cítím se štatsná,ale bojím se taky ,co bude...Ted k manželovi..Poslední dny nad tím musím pořád přemýšlet jestli se mám vrátit..Byla jsem už rozhodnutá,ale pořád přemýšlím jestli mu to neodpustit a začali by jsme znovu...Jenže ta nevěra není jedinej problém.Je 6 dní v týdnu v práci,jen noční směny a pořád se řeší jen jeho práce...V pondělí jsme se viděli,byla jsem v našem bytě a normálně se tam rozbrečela..Bylo mi líto i jeho...Já nevím,co mám dělat.. ☹ Myslela jsem,že už to mám vyřešený,ale mám manžela pořád ráda a občas mi chybí..Jenže mám ráda i toho kamaráda a moc....Maličká to nese nejhůř,často brečí,že chce za tatínkem..Vydají se jen 1týdně někdy 1 za 14dní..Já si prostě vůbec nevím rady..Už nevím,jak dál...
Ahoj, jsi podle mě silná osobnost, máš svoji hrdost a nebojíš se jí použít, tomu hrozně fandim..! Je tolik žen co odejít od chlapa nedokážou za žádnou cenu a jen se užírají v depresích a žárlivosti. Odešla jsi, a udělala rozhodně to, co bych udělala i já. A taky jsi ho, jak se zdá náležitě potrestala. Což je jen dobře! Uvědomil si chybu, její následek, i to, že nejsi žádná husička co na něj bude čekat doma když mu to náhodou někde ujede... Došlo mu to (snad) a byl by opravdu blbec, kdyby si tohle lajznul znova, a znova o vás přišel.... Teď zbývá jen odpustit.. . Když neodpustíš, tak to prostě nepůjde a dítě nebude ani v prostředí úplné rodiny šťastné.. To už je ale opravdu jen na tobě, jestli to dokážeš a trochu z té hrdosti ubereš. Věřím že to dáš, jestli ovšem sama chceš a srdce příliš netíhne jinam, kde alespoň podle mě, je každej 3.měsíc zoufale málo.. držim palce a doufám v dobré konce 😉
@domiz myslím že když to znova nezkusíte tak toho můžeš pak litovat. Záleží jak to cítíš, na toho tvého kamaráda nehleď vůbec, je to jen kamarád a navíc se stejně neuvidíte, od manžela víš co čekat. Víš kam se vracíš, víš do čeho jdeš a máš novou možnost se rozmyslet jestli to takhle opravdu ty chceš, jestli takhle chceš dál žít. Bude to těžké znovu uvěřit.
Ahojky máš to težký ale ja bych se už nevrátila.Můj ex mně taky podvádel ja sem mu 3x odpustila ale stejne to udelal znovu.Proto bych na tvém míste šla za hlasem srdíčka máš tam človeka,ktorý te podržal a podporoval.Co se týka malého vím,že to viznie hrozne ale chceš bejt s človekem,ktorého nemiluješ jenom kvoli díteti? Dej si túto otázku a odpovedz si na nu.Přeji hodne štestí at se rozhodneš jak koli.
@lenicka07 Je fakt,kdyby mě nedržel ten kamarád,tak bych se asi vrátila k němu asi dřív..Nevím ☹ Ráda ho mám,ale nemiluju ho..Asi bychom fungovali jako rodina..Po čase bych mu i odpustila,ale asi bych pořád podezřívala...Navíc s ní dělá ,ale nemyslím si,že by jí ještě vyhledával..To ne,všechno si uvědomil...Já jsem právě vždycky myslela na rodinu a dělala vše proto,aby jsme fungovali..Odešla jsem už jednou,ale to bylo na dva dny..S ním to není úplně jednoduchý,ale pořád jsem nám dávala šanci...S tím kamarádem-je tam něco víc než kamarádství..Ale mám z toho strach..To je fakt,že odjíždí,ale aspon uvidím,jak se zachová..Moc děkuji 🙂
@jamamutka Ahoj,děkuji jsi hodná..Já si to nemyslím,ale važím si tvých slov 😉 Tam nebylo,co řešit..Tolik mi ublížil,že se to ani jinak nedalo..Ano znám takové osobně a vážně to nepochopím ☹ Já si myslím,že mu to došlo.Určitě...Nevím pořád si říkám,že když to udělal jednou může to udělat znovu...Když mu zas odpustím 😒 Právě,malá to vnímá celou dobu..Jsou jí 3roky a snáší to špatně...Je mi jí hrozně líto,pořád si vyčítám,že jsem jí připravila o tatínka ☹ To já právě nevím ☹ Jsem hrozně zmatená.Manžela mám pořád ráda,ale kamaráda taky...S ním je mi fakt úžasně,ale bojím se toho..Je to víc než kamarádství ,ale právě.Ten jeho odjezd,slíbil mi,že to budou max.2roky.Zůstaneme v kontaktu a vždycky přijede na 3týdny..Nevím mám z toho strach.Hodně mě to k němu táhne,ale já nedokážu věřit momentálně nikomu...Tak jsem mezi dvěma chlapama.. Záleží mi na nich,ale nevím,co dělat..Bojím se ,že mi zase manžel ublíží..Podruhé bych to už nezvládla..Moc děkuji..
@kristyn.g To si říkám taky,říkala mi to i moje psycholožka..Ale já se bojím,co když to udělá znovu ☹ Po druhý už to nezvládnu..To vím jistě...Asi to chce ještě čas...On to právě není jen kamarád..Něco mezi námi proběhlo,ale já nevím..V kontaktu budeme,jezdit za náma bude taky vždycky na 3týdny...Ale mám z toho strach..Manželovi nemůžu pořád ještě věřit,byla to pro mě velká rána..Vždycky tvrdil,že by to v životě neudělal,protože to sám jako dítě několikrát prožil..A hrozně to odsuzoval..Já se s tím snažím nějak poprat,ale nemůžu mu i odpustit,že to udělal dceři..Že nemyslel aspon na malou ☹ Protože ta to snáší hodně špatně,brečí hrozně po tatínkovi a on to ví...Moc děkuji...
@bambulal1 Ahoj,já byla právě už pevně rozhodnutá,že se nevrátím...Ale jak jsem ho ted viděla ☹ Můj nevl.tatka mi řekl,že mě ho nemůže být líto..Že mu nebylo taky líto udělat to mě i dceři..Právě,bojím se,že by to udělal znovu..To už bych asi fakt nezvládla..Už tak se v tom pořád plácám a je to hrozně těžký..Kamarád mě držel,pomáhal mi,trávil s námi čas..Ale já se ted bojím,že jak odjede,tak to nezvládnu..Vím,že jsem padlá na hlavu zas se k někomu,tak připoutat,ale sama bych to nezvládla..To už bych byla asi na psychiatrii..Ale bojím se i něčeho novýho..Nedokážu věřit..Pořád si myslím,že mi každej chlap lže ☹ Vyčítám si,že jsem malou připravila o tatínka..Manžela nemiluju,mám ho moc ráda..Být spolu jen kvůli malé nemá samozřejmě smysl..To jsem mu i říkala..Asi to chce ještě čas..Jsem hrozně zmatená..Mockrát děkuji 😉
Je vždycky velká škoda, když se "rozpadne" nějaká rodina, ale dle mých (i když ne osobních) zkušeností, pokud člověk podvede jednou, udělá to i podruhé. Navíc si myslím, že nestačí mít člověka jen rád aby jsi s ním byla šťastná. Malá potřebuje buď stabilní a šťastnou rodinu v jednom nebo u každého zvlášť. Když nebudeš opravdu šťastná ty, jak má pak být šťastný manžel a malá? Tím neříkám, aby jsi to skončila a dala ruce pryč. Asi to chce ještě čas a dát si s tím vztahem trochu práce, ono přece nic není zadarmo.
@domiz ja si hlavne myslim, ze se nemuzes svobodne a uprimne rozhodnout v situaci, kdy jsi ve vlivu "kamarada". Dle meho nazoru muzes takove rozhodnuti ucinit jen pokud budes sama. A sama bys mela zustat, minimalne nejakou dobu. Pokud tatinek chce fungovat jako tatinek a pokud te chce zpet, tak si bude muset uvedomit, ze to pujde pomalu. A rozhodnout by ses mela na zaklade toho, zda vidis ve vztahu budoucnost. A to nemuzes, pokud si predstavujes, ze by to jinde mohlo byt lepsi...coz nikdy nevis.
Zcela uprimne, dokud ti neda kamarad prostor k tomu se svobodne rozhodnout, tak budes porat rozvracena a porad budes rozjimat nad tim, ze to mohlo byt jine...s nim, nebo pripadne s otcem dcerky.
Nech kamarada odjet a dejte si prostor bez kontaktovani, pokud je tam pouto, tak tam bude i za cas. Jestli te ma uprimne rad, tak ti da moznost zjistit co TY chces a potrebujes.
S otcem dcery bych se nesestehovala, ale snazila se travit spolu cas jako rodina a zjistit, do jake miry by tam jeste mohl a byt budoucnost. Dala bych tomu pul roku...pak se rozhodla.
@domiz ahoj...věřím, že to není jednoduché,ale pokud máš manžela ráda a aspoň trochu ti na něm záleží, dala bych tomu ještě šanci už kvůli malé,kamarád stejně odjede na ty 3 měsíce a za tu dobu se toho může stát hodně, uvidíš jak se to mezi tebou a manželem bude vyvíjet,odejít můžeš kdykoliv, já bych si asi vyčítala to,že jsem nedala našemu vztahu šanci (už kvůli malé když ne kvůli sobě).Vím, že je to hodně těžké rozhodnutí a konečné rozhodnutí je na tobě,přeji správnou volbu.
Vím jaké to je být mezi dvěma muži (mám také takového kamaráda,máme se rádi ,dobře si rozumíme,máme společné zájmy,ale oba jsme v manželském vztahu a můj muž je pro mě jediný na světě i když občas mám pocit, že mě to táhne jinam,ale je mi jasné, že tím bych ničemu nepomohla,mám muže kterého miluji a na kterém mě záleží,s kamarádem si jen píšeme,občas zavolá)takže pro mě je rodina na prvním místě,za mě bych tu šanci dala 😉
@domiz Přikláním se k tomu, co tu napsala nonni.
Pokud se opravdu chceš pokusit zachránit manželství, tak proto, že ti na něm záleží a ne výhradně kvůli dítěti.Myslím si, že v tomto případě bude nutné, abys alespoň na čas utla veškeré kontakty s kamarádem, protože jinak to vzhledem k tomu, že už začínáš být citově zaangažovaná jinde, nemá cenu.
Překonat nevěru je dlouhodobý a složitý proces, nic co by se vyřešilo jednou rozpravou nebo lusknutím prstů.Zkuste spolu trávit čas nejen jako rodina, ale pomalu a polehoučku i jako partneři, kteří k sobě opět hledají cestu a budují společně základní pilíře každého vztahu-důvěru.Nikdo vám nezaručí, že se to podaří, ale pokud se jednalo o ojedinělý exces a jinak byl váš vztah pohodový a partner je dobrým otcem, určitě bych tuto možnost alespoň zvážila.
Zkusila bych to ještě s manželem - ale zatím každý bydlet sám, "randit", volat si, pak podle nálady přespat... uvidíš, kam se to posune a jestli to není ze strany manžela jen nějaká vypočítavost - třeba že mu bokovka nevyšla a chce mít "něco jistého"
Nakonec ti může přijít do cesty ještě někdo další a budeš vědět, že je to "ono".
@hudala Ano to je..Ale jinak to bohužel nešlo..To bych byla opravdu za pitomce ☹ Vždycky jsem mu odpustila vše,nějak to překousla a že toho nebylo bohužel málo 😒 Toho se obávám,protože vždycky věděl,že mu vše odpustím..Ted to může být třeba jinak,když se stalo tohle..Ale jsem názoru,že lidi se bohužel nemění 😒 Tohle mi říká moje celé okolí...Ano,určitě..Oba chceme jen pro ní to nejlepší..Ted je právě otázka ,co je nejlepší...To je pravda,souhlasím...Já právě nevím jestli bych dokázala být zase s ním štastná,musel by toho změnit hodně..Určitě to chce čas i já ho potřebuji...To jsem mu říkala už před Vánoci,hezky jsme spolu vycházeli,snažil se..Souhlasil i s tím,že by jsme šli do manž.poradny a pracovali na tom..Jenže nastala ta situace,kdy jsem asi neměla důvod a byl v tom nevinně,podezřívat že se s ní pořád stýká..Nic mi na to neřekl,jen že si vymýšlím pohádky..Tak jsem mu řekla,že už se nikdy nevrátím,že se dostávám akorát zpět na dně..Takže jsem zas na začátku a to jsem si myslela,jak se to začíná lepšit..Moc děkuji,musím si to v sobě srovnat..
@nonnni Asi ano..Ted tam hraje docela VELKOU roli i kamarád...Ted sama budu,protože on odjíždí..Je to tak,asi jsem to chtěla uspěchat..Manžel na mě teda netlačil,jen já měla pořád pocit,že to brzdím..Nevím jsem pitomá..Už si připadnu,jak troska,co furt jen přemýšlí..Ted je pro mě snad ještě horší situace ještě než na začátku,kdy jsem mu na to přišla.Právě,že představuju ☹ Já fakt nevím,jak z toho ven..Manžela mám ráda moc,vždycky ho budu mít ráda..Máme spolu dceru,hodně jsme toho prožili,byli jsme štatsní...Ale ono se to pos..mnohem dřív..Začal blbnout už tak před rokem,kdyby v tom byla jen ta nevěra..On je hrozně zvláštní člověk,jednou se může přetrhnout a je úžasnej a pak zas nemá zájem skoro o nic a uzavře se do sebe,nedá se na něj spolehnout a není s ním řeč...Chybí mi pořád i přesto,jak mi ublížil..Ze začátku jsem k němu citíla hroznou nenávist,odpor..To už je pryč..Ted ho spíš lituju a mám o něj strach...Kamarád mi dal zase pocit,že mě má někdo rád,někomu na mě záleží i na mým ditěti...Když je mi na nic,tak vím,že jak jsem s ním bude zase dobře,takovej pocit bezpečí...To jsem třeba ani s manželem tenhle pocit na začátku neměla..Po dnešku,kdy za mnou byl začínám mít jasno,kam mě to táhne...Každopádně do ničeho nejdu,bojím se a není vhodnej čas i když se mezi námi už něco odehrálo...Odjede tak i tak a zkusím to takhle vyřešit..Všechno si urovnat a dát se dohromady...Stěhovat se zpátky k manželovi nebudu,protože bych to dělala hlavně kvůli lítosti i když je mi hrozně líto malé i jeho..Z toho je mi do breku,jak je spolu vidím..Připadnu si jako nějaká mrcha ☹ Že nakonec to budu já,která to rodinu rozbila a nechtěla to dát dohromady..Hrozně si to vyčítám...Ted si stejně řeším bydlení,kde budu jen já a maličká..Tahle to ted chci...U soudu mám podanej návrh na úpravu péče o malou,ale vím,že ten rozvod bude horší...Moje psycholožka mi radila,že se máme občas sejít jen my dva..Aspon hodinu týdně,což není možný..Volno má jeden den v týdnu a je po noční..To si bere většinou malou..Sami dva jsme spolu nebyli ani nepamatuju,spočítala bych to na jedné ruce za 3r.,co se narodila malá..Mockrát děkuju za radu,snad se tím bduu řídit..Budu se snažit...
@domiz ty problemy, o kterych pises....nepremyslela jsi nad parovu terapii? lepit neco nedoreseneho nema budoucnost. Ty se bud potrebujes dostat do stadia, kdy jsi schopna a OCHOTNA urcite veci tolerovat, nebo nejsi a pak se to musi pojmenovat a resit...a sama to nevyresis, to budete muset ve dvou.
@laurital Záchránit bych ho chtěla,ale bojím se,že nebudu už štastná..To jsem nebyla ani před jeho nevěrou...Vždycky pro mě byla nejdůležitější dcera(taky bude nadosmrti) a manžel...Na sebe jsem nikdy nemyslela..Souhlasím jinak to asi nepůjde právě vzhledem k tomu,že k němu začínám něco cítit..Ano tohle mi radila už psycholožka,že spolu máme trávit čas jen my dva aspon hodinu týdně a já mám sledovat,jak se v jeho přítomnosti cítím..Jasně,že to není chvilková záležitost,já jsem mu tak nějak už odpustila,první týdny jsem ho hrozně nenáviděla a byl mi odpornej..Pak se to začalo lepšit,hezky jsme si zas rozuměli,snažil se..Ale pak se mi to zas vrátilo,co když se s ní pořád schází..Vzpoměla jsem si,jak ještě na moje narozeniny byl u ní,to už jsem o tom věděla...Ted je mi ho líto a vlastně celý je mi to líto,že to tak dopadlo...Myslela jsem si,že budu mít úplnou rodinu,přála jsem si to,protože sama jsem z rozvedené rodiny a nikdy jsem nechtěla at to prožívají moje děti...Nevím jestli máme ještě budoucnost,já si jí začla představovat už s někým jiným..Jasně je to na moc brzy,ale pak si zas řeknu,že nám nedám šanci a budu toho litovat..Já opravdu nevím...Kdyby se jednalo jen o tu nevěru.Já mu tolerovala spoustu věcí,nechci to sem tahat...Ale spolehnout se na něj taky úplně nemůžu,někdy je mu jedno úplně všechno..Jindy se zas mohl přetrhnout,ale nemám v něm oproru..Loni jsme měli hodně těžkou situaci a nechal všechny problémy na mě a na mé rodině..Až když jsem se sbalila,tak okamžitě udělal vše a vyřešil to...Tak je to bohužel pokaždý..Asi jsem pořád ta naivní kravka a říkám si,že ted ho tohle třeba změnilo...Je bez nás,nikdy jsme od sebe nebyli déle jak 4dny...Vidím to na něm a jak jsem byla ted u něj a viděla,že má fotky malé všude,tak jsem se rozbrečela...Nechci,aby byli od sebe..Trhá mi to srdce...Mockrát děkuji...
Nečetla jsem předchozí příspěvky, ale jestli malá brečí za tatínkem a on ji má rád, tak bych to s ním asi zkusila. Kvůli ní... Děti to nechápou, že si už rodiče nerozumí a bude jim líp bez sebe, pro ně to bohužel není argument...Co zkusit nějakou manželskou poradnu, nebo tak něco...
Když to vypadá takhle, jak popisuješ, kvůli dítěti bych to zkusila a podruhé už netolerovala a taky mu to tak jasně řekla. Prostě když jste si spolu pořídili děti, tak je třeba jednat kompromisně (samozřejmě ne za každou cenu, to nechci říct). Ale je to fakt.
Asi bych si dala ještě čas na rozmyšlenou, teď jsi v nějaké těžké životní fázi, nemusíš se rozhodnout z minuty na minutu, manželovi a kamarádovi bych řekla, že v tuto chvíli nevím co chci a že se musím rozhodnout a ať mi dají čas.
Postupem času jedna varianta převáží a ty budeš lépe vědět, co je ti bližší.
@ayenkas Blbost, dítě cítí moc dobře, když je doma dusná atmosféra a rodiče spolu nevycházejí. Naši se rozváděli, když mi byly 4 roky a jako dítě neznám horší pocit, než když jsem viděla, že se máti trápí a potajnu brečí a s tátou je nešťastná. Dospěláci se můžou snažit, jak chtějí, aby na nich nebylo nic poznat, ale dítě stejně všechno vnímá, není slepé ani hluché a vidí moc dobře, jak se k sobě rodiče chovají nebo jak se cítí.
@ayenkas Ono je to těžší...Není to bohužel jen ta nevěra..Měl už moc šancí a já si připadnu pak,jak totální kráva,která mu všechno odpustí ☹ Nemůžu se na něj spolehnout,když je problém všechno zůstavá na mě...Bojím se,že to bude zase pár týdnu klapat a pak mu zas rupne v bedně a bude to stejný..Ano,manželskou poradnu jsme řešili.Souhlasil s tím,takže tohle je jeho jediná šance,jak to nějak napravit..Pokud nebude mít snahu,tak to opravdu nemá už cenu ani kvůli malé...
@vendyca Ano,přesně..Já mu řekla,že by proto musel hodně udělat a hlavně na tom pracovat,protože mu bylo poslední rok všechno ukradený..Mohla jsem se snažit ,jak jsem chtěla..Jak píši výše bohužel není problém jen s tou nevěrou,ale nechci to sem tahat...Já potřebuji čas a sama uvidím,jak to půjde dál..Pokud od něj neuvidím žádnou snahu o to,aby to chtěl mezi náma zachránit(což ted nevidím),tak je opravdu konec...Tohle si fakt nezasloužím...Děkuji 🙂
@lotosek To musím uznat..Malá má přes 3r. a všechno to vnímala..Jak jsem pořád brečela a chudinka za mnou chodila at nepláču a hladila mě,když jsme bydlely ještě doma...Ted je to horší,že jí ten táta chybí a nemá možnost ho vidět častěji..Ale ted se situace nějak uklidnila,tak si možná žačla zvykat...Jsme od sebe od října..Navíc na ní vidím,jak jsem ve stresu,že se to na ní přenáší a má záchvaty vzteku a poslední dobou si s ní nevím rady 😢 Dohodli jsme se na tom,že mezi sebou budeme vycházet v klidu,nehádáme se nic...Snažit se kvůli malé i když spolu nejsme...
@prapodivna Ano nic jinýho asi dělat nemůžu...Potřebuji čas a uvidím,jak to bude..Jestli se manžel bude snažit a půjde do manž.poradny pokud neuvidím snahu,nemá to cenu..Tohle je moje podmínka a on souhlasil..Momentálně je to mezi náma,tak že mu předám malou a řekne mi,kdy jí dovede to je vše...Moc tu snahu o nás dva nevidím...Ale chci s ním mluvit,tak uvidím..Kamarád odjíždí a přijede až za 3měs.,takže budu mít čas na to si to všechno ujasnit...Děkuji 🙂
Máš to hodně těžké, ale asi bych mu na tvém místě dala ještě šanci. Máte dítě a pokud máš pocit, že byste jako rodina mohli fungovat a pokud ho stále ještě máš ráda a dokázala bys mu odpustit, tak to udělej. Kamaráda v tuto chvíli neřeš, mysli jen na svoji rodinu a zodpověz si tuhle základní otázku, jestli spolu dokážete fungovat. Kamarád stejně jede do ciziny, co na tom že jednou za tři měsíce uvidíte? To by ti stačilo? Obětovat takovému "vztahu" rodinu? Já si myslím že by to bylo škoda. Jak by ses rozhodla, kdyby se ten kamarád neobjevil?