Neschopný/líný/nepořádný manžel
Potřebuji se asi vypovídat a zároveň požádat o radu...
můj manžel mi přijde naprosto neschopný a nechutný. Vůbec nepomáhá v domácnosti, všechno musím dělat já. Vařím, peru, uklízím... jsem těsně před porodem a už to opravdu nezvládám. Manžel mi neustále jen říká, že prostě nic dělat nemám, že mám odpočívat, ale sám nic neudělá. Vůbec po sobě neuklízí nádobí, nesmetá po sobě drobky. Nezamete, když přijde špinavý z práce a padá z něj špína. Sedne si na sedačku a začne si loupat kusy ponožek z nohou. Kape mu třeba šťáva z citronu na podlahu, ale nikdy to nesetře, vůbec mu asi nevadí, že se pak lepíme k podlaze. Když už uklidí nádobí z myčky (které tam ale sám nikdy nedá), nezkontroluje, zda se opravdu umylo a dává do skříně špinavé hrnečky. V kumbálu, kde se převléká do práce a máme tam boty má neskutečný nepořádek. Všude se mu válí pohozené špinavé oblečení, použité ponožky, má tam už dva měsíce obrovskou tašku se dřevem, které chce roztřídit. Musí tu tašku překračovat, ale dřevo prostě neroztřídí. Psovi neumí utřít nohy, když je má z venku špinavé a pak jsou všude tmavé psí šlápoty - vytřít to ale musím já. Musím mu vše říkat jako malému dítěti a připadám si potom i sama úplně nemožná. Když už má někde hromadu špinavého oblečení, musím sama jít a říct mu, jestli to chce vyprat. Sám to ani k pračce nepřinese. Když chci třeba přidělat poličku, musím za ním jít už s nářadím a vrazit mu to do ruky, jinak to neudělá. Několikrát jsem si např. sama pověsila obraz apod. a pak jsem to od něj schytala, že se chovám jako chlap, že nemám dělat chlapské práce. Někdy mi přijde, že si ze mě prostě dělá srandu, protože než za ním pořád běhat a doprošovat se, radši si některé věci udělám sama.
Několikrát jsme se o tom spolu bavili, ale je to jako do dubu. Snažila jsem se mu vysvětlit, že opravdu vše udělám a nevadí mi to (vyperu, pověsím prádlo, vysaju, vytřu, umyju nádobí, uvařím, upeču...), ale jediné co po něm chci, aby PO SOBĚ uklízel, když někde udělá bordel. Naprosto bez odezvy. Naučil se jedinou věc, když si uřízne chleba, tak smete drobky z linky. To je jediné. :(
Nechci být nějaká fůrie, co ho neustále buzeruje, většinou už se ani nezmůžu na slovo a počkám až odejde do práce a prostě uklidím, ale o to víc ve mě narůstá pocit odporu k němu, že je naprosto neschopný.
Také vše odkládá. Má někam zavolat a objednat se třeba na výměnu pneu a odkládá to tak dlouho, až to řešíme ve stresu poslední den před dovolenou.. před čtyřmi lety změnil trvalý pobyt a do teď si nebyl zařídit nový techničák na auto. Naprosto mě to rozčiluje. :(
Děsím se toho, jak budu zvládat do toho všeho ještě péči o dítě. Ne že by nepomohl s dítětem, asi se bude snažit, ale pochybuji, že pomůže ještě s něčím, když toho nebyl schopen dosud. Jsem jeho chodící diář, uklízečka.
Má to doma taky někdo? Snažím se na to dívat s odstupem, jestli na něj nekladu moc velké nároky.. je pravda, že chodí do práce a někdy má práci i celkem fyzicky náročnou, ale nemám pocit, že bych po něm chtěla nějak mnoho. Přijde z práce, má navařeno. Nají se, sedne si k pc a nic až do druhého dne, kdy jde zase do práce, nedělá.
a dřív takovej nebyl? to jste si všimla až teď?
Ahoj,
to je teda síla. Mám za sebou dlouholetý vztah s bordelářem a už si neumím představit, že bych s někým takovým žila teď. Oblečení rozkládal po nábytku, opěradlech, všude. Co místnost, to načatá sklenička. I na záchodě a na vaně. Co spadlo na zem, to tam zůstalo. Bordel v dokumentech, vše dával na hromadu a pak nemohl nic najít. Když jsem ho dokopala k tomu, aby si v tom udělal pořádek, rozdělil tu větší hromadu na další tři menší.
Ale na sebe, co se týče hygieny byl hrozná pečlivka. Několikrát denně se převlékal, čistil si pleť, kupoval luxusní potraviny a značkové věci. Já jsem přiběhla z práce a prala denně pračku i dvě. Umyla nádobí, uvařila, umyla se a šla spát. Už jsem ani nečekala až přijde z práce. Ráno jsem vstala a mohla začít znovu, protože on vstával až odpoledne a vracel se v noci. Nakonec jsem ho naučila mýt nádobí. A to byl strop. Občas nakoupil, ale nikdy ne to, co bylo potřeba. Jen to, co mu přišlo pod ruku a měl a to chuť. A když se slavnostně rozhodl, že uvaří, mohli jsme malovat a rekonstruovat kuchyň.
Nyní mám již několik let partnera, který má rád čisto a pořádek. Možná až trošku moc, ale já jsem za to ráda. Ve svých věcech má pořádek, myje nádobí, luxuje, čistí naší Barče (králíček) klec, umyje i koupelnu (bez WC). Umí sám vyprat, pověsit prádlo a v naprosté většině nakupuje. Je to podle mě tím, že dřív bydlel s bráchou a všechno tam dělal sám. Brácha jen vařil.
Jakmile je chlap od rodičů zvyklej, že nemusí nic dělat, těžko se to mění. Můžeme jim to říkat každý den, ale jsou to prostě lemry. Já jsem i zkusila prostě se na to vykašlat, nebudu přeci sbírat jeho prádlo a skleničky všude. Drásalo mi to nervy, ale vydržela jsem. Asi trošku pochopil, protože soustředil všechny špinavé nádobí do kuchyně a své prádlo dával NA koš se špinavým prádlem. Dát ho dovnitř by bylo asi už moc. :D
Takže bych Ti asi poradila, aby ses na to zkusila jednou vyfláknout a uvidíš. Buď je to takovej flegmouš, že mu ten nepořádek vadit nebude. A nebo mu dojde, co vše máš na hrbu ty, když on na všecko dlabe. Zkus to. Vydrž to a uvidíš. 🙂
Tak na toto bych neměla nervy. Manžel mi taky v domácnosti nepomáhá ( nevysává, nepere, myčku neumí zapnout atd. ), ale protože je OSVČ, tak často jezdí domů až kolem osmé. Když po něm ale něco chci, tak si to vždy zařídí a sám po sobě si věci uklízí. A když někdy nezvládnu navařit, tak mi to nikdy nevyčítá a buď si udělá sám nějakou rychlovku nebo si namaže chleba. To, co popisuješ ty, mám s dětmi. Jednou za čas se ze mě stane tajfun a to potom lítají a uklízí 🙂, ale jsou to děcka ne manžel.
to by mě taky brzo štvalo...to budeš mít dvě děti, ne jedno a tak se nedá ve vztahu fungovat...Nezkoušeli jste poradnu nebo nějak to řešit přes někoho? Oni chlapi zpravidla svou ženu "neslyší", někdy je potřeba někoho zvenčí, kdo by to trochu rozebral... Vidíš nějaké klady na vašm soužití? Je něco, pro co si ho vážíš? Asi si to taky nese z domu špatnou výchovou -pomáhal rodičům, vedli ho k samostatnosti? Budete si muset nastavit pravidla a rozdělit kompetence (asi mu taky musí vadit, že ho do všeho musíš honit, ale nejsi jeho máma) a taky bych mu dala najevo, že tě může takovým chováním ztratit. Já si svého muže taky trochu "vycvičila" , ale chce to mluvit a hlavně konkrétně (na moje vzdychání nereagoval-musela jsem se naučit říct konkrétní věci v konkrétním termínu). Ale naštěstí kontrolovat ho nemusím, je na něj spoleh.
Děkuji holky za reakce..
on je to jinak zlatý člověk. Je hodný, spravedlivý, má mě rád a já jeho taky... ale tohle mě prostě strašně ničí. Jeho maminka je hodně na úklid a vždycky byla taková ta hospodyně, co všechno udělala. Ale od rodičů se odstěhoval už asi před deseti lety, spolu jsme něco přes šest let. Teď bydlíme celkem chvíli v novém bytě. Snažím se to tady udržovat, také proto že vím, že co neuklidím teď, potom se bude uklízet mnohem hůř (třeba ty zaschlé skvrny od citronu, apod.). Na taktiku neuklízení asi nemám odvahu (a čas.. nevím kde a hodiny, kdy budu rodit a nechci to tady nechat jako ve chlívku). 🙂
On je manžel podle mě celkem inteligentní a vlastně v pohodě muž, ale nevím, jak na něj. Domluva nefunguje. On si podle mě pak ani nepamatuje, co vlastně by měl uklízet. Je to s ním někdy vážně těžké. Už tři měsíce čekám, až mi udělá polici ve skříňce.. :/
Taky bych vyzkoušela metodu zatnout zuby a nechat nepořádek až do chvíle, než mu to (snad) taky začne vadit, anebo aspoň dojde, že by něco mohl dělat i on. Já si nemůžu stěžovat, manžel pomáhá, většinou ne sám od sebe, ale na žádost ano. Byla jsem vždycky hrozný pedant, což jsem musela trošku změnit, domácnost holt není muzeum...jak ale píše @annasmyckova , je potřeba říct věci přímo, chlapi prostě náznakům nerozumí...radím vydržet a snad mu to docvakne, že ani sám v takovém svinčíku žít nechce 😉
Já nechápu, to jste se sestěhovali až po svatbě??? Tohle jsou přeci věci, které se nedají přehlédnout a nevěřím tomu, že je někdo začne dělat jen tak z plezíru.
Ne, takhle to doma opravdu nemáme. Manžel není ani bordelář, ani prase, aby nevěděl jak se má chovat. A ač chodí domů taky kolikrát až v půl osmé a vydělává královsky, nemá problém vyložit "vypranou" myčku, nebo vyluxovat, když vidí prach na zemi (plazí se nám tady batole, takže prakticky denně). A také jsem od něj nikdy neslyšela pindy hodné korunovaného debila, jakože ON VYDĚLÁVÁ, takže domácnost je moje starost 😀
Tohle bych prostě netolerovala ani omylem. Nikdy a nikomu. Jedině, že by byl těžce postiženej.
@kozavoza jůů, někdy si připadám, že mám doma dvojče Vašeho manžela 😀 ALE, musím uznat, že já vůbec nevařím, občas upeču. Kdežto manžel vaří úžasně a baví ho to, přes týden pro nás všechny navaří na dva dny a občas, když už mu vrazím do ruky kýbl s mopem, tak vytře celé patro. Jinak pračka, prachovka a špinavé nádobí vedle myčky mu nic neříká. Mě nechal skládat dřevo ve sklepě na počátku 5. měsíce, to jsem ho sjela, jestli se náhodou nepomátl, když mám být v klidu a nic nezvedat! No neuklidil to, radši to nechal na hromadě a postupně dřevo bral na topení z té hromady, ale přece on to nebude ukládat do homolí! Ale opravdu se mi osvědčilo nechat ho vymáchat v tom bordelu, vydržela jsem vedle té hromady nádobí chodit cca 5, 6 dní, neskutečně mi to drásalo nervy, ale zařekla jsem se a vydržela. Až mu došly talíře, tak pochopil! Fakt to chce lekci a nevyprat mu to prádlo, co má na koši. Až bude uvnitř.
@kozavoza já ti nevím, ale tohle musí být v něm. Když mu nevadí bordel, tak jasně, že neví, co má uklízet. On ho prostě nevidí, přijde mu zjevně v pořádku. S tou policí bych ho asi vzala přes prdel, aby si ji všiml 😂
Hele, po porodu to může být 100x horší (taky nemusí), ale když teď lítáš jak dívka na koštěti a uklízíš i po něm, co budeš dělat, až se miminko narodí, změní ti režim od základů (ano, to se s dětmi často stane) a ty budeš ráda, že se stihneš najíst, natož řešit úklid???
Nechci tě strašit, ono to často není tak horké dlouho, ale chvilku to trvat může, než se s miminem sladíte, ale vždyť je proboha normální, že inteligentní člověk si po sobě uklidí a když je potřeba, tak i pomůže...
Taky mě hned napadla otázka, jestli je takový až teď...
Každý máme něco - někdo je bordelář, někdo děv..., někdo visí na pc hrách a ostatní je mu šumák.
Záleží na tvých prioritách. Jestli je ti s ním jinak dobře, tak se to nauč přehlížet, protože ve svém věku se těžko zásadně změní.
Oni někteří lidi ten bordel prostě nevidí, někdo vidí bordel už ve smítku na podlaze.
Asi bych se na par dni sebrala a odjela..co pises, tak dva-tri dny by mohly stacit :D ty si odpocnes a jeho to treba cvrnkne do nosu. Jestli ne, dej mu asi konkretni seznam, co ma delat a rozves to po byte, at to ma porad na ocich ;)
Jojo, holky maji pravdu v tom konkretizovani pozadavku. Jasne a strucne. Ja jsem ho jednou capla za ruku, dotahla do komory a rikam "Romane, tohle je kos na pradlo. Kosi, tohle je Roman. Je na case abyste se skamaradili, protoze se evidentne jeste neznate." 😃 No.. a od ty doby to pradla daval NA kos.. takze uspech!
U nás pomáhá jen říct co konkrétně chci, aby udělal (sám od sebe si takových věcí bohužel nevšímá) a občas mu to připomenout 😀.
Můžeš zkusit postupné změny, nějak mu to "dát sežrat" pokud špinavé prádlo neháže do koše na prádlo, ale nechává je na zemi, tak bych mu jednou řekla, že budeš prát jen to, co je v koši na prádlo a co je na zemi sbírat nebudeš. On to bude asi ignorovat a dělat dál svoje, ale pak nebude mít v čem chodit a nakonec to posbírá a dá to tam 😀. (ale je to dost o nervy mít nějakou dobu po bytě poházené prádlo)
Ahoj, urcite se s tim da smirit, casem, ale budes to mit strasne tezke az se narodi miminko. Ten zacatek je mazec a ja jsem byla strasne vdecna manzelovi, ze mi pomahal a pomaha s domacimi pracemi. Taky delam vetsinu ja, ale vynasi kose, trideny odpad, uklizi kuchyni, mycku, zachod nasi kocce. Ja bych toho jinak mela nad hlavu. Takze bych u nej zkusila argumentovat tim miminkem. Ze se o nej nebudes moci poradne postarat pokud manzel trosku nepomuze.
Ahoj, mně připadá, že máte v tomto zkrátka hodně rozdílné nastavení.
Jak píšeš - on to po tobě vlastně nevyžaduje, nevadí mu to a zřejmě nechápe, proč Tě to rozčiluje. Zkusila bych si s manželem sednout, domluvit se na tom, co je opravdu nutné dělat a zkusila si rozdělit konkrétní činnosti - co kdo a kdy bude dělat (je dobré dát si termíny do kdy by to mělo být hotovo). Zároveň bych mu nechala svobodu v jeho věcech - pokud neřeší své špinavé prádlo, je to jeho problém, stejně jako neroztříděná taška se dřevem, techničák apod. - případné důsledky nechť si vyřeší sám.
Jinak s tím odkládáním a poličkou...to mi připadá jako celkem častý problém mnoha párů...viz. http://www.smatana.sk/archiv/citaty/damy-ked-ch...
P.S.: My s mimčem rezignovali oba a obvyklý stav našeho bytu je bordel jak v tanku.... ne nadarmo se říká "bordel v bytě, šťastné dítě"
Kdyz neco po muzi chci (v domacnosti),tak mu napisu seznam,co ma udelat ten den-napr. vyluxovat,uklidit nadobi z mycky,uvarit......pokud budu chtit navrtat neco do zdi-reknu mu to,vyjadri se,ze nema veci, reknu zitra to udelame-sezen si naradi,jo a jednou za cas udelam v byte hysterku-plati to na muze i na deti 🙂))) no a nekdy mu veci,ktere nechava vsude mozne, dam na pocitac,ci zidli u pocitace.....
@no_title já jsem neměla nervy na to, nechat prádlo na zemi, tak jsem to řešila tak, že jsem prádlo posbírala ( po dětech - manžel mi tohle nedělá), naházela do pytle, aby jako bylo uklizeno , ale prádlo jsem nevyprala. Za nějakou dobu začaly ječet, že nemají co na sebe a já se jen smála. Nějakou dobu si dokonce praly sami, ale dlouho to nevydrželo, tak to jednou za čas zopakuji. 😀
Uf, toto doma nemám a kdybych měla, tak to zabiju :D (záměrně píšu, to..protože TO prase:D) Někteří jedinci jsou bohužel vůči bordelu odolní, takže jim nevadí ani týden nemyté nádobí a hlína v posteli...Osobně bych zatla zuby a jeho bordel neuklízela. Uklízela bych jenom po sobě a čekala bych, kdy si všimne, že si nemá do čeho udělat čaj/kafe. Bohužel je to dost zoufalá varianta toho, co můžeš zkoušet, protože být v binci není dobré pro zdraví jak psychické, tak i fyzické.. Nevím no, asi bych si znovu zkusila promluvit, když opět nic, tak při příštím návalu bordelu bych mu řekla, že potřebuju jít někam, kde je čisto, že mi to nedělá dobře a odjela bych nevím...do lázní, k mamince, doplň si:D toto je prostě dlouhodobě neúnosné, zvlášť až bude plazící miminko..to jako se bude dít co? bude mít doma v obýváku pískoviště a na chodbě bahenní lázeň? takhle to nejde..a ty se s takovou brzo strháš a budeš totálně vyřízená..
A zadek mu neutíráš? 😅 Pokud je takový, že mu špína nevadí, tak ho nepředěláš.. Prostě má hranici co je pořádek a čistota jinde než ty. Na tvém místě bych zkusila experiment.. 7-10dní vůbec nic nedělat a opravdu to vydržet. Třeba jen vař (to opravdu každý chlap nezvládně). Zjistíš, kde je ta jeho hranice, kde už mu to bude vadit.. možná jak to nádobí bude už tak smrdět, tak to udělá (nebo taky ne). Mě to příjde jako chování tak tří letého kluka spíš než partnera. Nestarala se o něj takto jeho matka, že je na to zvyklý? To jak to popisuješ.. tak lítám já jako torpédo kolem dvou našich malých dětí, ne kolem dospělého. Dospělému bych služku nedělala.
Můj chlap by taky mohl víc pomáhat, často ho něco ani nenapadne, pokud to výslovně neřeknu, nebo to dělá děeeesně pomalu. Uplně nejvíc mi vadí kecy..že to udělá potom..😈 A to si to radějí udělám já hned a rychle. Kdybych vše odkládala, tak není nikdy nic. Ale prostě občas vezmě vysavač sám od sebe, nebo vyskládá myčku, umyje koupelnu, nádobí si po sobě vždy uklízí, děti občas okoupe (když mu řeknu), i pračku umí zapnout. Oblečení ze sušíčky poskládá, ale neví co kam pak patři. Koš vynese, když mu to nachystám ke dveřím. Teda nevaří ale zas se stará o pojistky, o auto, technické věci a to já ne.. Pokud neco sám od sebe udělá, snažím se ho pochválit, ocenit, aby měl příště motivaci 🙂
To je uplne jak muj svagr. Myslim, ze je to povahou a taky vychovou ( tchyne je moc hodna, ale nosi mu po opici jidlo az do postele, uklizi mu pokoj, prevleka periny, protoze on by to za cely rok neudelal...). A kdyby bydlel sam, tak asi umre v te spine, jeho pokoj je velky bordel a skladiste. Ale ja ho naucila, ze mokry rucnik nepatri do kose na pradlo, trvalo to tri roky, nez se to naucil. Takze ti vubec nezavidim, nevim, jestli ho predelas.
@kometkak Hranice jdou šoupat, moje šla níž od té doby co máme psa, manželova šla výš, když zjistil, že mně bordel vytáčí=) jsou věci, které neděláme rádi, ale prostě se to udělat musí...chlap není deb*l, aby neviděl špínu, nebo aby nevěděl, co se dělá s ponožkama, kam se dává prádlo a jak se umývá nádobí...A hlavně, když už je to v té fázi, že mu žena řekne, ať to uklidí a pomůže jí...to už je pak o zhovadilosti a neochotě daného chlapa, ne o tom, že má jinde hranici a neví o tom;) Jo a ještě je fajn věc, když už se chlap začne snažit a aspoň nějak uklízet, tak chválit , nebo minimálně to po něm neopravovat, dokud je ve viditelné blízkosti :D :D
Z meho pohledu "nechat vyzrat" nefunguje. Manzel je vetsi cunik nez ja a strop bordelu ma nastaveny podstatne jinde nez ja. Takze kdyz se snazim vydrzet,musim se na ten curbes divat o tyden dyl. Sice pak uklizet zacne,ale je to jak vanocni uklid,se vsim mnohem vic prace ☹
Ja nejsem pinktlich,ale co se malej narodil,mam mnohem mene trpelivosti a strasne me ubiji vecne uklizeni po chlapovi. Nicmene s muzem jsme to probrali a domluvili se,ze to proste budu rikat. Takze u nas neustale zni "prosim,odnes talirek,nehazej ty veci na zem,utri linku,blabla". Je mi to ostudne a neprijemne,ale kdybych to delala sama,tak budu za chvili jak najebanej holub na bani a stokrat nic umorilo osla.
Nežijete s mým mužem 🙂))) az na par veci ( auta a pod zařizuje výhradně manžel ) ale co se tyče bordelu tak to uz neřeším . Ja jsem chorobne čistotna manžel je přesně jak Vas . Hold jsem se s tim naučila žít . Je živnostník a opravdu dre jak mezek . Vim ze Ho zo neomlouvá . Ale bydlíme v domě a ma sve prace nad hlavu . Ale chapu vas . Občas je to na palici kdyz člověk musi uklízet jeste po nem . Manžel ani nesrovna deku v obýváku kdyz jde spát . Ale
Proste se tim uz netrapim . Rano to proste srovnám . Ale co se tyče prádla tak to jsem ho donutila ze pokud chce neco vyprat musi to byt na hromadě u pracky jinak ma smůlu . Parkrat zjistil ze nema vse vyprane a od te doby to dela 🙂 a zásadně neperu v neděli. To uz vi 🙂 ale treba myčka ? Do nedávná ani nevěděl jak se zapíná 🙂 uz si z nej spis občas utahuji . Jako kdyz vidi ze neni v kosi pytel a stejne tam neco hodi tak se ho zeptám jestli vi kde ty pytle mame . Ze si jen ověřují jestli to vi , nebo jestli ji to mam ukázat 🙂 určite byl vas manžel takovy o před tim . Tak Vam nezbyde bud se s tim naučit žít a nebo se zbláznite. Ale pokud u vas jinak všechno klape neni to podle me důvod to řešit nejak radikálně 🙂
Manžel byl z domu zvyklý na všelijaké věci, tchyně mu např. donesla pod nos i vodu a prášek na hlavu když měl kocovinu, místo aby mu vynadala že se opil 🙂 Musela jsem to začít měnit, pomalu, ale důsledně. Všechno se mi úplně nepodařilo ale to co mě nejvíc štvalo tak to jo. Třeba téma ponožky - byl zvyklý je srolovat z nohy a hodit do koše v té smradlavé kuličce, tchyně mu je asi vždycky rozbalila a vyprala, ale já ne 😀 Co se týče špinavých věcí mimo koš na prádlo - zatla jsem zuby a nevyprala, pomohlo to, protože jsem párkrát udělala hloupou že jsem netušila, že je to na vyprání 🙂 Postupně začal i vysávat, teď např. umyl okna, protože mám měsíc do TP. Je pravda, že teď co jsem doma na MD (předtím na PN), trochu polevil v pomáhání s běžnými pracemi, ale vím, že jakmile to bude třeba tak pomůže a momentálně mi to nevadí 🙂 Neskamarádil se teda s pračkou ale to mi taky nevadí...
Mamka mi před svatbou dala cennou radu, hlavně neukazovat že všechno s přehledem zvládnu sama, občas ze sebe lehce udělat hloupou a bezradnou nezaškodí 🙂 Ona to neuměla a taťka si sám ani neuprdne...
@alicie_k to s tím prádlem mi připomíná , že já jsem naučila manžela skládat si věci do poličky na "rozešpiněné prádlo" (třeba tepláky na doma, na ven se psem a tak..věci co opravdu neperu po jednom nošení:D ) a považovala jsem to za veliký úspěch:D do té doby totiž házel všechno na zem....takže jsem dělala co? hned jsem to rvala do pračky, takže měl pak půlku věcí věčně mokrých a neměl si co obléct..už to nedělá=)) sranda s něma občas:D
Ach holky, koukám, že v tom nejsem úplně sama, to mě trošku uklidňuje!! 🙂
Jak jsem si to pročetla, mám pocit, že by mohlo fungovat opravdu mu každý den napsat úkoly, co má udělat. Ale stejně by to asi nakonec dopadlo tak, že bych nad ním musela stát a čekat, dokud to opravdu neudělá. Ale asi lepší, než mu to jen říct a pak měsíc čekat, kdy to udělá...
Taky mě napadlo ho víc chválit. Kdykoli udělá něco dobře nebo aspoň sám od sebe, hned ho hrozně pochválit a dát najevo, že takhle je to super!
Trochu mi to ale přijde, jako by byli chlapi idioti a my na ně musíme různýma léčkama a manipulací.. že jim to nevadí?! Vždyť chlapi vlastně sami vědí, že chtějí hlavně chválit a zvyšovat sebevědomí, i když často jim musí dojít, že to nemyslíme tak úplně upřímně.
Mě napadá jediná otázka - tys nevěděla, jaký je, než sis ho vzala ? Podle mne povahu chlapa těžko předěláš, ale třeba se ti povede změnit aspon něco...