Nepojedu na pohřeb manželovy babičky, mám mít výčitky?
Ahoj ženy, založila jsem diskuzi, nikoliv otázku, ale doufám, že tu nebudou zbytečné dohady. Manžel se včera po telefonu dozvěděl, že mu umřela babička, v nemocnici a byla již ve věku. Několik posledních let života bydlela téměř společně s jednou z dcer, - manželovo tetou, která se o ni starala. Prostě prodali babiččin byt, protože měli to štěstí, že věděli o jiném u nich v paneláku, aby babi měla své soukromí a přitom byla pod patřičným dohledem. V pořádku. A teď kousek toho, co je ve mne. Když jsme se s manželem vzali, je tomu taková řádka let, že radši ani nevzpomínat, tak jsme za tou jeho babičkou jeli přes půl Čech, sice asi rok po svatbě, ale měli jsme co dělat... finance, bydlení a prostě se řešili věci do budoucna. Babička na svatbu nepřijela. Když jsme tedy přijeli my za ní, aby mne vůbec manžel babičce představil, tak to probíhalo asi v takovém stylu, jako jo..., dáme si tady oběd, (už ani nevím, jestli upekla kuře, nebo co, fakt si to nepamatuji), protože další věta mne zarazila ...a pak půjdeme na procházku. Fajn. Takže také tak. Po procházce jsem měla pocit, že jsme tam už dlouho a že můžeme zase vypadnout. Podotýkám, že spoj, kterým jsme jeli a nebylo jiné vyhnutí, bylo na dva autobusové přestupy. Nicméně, přenocovali jsme, dalo by se říct na vlastní žádost. Od rána do dopoledne po autobusech a .... a nic, to si domyslíte snadno. Od té doby jsem manželovo babičku neviděla.
Byla stále vitální, plná síly, narodil se nám prcek, mobilní jsme nebyli, ale přijet nikdy nepřijela, i přes to, že byla pozvaná. Za celá léta jsme neviděli ani blbou stovku na punčocháče pro pravnouče, které chtěla tááák vidět, že už je stará .... . Nešlo mi nikdy, a ani nikdy nepůjde o nějakou materiální stránku, ale o princip. Ona mohla klidně přijet, tchýně jí k sobě zvala stále, ale marně. ... Jak to kdysi tchýňka řekla, - babka je prostě líná. Já jsem si dovolila říct, že prostě tisíc korun - a to minimálně, jen za benzín prostě z okna vyhodit nemůžeme, kde je kytka či něco na hrob a další. Manžel je na přísné dietě a nějaké stravování po hospodách opravdu nehrozí. To jen tak mimochodem.
No, a dneska jsem to slízla u našich v plné polní. Že jsem já - generál rozhodla, a že a že a že.... . Nic takového. Manžel se k přítomnosti na pohřbu sám příliš nehrne, je tam polovina rodiny natolik rozvrtaná, že se mu ani nedivím, ale odnesla jsem to já tak, že mu to snad zakazuji, či co. Já jsem nic nerozhodovala, já jsem prostě jen řekla, že na pohřeb nepojedu. Za prvé, jsem v prácí čerstvá jak zázvor, navíc zatím na dohodu a jde mi o HPP a i kdyby jen na dohodu, nikdo z nich nás živit nebude.
Nicméně, považujete za nějakou troufalost v neúčasti na pohřbu - pro mne v podstatě cizí paní, která za několik let, kdy byla ještě vitální, se nepřijela podívat ke svému vnukovi domů, jak vlastně žije, ..bydlí..., a o pravnoučeti ani nemluvím?
Paní, pardon, babička a prababička, která se nechala slyšet, že by ráda viděla pravnuka, než umře, že už je stará, abychom přijeli... ?
Ať je jí lehká zem, ale opravdu se pohřbu neúčastním. Mám mít výčitky?
@ajka198 Odpovím Ti, ale později. Nechám diskuzi otevřenou. Jediné, co bych zmínila, že v daných případech, jako i v našem, ty peníze hrají hodně velkou roli, když v podstatě je vše na mne, ale to nechme zatím stranou
@magdalenax Teď výčitky mít nemusíš, výčitky příjdou ve chvíli, kdy je nečekáš a kdy už nic nemůžeš vzít zpátky.....
Podle mě by tam měl jet manžel s tím, že né že tobě se nechtělo, ale že musíš hlídat dítko.. Sama nevíš, jaké má manžel vzpomínky na dětství.. Co se týká peněz, manžel se může zkusit přidat k někomu z rodiny, kdo pojede taky, případně využít vlaky atd. A jedna růže s černou stuhou..
Zvláštní.. Píšu tu o pohřbu a před malou chvílí mi volal táta, že má babička umřela ☹ Bylo jí 86 let a i když to nebyla svatá ženská, výchova mého otce se jí moc nepovedla, vím, že nás milovala a bude mi chybět pocit, že tu někde je.. Takže víš co? Místo rad a řešení financí se zeptej manžela, jak to skutečně cítí..Třeba ho mrzí, že se nevídali a chtěl by se rozloučit..
Asi zalezi jaky vztah mel nanzel jako dite.bechala bycg to na nem. A kdBy jel a xhtel me tam,jela bych s nin
Musím říct, že tvůj pohled na věc je pro mě naorosto šokující a nepochopitelný.
Co se týká pohřbu, tak si myslím, že to rozhodnutí neleží na tobě, ale na tvem muži. Ty jsi žena svého muže, ty bys ho měla v těžké situaci podpořit v jeho rozhodnutí, ať už bude chtít jet nebo ne. Ty jsi tu teď proto, abys ho podrzela, ne proto, abys vytahovala staré pseudokrivdy. Ono ve vysledku nejde až tolik o nějakou babičku, ale o tvého muže a měla bys myslet především na něj, ne na sebe.
Jinak se nestačím divit tomu, co všechno povazujes za křivdy a kde všude hledas obhajobu ke svému chování. Budeš uražená proto, že vás stará paní před mnoha lety málo pohostila? Budeš ji vyčítat, že ona jako stará a i když vitalni neprijela, zatímco vy mladí jste nevynalozili ani trochu peněz a snahy a slušnosti tomu, abyste ji navštívili? Nepřipadá ti, že premyslis trošku převráceně? A když jste se neobtezovali ji navštívit, nestála vám za to, měla vám snad posílat peníze? Musím říct, že je mi z toho hodně smutno.
Já se s manželem pihrbu jeho babičky účastnila, i když jsem k její osobě měla daleko více výhrad než ty, navíc úplně jiného charakteru. Sama za sebe bych neměla důvod jet, ale byla jsem oporou svému muži, bylo to pro mě naprosto samozřejmě a automatické a je pro mě nepochopitelné, že jiné vdane ženy to takto necítí.
Myslím si, že v celé záležitosti dokazes vidět jen sebe a tím to pro tebe začíná a končí. Jenže ono to není o tobě, není to ani o babičce, je to o rozloučení tvého manžela s jeho babičkou. Upřímně, nikdo ti neřekne, jestli budeš mít výčitky, ale pokud je to tvá hlavní starost, tak asi ne. Vůči babičce výčitky mít nemusíš, té to je už bohužel jedno, ale měla bys je mít kvůli muži a mozna i kvůli sobě samé.
z mého pohledu - chápu, že finanční situace není třeba růžová, ale tady pokud není nějaká nemoc, co by překazila účast na pohřbu, tak je to přinejmenším slušnost se rozloučit a tady by měly jít všechny osobní pocity stranou, neb je to přece rodina 😔
Jak uz nekdo pise, je to vec manzela s ne tvoje, pokud jit nechces, tak nechod, muze jit sam. Vztahy v rodine jsou ruzne, ale na pohrby se vetsinou chodi. ... kdyz nam umrela moje prababička, ktera teda byla uzasna, tak sme na pohrbu nikdo nešetřil a ted, kdo tam nebyl, jako treba segry byvalej to ma u me schovany
Upřímně, po přečtení první části příspěvku jsem vůbec nepochopila, co ti na návštěvě u babičky vadilo. Stejně tak nerozumím tomu, co má s pohřbem dělat tvoje čerstvá práce...Ohledně návštěv naprosto souhlasím s @kacca11. Se starými lidmi je to někdy složité, je pro ně těžší se odhodlat, když třeba nejsou zvyklí cestovat, nebo jinak narušit zajeté pořádky...Může tě to sice mrzet, ale když už neudělala první krok babička, mohli jste ho udělat vy. Jestli je pro vás dva cesta velký výdaj, pro starou paní v důchodu to pravděpodobně byla ještě větší položka. A posílání peněz pravnoučeti z "principu" opravdu není povinnost.
Pokud jde o pohřeb, myslím, že není na tobě, abys v tomhle rozhodovala. Je to manželova příbuzná, proto by rozhodnout měl on. A pokud by chtěl jet, ty bys ho měla podpořit. Výčitky nemusíš mít hned, ale třeba přijdou později, až budeš taky "stará, ale vitální", budeš zvát vnuky na návštěvu a jim bude zatěžko přijet...
Pohreb je jedina udalost, kdy maji jit osobni putky stranou a lide se maji chovat dustojne. Nech to rozhodnuti na manzelovi, o tebe tu nejde.
Měl by se rozhodnout Tvůj manžel jestli pojede nebo ne. Jestli on se potřebuje rozloučit. Nějak nechápu proč měla za ty roky přijet babička se kouknout na pravnouče a ne vy jí ho nejeli ukázat, ale to nehodnotím to je vaše věc.
@magdalenax Také nechápu to ukřivdění. Já jsem s mužem 6 let a za celou dobu on nenavštívil své prarodiče. Má k tomu nějaké své důvody. Už mockrát jsem mu říkala, že tam zajedeme, ale prostě nechce. Já to už mohu pouze respektovat. Ale nikdy by mě nenapadlo se nějak pozastavovat nad tím, že oni nikdy nepřijeli, že nikdy neposlali nic svému vnoučeti, a že bych měla v budoucnu bojkotovat jejich pohřeb, protože jsem je neznala....Dobře, pokud Ty nechceš, nejezdí, ale Tvého muže bych spíše podpořila, ať jede, ať už se mezi nimi odehrálo cokoliv. Můžeš to brát jako takovou nějakou poslední formu usmíření se a z psychologického hlediska je to poměrně důležité.
Tak něco z druhé strany. Mám babičku, které je přes 80 let. Nikdy u nás nebyla, neviděla, kde a jak žijeme. Nebyla ani na naší svatbě.
Když za ní jedeme, bydlíme na hotelu, k babičce zajdeme na kafe, pak se projdeme na hřbitov.
O Vánocích jsem jí koupila přes e-shop poměrně drahý dárek, je z něj unešená, pokaždé mi k němu něco referuje.
Nic materiálního od ní nečekám.
A teď důvody - odmala se o mne starala, milovala jsem prázdniny u nich. Když tehdy jezdila k nám - bylo to přes půl republiky, porůznu přestupovala a čekala na spoje, přesto tahala několik tašek dobrot.
Když jsme přijeli my, nejdříve jsme si společně sedli a babička sestavovala jídelníček dle našich přání.
Jezdívala jsem tam raději než domů, tam jsem se cítila doma - díky té vůni, lásce, péči.
Babička k nám nejezdí - trpí na neduhy stáří (nebudu jmenovat, není to veřejně vhodné). Každopádně se necítí v jiném, než vlastním prostředí nekomfortně.
A my to respektujeme.
Mí bratři takový vztah k babičce nemají. Mají ji prostě rádi. Jsou to chlapi - mají to nastavené jinak.
Ty si uvědom jednu věc - ta paní se možn chovala odtažitě, ale nedali jste jí extra příležitost vaši novou rodinu poznat. Neznáš důvody, proč nejezdila. Neznala jsi její skutečný zdravotní stav. Mohla vypadat vitálně, ale nevíš, jak ji třeba v tom věku trápilo zažívání - tím se starší člověk nechlubí ani blízkým, natož cizím lidem, jako jsi jí byla ty. Co se týče dárků - tys ji také obdarovávala? Stála ti alespoň za pohlednici k narozeninám nebo Vánocům? Měla možnost své pravnouče poznat, umožnili jste jí to?
Vzpamatuj se a nehledej za vším jen vaše práva a nároky. Pojí se k tomu i závazky. Vaše.
Na tvém místě bych umožnila alespoň muži, aby tam jel a s babičkou se rozloučil. Zaslouží si to. Oba.
to nemyslis vazne!!! precitala si si to po sebe? takze vy mlady ste prisli k babicke az po roku manzelstva, lebo ste lenivy tam chodit, stazujes sa na dopravne spoje bla bla, dialku, financie, ako keby to bolo na inom kontinente a vy ste boli najchudobnesji z chudobnych, ale stara pani mali ist za vami. Sory ale za takym nepodarenym vnukom a otrasnou nevestou by som nesla ani ja. Si uvedom, ze starym ludom sa vyjadruje ucta, co mala ist stara babka za tebou sa ti predstavit???Mlady sa maju starat o starych a pomahat im. A BTW ist cez polku Ceska nie je ziadna vzdialenost, si uvedom, ze nezijes v stredoveku. Ja som sa bola pred mesiacom v Azii a to je dlha cesta, nie par km v Cechach. Stara pani umrela, ani vnucika ste jej neprisli ukazat a este o nej aj pises na forach. Prosim ta, na ten pohreb ani nechod, ja na mieste ten babicky by som ta tam nechcela.
@magdalenax minimálmě tvůj manžel by na pohřeb měl jet s tím, že jste nechtěli na pohřeb brát malé dítě a tak proto tam ty nejsi. To je ospraveditelné a pochopitelné. Ale účast manžela je podle mě nutná, je to rodina...
Účast na pohřbu není povinná, jestli to cítíš, jak píšeš, tak nejezdi...
Manžel by si to měl rozhodnout sám - je to jeho přímá příbuzná...
@magdalenax babičky je mi líto, upřímnou soustrast Tvému muži...
je to těžké toto "hodnotit" myslím si, že to nepřísluší nikomu z nás... ale pokud si přečteš svůj příspěvek ještě jednou a jsi spokojená s jeho obsahem a skutečně jsi vystihla, co jsi vystihnout chtěla, pak musím jen konstatovat, že jsi zlá a sobecká a že je mi z toho opravdu smutno ☹
Taky jsem prožila ne zrovna krátké období, kdy jsme na tom s prachama byli víc než bídně, ale to co tu píšeš, nejsou důvody toho babičku tenkrát nenavštívit.
Však jednou i Ty budeš stará a třeba budeš mít vnoučata, pravnoučata.... pak teprve spoustu věcí pochopíš. Moc Ti přeju, aby se k Tobě nezachovala rodina stejně.
@magdalenax Nebyla jsem na pohřbu vlastní babičky (důvody nebudu rozebírat) a výčitky doposud nemám (už je to minimálně 10 let). Rozloučila jsem se s ní po svém, pohřby nemusím (ale těch důvodů tenkrát bylo více, tohle je jen jeden z nich). Myslím, že je vhodné se zúčastnit, ale pokud nechcete, tak prostě vás nikdo nutit nemůže. Já výčitky nemám neboť vím, proč jsem se nezúčastnila a babičku jsem měla ráda, nebylo to z trucu. Trošku mám z toho příspěvku pocit, že je tam nějaká zášť nebo tak, v tom případě byste později mohli výčitky mít a taky počítejte s tím, že rodina vám to bude ještě dlouho připomínat. Ale jinak myslím, že je to prostě na vás.
@verdos to chapem, ale @magdalenax si vymysla dovody preco tam neist, lebo ona a jej muz su lenivy. Babicke sa prisla prestavit po roku manzelstva, decko neprisli ukazat, tak preco by chodila na pohreb?
@magdalenax Účast na pohřbu je především rozhodnutí Tvého manžela, pokud se rozloučit chce, tak je vhodné, aby tam jel.
K Tvému příspěvku se bohužel kladně vyjádřit nedá. Tisíc výmluv, proč se nevypravit za babičkou, ale peníze od ní by Ti nesmrděly, že? To se slušně snad ani pojmenovat nedá. Pochopila bych, kdyby babička žila někde přes půlku zeměkoule, ale jestli jste, chudáčci, museli jet přes půl republiky... S tím manželovým stravováním to taky tak divoké být nemusí, píšeš, že je na dietě, dneska se dá i v restauracích jíst dietně, je spousta alergiků, celiaků, diabetiků a dalších, kteří už nejsou odkázáni jen na domácí stravu... Prostě další výmluva.
Z takových lidí je mi zle.
@gita17 A když tam pojedou, protože je tady budeme všichni přesvědčovat, že je to morálně správné, a nebo rodina je bude nutit a oni tam budou potom kazit atmosféru a budou tam padat výčitky nebo kritika, apod. - tak to bude to nejlepší, co se může stát? Já bych to třeba na pohřbu nechtěla (nevím, možná to jako stará uvidím jinak, ale zatím to vidím takto), radši bych chtěla, aby přijeli lidi, kteří se se mnou rozloučit chtějí, upřímně a důstojně. Nebo se rozloučí po svém, jinak. Tohle máme fakt asi každý jinak, jako spoustu věcí v životě, nevím.
@somalicats No, s tím jídlem je vidět, že jsi z Prahy 🙂 (myslím s argumentací). Taky mám stravovací omezení a mám kolikrát problém se najíst v restauraci i ve větším městě (myšleno město jako město ne velkoměsto 🙂), o vesnicích ani nemluvě. Ale na druhou stranu - máš naprostou pravdu, výmluva to je - člověk si prostě s sebou může vzít vlastní jídlo (dělám já, protože mi opravdu často nic jiného nezbývá).
@verdos já si myslím, že není povinnost na pohřeb jet, ale je na místě, aby zakladatelka nerozhodovala za manžela, ale nechala to na něm a podpořila ho v tom.
@verdos Nejsem z Prahy, mám dietu a nemám problém se najíst nikde. Žiju v menším městě, ale problém nebyl ani na malickem městečku, kde byla jediná restaurace. Takže možnosti jsou, je to jen výmluva. Každopádně účast na pohřbu není o jídle v restauraci, ale to tu snad všechny víme (snad i zakladatelka)
@magdalenax ahoj, nejsem zastánce ani toho, že se prarodičům či rodičům má prokazovat úcta jen proto, že jsou staří - to není zásluha. Na druhou stranu, je to opravdu jen chyba babičky, že jste se nevídali? Tím se jí nezastávám, se svojí se nevídám, mám k tomu své důvody, vím, že ji už nechci nikdy vidět a na pohřeb jí taky nepůjdu, ale nemám výčitky, nepochybuju o tom a stojím si za svými důvody. Byla bych ale velmi opatrná v tom, jak se o tom s mužem bavíš, protože nevíš, jaký vztah k ní měl on. Souhlasím s ostatními, že to není tvoje rozhodnutí, ale muže. Já bych na tvém místě se neutrálně zeptala, jestli chce babičce na pohřeb jet a jestli tě chce po boku. Pokud ano, tak jeď, pokud bude chtít jet sám, nech jo jet. Dál bych to neřešila, pak nemusíš mít výčitky.
@verdos V Praze žiju jen posledních 5 let, jinak jsem Krkonošák jak poleno 😉. A věř tomu, jezdím tam stále poměrně často a je možnost se najíst i tam jinak, než standardní "hospodskou stravou". Ostatně sama toho využívám zvlášť teď, kdy je ze mě opět těhotná diabetička. To jen tak na okraj.
Promiň, ale asi jsem moc nepochopila, proč se ti na pohřeb nechce. Je to proto, že ses s babičkou dobře neznala? protože nenavštívila pravnouče nebo proto že je to daleko? Jestli máš mít výčitky, to ti nikdo neporadí, to záleží na tvém svědomí. Myslím ale, že je to každého věc, jestli na pohřeb jít nebo ne. Moje babička umřela před rokem a půl. Na pohřeb přijela vnučka z Německa, přijel bratranec z Kanady. To bylo moc hezké. Ale zase byli sami, bez dětí (každopádně to nebyla levná záležitost). Letos v březnu umřela manželova babička, ale my jsme na pohřeb nešli, protože bydlíme momentálně v Japonsku a s dítětem se tahat přes půl světa... Takže opravdu záleží jen na okolnostech, jak to cítíš ty, jak to cítí manžel. Peníze v tomhle si myslím nehrají moc roli.