Neochotný partner. Jsem fakt tak mimo?

U nás se taky pomáhá automaticky, neřešíme čí jsou to rodiče, oba dva bereme rodiče toho druhého jako rodinu.

Taky mám chlapa, kde ta pomoc v rodině vypadala asi dost jinak než u nás (neříkám, že nebyla, ale celkově tak divně postavená).

Tak možná k tomu jedno, co je hodně klíčové:
- pomoc by měla být automatická
- to ale neznamená, že se o ni nepoprosí
- a to neznamená, že se následně dostatečně nepoděkuje

Chlap mi pomáhal se stěhováním babičky, fakt makačka pro všechny zúčastněné - a pak si na celé Velikonoce odjel na akci sám, bez nás (jel na kurz, který je jen 18+, tzn. nešlo jet s dítětem).

Ty jsi ok a on mel smulu na rodinu, nevim jak mu to prenastavit. Pravdou je ze se obecne pomaha mene.

Ač je to pro někoho samozřejmost, nemyslím si, že by to tak mělo být. Je rozdíl postavit před hotovou věc jdeme stěhovat mamku a nebo naopak mamka by potřebovala pomoct, nevadilo by ti to? Můj bratr je přesně ten typ "samozřejmost", kdy všichni skáčou jak on chce. Např. jakmile hned nešli rodiče hlídat jeho syna, protože on si usmyslel jet někam, tak byl oheň na střeše. Já zastávám názor, že nic není samozřejmost a slušnost je poprosit, poděkovat a být vděčná za pomoc, ikdyž je to pro rodinu. A nemyslím si, že je to špatně - přijde mi to slušné. Např. když si jdeme sednout se ségrou, tak naši hlídají děti - taťka jde k ségře (bydlí na stejném sídlišti) a mamka hlídá našeho malého. Vždy se zeptáme, zda by jim to nevadilo (nevadilo, nikdy jim to nevadí a ba naopak jsou rádi, když jednou za 3měsíce si s manželama vyjdeme do pizzerie jen my 4) a hlídají děti večer. Ale poprosíme, poděkujeme a doneseme jim pizzy, ať si dají taky něco dobrého. Když jsem se stěhovala, poprosila jsem o pomoc. Nikdy by mne nenapadlo to brát jako samozřejmost, ikdyž jsem se stěhovala od rodičů a byla už těhotná a nesměla jsem nic tahat. Pomáhal švára, moji rodiče, manžel (tehdy přítel) a i jeho taťka. Prostě slušnost i v rodině by měla být a naopak nic nemá být samozřejmost.

Tak poděkovat je slušnost i uvnitř rodiny.
Jinak pokud vám mamka hlídá děti, je to něco za něco. Dává něco manžel tvojí mamce za hlídání? Když tak řeší, co kdo komu dluží.

Podle me u toho nejde jak to kdo mel a pokud to neni clovek co mi ze zivota delal peklo, je normalni ze podam pomocnou ruku- je to otazka charakteru cloveka ...a je to jedno jestli tchyni , brachovi nebo sousedovi co potrebuji v necem pomoct...

No, můj muž občas frfňá, když se po něm chce něco "většího". Jako třeba proč to musíme být zase my, proč se nezapojí i ségra a další členové rodiny, apod. Ale to přišlo až časem, když ta pomoc opravdu začala být jednostranná, vyžadovaná jenom od nás. Nicméně je jedno jestli jde o moji rodinu nebo jeho, jsme manželé, takže moje i jeho rodina je prostě naše 🤷‍♀️ Ano, vzájemně se o pomoc požádáme, poděkujeme si a upřímně, my jsme i vděční, že ten druhý pomáhá. Nevnímáme to jako samozřejmost nebo povinnost.

My to bereme tak,když potřebuji mojí rodiče nebo jeho rodiče s něčím pomoct,tak pomůžeme,manžel se nabídl sám mému taťkovi až bude dělat koupelnu na chalupě,tak mu pomůže 🙂a na oplátku nám pomůže taťka se zahradou ( udělat plot),ale nemusí to dělat,ale rád nám pomůže a tak to má být a nečekat,že když někomu pomůžeš čekat za to něco na oplátku, samozřejmě poděkovat je slušnost

Tak proč ti (mamce) pomáhal, když nakonec řekne, že problémy tvé rodiny si máš řešit sama?
To by mě teda hrozně mrzelo. Navíc jde o mamku, která jako jediná hlídá vaše děti. Je teda fakt, že nevíme, jak se psalo výše, jak jsi to podala ty jemu...
Nicméně za mě - rodičům, sourozencům... pokud toho škaredě nezneužívají a jde o zdravé rodinné vztahy... by se pomáhat mělo. Proboha, jednou jste rodina. Kam potom ta společnost má spět? Takovéto vzory chcete předat svým dětem, další generaci? Aby se to jednou manželovi nevrátilo, až bude nemocný, po úraze, vyhodí ho z práce... cokoliv. Až bude taky potřebovat pomoc. A někdo z rodiny (třeba i vy - jeho žena nebo děti) mu řekne - tvůj problém, vyřeš si to sám nebo ano, pomohu ti, ale náležitě mi buď vděčný. 🙈😪
Smutný. Hodně smutný.

@daisymaminka samozřejmě jsem mu poděkovala, ale on si to představoval nějak víc, že mu něco koupím nebo prostě nějak speciálně ho odměním. Zase za těch deset let by se dalo spočítat na prstech jedny ruky, jestli dělal nějakou pomoc pro moji rodinu. Opravdu to není standard. Mně to trochu zarazilo, protože já to beru automaticky, že jsme manželé a prostě,.když se vyskytne problém, tak ho společně budeme řešit. On to nechápe a furt mi tvrdí, že já jsem mimo. Že zadat někoho o pomoc je obtěžování, a tohle prostě úplně slyším tchýni. Taky je mi to líto a jsme nějaký zasekly teď a furt se dohadujeme.

Dej mu tohle všechno přečíst. Jeho chování je výsledek špatné výchovy a to se bude opravdu blbě měnit. Má zajetý nějaký vzorec. Každopádně za mě špatný. Pomoc v rodině je podle mě důležitá a u takto blízkých členů, tam prostě nění co řešit.

To je poprve co neco takoveho resite za 10 let?
Ta pasaz ze ocekaval ze mu za to neco koupis 😅 wtf ?😅
Ja premyslim jak je to mysleno, zda jen ocekaval ze po navratu ze stehovani prijde domu, dostane podrbani za uchem, na kulich, knedlo vepro k veceri a dobry a nebo ze mas ted jako tyden chodit po spickach a klanet se.
A jak to mate nastavene vuci sobe? Kdyz se ohani moje tvoje rodina a kazdy si resi tu svoji. Jak to vypada kdyz ty pro nej neco udelas? A dela neco on pro tebe? A co?
Jak fungujete mezi sebou v drobnych pomocech typu opravy v bydleni, nakupy, pece o deti, uklid?

V rodine si pomahame automaticky, bez doprosovani, je to samozrejmost a nerozlisujeme, na kterou je to stranu. Resila bych to v momente, kdy by toho nekdo zneuzival, to se u nas nastesti ani zdaleka nedeje. Aby delal takove halo ze stehovani maminky, to bych mu fakt utla..
Je to ale podle me o diskusi, jake hodnoty chcete predat svym detem.

Podle mě je mimo on. Neříkám, že bych nepožádala a následně nepoděkovala (“‘moc jsi mi pomohl, vážím si toho, jsi nejlepší”), ale aby za to očekával revanž? Něco na oplátku bych chtěla od známých, ne od vlastní manželky… 🙄

Jsem 5 let rozvedená, exmanželova mamka si před deseti lety vzala tchána, takže to ani není exmanželův biologický otec, nebo člověk, co by ho vychovával, a já ho 2x měsíčně vozím do nemocnice na infuze, protože je nemocný. Nečekám za to nic, i když už by mě vlastně nemusel vůbec zajímat, ale snažím se pěstovat hezké vztahy i po rozvodu. Pořád jsou to dceřiny prarodiče, takže je vnímám jako rodinu a tohle je přece maličkost. Kdyby podobnou věc potřebovali rodiče mého partnera, dělala bych to samé, i když nejsme svoji a jsme spolu teprve dva roky.

Přijde mi normální pomáhat lidem okolo mě, zvlášť když jsou to lidé blízcí mým milovaným. A nedá se říct, že bych to měla dané výchovou, u nás v rodině byly vztahy vždycky spíš napjatý a tohle se nedělo, takže si nemyslim, že je to manželova omluva. Kdo chce, hledá způsoby, kdo ne, ten hledá důvody.

Nasral by mě tím 😄

Tak nejak neverim, ze jste pred detmi meli idylku, jak pises. Promin, ale to proste neni mozne. Tvuj chlap je formovan prostredim, ze ktereho pochazi (jako my vsichni), takze i pred detmi musel razit ten nazor, ze pomoc pribuznym je zbytecna. Akorat to teda pred detmi nebylo tak videt, vyplavalo to na povrch, az kdyz prisly deti a s nimi spojene povinnosti + vyssi vek rodicu, kteri ted potrebuji vetsi peci, nez pred 10 lety, kdy jste vas vztah zacinali.

Takze ne, nejsi divna. Ale jsi holt obeti zaslepenosti ze zamilovanosti, ktera se objevuje na zacatku vztahu, kdy ma clovek ruzove bryle a partnera nevidi, jaky opravdu je, ale jakeho ho chce videt. Kdyz se k tomu prida jeste treba touha mit deti/vdat se, tak cloek (casteji zena) grandiozne prehlizi partnerovy chyby, jenom aby uz mela ten status manzelky a mela ty deti (viz mnoho podobnych diskuzi zde na Konovi). Kdyz pak ruzove bryle spadnou, 'najednou se partner zmenil' - ale on je porad stejny, jen je vic videt to, co na zacatku videt nebylo. Tohle se stalo vetsine z nas.

Tak my to máme tak, že když někdo potřebuje pomoc, tak se jde a je jedno, jestli to je má rodina nebo z druhé strany. Já třeba jediná jezdila za tchanem do nemocnice, když tam byl skoro 2 měsíce. Volala mu, jestli něco nepotřebuje atd.
Když vím, že tchanovci něco dělají, automaticky nabídnu pomoc. To samé na druhé straně. Chlap taky, když něco, tak nabídne mojim rodičům pomoc. Takže mi to přijde normální.

V normalnej rodine si predstavujem, ze ja ho poprosim, on mi pomoze, ja mu podakujem a ide sa dalej.
Nerozumiem vete, ze cakal, ze mu nieco kupis. To je totalny bizar. Akoze co mu mas kupit? On nechodi do prace aby si kupil co potrebuje? Ja si neviem predstavit, ze pomozem mojmu muzovi nieco porobit a potom budem od neho pytat nech mi nieco kupi. 🤦🏼‍♀️🤦🏼‍♀️

Pomáháme si všichni navzájem, nebereme to jako samozřejmost, rádi druhému vyjdeme vstříc, za pomoc uděláme, koupíme něco.. babičky hlídají, my jim zase pomáháme, kupujeme masáže atd. To co píšeš mi přijde úplně neuvěřitelné.

@budouci_maminka no budeš se divit, ale opravdu to řešíme až teď. S jeho rodinou se skoro nevídame, tchýně nemá o vnoučata zájem. Jsme to my, kdo je kontaktuje, aby třeba viděla vnoučata. Bohužel mi pred 4 lety zemřel tatínek, který byl prostě dost aktivní, samozřejmě že jsme něco pomohli, ale vyloženě něco velkého jako vozit někoho do nemocnice, stěhovat nebylo třeba. Manžel pomohl tátovi jednou odvézt nějaké věci, a jednou vezl moje rodiče na dovolenou. Samozřejmě, co není táta, který si vše zařídil a udělal, tak mamka je ztracená. Jine sourozence nemám, bohužel můj brácha už také nežije. Mamka má ještě svého bratra, ale ten je nemocný, takže tam nějaká pomoc padá. Vše tohle se semlelo.behem posledních 4 let, takže ano před dětmi jsme opravdu neřešili nějaké náročnější věci. Taky tím, že nemáme čas jen pro sebe tomu moc nepomůže. Mamce je pres 70 a zvládne pohlídat starší dítě, ale oba jsou na ní už moc. K sobě tohle nemáme, manžel mi pomáhal, v domácnosti funguje,umyje nádobí, vyluxuje, vynese smetí, udělá co je potřeba. Spíš má problém pomoci někomu pro něho "cizimu" bohužel on vyrůstal v tom, že babičky, dědečkové už nejsou rodina. Tchýně tam vládla dost pevnou rukou a určovala, kdo se s kým bude bavit. Samozřejmě,.když pak viděl naši rodinu, jak funguje tak v něčem i prozřel a viděl to toxické prostředí, ale nějaké vzorce si evidentně furt nese.....

A nechtel po tom stehovani jako odmenu treba jenom sex? 😅 Pises, ze nemate na sebe moc casu. Bo temer zadne hlidani. Take pises, ze doma se manzel zapojuje... treba ma pocit zmaru, ze dela doma a pro tvou rodinu prvni posledni, a ze by si nejake ty neznosti vecer zaslouzil. Akorat to neumi rict, protoze nechce vypadat jako pohlavni loudil, a tak radej zvoli utocne poznamky...
Kdy jste spolu naposledy spali?