Nenaplněná láska a život s ní...
Ahoj všem. Delší dobu jsem chodila sem na koníka "na kukačku". Zkoušela jsem v diskuzích hledat podobné zkušenosti, ale nenašla...tak jsem se rozhodla, že se zaregistruji a zeptám se přímo.
Na střední škole jsem se zamilovala do svého spolužáka...celé 4 roky až do maturity jsme se "míjeli". Jednou byl zamilovaný on do mě, já jsem měla zájem o někoho jiného, když jsem ho chtěla já, měl on někoho... Když jsme byli ve třeťáku, konečně jsme se sešli🙂 oficiálně jsme spolu nechodili, protože jsme nechtěli aby to byla ve třídě veřejná věc, ale stejně ostatní věděli o co jde...zažili jsme spolu mnoho úžasných chvil, volali jsme si, psali....posílali dopisy....postě nádhera....poznávali jsme se i po sexuální stránce, dělali jsme vše, jen jsme spolu nikdy nespali...tehdy jsem si myslela že je to brzy a on to respektoval...čas šel dál...Předposledním ročníkem o prázdninách on někoho potkal a já také. Ale stejně i tak mezi námi to jiskření pořád trvalo. Pak jsme oba šli každý na jinou vysokou, ale ve spojení jsme zůstali a občas si napsali. Co budu psát...pořád jsem ho milovala, ale nikdy jsem mu to nedokázala otevřeně říct a najednou bylo pozdě. Vždy když jsem si myslela, že jsem z té zamilovanosti venku a můžu jít dál, ozval se...a byla jsem v tom znovu. Pak jsem našla přítele, svého nynějšího manžela a máme dítě... Je skvělej, úžasnej a mám ho moc ráda, ale jinak...nedokážu to popsat jak jinak....Parkrát jsem se s tím spolužákem sešla, suprově jsme popovídali a bylo vidět, že jsme na tom úplně stejně a mohlo by se stát cokoliv, ale on věděl, že už jsem zadaná a já se také řídila rozumem, takže se nikdy nic nestalo....Pořád si píšeme na FB, řešíme vše a dokážeme si konečně otevřeně říct, jak a proč jsme tehdy reagovali, ale že on chtěl mě i já jeho...a to trvá... Poto, co jsme si upřímně na FB vše řekli, jen ohledně minulosti - ne současnosti...tak jsme se sešli, ale najednou ta bylo hrozné napětí...on i já jsme chtěli říct plno věcí, ale nikdo z nás si netroufl...tak jsme se bavili obecně....Ale prostě cítíte, že se něco děje... Vím, že charakteristika znamení není pro každého, ale on je štír a mnoho z charakteristiky na něj sedí...hlavně to, že málokdy dává své city najevo a dokáže čekat i několik let na vhodný okamžik a vždy se v nějaký čas připomenout... Jde o to, že na něj pořád myslím, ztěžuje mi to život, ale když napíše, jsme opět v sedmém nebi...
@machymachy Myslím, že v tomhle Vám nikdo neporadí 🙂 Někdo bude lobovat za rodinu, někdo za naplnění té lásky. Myslím, že žít by se měl život tak, abychom co nejméně litovali. Abysme pak na stará kolena neseděli a nezajíkali se hořkostí v puse, že to či ono jsme měli udělat jinak. Nemám ani z bla podobnou zkušenost. Dost dlouho jsem přebírala mužský, až jsem si toho nejlepšího a pravýho našla. Ale upřímně.... mít pocit, že někde někdo jiný je pro mě ten pravý a já s ním nejsem. Nevím, co bych podnikla. Vážně nevím, jak bych se k tomu postavila. Hlavně si tím nenechte rozervat duši! 🙂 Moje babička říká, že láska a vášeň je krásná a spalující, ale partner pro život nemusí být tím vášnivým milencem, ona razí teorii, že v životním partnerovi musíme racionálně vidět parťáka. (a taky měla spíš muže z rozumu, než z vášně a žili spolu celý život) Do jaké míry vidíte spolužáka jako parťáka nebo jako spalujícího vášnivce? 🙂 Pokud máte manžela ráda a on Vás, proč utíkat jinam? Pokud byste měla vyhořet a žít v rodině bez lásky, proč dávat děcku vzor, jak to doma (ne)má vypadat? Mnoho otázek, možností..., ale nakonec máte asi jen jeden tah. Jaký by měl být, ale vždy bude jen a jen Vaše věc a nikdo nemá nárok Vás za to soudit.
Smrdí to průšvihem - nekontaktuj ho, nekomunikuj s ním, prostě neumožni příležitost, že se "něco " stane... Máš dítě, máš manžela - možná tě on láká proto, že je to zakázané ovoce.
Chemie je chemie, taky se mi párkrát podařilo, že jsem se do někoho - dá se říct zaláskovala - ale nenechala jsem tozajít dál. Prostě svého muže miluju, je pro mě opora, pilíř, nechci mu ublížit, nechci, aby se mezi námi pokazila ta důvěra, která je, nechci připravit syna o skvělé rodiče...
Ne, skutečně mi nějaký románek za to nestojí.
Často se stává, že ti dva se nakonec sejdou - a je za tím spoustu nešťastných lidí - partnerů, dětí a nakonec i ti dva aktéři zjistí, že to prostě není ono.
Takže vem z toho všeho co můžeš - třeba se začni o sebe víc starat, ale raděj si nalož víc práce, než mít nějaké pletky.
Pokud jste za celou tu dobu nedokázali být spolu, tak proč máš pocit, že by to teď bylo jiné? Že by to vyšlo? Příležitostí jste měli dost, ale vždy jste si oba našli někoho lepšího, někoho jiného.
Přesně jak píší holky.Nedělala bych vůbec nic.Všeobecně člověka vždy láka to,co nemůže mít.Proto citiš to co citíš.Ovšem život není film,ani pohádka.Žili spolu šťastně až do smrti....
Jakmile se jednou ve vztahu naruší důvěra,těžko se pak znovu buduje.Proto buď rada za to,že máš skvělého muže a otce pro své dítko.Važ si každé maličkosti,a zkus spíš pracovat na tomto vztahu,aby nezevšedněl.Přeji hodně pevné nervy a hlavně spokojenou rodinku.
@machymachy z vlastní zkušenosti můžu říct: nejlepší je dát "ruce" pryč. Neudržovat moc častý kontakt. Pro dobro vás všech. Buď ráda za to co máš-píšeš, že jsi spokojená, a pečujte o vztah s manželem. Moje babička taky říkávala, že životní láska nemusí být vždy ten nejlepší partner pro partnerský a rodinný život na dosmrti.
V záujme zachovania rodiny by som ho viac nekontaktovala. Ani nereagovala na jeho správy. To, čo prežívaš, je ako z červenej knižnice ale život je o inom.