Nemohu se z toho dostat. Co mám dělat?
Zažili jste někdo ten pocit... Když nechcete být s tou osobou a zároveň bez nemůžete být ať vám jakkoliv ublíží?.… prosím poraďte co mám dělat už jsem na dně svých sil, ubližuje mi hodně nevidí chybu v sobě všechno co udělá hodí na mě.. ale stále ho miluji protože někdy dokáže být i hodný..... Moc mě to bolí, jako kdybych měla něco přilepeného na srdci a nejde to odlepit... Je to můj první ve všem.... I dítě jsme spolu měli mít... (Potratila jsem) byli jsme spolu tři roky.... Vždy když něco udělá nikdy si nepřizná chybu nikdy se neomluví... Ale miluji ho a nevim ani proč hrozně to bolí že se z toho nedokážu dostat... Nedokazu ani být s někým jiným... A přitom je to těžký grázl, nenávidím ho a zároveň ho i miluji.. Jsem zničená je nám 23 a 20
Evidentně ho miluješ více než sebe. Nebo spíše ani nejde o lásku, ale o závislost. Protože s tím člověkem šťastná nebudeš, pokud to řešíš teď, budeš to řešit i později. Odejdi ze vztahu a začni se starat o sebe. Nemusíš s někým být, ne hned. Vše má svůj čas.
Dostat se ze závislosti,která tě ničí je vždy těžké. A málokdy to dokáže člověk sám. Natož ve věku kolem 20. Popravdě, ještě že jste to dítě neměli. Asi to tak mělo být. Bylo by chudák a ty bys k němu byla připoutaná ještě víc. Chápu,že první láska je úžasná, jedinečná..však ty vzpomínky ti zůstanou. Ale pro život prostě vhodný není. I já jsem se v 19 , bez větších zkušeností sekla, nepoznala jsem patologickou osobnost nevhodnou pro vážný životní vztah,a trvalo 10 let než jsem odešla. Že si neumíš představit být s někým jiným je úplně normální a v pořádku. Měla bys zvládnout být i sama.
Ale fuj, jak kdybych četla svůj život před skoro deseti lety 😵 .... Byla jsem tak strašně zamilovaná, slepá, hluchá a úplně blbá.
Všechno byla moje chyba, všechno jsem podle něj dělala blbě ale měl mě omotanou kolem prstu. Byl zadlužený kde se dalo, já se kvůli němu taky zadlužila, rád se napil a pak kňučel že už nic nezvládá 🤦🏻♀️
A já blbka si ho vzala 🤦🏻♀️.
No netrvalo to dlouho, otěhotněla jsem ale prodělala zamlkle těhotenství a museli mi v 11tt udělat revizi dělohy. Nešla jsem to strašně špatně, on nad tím jenavl rukou a prý se budem snažit dál, za dva týdny začal dorážet že už chce sex ( měla jsem mít po revizi 6 týdnů jak po porodu) odmítala jsem ho s tím že mužem udělat víc škody.... Pusou a rukou mu to evidentně nestačilo. Za nedlouho si našel milenku a to pro mě byla poslední kapka.... Nebudu to rozepisovat, skončila jsem na psichyatrii, dva měsíce se dávala do kupi. Pak jsem se k němu ještě asi na 5 měsíců vrátila 🤷🏻♀️
Nakonec mi došlo že život s ním nemá perspektivu.
Bylo to strašně těžké rozhodnutí a nebudu ti nic nalhávat ten rok od potratu byl absolutně nejhorší v mém životě. Myslela jsem že bez něho nemůžu žít, bolelo to neskutečně ale časem se to zlepší. Trvalo mi dva roky najít si nový vztah, který trval rok a bylo to o ničem. Pak jsem byla nějakou dobu sama. Tet mám úžasného chlapa, čekáme druhé dítě a na minulost se snažím nemyslet. ( Nechápu jak jsem s takovým volem kdysi mohla být)
Radim ti dobře utíkej od něj, bude to bolet ale věř mi štěstí na tebe čeká jinde.
Prosím, bez od něj než té zničí a dostane na úplné dno.
Hele, takle od boku je ten kluk narcis nebo manipulátor... nebo obojí. Oni dokáží být okouzlující, ale není dobré s nimi být. Zdrhej! Udělej všechno proto, abys dokázala odejít - naplánuj si léto mimo jeho dosah a se spoustou kamarádů, rozjeď nové projekty, koníčky, přestěhuj se... sežeň psychologa... pokud to nepůjde jinak, tak psychiatra (nebo možná i jen obvoďáka) a antidepresiva - otupí tu emoční houpačku a ty se na to dokážeš koukat rozumem... A postupně se jich zas zbavíš, jak se zbavíš závislosti na něm.
Držím palce.
já to vyřešila totálním odstřihnutím. Odstěhovala se, vymazala číslo, fb, prostě vše. Na žádnou snahu o kontakt z jeho strany jsem nereagovala. Trpěla jsem s ním přes 4 roky a asi 3 se odhodlávala odejít. Vím, jak strašně je to těžké i jak moc si člověk myslí, že bez něj nedokáže žít. Věř mi, že dokáže! První půlrok bez něj byl těžký, snažila jsem se dát sama do kupy a pak už to bylo dobré. Teď jsem absolutně šťastná s jiným partnerem a čekáme miminko....jinak mě osobně k odstřihu pomohlo právě, když jsem měla podezření, že jsem těhotná. Uvědomila jsem si, že pokud se trápím a trpím já, tak je to můj problém, ale nemůže kvůli tomu trpět někdo další. Ta představa, že spolu máme opravdu dítě mě vyděsila, protože u nás byl základní problém, že jsem mu absolutně nemohla věřit. Držím palce
Ahoj to píšeš o mně před pár lety.Tehdy mi bylo 19 let a jemu 18let .Byla jsem s ním rok a půl.Resila jsem tehdy to co popisujes s psychologem a ten mi řekl... Dokážete si tento život kdy se rozchazite a dáváte dohromady za deset patnáct let? Řekl mi tehdy ještě to že jsme jako na houpačce.A je jen otázkou kdo z té houpačky dřív vypadne.A v momentě kdy mi došlo že psycholog má pravdu a nejednou jsem pritelovo chování obrecela tak mi došlo že tento kluk mně nikdy i kdybych se potrhala milovat nebude a rozešla se s ním.Nejlepsi věc co jsem udělala.Potkala jsem hodného kluka a dnes je to milující manžel s kterým mám dvě děti.Preji hodně sil.Prvni krok musíte udělat vy.Ti kdož ubližují jsou sami v sobě nejistí a tímto chováním si zvedají sebevědomí.
Zkus si to přečíst mnohokrát, sama tam píšeš, že bys neraději odešla, že racionální je odejít, vše mluví pro odejít jen to zatím nezvládáš. V podobné situaci těžko radit, protože ten hlavní krok - odpoutat se, musíš udělat sama, okolí ti jen může pomoci.
Jak jste spolu byli dlouho? Zkus zavolat pár kamarádkám či kamarádům z doby, než jsi se sešla s tímto, zajdi s nimi na kafe. Nejspíše zjistíš, že to není tak, že bys na celém světě byla sama, pokud se s aktuálním partnerem rozejdeš.
A pak budeš muset tak jako tak udělat ten krok a rozejít se. Psycholog ti může pomoci, ale povede tě k tomu rozchodu a pokud nejsi připravená se rozejít, bude to nejspíše jen ztráta času ☹. Bohužel.
Na podobné situace se specializuje Bílý kruh bezpečí, třeba poradí.
A určitě doporučuji psychoterapii po rozchodu. A dobrou. A ne po 20ti letech jak jsem to praktikovala já. Protože ač si to možná neuvědomuješ - nebo i uvědomuješ - takovýto vztah člověka šíleně poznamená. A jsou nás podobných stovky až tisíce. Držím palce.