Nemluvím se sestrou, mámou i babičkou...
Ahoj,
cca před rokem jsem si našla nového partnera a postupně jsem začala vidět a vlastně přestávala potlačovat, jak se ke mně chovají doma. Bydlím již několik let dál od nich, ale tak jednou měsíčně jsem tam jezdila. Něco jako na výšce - jedete domu, přespíte, jste s rodinou. Jenže teď s přítelem jsem se odstěhovala ještě dál a začalo jejich tlak a výčitky ještě víc než předtím. Před tím to nebylo tak hrozné, protože jsem jim šla všem na ruku, dělala, co chtěly celý život a neodporovala. Ale vlastně teď místo aby mi přály štěstí, tak to bylo jen neustálé vyčítání, že tam nespím už, že na ně kašlu, že na všechno kašlu. Dospělo to do bodu, kdy jsem se děsila každého kontaktu s nimi, ale jelikož jsem za ty roky byla poslušná, tak jsem se kolikrát i nechala natlačit do věcí. co jsem nechtěla. Měly i velký problém a nepochopení, že chci trávit Vánoce s přítelem a ne s nimi, a to byl takový zlomový bod, babička mi pak začala říkat, že to nejsou Vánoce bez rodiny, a že sem takhle žádný neměla, a další půlrok se takhle táhly různě řeči od ní + to, že tam nejezdím a tak + citové vydírání. Matka dělala to samé, té jsem se bála říct ne už roky a nechávala se od ní natlačit do něčeho, co nechci. Taky mi vše vyčítala, a když jsem jí třeba řekla, že jsem si koupili auto s přítelem, tak se ani nezeptala na barvu, ale ihned začala mluvit o sobě. A sestra s tou jsme měly hezký vztah, byla vždy taková 'svobodnější', než já a kladla více odporu a s mamkou se tak dohadovaly, a já se jí vždy zastala, ať jí nechá žít. Jenže tohle se s ní taky překlopilo do podoby, že se nechávala naočkovat matkou a babičkou proti mně, že jsem se změnila a podobně, že se se mnou teď nedá mluvit, že jako jí přijde v pohodě splácet mamce dluh za to, že nás porodila a že bych to měla dělat dál, že jen dávám na Instagram, jak si cestujeme a podobně, a že jsem pak nevděčná za to všechno doma. No, a minulý týden jsem to nevydržela a řekla jim všem, co si o nich myslím, jak se ke mně chovají a podobně. Matka si mě blokla, sestra ze mě udělala úplnou krávu, že neumím nic řešit v klidu, a že jsem se s novým vztahem změnila, a že se mnou najednou nejde komunikovat. A babička to samé, že jsem se změnila s novým vztahem. To mají pravdu. Začala jsem totiž říkat, co si myslím. Že mě celé roky na Vánoce nutily zpívat, i když musely vidět, jak je mi to nepříjemné. Že na mě sestra na Silvestra řvala, že si nechci nic dát, a to je mladší. Že mi máma vyčítala, že mám málo radost z něčeho. No, nevím moc teď, jak se s tím popasovat, vlastně se dohodly na tom, že jsem se změnila v úplnou kravku, co na ně kašle kvůli novému vztahu. Strašně ráda bych, aby se alespoň zamyslely nad tím, že třeba taky něco dělaly špatně a třeba to se mnou nějak řešily, ale ony všechny všechno hodily na mě.
Omlouvám se za sloh. Asi teď hledám nějaké životní zkušenosti nebo radu, co s tím.
Jen sestra má přítele, ale ten ještě bydlí u rodičů, a dělá, co sestra. Splácí dluh rodičům.
Jde o to, že já jsem vyrostla dost potlačovaná, a teď se to snažím hodně řešit, takže jsem jim to řekla i zpětně. Současně poslední půl roku sem se jim to snažila říkat po dobrém, že tohle mi nedělá dobře, a tohle je na mě moc. Jenže to ani jedna neslyšely, a vždycky z toho udělaly, že buď si neuvědomují, že to řekly nebo dělaly a nebo že bych se měla naučit komunikovat a že bych měla být sebevědomější apod., a že jim samozřejmě vždycky můžu říct všechno. Jenže dělaly dál podobné věci, dál to házely na mě. Pomohlo jen omezení kontaktu, protože jsem jim nedala prostor to dělat, a s vyšším kontaktem to bylo zpátky a snad ještě horší. Vlastně ani jednou za tu dobu je nenapadlo, že to jak se ke mně chovají, mi způsobuje tu těžkost, ale vždycky to nějak hodily na mě a moje sebevědomí, pocit méněcennosti, neschopnost komunikovat a podobně. A teď ve výsledku asi udělaly to samé.
Máte pravdu s tím časem, mě jen tak strašně mrzí, jak je jim to jakoby jedno, a jak se spolčily.
Já to nechápu, jaký dluh? Chápu že je to metafora? Jinak já bych radila odstrihnout se od takových toxických osob , kdyby vás rádi viděli tak by se chovali jinak. Takhle jim děláte akorát vola.
Děti miluju takové jaké jsou a bezpodmínečně, bylo moje rozhodnutí je přivézt na svět a za to mi fakt nic nedluží.. když mi tohle docvakalo, náš vztah s mámou vzal za své.. fakt se nepotřebuju zavděčovat někomu, kdo mě nebere takovou jaká jsem a pořád má pocit že bych měla tamto nebo ono.. nejlepší rozhodnutí .. ;)
@ruze57 možná ještě jedna rada- nečekej, že se změní, že jim něco vysvetlis, že jim něco dojde...to by ses akorát trápila, snažila, čekala...pak na ně vyjedes a budeš zase za tu špatnou ty. Důležité je, že jsi šťastná a veci vnímáš jinak, ale nech to tak být a nesnaz se bojovat za "spravedlnost"
@fifinka2020 to bude nejtěžší no, přestat čekat, že něco.
Upadám teď hrozně do toho, že jako tam byly i super chvíle a že vlastně to nebylo tak hrozný. Doufám, že mě to nezlomí.
To je dost toxický přesvědčení, že by ses měla stýkat s matkou a měla jí splácet dluhu za to, že tě přivedla na svět. Přivedla tě sem dobrovolně a nic jí nedlužíš. Jestli ona žije v nastavení, že jí něco dlužíš, tak má problém ona, ne ty. Blbý je, že ji to nijak nevysvětlíš, nepřesvědčíš ji. Nikdy neuzná tvoje právo na názor, prostě žije v přesvědčení, že bys jí měla poslouchat. Možná tě činí odpovědnou za svoje štěstí. To je dobrej úlet někoho nutit zpívat na Vánoce, když zpívat nechce. Tipuji, že tohle jen špička ledovce, že tam bude více věcí, kterými tě ničí.
Doporučuji ti přečíst si knížku Budu vůbec někdy dost dobrá - rádce pro dcery narcistických matek od Karyl McBride. Nechci tvé mámě dávat diagnózu, že je narcistická matka. Možná je, možná není. Každopádně její chování není úplně v pořádku. Možná pro tebe budou některé pasáže inspirativní.
Můžeš se vrátit "domů" k rodině a dál po sobě nechat šlapat, nebo se staneš na své rodině nezávislá, postupně si zpracuješ traumata, škodlivé rodové vzorce a staneš se na své rodině nezávislou sebevědomou ženou.
Tím, že jsi si našla partnera, začala vidět některé věci jinak, tak jsi trhla partu. Oni to blbě nesou. Blbé je, že to není fajn holčičí parta, ale psychopatický teror, co předvádí tvá rodina.
Se ségrou mě to mrzí, myslím si, že je trochu loutka matky a ony prostě nesnesou, že jsi se posunula, udělala nějaký pokrok, tak tě chtějí zpátky strhnout na dno.
Najdi si podporu někde jinde v okolí, najdi podporu sama v sobě.
A nejsi v tom sama, je tady pár uživatelek, co omezily kontakt s rodinou, mají problematický vztah s matkou.
A má někdo z nich manžela/přítele? Takhle mi to vyznívá, že jim vadí, že jste trhla jejich dívčí "partu". Tak se cítí zrazené. Také mi nepřijde moudré vytahovat po letech "špinavé prádlo" ohledně toho, co Vám na jakém svátku na nich vždy vadilo. Přece jen, když mi to vadí, ozvu se hned, kor když jste dospělá a ne pak zpětně to vytahovat...když se s tím moc nedá dělat.