Ahoj holky,
S přítelem jsme miminko neplánovali, ale oba se těšíme a máme radost. Přítel celou věc oslavoval a vůbec nebylo pochyb o tom, že si děťátko necháme…
Přítel často mluví o tom, že si mě vezme, ale pořád se k tomu nemá a naopak mám pocit, že se sňatku snaží vyhnout a připadám si, že mě respektuje víc jako matku jeho dítěte, než jako partnerku. Když si s ním chci na toto téma promluvit, vždycky mi něco naslibuje - ale vím, že jsou to jen slova a kdo ví, co bude…
Mám velké podezření, že mi není věrný, ale je pro mně prakticky nemožné cokoliv dokázat. Proto ani teď na svatbu netlačím - věřím, že manželství je o důvěře a navždy. Na druhou stranu se bojím rozchodu…
Nechci se v těhotenství stresovat, chci aby miminko mělo rodinu - tatínka a maminku, kteří ho milují nejvíc na světě. Nemohu se však zbavit myšlenky, že se něco stane a zůstanu s miminkem sama…
Máte nějakou radu, jak se “pojistit”? Samozřejmě se snažím šetřit atd. Ale jak bych mohla řešit případný odchod přítele a nějakou podporu, abych vše zvládla? Je možnost nějaké smlouvy nebo předběžné oficiální domluvy s partnerem?
Předem děkuji za rady…
A nechte ať má dítě příjmení po vás. Hodně žen pak třeba štve, že dali příjmení po partnerovi a jmenují se jinak než dítě. Jinak matrika ať podepíše otcovství a šetřit a šetřit. Můžete se podívat i po nějakém bydlení (aby to neviděl, jen obhlídnout, kam by se dalo jít) pokud nebudete ve stávajícím bytě.
@bramburkaaa poj8stit se opravdu nedá nic, ani svatbou. Udělejte to jak píše
@korin. Hele asi jsou to je tvé domněnky a nic víc. Píšeš, že raději teď na svatbu netlacis a to jako jindy ano?? Hele do svatby se nemá tlačit nikdo. Dítě sre neplanovali a předpokládám, že ani svatbu. S partnerem si promluv, to je základ
Delala bych si uspory, abych nebyla uplne v pytli, kdyby partner odesel a trvala bych na tom, ze dite bude mit moje prijmeni, kdyz se pritel ke svatbe nemel.
Nic jineho ale udelat nemuzes, naopak prilisnym premyslenim nad "pojistkou" a podezrivavosti se vztah snadno zabiji... Zalezi z ceho prameni podezreni na neveru, ono ledasco se ti muze zdat vlivem tehotenstkych hormonu a i pritel se muze chovat prave kvuli tehotenstvi jinak (mazel mel napr. totalni sexualni blok, kdyz jsem byla tehotna). Myslim, ze nejlepsi obrana proti problemum je mluvit spolu. Citis se spatne a mas strach o zajisteni s miminkem. Co to natvrdo rict priteli? S ujistenim, ze vis, ze se o vas postara, ale ze se tak ted proste citis a potrebovala bys vice podpory.
Pozor, ne ho hystericky obvinit z nevery! Jen pozadat o to co ti chybi.. Vice pozornosti? Vice projevu lasky? Nejake ujisteni? Hmotne zajisteni? Zamysli se, co bys po nem chtela a co by ti pomohlo aby ses citila lepe a to mu proste rekni 🙂
@bramburkaaa Nejdulezitejsi mi prijde domluvit se na financich tak, aby ty jsi necerpala komplet sve a partner jen neprispival. Je jedno, jestli jste manzele nebo ne, pokud zijete ve spolecne domacnosti, meli byste zohlednit hospodareni tak, abyste oba meli ze svych prijmu nejaky zustatek. Je to tady na dennim poradku, spousta zen se necha vtahnout do 'platim vse kolem ditete a jidlo, nezustane mi nic, manzel plati velke nakupy a bydleni a zbytek si spori'. Pokud jste domluveni tak, ze ty zustanes na materske a on bude moct bez starosti chodit do prace, tak tomu musite prizpusobit financovani domacnosti. (Jako manzel muze taky odejit a kdyz nebudes mit zadne uspory, tak na tom ve finale budes stejne..)
@bramburkaaa příjmení bych chtěla stejný s ditetem… a už je na nem jak se k tomu postaví 😎zbytek těžko řešit, vykaslat se na vás muže ikdyz budete manžele … ale určitě by to chtelo myslet na zadní vrátka a nějakou rezervu… takže když bude prostor neutratit vše za zbytnosti pro děti .. jde to skoro samo 😂 pokud bude prostor odkládat si něco už teď případně z mateřské, to ještě jde ( z rodicaku ti nezbude nic) a mít danou nějakou částku se kterou nepočítáš a na co už nechytnes … už jsem viděla holcinu, co utracela cely rodicak měsíčně za super oblečení pro děti … partner ji pak opustil, neměla auto, byt nic.. jen děti a dráhy oblečení .. peníze v rezerve žádný …taky mám tak nějaký peníze, nepocitam teda s variantou ze by se na me manžel vykašlal, ale proste nevíš co se stane, rodicak je spis prispevek, takže z toho nic nenadalyho nevyřešíš…
@bramburkaaa mám známou, od které odešel chlap 7 měsíců po svatbě. Měl jinou, takže svatba nerovná se pojistka 😉 Hlavně bych zapracovala na své psychice, protože žít s tím, že mě chlap určitě opustí a ještě, když ho podezřívám, že mě podvádí, tak to je zaručený recept na to, jak od sebe chlapa odehnat. 🙂 Jinak souhlasím s tím příjmením. Já mám dceru po ex, odešel od nás chvíli po porodu. Všichni mě oslovují jeho příjmením a navíc mě mrzí, že když se vdám, tak bude dcera prostě jinak pojmenovaná. Zpětně bych dala příjmení svoje a v případě svatby bych si dala příjmení své rodné i nové manželovo.
Zkus si o těch obavách s partnerem otevřeně promluvit. Osobně se přikláním k tomu, že jsi spíš pod vlivem hormonů a stresu z nové situace. Já jsem teď taky těhotná a úplně mě přepadla hrůza z toho, že se manželovi něco stane, neustále nad tím přemýšlím, donutila jsem ho, aby mi napsal seznam, kam mám případně každý měsíc posílat peníze, tlačím ho do životní pojistky…
@bramburkaaa jednoduché řešení - příjmení dítěte po Vás (ne po příteli, on si dítě v případě odchodu určitě nevezme,pokud nejste gamblerka, narkomanka nebo prostitutka)
A chtěla jste náhodou spíš napsat, že máte podezření, že JE Vám nevěrný, ale nemáte to jak dokázat?
Jinak svatba/manželství není pojistka - akorát chrání dítě a maminku - známá se tak vdala - taky čekali dítě, chlap se nechtěl ženit, tak mu řekla, že příjmení bude po ní, do 2 měsíců se vzali, ale stejně jí byl už měsíc po svatbě nevěrný - nějak to překousli a jsou stále spolu jako "velká šťastná rodina."
Ahojky mám takovouto zkušenost,po 7 letech po rozvodu a sama s první dcerkou jsem si náhodou našla nového partnera a po dvou měsících mě opustil kvůli jiné ženě a já jsem za týden zjistila, že jsem s ním těhotná!Psala jsem mu to,ale myslím, že mi to asi ani nevěřil a divil se pak u soudu.Moje druhá dcerka je vysněná jako ta první,ale bylo to neskutečně těžké.A hromada smůly,být s jednou sama od porodu a s druhou od početí.Já sama s jednou dcerou,s druhou těhotná,bez práce,bez bydlení,peněz a zraněným srdcem.Ale díky mým rodičům a i mým prarodičům a celé rodině jsem to zvládla.A jsem na obě holčičky moje neskutečně hrdá a musím být i na sebe.Tatínci je nikdy nevídají ani jeden.Ale mají mě a já je miluju nade všechno na světě.Rada pro tebe dá se to zvládnout,ale je to po všech stránkách moc těžké,ale ty děti nám to oplácí plnou měrou.Děkuji Bohu dneska,že je mám,děkuji.Držte se a nebojte se,my ženy to zvládneme musíme.
Zajděte společně na matriku podepsat prohlášení o otcovství. Tak bude mít dítě jistého tatínka, tím i nárok na alimenty na dítě a vy výživné na sebe do dvou let dítěte...