Ahoj, stydím se za náš problém, ale chtěla bych to ze sebe dostat. Máme osmiletého chlapce a čtyřletou dceru. Mě je 33, manželovi 50. Byl již jednou ženatý, s dětmi jim to nevyšlo..nemohli je spolu mít.. Rozvedli se. Pak jsem přišla já. Velká láska, okouzlení..štěstí..po roce svatba, po dalším první dítě..
Oba jsme toužili po dítěti. Nikdy jsme se kvůli ničemu nehádali, na všechno jsme měli stejný názor.
Pak se narodil vytoužený syn. Byl pořád nemocný, hodně jsme si vytrpěli..prožili hodně strachu. Asi tak od pěti - šesti let je jeho zdravotní stav lepší. Mezi dětmi jsme přišli o jedno miminko, pak nám život dal dcerku..
Myslím, že nás manžel má rád, nechodí do hospody, má stálou práci..nemáme finanční problémy, běžné neshody v širší rodině..
Teď k tomu, co mě trápí a děsí.
Nechová se k synovi jako normální táta..někdy od jeho druhého roku, když hledám ve vzpomínkách..když na manžela přijde záchvat vzteku, smíká s ním o zem, do výšky ho zvedne za ruku, za hlavu, nedokáže se s ním bavit normálně..syn má mnoho otázek, je zvídavý, není schopen se s ním normálně bavit, vysvětlit, hrát..okamžitě startuje.. Není to jako, že by ho třískal, bil..jsou to náznaky, které mě bolí..většinou včas zakročím, zastavím to..ale tím mezi námi vznikají hádky, které jsou o tom, že já jsem špatná máma a že on vychovává. Syn zlobí, je živý, divoký, ale raději bych byla za třepnutí na zadek než to, co jsem uvedla víše.. Tyto situace nejsou jednou časté, ale mám vypozorováno, že to souvisí se stresem v práci..pak se to horší.. Jdeme mu z cesty, všechno dělám za něj, s dětmi mi moc nepomáhá..není schopen najít dětem oblečení ve skříni, připravit svačinu, vypravit ráno do školy, školky..moji rodiče, setra, pár takových situací viděli a dali nám jasně najevo, že takto ne..i já manželovi vysvětluji, že jeho chování není v pořádku, ať se jdeme někam poradit, on ale nevidí a nepřipustí, že dělá chybu..
Když vidím, jak je to v jiných rodinách, hrnou se mi slzy do očí, jak se tátové chovají ke svým dětem a jak to vypadá u nás.. Trápí mě to už hodně let. Ani nevím, jestli jsem popsala situaci pochopitelně, nechci tady vypisovat x situací, kdy se co stalo, to by stejně ani nikdo nečetl.. Už takhle je můj příspěvek strašně dlouhý..
Ještě asi otázka, která může vzejít..K dceři se chová výrazně lépe, podobné chování směrem k ní nikdy není!!
Stokrát, tisíckrát..pořád mu opakuji, že syn si tohle chování už bude pamatovat, že když se jednou otočí ve vzpomínkách, co uvidí, že mu to bude líto..
@ivet1982 ahoj, dle toho popisu se mi to jeví jako že nezvládá sám sebe, nic proti věku, ale v 50 má člověk svoje zvyky a už se nedají moc změnit, nervy rychle reagujou na hluk, stres..hůř se vyrovnává. Přijde mi to jako chování dědečka, nic ve zlým, jen mám na mysli ne to, že tahá za ruku, a tak, ale nevyrovnanost se situací a s tím nepřiměřená reakce. K holčičkám se obecně muži chovají jinak než k nástupníkům svého rodu. Taky jde o to, jak se choval jeho otec k němu..třeba to bylo podobný a on vlastně nestihl nikde načerpat jiný vzor a už se to hodně zažilo a vrylo do podvědomí.. Ale je to jen můj pohled, jak to na mě působí. Hlavně se drž!
určitě bych na něj zatlačila, ohledně nějakého psychologa. Je určitě těžké svého muže pozorovat jak má rozdílný přístup k dětem. Pokud nezakročíš, syn si ponese do života dost otřesné vzpomínky, které by jednou mohl vyčíst nejen svému otci, ale i tobě, že jsi nezasáhla více. Sama mám tři děti, máme svou biofarmu a vím, kolik má muž práce, vidím jak je celý den venku u zvířat i pro něj je problém, když nejsem doma obléci děti tak, jak bych to udělala já, ale to si myslím, že má spousta chlapů, taky musí mít vše přichystané. Ale jde o přístup přímo k dítěti. Děti hned vycítí pokud něco není v pořádku. Snažila bych se situaci vyřešit dřív, protože po čase by jsi mohla zjistit, že se budeš muset rozhodnout, zda žít s mužem, který se nechová k dětem nebo dítěti, tak jak by sis přála nebo dát přednost dětem pro klid jejich dětských duší, i když by měly o otce přijít.
Môj názor: je to vekom,prepáčte,ale aj keĎ sa v dnešnej dobe o päťdesiatnikoch hovorí,ako o chlapoch v najlepších rokoch,nieje to až tak pravda,je proste už starší a nezvláda vychovávať,určite by mu viac vyhovovalo,keby mal v tomto veku dospelého syna-ako rovnocenného partnera,tento stav sa nezlepší a s manželovým vekom sa bude len zhoršovať.Nechcem vás odsudzovať,ale nikdy som nechápala,ženy,ktoré si našli chlapov o toľko rokov starších,nakoniec to nikdy nedopadne dobre..
Na neho už nepomôže ani zatlačiť,lebo :"starého psa novým kouskum nenaučíš"
K dcére sa chová a bude chovať inak,pretože je to dievčatko pri ktorom všetci otcovia vždy zmäknú...Tam už nieje riešenie...nemá nervy na to,aby po ňom deti skákali,liezli a robili krik,chce si po práci v kľude sadnúť,prečítať noviny,obuť dúchodky...a mať svätý kľud a keď takto vyvádza v 50,počkajte čo bude,až mu bude 60,poleziete mu na nervy len čo vás uvidí...
a viem o čom hovorím,takého "milého" človeka sme mali za suseda... @ivet1982
Děkuji za vaše názory..
Manželovo otec byl hodně zaměstnaný, takže děti (dva syny) asi také nestihl nějakým způsobem moc potkat. Manžel se staral a vychovával svého o sedm let mladšího bráchu vlastně skoro sám..když nemohla babička. I jejich mami byla hodně zaměstananá..úplně dobře nechápu, jak to u nich fungovalo..ale nemyslím si, že by od nich šlo nějaké zlo. Děda je velmi inteligentní člověk, rozumný..spíše bych se přikláněla k tchýni..ta má občas nějaké moresy..
Často ale od manžela slyším..klukovi je osm let, to a to by měl dělat sám..já v jeho věku jezdil sám, přes celé město tramvají do školy..a já na to vysvětluji, že je to čyřicet let zpátky a že je úplně jiná doba, jsou jiná nebezpečí.. Myslím si, že na syna klade velké nároky, že po něm chce moc.
A také souhlasím s tím, že je už dost "starý" a že prostě na mnohé nemá nervy.
Dala jsem mu nůž na krk už několikrát, že odejdu, že mám kam jít..on tahle prohlášení bere na lehkou váhu..vyjede vždy na mě, to se jako rozvedeme něco co..
@polaks Nijak mě vaše odpověď neuráží..spíše utvrzuje v tom, co uvnitř vím. Žiju s pocitem, že jsem před deseti lety udělala špatné rozhodnutí. Nyní koukám na mladé tatínky, kteří tu trpělivost mají a vidím, o co jsem přišla, o co přišly moje děti.. Ale samozřejmě nechci padesátníky házet do jednoho pytle..znám chlapy, kteří jsou i v tomto věku plní energie a síly..
☹ ☹ ☹
já teda taky někdy nesouhlasím s tím, jak se manžel nedokáže k synovi přiblížit, také mě mrzí, že má tak málo (v mých očích) pochopení pro dětskou dušičku, a že výchovu vidí trochu jinak než já. Myslím, že nemá moc psychologické povědomí ani cíl, ke kterému děti vede, jen reaguje na situace podle chuti. Ale až takové neshody tu nejsou. A když jsou chlapi jen spolu (syn a manžel), tak je to kupodivu lepší. To co popisuješ, by mě strašně bolelo, vůbec nevím, jestli bych to vydržela. Sama hrozně nenávidím nevyzpytatelné chování, a kdybych viděla, jak tím někdo trápí moje dítě, tak bych to asi neunesla. Asi ne dlouho. Něco mi tu nehraje. A protože věci se s věkem moc nelepší, syn půjde do puberty, manžel bude větší bručoun, tak je načase to řešit. Jednoznačně bych se postavila za dítě, i když se to nemá se stavět proti manželovi, ale tady je volba, co je horší. Ale jak jinak má dítě zjistit, co je a co není normální, než že mu ty póly ukážeš? Manželovi bych asi dala nůž na krk, i když přiznávám, že nevím jak. Něco mi tu ale nehraje. Buď nějaká psychická porucha mne napadá, nebo nějaká informace, o které nevíš. Neřekl třeba někdo manželovi, že syn není jeho a on má vnitřní pochyby nebo něco podobně absurdního??? Zjisti také, jak se rodiče chovali k němu, protože pokud je to pouhý převzatý vzorec, tak s tím by mohl pomoci odborník. Nedovedu si představit, jak dotlačit padesátiletého chlapa k odborníkovi, ale budeš muset převzít roli dominantního ve dvojici, naučit se vzdorovat, určovat pravidla, ....
@ivet1982 áno sú výnimky.Aj manželov otec je svěži a to mu je už 63,ale aj on zvláda stres len chvíľu,potom radšej zalezie na celý deň do svojej izby a tvári sa,že tam nieje,aby nemusel byť s vnúčatami,aby mal kľud...proste chlapi sú takí,veľký frajer na pohľad,ale má svoje zvyky a nebude ich meniť..
A co zkusit zajít za psychologem prvně ty, pro radu, jak postupovat, jak pracovat se synem a s manželem, aby k podobným situacím nedocházelo? Třeba by časem i šel..není v pořádku, ze s nim smyka, ze ma na něj jiné, vyšší nároky, které uplatňuje takto..
@diamanta Vzdoruju, stavím se za syna vždy..i když vím, že rodiče nemají jít proti sobě..dělám to, protože to dítě potřebuje podporu alespoň ode mne..
Myslím si, že je nereálné, aby si myslel, že je syn někoho jiného..byli jsme pořád jen spolu, nikdo jiný neměl šanci se mezi nás dostat..malej byl opravdu z velké lásky, chtěný..o to víc, to teď nechápu..
Strašně mě štve ten předsudek o věku! Co to je za blbost? Copak to že je mu padesát znamená, že se k dceři bude chovat normálně a k synovi hnusně?! 😠 😠 😠 Mému muži je 61 a s dětma má větší trpělivost než kdejakej mlaďoch...
@ivet1982 tvůj muž by potřeboval nějakýho psychologa, není normální aby mezi dětmi dělal takové rozdíly. Správně se obáváš toho, že si to syn bude pamatovat... chce to řešit co možná nejrychleji, než bude pozdě.
@diamanta souhlasím s tebou, není to normální, něco je špatně, určitě to chování nějaký důvod mít bude...jen asi nebude lehký zjistit jaký je ten důvod.
mě teda ty komentáře o tom, že je starý přijdou zcela scestné...je to o charakteru ne věku. Samozřejmě, že 50letý nemá tak chuť s dětma vyvádět...ale to ještě neznamená, že jim kvůli věku ubližuje. Švagrovi bylo 56, když se narodil synovec, teď mu je 63 a má doma 15letého nevlastního a 6 letého svého a chová se k nim hezky, přestože se pořád hádají, perou....nepomáhá doma tolik, nelítá s nima na kole atd, ale se starším jede na lyže a stojí dole a čeká až si zajezdí, s malým skládá lego....
Od té doby,co na Šumavě napadl sníh, prosím manžela, ať vezme malého na lyže..já totiž nelyžuju, nebyla jsem z domova k tomu vedena..tak asi ani nevím, o co přicházím..
Přijde mi, že je i manžel líný..má tisíc výmluv, proč nejet, proč tam syna nevzít..
Neumí s ním dělat nic..před třemi lety jsem je poslala na brusle na rybník, malá marodila..
Synovi jsem koupila kačenky.. Řval tam na něj tak, že malej už o bruslích nechce ani slyšet..
Raději s ním všechno nové dělám sama..
@pupickova prepáčte,ale to nieje predsudok,to je krutá realita,viete aj môj otec má 62 r.a s vnúčatkami má trpezlivosť,ale keby to boli jeho deti a mal ich doma denne,tak by bol asi tiež dosť nepríjemný,pretože tiež potrebuje mať už vlastný kľud,pozrieť si telku pri normálnej hlasitosti,kde sa nemusí prekrikovať s deťmi...Keď sú u neho deti na prázdinách,tak je ako medom potretý a dal by im aj modré z neba,zoberie ich kde len chcú a tú chvíľu im toleruje aj krik-lebo sú to VNÚČATKÁ.ale aj keď je už s nimi napr.dva týždne,tak už to je vidieť,že mu vadí keď behajú,kričia a on nepočuje správy.A je to rozdiel,keď je to dievča a chlapec.Moja dcéra mu môže aj po hlave skákať a on sa bude usmievať,ale chlapci si to už dovoliť nemôžu!!!
@ivet1982 přesto si myslím, že tam něco bude, když ne toto, tak něco tam vzadu v té hlavě bude. Zbývá ještě jeden pokus, totiž až bude nějaký čas klid, zkusit s manželem velice klidně a mile promluvit, možná trochu připravený hovor, za účelem zjištění, zda ho syn něčím štve, co se mu na něm nelíbí, a pak naopak donutit ho vyslovit, co se mu na něm líbí a "proč ho má rád". Zní to blbě, ale je to tak trochu psychologie, donutit ho na to odpovědět, uvědomit si to, vyslovit to co zjistí. Ano, donutit ho, ale sladce, když je to pruďas. A pak taková dlouhodobá manipulace: když syn dělá něco vysloveně dětského, upozorněte manžela, ať se kouká, podsouvejte mu své názory, jak je syn ještě dětský, malý...nikam to vést nemusí, ale možná může. Často říkejte: je to malé dítě, má právo na svoji logiku. Je to malé dítě, on to vidí jinak. Je ještě malý, jediné co chce je, aby tě potěšil a ty ses na něj smál. Na tohle má času dost.. Je tak malý, rychle to uteče. Proč jdeš proti němu, proč se jednoduše neuvolníš, necháš to prostě být? Je to mnohem jednodušší, nech ho být, neklaď na sebe (muži) nároky, že musíš být takový a makový otec, nic nedělej, jen si užívej, blbni, mazli...A pořád dokola. Třeba se uvolní časem....musí, protože jinak to moc nevidím
@polaks Já bych nepaušalizovala. To, že Tvůj otec si sice s vnoučaty zadovádí, ale je rád, když je vrátí, neznamená nutně, že všichni v tomhle věku jsou takoví. Taky znám pár otců 50+, kteří mají malé děti, a rozhodně nejsou takoví. Je ale fakt, že ti všichni ty děti plánovali takto.
Je otázka, jak by se manžel zakladatelky ke svému synovi choval, kdyby mu bylo míň. Troufnu si říct, že by tam až tak extra velký rozdíl nebyl. Tohle je v povaze toho jedince, je fakt, že s věkem se to zhoršuje, ale nemyslím si, že by měl o tolik větší trpělivost, kdyby mu bylo 30+.
@polaks Přesně tak,úplně souhlasím
@diamanta Přesně to dělám, pořád mluvím, vysvětluji, že se chová jako dítě jeho věku, že si musí hrát, že mu má dát možnost, být dítětem..
On na to, že si jen hraje, že nemá žádné povinnosti a co on musel v jeho věku..
Když syn dělá něco nevhodného..čím by si mohl ublížit..např.skáče po gauči, tak manžel mu poví, že mu za chvíli koupíme rakvičku, když nepřestane..chápete..??!! Syn chce něco koupit, ano, drahou hračku, ale on nevysvětluje v klidu, že je třeba koruny vydělat, nebo, že počkáme až bude mít narozeniny..on na něj začne ječet, že nemáme peníze, že šetříme na fasádu, že nebudeme mít, co do pusy, ale že on si bude moc hrát (při tom peníze máme a žijeme si dle mého názoru dobře)..opět vysvětluji, proč zatěžuje kluka finančními otázkami.. Na to je ještě malý, nemůže tohle chápat.. A syn pak vezme kasičku a donese mi našetřené peníze, že ať máme na jídlo..tím samozřejmě dělá klukovi v hlavě guláš..
@diamanta Když je večer klid, vysvětluju manželovi, že malej si bude myslet, že ho manžel nemá rád..ptám se, kdy mu dal naposledy pusu, objal ho, řekl mu, že ho má rád..ano, někdy se nad sebou zamyslí, dokonce už se mu i párkrát omluvil, ale za nějakou chvíli to přijde zas..
Posílám je samotné ven na procházku, aby byli jen spolu, vyšlu je na motokáry, na hokej.., aby trávili čas jenom spolu..
Není to tak, že bych s manželem nemluvila..spíš je to tak, jako bych mluvila do dubu 😒
@ivet1982 Něco podobného dělal i můj ex po narození dcery... Nebyl absolutně schopný pochopit, že malé dítě s ním nebude konverzovat na úrovni vysokoškoláka a nebude jednat jako dospělé. Došlo to tak daleko, že dcera dělala vyloženě naschvály, protože věděla, že ho tím popíchne. Teď si rozumí ti dva skvěle, dcera už je velká a jemu nedělá problém s ní jednat jako s velkou. A to mu bylo 32 let, když se dcera narodila. Tohle je prostě v povaze toho chlapa.
Manžel je vysokoškolák, odborník ve své práci..je zvyklý mít kolem sebe rozumné, chytré lidi.., ale nevidí, že syn ještě takovou hlavičku nemá..pak se posmívá jeho otázkám, schazuje ho.. A já opět vysvětluju, že by syn mohl mít výhodu, když je táta chytrej a tolika věcem rozumí, že by mu ten svět mohl ukázat z jiného pohledu..
@ivet1982 Tak to je jak přes kopírák, takhle to bylo i u nás...
@pupickova Moje mami velmi často, ale on to od ní vůbec nebere.. Moje mami totiž pochází z rodiny, kde byla doslava psychicky a fyzicky týrána otcem (její straší sestra byla v rodině Bůh, nikdo na ní ruku nevztáhl) a proto nesnáší, když se mez dětmi dělají rozdíly nebo se na ně vztáhne ruka!
A jeho rodina to nevidí, protože se vidíme 4xdo roka, bydlí od nás 500km..
@ivet1982 ahoj , tvého manžela nechápu a ani nechci chápat.
Je to divne dávat jednomů diteti větší lásku...... než to mu druhému.
Nechápu ! A mluvila si s nim o tom ?