Nejsem s mužem šťastná a nevím co s tím

Ja bych to taky ukončila. A zůstávat s někým kvůli dětem je špatně. Za prvé děti vyrostou, vyletí z hnízda a co bude s tebou? Budeš starší, narovinu měla bys určitě těžší rozjezd než teď. A za druhé, děti váš nesoulad cítí daleko víc než si myslíš a je otázkou času, kdy se to u nich nějak projeví. Zkusila bych si s chlapem o všem promluvit, třeba to vidí stejně a Vám oběma se uleví

Děti si zaslouží spokojenou mamu a tátu, kdyz se rozejdete, budete pro ně prinosnejsi, než dva nespokojení lidé, kteří doma jen vytvářejí dusno.

Ja se toho strasne bojim, vlastne jsem se nidky s nikym nerozesla. Bojim se, co s nim pak bude :( nechci s nim uz zit, ale mam ho moc rada

Já bych mu to dala přečíst. Aby věděl, že už je to u tebe dost za hranou a pokud se něco nezmění dlouhodobě, tak to blbě dopadne. Popravdě, nevidím ve vaše vztahu nic vyloženě na rozvod. Ale jsou tam věci, na kterých se rozhodně dá pracovat, aby vám spolu bylo dobře, abyste nebyli jen spolubydlící, ale taky partneři. Ale musíte chtít a pracovat oba. Určitě jste na nějaké tipy došli i v poradně, jen je těžké to udržovat dlouhodobě... na tom je potřeba zapracovat.

Já vždycky byla pro to,aby se manželství zachraňovalo kvůli dětem. Ale po své zkušenosti vím že bude lepší být sama s dítětem než s někým koho už si nevážím/nemiluju.

No jo, to je ta věčná otázka, aby se člověk jednou neotočil a nelitoval, že udělal chybu. Možná zahazuješ nejlepší roky svého života s někým, koho nemiluješ. Možná na tebe někde čeká ten pravý muž, se kterým budeš šťastná do konce života, budete si perfektně rozumět, bude mít rád tvoje děti a bude to nejlepší rozhodnutí, které si udělala.... Nebo to taky bude tak, že se ti nepodaří nikoho najít, nebo půjdeš ze vztahu do vztahu, nebo najdeš někoho fajn, ale bude problém s tvými dětmi, nebo s jeho dětmi a ty už nikdy nebudeš mít normální rodinu, děti si budete střídat na vánoce, na narozeniny a nakonec zjistíš, že každý chlap má něco a že možná bylo lepší zůstat s otcem svých dětí...... Jeden prostě nikdy neví, já znám dost rodin, kde funguje moje děti, tvoje děti, naše děti a většinou to nejsou moc šťastné příběhy. Proto bych já z manželství odcházela až fakt kdybych byla tak nešťastná, že bych klidně ty horší varianty riskla, než abych zůstala s ním..... Hele kolikrát tady kroutím hlavou, v čem jsou ženské ochotné žít, ale u tebe, co popisuješ, mi to nepřipadá jako neřešitelný problém. Píšeš, že poradna pomohla, tak by asi bylo dobré v tom pokračovat. Říkáš mu ty věci, co ti vadí? V klidu, bez výčitek?

vím, že je strašné těžké být v pohodě, když ten druhý okolo sebe šíří takovou negativitu , a proto je s tím potřeba pracovat. Ideálně spolu (v poradně nebo párová psychoterapie), a pokud ne spolu, tak sama. Jen a jen kvůli sobě, aby sis ujasnila co vlastně chceš a můžeš udělat pro to, aby ti bylo líp. Ať to je cokoli. Ty jeho věčný kecy a poznámky jsem se třeba naučila převést do vtipu, vzít to s nadhledem. Tak nějak mi to přišlo časem, asi po 2 letech mojí soukromé psychoterapie. Ale já byla úplně ve sračkách , spadlá do deprese, které se mi též s pomocí doktorů (a hlavně kamarádky, která mne k nim dokopala) podařilo zbavit.

Dobrý nápad, dát mu to přečíst. Pokud to nezabere tak bych se od něj odstřihla. Žila bych vedle něj ne s ním. Když přijde z práce byla bych milá, ale určitě bych netrávila čas v její blízkosti. Na nějaké výlety bych ho taky nebrala, jela bych s dětmi a kámoškou. Rozvod není dobrý nápad, co když dostane děti on? Ty totiž budeš z pohledu soudu ta, co rozbila rodinu.

@rozitta no to úplně není pravda. Znám pár případu, kdy žena rozbila manželství a děti do péče dostala také.

@orisek56 a ten muž se o ty děti pral? Protože někteří muži to nechávají prostě jen tak být. Mám zkušenost z blízké rodiny, jak přes kopírák se situací autorky. Muž je hodný na děti, nosí peníze, stará se. Partnerka nespokojená se soužitím. Dala návrh na svěření do své péče, muž zrovna tak. Dva roky soudů a děti získal on. V době začátku soudu měly děti 2 a 5 let. Pro soud byli oba rovnocenní. Bez záznamů v RT, pracující, žádné patologické chování. Dostal je ten, kdo chtěl udržet resp. nerozbít rodinu. Na nějaké pocity nespokojenosti ve vztahu nebere soud ohled. To jsou pro něj jen plané řeči.

Za mě... Tohle není na rozvod. Ale na sakra velkou práci, ale vzájemnou. Ono ostatně od toho je manželství, to je neustálá prace a zdolávání prekazek. Už jednu strašně těžkou jste dali... Nevěru, která je třeba pro jiné nepředstavitelná a neodpustitepna, tak to teď nevzdavej kvůli tomu, že máš k muži odpor.... A co poradit. No asi jediné mluvit, mluvit mluvit a upřímnost, natvrdo říct, co se děje a začít na tom pracovat.

@rozitta chtěl, ale ona sbalila kluka za milencem a odešla, s velkou pompou a pychou za milencem 100 km. Jak to dopadlo dal nevím, odmítla jsem být s nima v kontaktu pak už, protože holčina v jiných směrech ublížila i mě. Jen vím, že syna dostala do péče matka, že tam byly nějaké boje a rozhodně neměla výčitky svědomí.

@klokanka31 co mas za zkusenost?

@rozitta z pohledu soudu?? Soud především zajimá dobro děti a né nějaky šarvátky dospělých. Nepiš kraviny

Dat mu to precist si neumim predstavit :/ to by z toho zase byla "ticha domacnost", ja za divnou a cil by se asi minul. Mate pravdu, ze to je na praci, hodne prace v napravu. Ale ja v sobe nejak nemuzu najit energii se do toho pustit. Respektive vubec chtit se do toho pustit :/

@rozitta to je model, ke kteremu presne spejeme. Ale jsem z toho dost nestastna. Preci nejsme manzele od toho, abychom zili vedle sebe :( Nebo to takhle par let "vydrzet", nez poporostou deti a pak se rozejit. Ale neni to k tomu muzi strasne nefer, byt spolu, kdyz uz nekde hluboko uvnitr nepocitam s tim, ze spolu zestarneme? Ted ma sanci najit "svoje stesti", za 10 let to bude mit horsi... Neni to sobecke?

@zuzkasim to "tezke udrzovat dlouhodobe" je zatracena pravda. Poradna prave spise nepomohla. Nebo mozna ano, ale jit tam znovu s tou vlastne stejnou situaci? Kdyby to bylo po letech, ale byli jsme tam na zacatku leta a ted uz je to zase to co predtim :( Jak pisu vyse, hledam energii, jestli to znovu resit nebo rezignovat.

@konidana a takovy blby dotaz, ale jsi stastna? Jak ctu "Ty jeho věčný kecy a poznámky jsem se třeba naučila převést do vtipu, vzít to s nadhledem. " - to verim, ze se zvladnu naucit, ale nejsem si jista, jestli chci. Jestli mi prave lip nebude samotne ... :/

@irmamala moc si ty veci nerikame. Je u nej pak znacna dotcenost a stejnak se to vzdycky mine ucinkem. I kdyz to prave rikam v kliku, takze pockam az zasteleme deti, sedneme si a chci si promluvit. Nedari se. Mam pocit, ze jsme oba mozna trochu nastaveni stejne - dosla vule spravovat a kdyz s tim prijdu a bude zaver, ze to "balime". Proste, ze jak vytahnu, ze jsem nespokojena tak je to rovnou konecna.

A k ty "vecny otazce" to je celkem presne 🙂 Navic, mam pocit, ze se pres to nikdy uplne neprenesu. Ze treba si nekoho najdu, na par let, ale nejak mi predstava "a byli spolu stastni az do smrti" zmizela :/

V tomhle ti bohužel nikdo neporadí. Rozhodně si nemyslím, že by spolu lidi měli zůstávat z nějakých morálních důvodů, kvůli povinnosti a odpovědnosti.... Ale já bych se prostě bála, že ta varianta života, kterou si zvolím, nebude o nic šťastnější. Je to prostě jiné, než když jsi svobodná, můžeš vystřídat 20 chlapů za rok, když to nevyjde, jít dál a o nic nejde. Když jsou děti, rozhoduješ i za ně a všechno co uděláš, ovlivní několik dalších životů.... Možná kdybyste si dali pauzu a zkusili žít odděleně, tak byste zjistili, jestli je Vám lépe spolu, nebo samotným. Ale na to by asi málokterý chlap přistoupil.

@sinicka no dovol?? Jaký kraviny? Jenom si zopakovala, co jsem už napsala. Tak nedělej chytrou.

@rozitta
@sinicka nehadejte se mi tady 🙂 Zvlast kdyz mate pravdu obe. V tahanicich o deti se deji zvlastni veci. Co bych se studentskou naivitou neverila, ze muze byt pravda dnes uz jako praktikujici advokatka bohuzel moc dobre vim, ze se opravdu stava. Nicmene mi zustal dostatek naivity, abych verila, ze to nebude muj pripad, o deti se nejak nebojim. Ve svem pripade. Snad.

Podobnou věc řešila/asi ještě řeší kamarádka - manžel velký negativista, všechno je špatně, všichni jsou zlí, on sám aktivní není, o dítě se stará hlavně ona, protože on má přeci těžkou práci apod. No prostě je s ním velmi těžké žít/komunikovat. Určitě tam toho proběhlo hodně a neznám všechny detaily, ale po debatách a terapii se ona rozhodla pro rozvod - on se to snažil na poslední chvíli zachránit, vlastně si neuvědomoval, jak těžce už to ona nese, nakonec si ji tou snahou získal a rozvod se odložil, těžko říct, jestli definitivně, ale teď se snaží, aby to fungovalo - oba musí. Ona trochu slevila, on se trochu pochlapil a někde se potkali... Během toho "vymezování se" odešla ona bydlet asi na měsíc k rodičům. Dítě tam hrálo určitě velkou roli, kdyby byli bezdětní, už jsou rozvedení.

Mám pocit, že se tou situací trápíš jen ty, že muž si vůbec nepřipouští nějaký problém. Můj muž taky občas frflá a je často negativní. Ale řeknu mu hned, že na to nemám náladu, ať radši mlčí, a nekazí atmosféru. A odejdu do jiné místnosti. Tak ho taky zkus utnout hned, převeď řeč jinam, obrať to ve vtip. Obejmi ho se slovy, ty můj hudrlante. Snad si to ani neuvědomují, jak moc jsou těmi řečmi otravní.

Nevim, nekdy jo a nekdy ne. Nekdy mne nevyslovne sejri, ale v plno věcech je na nej spoleh, doma kazdy delame neco, na neco se koukame stejnym pohledem, jine sve nazory a hlavne zpusoby vychovy nemuzem navzajem ani vystat, ani pochopit. Zrovna nedavno byl zasek, kdy jsem zas sama ve svy hlave resila rozchod a rozvod. Ale vzdy si to nejak srovnam, najdu plusy a minusy a taky hlavne se mi nechce nic moc zasadne menit. Hlavne i v zivotech deti. Pubertaku. Mozna to je chyba. Kdo vi. Na druhou stranu nam to v plno vecech klape a je to fajn. Kdyz uz nic jinyho tak aspon sex😊. No a kdyz mi sejri, tak se mu snazim vyhybat, aby to na mne moc neprenasel... a kdyz jsme to spolu zvladli uz pres 15 let a jeste jsme se nezabili😅, tak to asi pujde i dal...

Před jakou dobou byla ta nevěra? To jste si ji oba dobrovolně přiznali? Jak dlouho už to takhle cítíš? Není to jen dočasné rozčarování nad tím, jak jste se změnili, jak to teď u vás vypadá? Snaha o rychlé řešení situace? Nechtěla bych žít s člověkem, u kterého bych se obávala jeho návratu domů, ale stejně tak si neumím představit být s malými dětmi sama doma a vědět, že nepřijde nikdo... Proto bych pro takové řešení musela mít opravdu zásadní důvod, ne jen že nevymyslel aktivně výlet a bojí se tloustnutí... Ale samozřejmě, třeba tohle pro tebe ten důvod je, to já rozhodně nesoudím. A když mu to nechceš dát přečíst, tak aspoň parafrázuj, protože on to vůbec nemusí tušit, že se váš vztah pro tebe vrátil zase do starých kolejí nespokojenosti. Dej mu tu možnost něco změnit...

@rozitta uplna pravda. Oni to neresi neco placnou a nepochopi, ze jiny se temi par slovy trapi nekolik hodin nebo i dni..

Je to i tom vybudovat si to svoje nezavisle na partnerovi. Mit cas jen sama pro sebe, kdy budes delat to co te tesi (nebo nefelat vubec nic) a nebude to do toho nikdo kafrat. Naplanovat vylet a pak na nej odjet, at jemu se chce ci nikoli. A uzit si to i bez nej. S timti jeste bojuju, prosadit i svoje plany pres ty jeho a uhajit si je. Nebo vubec neco vymyslet. Ted to je blby pze nam vypadlo plno akci o vikendech kvuli kovidu a tak sedime vsichni doma prestoze jsme se tesil ze vypadnem ( vsichni nebo jen jeden) a neco vymyslet jineho nemam moc kapacitu. Prioritne je fakt treba nasbirat energii, psychickou silu, pak jde plno veci lip😘

Ono se těžko soudí, kde už je problém na rozvod a kde ne. Nebo případně, kde už je tolik problemu, že jednotlive se to dá, ale v souctu už je to na rozvod. Nikdo u toho druhého doma nežije, jaké to je a hlavně, každá asi máme tu hranici jinde. Pro mě je asi z tvého textu klíčové, že ty už na tom vztahu pracovat nechceš. Nesoudím to, zkusila jsi to a pokud už nechceš, tak je to prostě tak. Pak už je to jen o tom, rozhodnou se, jestli chceš udržovat vztah kvůli dětem nebo se rozvést. V tom ti nikdo nepomůže, to si musím rozhodnout sama. Jak tu někdo psal, budoucnost je otevřená a může být líp a může být hůř. Za mě, nebýt šťastná nebo aspoň spokojená, tak asi vztah kvůli dětem neudržuji. Kor, když bych měla kam jít a z čeho budovat nový život. Zajimave je, že se bojíš si s ním otevrene a narovinu promluvit. Pokud se i on vysloví pro konec, tak to ti taky přece něco napoví, ne? Přece spolu nebudete žít dalších x let jen proto, že jste ani jeden nechtěli vyslovit, že už spolu být nechcete...

@rozitta A ty znáš nějakého chlapa, co něco řeší? Já nechci generalizovat, ale přiznám se, že v mém okolí a i tady, obvykle slýchám ženskou, která chce něco změnit, posunout, řešit. Chlapi obecně mají trochu jiné priority, fakt přemýšlí jinak, u nich jde naopak o to, aby hlavně nemuseli nic řešit a podle toho se obvykle chovají. Nebo znáš nějakého chlapa, který by přišel s nápadem, že by si dva mohli sednou a něco vyřešit? Jestli jo, tak fajn, ale rozhodně jich bude pár. Já takového neznám...

Někdy i pomůže, když si to ženská srovná v hlavě sama. Takže klidně chodit do poradny i sama. Ujasní si, co jí vadí nejvíc, co je ještě snesitelné. A naučí se to chlapovi říct bez obviňování. Nevěřila jsem, že strohý popis situace bez sebemenší výčitky funguje, ale v mnoha knihách to tak píší, tak jsem to zkusila a fakt že jo. Když se děje toto, já se cítím takto. Pro mě to třeba bylo docela těžké, musím se dost soustředit, abych obviňování nepoužívala. Ale můj chlap na to byl extrémně chytlavý, takže teď je schopen mě aspoň vyslechnout a pak se zařídí. Nezmění se úplně, ale trochu se snaží a rozhodně mu v hlavě něco z mého popisu zůstalo. Pracuju s dětma celý život. Vidím, jak velké šrámy na nich rozvody zanechávají. Rodiče mají kolikrát dojem, že je to v pohodě, ale někdy je to tím, že řeší sebe, svůj vztah, svou spokojenost, ale na dítě už jim nezbývá tolik síly, pozornosti, empatie. A z venku je to strašně poznat. Nemluvě o tom, že cizímu se někdy dítě otevře víc. Proto, když už máme děti, je pro mě rozvod až úplně tou poslední variantou. Ne, že bych neměla právo na to, být šťastná, ale mám prvně povinnost udělat šťastnými naše děti a až potom myslet na sebe. A to jsem jinak hodně nastavená tak, že nepodřizuju vše dětem, nedělala jsem jim nikdy chodícího dudlíka, nerozmazluju je, mají možná až moc přísná pravidla, potřebuju nějaký čas i sama pro sebe, ale pořád je pro mě prioritou zajistit jim úplnou rodinu, bezpečný domov. Až když bych vyzkoušela opravdu úplně vše, pak by nastal rozvod. A nechci to tu nijak rozebírat, jsem vdaná teď už téměř 17 let, na některá období nechci raději moc vzpomínat. Pořád se učím, myslím, že pořád se učí můj muž, v hodně vypjaté chvíli jsme si ujasnili, že spolu být chceme a tak nějak se trochu snažíme. Já se naučila víc číst jeho projevy (třeba to, že uvaří mám brát jako projev lásky, já to tak nemám, cítím to jako povinnost, takže musím přijmout, že toto je jeho projev), snížila svá očekávání, naučila se méně obviňovat, být vděčná za každou hezkou chvilku. Jestli na tom takhle budu i za dalších 5 let netuším, teď to jakž takž funguje, jsem za to ráda. Moc bych ti přála, aby to i u vás nějak šlo, abyste to zvládli.