Negativismus u manžela. Jak to vidíte vy?

Chápu, že když je z vesnice, je zvyklý stále něco dělat kolem domu, zahrádky, v dílně. My jsme oba s mírem z RD, já město, muž vesnice. Bydleli jsme v bytě 7 let. Upřímně, bylo to utrpení. Prostě ani, jít na běžky, inline, výlet... Na kole nás jezdit nebaví, takže taková ta bytová nuda prostě není pro nás, zvlášť ne pro muže, který byl celý život zvyklý dělat v dílně nebo kolem domu. Mě chybelo to vrtání v hlíně, zahrada. Takže tvého muže naprosto chápu. Je to fakt utrpení. My jsme odpočítáváli dny ,kdy se z bytu odstěhujeme.

Nemusí to být syndrom vyhoření. Ale může to být i tím, že ve městě v bytě je nešťastný a uz ho nic nebaví. A tady bych trochu zpozorněla, aby se to nepřehouplo v deprese. Tady pomůže bud psycholog a nebo jít z města pryč. My jsme s manželem oba z vesnice. Kdyz jsme se poznali šli jsme do města vydrželi jsme tam dva roky měli jsme pocit , ze se tam dusime. Pak jsme šli zpátky na vesnici. Sice tu máme byt ale hned vedle bytovky máme svoji zahradu + jednou tady zdedime barák po mých rodičích. Kdyz jsme se přestěhovali tak jsme tu daleko šťastnější než ve městě. Ono totiž ne každý člověk je "mestsky" typ a to město ho prostě ubíjí.

@hani_na Jo krize středního věku mě taky napadla. JKo mluvíme o tom pořád, takže to ví 🙂

@alubif
@martt Jo v tom bydlení bude asi zakopaný pes, on to i sám říká. Já sama jsem taky z domu, z menšího města. Pamatuji si, že když jsem tu začala bydlet na VŠ, tak mě to tu docela děsilo (velká sídliště…), ale člověk jak neměl děti, tak to tolik nepociťoval a postupně si přivykl. Pro nás alespoň ta zahrádka, která je fajn, ale není to ono, jak už jsem psala. My to bydlení právě i teď dost řešili, jsou nějaké nabídky, ale chtěli bychom si nechat byt jako “jistotu”, ale tím by hypotéka byla fakt vysoká. Takže asi se toho člověk nesmí tolik bát a třeba ho i prodat a jít pryč. Trochu se samozřejmě té změny bojím. Asi stárnu :D

Není potřeba hledat nějaké zástupné důvody, syndromy vyhoření nebo jiné. Problém máte pojmenovaný a zřejmý, teď jen najít koule do toho prostě říznout a koupit barák 🙂) manžela chápu...

My by jsme si taky rádi nechali byt; když jsme řešili přechod na dům, ale ikdyz si myslím, ze jsme na tom celkem dobře finančně, tak by jsme to nedali ..hypotéka a splátky by byly obří, a pokud by se objevil nespolehlivý nájemce, měli by jsme dost problém …už teď s tím zdražováním je ten provoz a investice do domu podstatně náročnější než byt a to nepočítám, ze ten uver máme i tak na celkem dlouho… takže pokud to je jak píšeš, oželela bych byt … je to sice fajn mít investiční byt jako zálohu, ale ne za kazdou cenu…. Ještě pokud jste aktuálně nespokojeni oba …tak pokud vyjde prohodit byt za dům a hypotéka, šla bych do toho …

My jsme byt prodali, jednak jsme tím umořili část ceny domu a odmítáme se starat o dvě nemovitosti. Navíc nikdy nevíš, co za nájemníky budeš mít a v době, kdy má nájemník víc práv k tvému majetku než ty, jsme o to vůbec nestali.

Pokud to neni nerealne a tobe by dum taky vyhovoval, tak to udelejte. Ja to mam presne naopak, rejpat se v hline ani vysedavat na zahrade me nebavi, potrebuju pohyb venku a miluju mesto, na nasi vesnici i barak akorat nadavam, neco jako tvuj manzel, ale naopak 🙂 Nebo treba poridit zahradu nekde bliz s nejakou hezkou chatkou jeste navic k tomu bytu?

@pilzzee to právě máme, ale dojíždění není ono, třeba večer, když děti usnou, tak si nemůžeme sednout někam na terasu aj.

Je blbý, že tohle jeho nastavení ovlivňuje celou rodinu, ale popravdě se těm jeho pocitům úplně nedivím. S manželem a malým dítětem jsme v bytě ve městě cítili úplně to samé. Jako bychom se dusili, člověk byl úplně demotivovaný (hodně udělalo to, že se nám na konci roku 2019 narodil syn a prakticky dva roky jsme kvůli kovidu byli zavření doma). Prodali jsme byt, koupili dům se zahradou na okraji města, pustili se do rekonstrukce, našla jsem se v zahradničení, trávíme víc času venku, máme společné projekty, pocit, že něco budujeme a hned je nám lépe. Držím palce, aby se i vám podařilo najít východisko schůdné pro oba a pokud je manželův sen dům a ty se tomu nebráníš, tak bych šla touhle cestou jakmile to bude možné 🙂.

Ja vim, ja jsem to cetla, myslela jsem takovou chatu, kde se da treba i s detma prespat a kdyz je hezky tak travit cas tam.

@lvl16 Ještě podotýkám, že jsme oba z města a na život v bytě navyknutí. A stejně nás to dohnalo 🙂.

My bydleli v bytě 6 let a upřímně musím říct, že jsem byla na pokraji nervového zhroucení. Měla jsem pocit, že se tam zblázním, když jsem šla domu špatně se mi dýchalo a tlouklo mi srdce jako blázen a bylo mi špatně od žaludku. Pro mě to byla kralikarna, připadala jsem si tam jak ve vězení. Přitom to byl byt 3+1. Vzali jsme si hypotéku, byt prodali a koupili starší dum, který jsme za pochodu rekonstruovali. Jsem tady fakt šťastná. Máme velkou zahradu, ráno vylezes na pegolu dáš si snídani. Já Tvého může chápu, já tam zůstat tak jsem minimálně na antidepresivech.

Nedokážu odhadnout dle příspěvků ale jsou muži, kteří jsou jakože nespokojení ale nic s tím neudělají. Příště radši budou brucet než se zvednout a udělat krok k tomu o čem jen mluví.
On má problém, on musí říct co by mu pomohlo. Ty se starás o problémy děti a další dítě nepotřebuješ.Já bych mu řekla, že respektujes jeho pocity i přání a že pokud bude mít zájem můžete zkusit najít řešení(pokud ty máš s ním v tomto shodu).
Mi trochu přijde, že neví co chce. Na baráku bude ještě víc práce a když teď nestíhá zahrádku, co bude dělat tam? Děti do sklepa asi bezavrete😁, že má kašel mě rozesmálo. No, kašel přejde, ne a pak může sednout na kolo, jít propracovat na zahradě a pohoda. Mi přijde, že se mu nechce a hledá si problémy...

Jééééžiš, já nesnáším tyhle plačky 😀 Ten bude nespokojený pořád. Koupíte barák, začne fňukat, že nestíhá, že nemáte peníze a jako říct mi dospělý chlap, moje životní opora a otec mých dětí - jestli zůstanu v bytě, tak určitě umřu (ještě určí časový horizont), tak bych ho poslala do řitě, nebo na léčení.

No já teda nevím,ale jestli ho baví na zahradě něco dělat,tak ať dělá,hlídat děti můžeš ty a za zadkem bych dětem nestála,to nestojím ani teď když jdeme na hřiště,jen je z dálky pozoruji,tchán taky pořád něco na zahradě dělal i když měl děti malý,tak je prý i zaměstnal a kdyby chtěl,tak proč občas na zahradu nejede sám,bude mít chvilku klid pro sebe,jo a když jedeme k mým rodičům na chalupu,tak jsem tam ty děti taky moc nehlidala,jenom jsem měla přehled kde jsou a aby nešli k rybníku a to byli mladší než jsou teď

Pokud vám vyhovuje dům,tak jej kupte.ja jsem z vesnice,partner z města.sla jsem za ním do bytu,který jsme si zrekonstruovali.chteli jsme dům,ale od něj jsme upustili, vzhledem k tomu,že partner má vyhřezlé plotýnky,tak s jeho stavem stavět svépomocí moc nejde.ja jsem si na město zvykla rychle,vše máme dostupné pěšky,i když bydlíme v okrajové části města,obchod, škola, hřiště, příroda.jezdime na výlety,občas jedeme ke tchýni,bydlí v domku,mají zahradu,ale každý nákup řeší autem, švagrová bydlí s nimi v době,tak ta zase řeší školu, školku, kroužky, nákupy taktéž autem.sice zahrada je fajn,ale když přijdou z práce,tak se učí s neteřemi a kolikrát jde ven až v 18h,zase pracovat na zahradě.jinak já za zadkem dětem nestála ani doma,ani na hřišti,máme mezi nimi rozdíl 2r a 1m.

Takže stejně jako u nás jsou problém děti. Chlap najednou není středobod vesmíru a je zle. Jak dobře tohle znám 😄.

Hele autorko, já mám pms, takže to ber s rezervou, ale za mě máš doma toxického sráče. A víš, co je na tom nejhorší? Že ty donekonečna řešíš jeho a on tebe vůbec.
On řeší sebe, sebe a pak jenom sebe - děti ho serou, byt ho sere, že se mu nedaří v práci - za to může to, že má děti! To je božan, fakt! 😉
Hele, nebude to tak, že je neschopnej toxickej magor?
Kdo řeší Tebe?
Jak se Tobě v tomhle dejchá?
Kdo seš Ty?
Jaký jsou Tvoje sny?
Kdy jsi naposledy řešila něco jinýho, než jeho stavy?
Od tohoto bych se odpíchla 😉.

@muhehehe asi to tak bude 🙂

@aneta15 super, že jste to zvládli, já jsem taky z domu, takže tohle mi taky chybí ;)

@martinka0209 já jsem tedy nedefinovala věk dětí, ale v 1,5 a 3,5 letech si tedy nedokážu představit pozorovat je jen z dálky ;) samotná starší, to už by zřejmě šlo, ale takhle řeším i konflikty mezi nimi. Musím pohoupat, pomoct na klouzačku… asi i záleží na temperamentu dětí, znám děti, které člověk posadí na písek a za půl hodiny je tam najde…

To jsou ještě malý,ale já jim opravdu nestála za zadkem jen jsem byla u nich,kdyby chtěli s něčím pomoct a hrála jsem si s nimi,nic náročného mi to nepřišlo a konflikty jsem řešila jen tak například musíte se dělit o hračku,až si s tím dohraje,tak si ji můžeš půjčit, neházej s tím pískem a to myslím, že můžeš zvládnout i sama a nechat manžela pracovat na zahradě,jestli ho to baví,já jsem s nimi na hřišti taky sama a nikdy mi to tak náročný nepřišlo,moje děti jsou venku hodnější než doma,venku se aspoň zabaví a já si venku i trošku odpočinula i když jsem s nimi venku běhala,aspoň jsem se i hýbala,jo a když fakt moc zlobily a neposlouchali,tak jsem jim řekla,že půjdeme domu,jestli budou dál zlobit a to vždycky zabere

U nás rozhodně nejsou sedící panenky,dám je vlevo a hned jsou pryč.houpani je něco jiného,tam asistence je namístě,ale běžně písek,skluzavka apd si chodili od 2 let sami,včetně vnitřní herny.krom toho konflikty se musí naučit řešit sami,musí se domluvit.pokud je větší řev a bouchání,do toho vstupuji já,ale jinak ne.zpozornim jen když je úplný klid doma nebo naopak velký řev,jinak hádky neřeším,to bych jim doma opravdu stála za zadkem a to fakt ne.nejde vše za ně řešit,ale školce, potažmo ve škole tam taky nejsem,pokud problém sami nezvládnou vyřešit,tak je tam učitelka.kdyz se narodil syn,tak jsme chodili taky do heren,potom na hřiště a u dcery jsem nebyla za zadkem,jen když chtěla vysadit na houpačku a pohoupat,jinak ne.ucime je samozřejmosti od malička a vyplácí se to.prarodice si vždycky klepali na hlavu,že jsme se zbláznili a teď,když dcerka chodí od září do 1.tridy sama přes 3 silnice, protože to zvládne,nám dávají za pravdu.nektere děti neumí chodit bez auta ani v 6.tride, bohužel.

Jen ještě dodám,kdyby jste se náhodou přestěhovali do domu,tak jestli by si zase nezačal stěžovat,že je tam moc práce,no měl by si najít koníček,jen sám pro sebe,ale jestli by jste to dali a on by moc chtěl,tak přestěhovat se do domu můžete,o tom bych se promluvila s manželem a hlavně i co by to obnášelo bydlet v domě

Syn v 1,5 roce lezl ovcim na dřevěnou ohradu a hulákal na berana 😁 Normálně se pohyboval po zahradě od dob lezení . Vždycky jen kontrola z povzdálí . Teď jsou mu tři roky a letí ven vždy napřed a ví co a jak. Pomáhá se vším co může . A není to žádná bábovka, litá jak drak vsude, a přesto třeba ví, jak se přechází silnice a po vesnici poslechne hned. Upřímně,kolikrát je víc práce se staršíma když vymyslí blbosti😁 ale taky umí pomáhat. Konflikty mezi dětma řešíme minimálně . Jsou tři a to by člověk nedělal nic jiného 🙈😁

Manžel se v bytě dusil, já zvyklá vždy na vesnici. Máme barák a i když občas nadáváme, tak bychom neměnili .

Tvůj manžel přece může jet sám na zahrádku a udělat co je potřeba . Nebo zapojit děti do práce . Ale pokud oba toužíte po baráku, tak do něj jděte . Asi by i manžel třeba získal svou pracovní a pracovalo by se mu líp .

@martinka0209 u nás to samé,chlap v práci a když bych na něj měla s dětmi měla čekat a pak jít na hřiště,tak tam nejdeme nikdy.chodim s nimi všude sama,partner jede jen když jedeme na výlet,hřiště davaji i tam.doktory řeším s nimi sama nejen v místě bydliště,ale i delší trasy autem bezproblemu.nevidim důvod proč bych měla mít za zadkem já nevrlého chlapa,který by se 3,4 hodiny u doktorů nudil,jsem svéprávná a nepotrebuji dohled

@veronikav31 tak manžel jde na hřiště s námi,ale když není v práci,ale když je v práci musím jít sama,abych se s dětí doma nezbláznila a kdyby chtěl něco dělat na zahradě,tak ho nechám a děti pohlídám já, přesně tak nemusím mít chlapa všude