Nechtěné těhotenství

dítě v nájemní garsonce být může, o tom není pochyb. Netáhla bys to sama, otce má a co píšeš, starat se chce. Mít dítě s člověkem, kterého nemiluješ není ideální, ale nic není naprosto ideální v celém lidském životě a dospělý člověk se musí poprat s nastálou situací, postavit se čelem, postarat se o dítě. Že své dítě nebudeš milovat - tomu nevěřím, budeš. Ne možná jako velký třesk, láska k dítěti roste s každým jeho dnem. S tím mužem bych vztah dál nepěstovala, pouze jako s otcem svého dítěte.

o adopci jsem uvazovala, ale bojim se, ze bych si to cely zivot vycitala. Preci jenom ve 20 se to da omluvit ve 32 uz ne. Nevim, skoro co den, to mam jiny nazor... :(

@kubutka007 ....není důvod aby to dítě bylo jako jjeho táta.....bude takové jak ho vychováš....🙂 to se neboj.... na druhou stranu-co zkusit bývalému říct co ti všecho vadí jak si co představuješ atd a třeba to ještě zkusit?....odejít můžeš vždycky přeci....a jemu nedochází co ti vadí a proč....

@kubutka007

Tak zaprvy nechapu, proc toho chlapa kritizujes... Proste z popisu je to clovek, ktery se k tobe absolutne nehodi, ale ne zly clovek.. a polovina veci, ktere pises, jsou o nedostatku komunikace a proste o tom, ze se k sobe nehodite.

A zadruhy, zkusi si uvedomit, ze to dite je z pulky i z tebe. Je to 50% ty, tvoje dite, polovinu veci bude mit po tobe.. a hlavne to detatko za tohle vsechno absolutne nemuze a zaslouzi si se narodit nekomu, kdo se o nej bude starat. Nosis uvnitr sebe predevsim svoje dite.. ne dite nekoho jineho.. ano, je to i jeho dite, ale je predevsim tvoje a ty jsi jeho maminka.

Nestehuj se k chlapovi, ktereho nemilujes, je to nesmysl.

Rekni mu, ze jsi moc rada, ze se zajima a ze se chce starat, ze bude pro dite super, ze bude mit hodnyho a milujiciho tatinka, ale ze nema smysl, abyste vy dva byli spolu jako partneri, protoze ty to tak necitis. S ditetem v garsonce rozhodne byt muzes, proc by ne. Obzvlast, kdyz budes mit podporu tatinka, ktery si bude dite chtit brat a chtit te podporovat.

@kubutka007 Ahoj....Chápu,že to musí na prdlačku -čekat dítě s někým s kým už nejseš,ale když tak čtu ten Tvůj elaborát-myslím ,že je na čase se vzpamatovat a přestat si vybíjet vztek na tom děťátku,které za nic nemůže. Tím vůbec nezpochybňuju Tvoje pocity a že bys ráda,kdyby se to nikdy nestalo. Ale stalo se, jsi dospělá a nemá cenu si to miminko dopředu "démonizovat". Neříkám se uměle tlačit do nějaké lásky k dítěti,ale prostě to přijmout. Fakt,že s otcem dítětem již společný život neplánuješ-to se holt stává a musíte si to nějak pořešit. Jen proboha tak,aby tím nebylo trestáno to dítě. Máš rodinu,která Ti pomůže ? Máš kam jinam jít ? Zkus zmobilizovat Tvoji rodinu,zda se mohou angažovat. Pokud ovšem mimi nechceč,tak jak je uvedeno výše- dej ho k adopci. Držím Ti palce a moc bych Ti přála,abys k tomu dítěti přirostla a milovala ho. Drž se holka...🙂

@kubutka007 pokud jeste v tehle fazi tehotenstvi ses presvedcena, ze dite nebudes mit rada, prokaz mu sluzbu a vyrid adopci hned po porodu. Bude se mit lip. A kdyby sis to precijen rozmyslela, nasilim ti ho nevezmou.
Jako bat se, ze dite bude po otci vesnicky balik, no.. ale pocity ti nikdo brat nemuze. Mysli ale na dite, kde bude stastnejsi, jestli v rodine, ktera od zacatku vznikla z povinnosti, nebo v rodine, ktera se uz x let trese na miminko. (pro rejpaly, jasne, muze to byt vselijak, ale pravdepodobnost je v druhem pripade asi o hodne vyssi)

Všechno není tak horké, jak se to uvaří. Zachovej klid a nadhled, zkus se na celou situaci podívat očima někoho jiného. Protože za pár let, až se podíváš zpátky, tak Ti dnešní starosti, co Tě trápí, budou připadat malicherné. Tím nechci zlehčovat nic z toho, cos popsala a jak se asi cítíš.
Vymýšlet, že o dítě přijdeš nebo že Tě srazí auto je opravdu blbost, tyhle myšlenky bych hned zahnala. Nestresuj sebe, ani miminko (i když se na něj třeba netěšíš), vydrž to do porodu a rozmysli se, až to budeš mít za sebou. Může se stát, že až miminko uvidíš, všechno bude jinak. Budeš ho chtít a rozhodneš se situaci nějak řešit. (A peníze budou to poslední, co Tě v tu chvíli bude limitovat.) Buď to zkusit s jeho otcem nebo ho vychováš bez toho, abys musela žít vedle někoho, koho nemiluješ a s kým nechceš sdílet svůj život... Anebo to bude tak nepřekonatelné, že dáš dítě k adopci nebo do babyboxu a nikdo se za to na Tebe zlobit nemůže. Je to pořád lepší, než sobě a jemu jakkoliv ublížit. Dostane šanci na plnohodnotný život u rodičů, kteří ho budou milovat a budou šťastni za Tvoje rozhodnutí. Akorát se s tím pak musíš vyrovnat -o to horší možná bude situace, pokud najdeš správného partnera a najednou bude zplození potomka trvat déle, než bys čekala.
Dej tomu čas a netlač se teď do ničeho, co by bylo zbytečně zbrklé. Všechny situace v životě nakonec mají nějaké řešení, i když to tak nevypadá.
Zkus se těch posledních pár týdnů soustředit sama na sebe, být pozitivní v přístupu k sobě i pro miminko, které si šanci jistě zaslouží. Přeju Ti hodně síly a aby všechno dopadlo bez komplikací. A ať se rozmyslíš jakkoliv, tak si svoje rozhodnutí nikdy nevyčítej, určitě to bude to správně, které v dané situaci můžeš udělat!

Nezlob se na mě, ale asi by sis měla nejdřív udělat jasno v tom, co chceš. Příjde mi to jako fňukání 18. leté nevyspělé holčiny. Hned psát, že je kluk zlý, protože jsi u něho uklízela? Ano, může být vesničan, který nebyl dál než ve vedlejší vesnici a smysl života vidí ve svém baráčku, ale to přece neznamená, že je špatný. Třeba by jiná po takovém hned skočila a byla by spokojená. Pokud jsi od začátku věděla, že to neklape a nevyhovuje ti, proč jsi byla s ním ve vztahu? Taky jsem tohle zažila, a ano, taky by mi takový partner nevyhovoval, ale nebudu ho přece hned kritizovat. Přece jsi po prvních pár schůzkách musela vědět, jaký je. A to, že to bylo jen o sexu? Tak v tom případě jsi musela čekat, že můžeš otěhotnět. Buď ráda, že je to "venkovský balík", který se chce postarat o tebe a dítě a ne třeba "feťák, hospodský povaleč, agresivní tyran".A to, že je venkovský balík, tak to se fakt nedědí 😀

A souhlasim s holkama, ze pokud to po porodu budes vnimat porad takhle, dej dite k adopci.. bude to pro nej lepsi nez vyrustat v rodine, ktera ho nechce a ktera kvuli nemu vznikla z povinnosti.. to dite si zaslouzi v kazdem pripade krasny zivot.

Pardon za tvrdá slova, ale "Chtela jsem si proste otce sveho ditete vybrat sama." nikdo nevybíral za Tebe, nikdo Tě nenutil.
Dle všeho je to hodnej pracovitej a zodpovědnej chlap. Jasně, očekává, že mu pomůžeš, když taky očekává, že tam budeš bydlet. Mně přijde hodně divný nechat chlapa dřít na stavbě a sama si jezdit po výletech se svými kamarády. A jak vidíš, když řekneš, co a jak, tak on na to reaguje vstřícně. Ale když staví a chodí do práce, tak nemůže trajdat po výletech, to by neměl za 20 let hotový.
V garsonce být s dítětem můžeš, můžeš si, až bude dítě větší, dohodnout jinej model péče. Na adopci bych zapomněla, pokud bych se nechtěla o dítě starat, dohodla bych se s ním, dost možná by si ho do péče klidně vzal, takže by sis mohla život zařídit hodně po svým.
Ale pro svý malý dítě bych toho udělala hodně, dala mu kontakt se mnou, mateřský mlíko atp. a tohle až postupně. Třeba dojdeš/dojdete ještě na jinej model. Radši dítěti tátovi než cizím, tenhle se dle všeho postará.

Seš dobrá, že dítě máš, dej mu šanci, třeba už další ani mít nebudeš, jestli máš takové drav. problémy, kdoví. S chlapem se dohodni, s tímhle to jde, užij si zbytek těhotenství, mimino a pak uvidíš. Jednala bych vůči tomu muž férově, nic neslibovala, řekla, co potřebuju, ale taky bych byla opatrná v tom, že po porodu se vše může změnit. Dítě za nic nemůže, je to zrovna tak Tvoje krev a to, jak se chováš, co k němu cítíš, co si v sobě vůči němu pěstuješ se tam taky odrazí - na něm i vašem vztahu (ty a dítě). Nechtěných/neplánovaných, a nakonec milovaných, a to i velmi, dětí je spousta. A máš velkou výhodu v tom, s jakým mužem to dítě čekáš.

@kubutka007 jsem na tom podobně, taky jsem prcka nechtěla ale při představě že bych nemusela později dítě mít a rozhovoru s mamkou jsem změnila nazor. Nějak se to zvládne, mam mamky podporu pomuže mi a co od chlapa který nejdřív chce abych mu davala za 1+1 10 tisíc (půlku z celkové ceny) a pak že to dítě nechce a není jeho a odešel. Ze začátku jsem k tomu človíčku taky nic necítila ale pak se to změnilo, těším se je to moje dítě a bude takové jaké ho vychovám. Bude mít lásku a bude ji umět dát, protože ho to naučím....strašně jsem si v těhotenství vytrpěla ať už nervově nebo těhot. potíže ale stálo to za to. nedokážu se prcka už vzdát, dala bych za něj život a strašně se těším až bude venku. A nikde není řečeno že nenajdeš chlapa který bude pro tvoje dítě tátou, bude mít rád jak tebe tak to malé i když nebude jeho biologický táta. Tak se nevzdávej a začni se těšit na svoje dítko, je to kus z tebe z tvého života a ty sním všechno prožíváš jak hezké chvilky tak i ty obtížné a to prtě ti to jednou vrátí, vrátí ti to svoji láskou, usměvem a tím, že ti jednou řekne že jsi skvělá máma. Ty jsi pro to malinké ta nejduležitější osoba kterou má

@kubutka007 ahoj, dle meho nazoru je ten tvuj pouze venkovsky balik, ktery nedostal takovou vychovu, jako ty. Coz by ale zase znamenalo, pokud o tebe a miminko stoji, ze bys mu mohla nejake navyky predat, trochu si ho vytvarovat, pokud neni zlej ( coz asi nebude), treba jednou budes rada, ze ho mas a ze se o vas postara. Pokud je hodny a zodpovedny a vis, ze by vas s mimiskem nenechal na holickach, mozna by stalo za to to zkusit... A miminko bude takove, jake si ho vychovas, tyhle zpusoby se nededi, nanejvys po nem zdedi to, ze bude hodne, coz je fajn. Mozna s tebou ted cloumaji hormony, ale mozna taky ne a fakt s nim zit nedokazes. Ja te dokazu pochopit, take nevim, co bych delala, kdybych mela dite s nekym, koho povazuju za blba. Ale sama bych to asi nedala, nevim. Nicmene pozitivni je, ze dite neznamena prekazku v nalezeni noveho partnera, takze at uz se rozhodnes pro garsonku nebo nastehovani k nemu, neni vylouceno, ze se jednou nejaky vhodny partner objevi. To, ze se na dite ted netesis, je asi vzhledem k situaci pochopitelne, vse sis predstavovala jinak a jsi skoro na dne, ale jiste az se narodi, ta laska k nemu prijde, uvidis.

@kubutka007 Tak pokud se Tvoje nálady a názory mění co den, tak to jsou spíš hormony... Nech tomu čas. Každopádně jsi v mnohem lepší situaci, než řada holek, na které se chlap během těhotenství vykašlal a ony zůstaly samy. Ty máš jistotu v otci dítěte, že se chce postarat, takže bych se s ním na Tvém místě domluvila na systému péče s tím, že ale vy dva spolu prostě žít nebudete.
Jinak ještě k tomu "vesnickému balíkovi". Každý z vás máte jiné hodnoty. Je spousta holek, která by takového "vesnického balíka", tedy chlapa, co je schopen postavit barák a zajistit svou rodinu, brala všema deseti. To není o tom, že by byl špatný nebo hloupý, ale prostě se k sobě nehodíte. O tomhle spolu ale musíte mluvit. Teď už pro sebe nikdy nebudete dva cizí lidi, budete rodiči, takže minimálně kvůli dítěti se musíte naučit spolu komunikovat.
K té adopci - ano, může se stát, že dáš dítě k adopci a žádné další už mít nebudeš, protože nepotkáš chlapa, který by vyhovoval Tvým požadavkům. Nebo ho potkáš, ale pozdě a už s ním neotěhotníš. Tohle si všechno musíš srovnat v hlavě sama. Mám kámošku, ta honila kariéru, pak si dlouho vybírala vhodný "genetický materiál", tedy vhodného otce pro dítě, které chtěla - letos jí bude 41, je bez chlapa a bez dítěte.

Je zajímavé, jak se tady všechny začaly zastávat toho chlapíka. Staví barák = zlatý chlap 😀 Hnízdící hormony? 😀
mně teda přijde celkem skrblíkovské, aby přítelkyni kterou vídá asi povětšinou o víkendech, když on je z vesnice a ona z města, od začátku vztahu, kdy mají se bouřit nejvíc hormony, zapřahal do stavby svého baráku. A ještě ten sušák a absence vína k večeři? Pro mě hamoun. zajímalo by mě, jakým stylem se hodlá "postarat", jestli si to tady nemalujete moc narůžovo. protože jeho představa "postarání se" může znamenat - budeš u mě zadarmo bydlet, ale na oplátku ode mě nechtěj alimenty.

@kubutka007 nebála bych se, že by genetická výbava nějak zvlášť ovlivnila povahu dítěte. Jsou vědecké teorie, že povahu z 80% ovlivňuje výchova 🙂 |Dala bych tomu čas, pokud to opravdu nepůjde, můžeš se odstěhovat. Nic není tak horké, jak se uvaří

k adopci to nedávaj, jak píšeš ve 32 letech bys toho litovala stoprocentně...milovat ho budeš a budeš se divit jak....jen ted to chce pořádně rozdejchat...a kdo ví, třeba, to co ti ted na otci vadí, bude ti jako matce s dítětem sympatické...protože nebudeme si nalhávat, že se ti zmen život s nějaké velké cestování a diskoteky tak jako tak nebudou...jsi ted v šoku, protože se ti mění život, přestáváš být holkou a začínáš být mámou....zkus to s ním a uvidíš...a neboj ohledně dítěte se city určitě dostaví

K te adopci, jen me to zarazi. Jak je mozne navrhnout, at da dite k adopci, kdyz to dite ma i otce, ktery by o nej treba stal? Opravdu me zajima, jestli tohle lze, zbavit otce vsech moznosti a dat dite k adopci..

Ahojky, zažila jsem taky takového přítele. Každý jste prostě z jiné rodiny, máte jiné představy o životě, o bydlení, o trávení volného času, o oslavě narozenin.... Vůbec nemá smysl se nad tím rozohňovat, jak je špatný. Tvoje kamarádky určitě budou nevěřícně valit oči, když jim vylíčíš, jak je příšernej. Ale jeho kamarádi budou stejně tak zase ohrnovat nos nad tebou. Pocházíte každý z jiného prostředí, jste každý jiný a nikdo není lepší ani horší. Prostě se k sobě nehodíte, tečka. Na druhou stranu to není žádný násilník, alkoholik, retard apod. a dá se s ním (dle toho, co píšeš) normálně mluvit a dohodnout. Já bych to řešila tak, že bych žila sama s dítětem, ale dohodla bych se s ním na finančním zajištění a na pravidelných návštěvách. Pronajala bych si nějakou tu malou garsonku ve městě, přes týden bych tam byla sama s dítětem, na víkendy by jezdil za námi, na nájem by přispíval. Občas by si mohl vzít dítě k nim na vesnici, aby ho viděli i prarodiče. Nemá smysl to hrotit. Nehodíte se k sobě, ale proto se přece nemusíte nenávidět.

Mě jen překvapuje, že se bojíš, že dítě bude po otci, který je jaký? Chce dostavět barák?
Logicky člověk co staví barák sám a nechce ho stavět deset let, musí prostě podřídit život stavbě, a tím že chodí do práce zbývají víkendy. Ale to přece neznamená, že nerad cestuje. Jen teď nejspíš počítá, co by za to mohlo být. Ono kdyby jsi stavěla ty nebo by jste stavěli spolu, tak to asi vnímáš jinak. Ono věnovat každý druhý víkend výletům výrazně stavbu prodlouží.
Ale přemýšlet kvůli tomu o adopci, mi přijde trochu přehnaný. Píšeš, že sis chtěla otce vybrat sama, ale ty sis ho vybrala. Jen si narazila na někoho, kdo chce prostě jednou bydlet v baráku. Kdyby jste se rozhodli za rok spolu, tak tě čeká tenhle stejný koloběh.

Jediný tak by mě mrzel trochu ten věšák, to ti vůbec nemusel říkat. Ale třeba to tak nemyslel.

Dala bych tomu šanci, možná bych si nějak promluvila a dohodla se co a jak.
Nicméně přemýšlet o adopci, je trochu přehnaný si myslím. Není Ti 17, aby se to jednou dalo omluvit. (jestli se to v 17 omluvit dá)
Holt to budeš muset při nejhorším zvládnout v garsonce a pak jít alespoň do 2kk.

@koordinatorka_odboje Záleží na tom, jaký má nastavený model z dětství - můj táta začal stavět barák v roce 1981, ségra se narodila v roce 1982, mamka mu na stavbě pomáhala tak, jak jí její stav dovolil - peněz tolik nebylo, oba měli svou práci a neměli na to zaplatit někomu třetímu, aby jim dům postavil, a potřebovali bydlet co nejdřív. Dřív tohle bylo naprosto běžné.
Zrovna absenci vína k večeři bych nepovažovala za skrblictví, prostě mu třeba víno nechutná a nenapadlo ho, že jeho přítelkyni by mohlo. Chlapi jsou v tomhle směru povětšinou tupouni, když se jim neřekne, tak je samotné málokdy něco napadne... 😀

kubutka007 Možná kdyby jsi zažila despotu, tak by ti venkovský balík tak nevadil. Píši pouze můj názor. Já bych si dítě nechala, to za to, že jsi spala s "balíkem" a otěhotněla, nemůže. Možná se ti zdá,tvá situace strašná, ale věř, že jsou ještě horší. A proč bys nemohla žít v malé garsonce s dítětem? Tomu nerozumím a hlava mi to nebere! Já žiji sama s dětmi v garsonce, jsme rádi, že máme kde bydlet, co jíst, žijeme a jsme šťastni z maličkostí, které nám denně život přináší. Jsem ráda, že jsem loni přežila, těžkou plicní embolii a že můžu tu být se svými dětmi.

@somalicats to je něco jiného, tví rodiče pracovali na své společné budoucnosti, potom není důvod, proč by neměla žena pomáhat. Ale u nich to bylo trochu jiné, ten barák byl jenom jeho, chodili spolu necelé dva měsíce a jeho představa společného víkendu byla, že budou stavět jeho dům. Kdyby spolu byli delší dobu a on prohlásil, že tam budou spolu bydlet apod. - proč ne, ale vzhledem k tomu, že do ní nechtěl investovat ani sušák, bych to tak neviděla.

@kubutka007 ocividne se ti do vztahu s nim ted nechce, a to chapu - takze prvni vec, do niceho se ted netlac. Chapu, je toho hodne, hormony, stres, energie je mene a mene, emoce se v tobe asi ruzne melou...

A dalsi krok - zkuste si otevrene promluvit. Rekni mu, ze je hodny clovek, ze ho mas rada, no ale ze k nemu proste necitis to, co by si od pritelkyne nebo manzelky zaslouzil, ale ze mu nechces rovnou brat dite. Nejak mu rekni, ze ocenujes vse, co pro vas vsechny chysta, ale ze proste by to od tebo nebylo ted fer to vzit a pritom proste ho nemit rada. Vyloz takhle karty, no a zeptej se ho na jeho nazor. Treba prijdete na nejake reseni - treba muzes bydlet v baraku, ale budes mit samostatnou bytovou jednotku? Najdete si bydleni blizko sebe? (a vubec, kdo vi, treba si za nejaky cas k sobe najdete cestu. Nebo taky ne, treba zitra potkas v autobuse sveho budouciho manzela, kdo vi!)

A co vubec tvoje okoli, rodina, pratele, mas podporu v nich? Jak se oni tesi na miminko a tvari na tvoje tehotenstvi a tak? Pokud bys nechtela k pritel ani se necitila na to byt samai, mohla bys najit oporu v nekom jinem, treba i jen docasne? Sestehovat se s nejakou kamaradkou?

Neni nikde psano, ze tzv. nuclear family, tedy sezdany hetereosexualni par a jejich vlastni deti, je jedinou moznosti, jak zit, vychovavat deti, zajistovat je financne. Co ja bych dala za to, kdybych mela rodice, kteri by byli klidni a vyrovnani, ac by zili oddelene a treba i meli svoje rodiny. Da se zit a vychovavat vselijak, podstatne je, abyste ty a tim padem i decko byli v co nejvetsi pohode.

Faktem je, ze za chvilku se ti narodi miminko. Priprav si nejnutnejsi vybavicku, mej ji zatim u sebe, zkus se zacit tesit. Zkus si na papir nacrtnout ruzna reseni pro bydleni a fiannce. Pokud ti bude porad tezko, zkus si popovidat s nejakym odbornikem (psycholog, socialni zabezpecni), ktery poradi lepe, nez anonymky na internetovym foru... Miminko muzes dat k adopci vzdycky, ale dle meho nazoru myslet na to ted je dost unahlene.

zo_ja: Zakladatelka přece nikde netvrdí, že je ten kluk zlý, jen že se k sobě prostě nehodí. A opravdu nevím, proč by při dvouměsíčním vztahu měla jezdit makat na přítelův barák, když před otěhotněním nejspíš nebyla o společném stěhování ani řeč. Věřím, že toho má z práce sama dost a ráda si odpočine.

Kubutko, myslím, že to nebude tak zlé a adopce je až krajní řešení. Určitě bych si v této situaci nesnažila hrát na pseudovztah a stěhovat se k příteli, postýlka se ti do garsonky vejde krásně a moc víc toho ze začátku nepotřebuješ.

@koordinatorka_odboje jasný, že nemusí být žádný úžasňák, ale to, co slečna vylíčila jako katastrofální příklady, proč s ním být nemůže, je spíš úsměvné. Znám mnohem horší příklady. Spíš to jsou ukázky toho, že se k sobě fakt nehodí a každý očekává něco jiného. Píše o něm pohrdavě jako o vesnickém balíku, ale že sex byl super, tak aspoň něco bylo na něm úžasné, ne? 😀

kubutka007 Hlavu vzhůru!!! Holky ti tu dávají opravdu kvalitní rady a snaží se pomoct, tak se drž.
Nikdo není dokonalý a každý dělá chyby a je dobře, že o tom přemýšlíš, že píšeš své pocity atd...je tedy jasné, že jsi silná celou situaci zvládnout a poprat se s ní. Držím pěsti!!!
Já tu plicní embolii neměla taky jen tak ze srandy, v práci mě drtili a já si nechala stlát na hlavu, do toho stres a dědičná choroba...a už to bylo...ale dostala jsem druhou šanci, za kterou jsem velice vděčná a DĚKUJI!

Pokud jsi věděla, že s ním dítě nikdy nechceš, proč si nemyslela na jakoukoliv ochranu? Miminko bych si nechala, nemůže za to a on bude určitě fajn tatínek, jen vy dva spolu asi žít nebudete no.

Necetla jsem celou diskuzi, takze nevim co za rady tu uz padlo.
Ale pokud uz jasne vis, ze jako partnera ho nechces, tak v tom pripade bych mu to rekla tak, jak to je. Tzn.ze citis ze se k sobe nehodite, ale na druhou stranu na dite nechces a nemuzes byt sama. Docela to vypada, ze o vas oba ma zajem, takze pochybuju, ze by te nechal ve stychu. I si dokazu predstavit model alespon docasneho spoluziti dvou rodicu, kteri ovsem nejsou partneri. Ale na to musi ten vztah fungovat na perfektni pratelske urovni a za dalsi toto reseni taky nemuze byt neporad ze.

@maxinkaa takovyhle komenty jsou nejlepsi. Za 1) psala, ze si davali pozor (i kdyz napr.pokud tak rika prerusovane souloz tak je to fakt jejich blbost) a za 2) takovyhle koment ji k nicemu nepomuze bo uz je stejne pozde

Nechtěla jsem,ale musím reagovat!! 😒 chudák chlap a tvoje názory 15.lete pipiny!! Tvl.ty se neumís ani chránit a teď tady brecis!!! Ani nepoznas že jsi v tom,krámy ti nic neříkají...u tebe koukam,na to kolik ti je,je všechno špatně!! A prej vesnickej balík...hvězdo!!!! 😠