Nechci jít s manželem oznámit těhotenství tchánovcům

Upřímně Tě chápu a nedivím se Tvým pocitům... Ale asi bych se nějak přemohla z důvodu toho, že když bude dítě, že se asi úplnému kontaktu s nimi nevyhneš.. Myslím to tak, že když bude novorozeně a hodně maličké, tak předpokládám, že je manžel bude chtít navštěvovat, což se asi v prvních týdnech bez Tvé přítomnosti neobejde (např. z důvodu kojení).
Já mám s tchánovci velmi chladné vztahy, ale kvůli příteli jsem se do synových 3/4 roku přemáhala a vždy tam jela s nimi. Nyní, když už je větší, jezdí kluci sami, já jen na Vánoce a jiné příležitosti (tak 3x za rok). Vím, že by příteli bylo líto, kdyby malý "neznal" babičku s dědou a vím, že i oni ho mají rádi. Když už musím být přítomna návštěvě, tak se rozhovory točí jen kolem malého - je to takové jednodušší, případně kolem počasí, hodně také mlčím... Ale dá se to...

Nenuť se do ničeho, co nechceš... Já si myslím, že na oznámení těhotenství budoucím prarodičům je času poměrně dost, klidně to počká až do ukončení prvního trimestru... Ačkoliv nevím, jak dlouho jsi vlastně těhotná...Bohužel je tam ta okolnost, že pracuješ se známou tvé tchyně, opravdu chápu, že by mohlo rodiče tvého muže mrzet, že se o svém budoucím vnoučeti dozvídají "od cizích". Chápej i svého manžela, jsou to jeho rodiče, které má rád a ublížil vám manželův bratr, ne oni...(Jeho chování považuji mimochodem za naprostou nehoráznost a máš plné právo se zlobit - ovšem na NĚJ). Ale pokud se na nějakou oficiální návštěvu necítíš, tak to prostě nedělej... Jak bylo naznačeno, z oznámění gravidity není nutné dělat melodrama... Pokud je ti to silně proti srsti, tak ať zkrátka radostnou novinku oznámí zatím jen manžel a do budoucna uvidíš... Na druhou stranu je tohle docela hezká příležitost, jak narovnat pošramocené vztahy... Ale za to, aby ses teď stresovala a užírala ti to nestojí...Pokud z toho máš mít sevřený žaludek i půlky tři dny dopředu, tak se prostě nenuť a dohodni se s manželem na nějakém pro oba přijatelném kompromisu. 🙂

To pojištění byla už poslední kapka. Manželův bratr už syna má, budou mu dva roky, my jsme ho ještě neviděli, nesměli jsme. Když už jsme se vnutili na návštěvu, tak nám přes místnost ukázali kočár na bálkoně a fotky v notebooku. A podle tchýně to bylo NORMÁLNÍ chování, nic zvláštního. Nesměli jsme se do kočárku jít podívat, natož se s ním třeba vyfotit. Bratrovi nic neřekli. Upřímně, nestojím o to, aby naše miminko navštěvovala nejradši bych jí ho ukázala stejným způsobem a řekla, že je to přeci normální!

@mandril Na tchýni se nezlobím za to, že bratr uzavřel tu smlouvu. Ale za to, jak jednomu synovi nadržuje a druhý se nesmí ozvat. Těch podrazů od bratra bylo více, ale ona to nevidí. Nejhorší je, že neovlivńují pouze manžela ale i mě. Jako třeba podstrčené papíry k ručení na hypotéku apod. Ale to ona nechce slyšet. Pořád jen říká, že já jsem moc pesimistická, vše moc řeším a že to tak bratr nemyslel, že nevěděl co tím způsobí (mimochodem má vzdělání v oboru). Klidně by obětovala jednoho syna pro druhého a to nezkousnu. Nechci se s takovými lidmi setkávat, natož aby ovlivňovali naše dítě. Ale manžel to nepřežije...

@carllin Tak pokud je jednání tchánovců takové, jak popisuješ, vůbec bych se nežinýrovala... Jestli jim jednání jejich druhého syna připadá akceptovatelné a normální, nemohou se pak divit, že se jim to v určité podobě vrátí... Rozumím, že rodič má většinou tendenci zlehčovat a omlouvat nepravosti svých dětí, ale tady kecy typu "No bóže, vždyť se zase tolik nestalo" opravdu nejsou na místě! Někdo by mohl namítat, že je trochu nevyzrálé oplácet jim stejnou mincí a zavání to naschvály... ale ty evidentně nemáš v úmyslu se s tchánovci vídat ani po narození mimča, jak vyplynulo z tvé reakce...Dobře si ale rozmysli, co to znamená pro váš vztah s manželem... aby to mezi vás nevráželo zbytečně klín... Skutečně považuješ za rozumné, abys zcela izolovala své dítě od babičky s dědou? Na výchovu tvého dítěte nemusí mít vliv téměř žádný, můžeš přece nastavit hranice tam, kam chceš ty... Nemusíš k nim dítko posílat na prázdniny, můžeš vymezit jasná pravidla, do čeho budou kecat a do čeho si od nich zasahovat nenecháš... ale hned od začátku, striktně a důsledně...Na druhou stranu, pokud jsou mezi vámi takto napjaté vztahy už teď, nevím, co manžel asi očekává... že se jim teď vrhneš kolem krku a budeš předstírat, že se nic nestalo? Měl by pochopit, že tvým těhotenstvím se všechny neshody a spory zázračně nesmáznout a být trochu tolerantní a trpělivý...

@mandril Jo, teď koukám, že jsi v 6. týdnu. 🙂 Teď bych si ještě hlavu z nějakého oznamování nedělala, vždyť je ještě brzy, užívejte si s manželem tohle nádherný období zatím jen vy dva, v klidu a pohodičce... Ještě nenazrál čas, abyste to museli hlásit na všechny strany. Chápu, že v práci musíš, ale jinak bych to vůbec nehrotila.

Podle me nemas povinnost jim sve tehotenstvi oznamovat, je to vase vec. At jim to rekne manzel, kdyz chce, ja bych nikam nesla. Ke tchyni nechodim, chodi tam jen manzel. Nebyla jsem tam ani pri 2. ani pri 3. tehotenstvi.

@carllin Asi bych se zapřela a šla s manželem. Především kvůli němu, jednak proto, že ho máš ráda a nechceš, aby byl neštastný, jednak i proto, že by to mohlo poznamenat váš vztah. Koneckonců je to tvůj manžel, komu ubližují a pokud on se s tím srovnal, ty bys měla stát při něm 😉

jestli ti můžu radit, raděj bych se přemohla a šla, já nevycházela s tchýní, přestala jsem tam jezdit a nakonec je to jedna sice z více věcí, ale tak nějak počátek rozpadu našeho manželství... :-/ teď už bych to udělala jinak, ale je pozdě...

Souhlasím. Já tě sice úplně chápu, ale alespoň pouvažuj nad tím, jestli by nebylo vhodné v tenhle okamžik ukázat vstřícnou a velkorysou tvář...Se švagrem se přece stýkat nemusíš, oni se s vámi očividně také stýkat nechtějí, takže na ně bych se úplně vyprdla...A vůbec bych tohle téma ani neotvírala... Pokud by do toho šťárali oni, rychle bych je utnula s tím, že svůj názor nezměníš, byl to podraz, hnus a tečka a nehodláš o tom polemizovat. Pokud máte s manželem jinak hezký a bezproblémový vztah, byla by velká škoda si ho pošramotit kvůli tomuhle... Nemusíš nikomu padat kolem krku... A rozhodně si nemusíš nechat kálet na hlavu... ale když teď ukážeš dobrou vůli, nic tím nezkazíš. Pokud se tchánovci budou dál chovat jako idioti, ty si aspoň můžeš říkat, že TY jsi snahu měla a udělala si pro slušné vztahy vše, co bylo možné. 😉

@carllin Já bych to brala, jako dobrou příležitost, se s tchánama usmířit. Jasný, manželovo brácha je kokot a maminka se ho nesmyslně zastává. Chápu, že tě to sere, ale to je normální. Je to jeho máma a miluje ho, i když je blbej. A protože nejspíš dobře ví, jak moc je blbej, tak se ho snaží alespoň chránit před ostatníma a zastávat se ho. To, že se usmíříš s tchánama neznamená, že se musíš usmiřovat i se švagrem. A pokud by maminka něco takovýho zkoušela, tak jí prostě vysvětli, že je na tobě, co komu odpustíš a jestli se do toho bude plést, tak tím akorát v tvých očích klesne, na jeho úroveň. Jestli je rozumná, tak to pochopí. Prostě tě podrazil a tys ho odřízla, ale to není důvod, brát dětem babičku, nebo týrat sama sebe, při každém kontaktu s babičkou, pokud mezi vámi zůstane dusno.

Kamarádce bych řekla, jak se věci mají, a proto ať tchýni neříká nic.
Tchánům bych snad ani oficiálně nic neohlašovala.
My jsme byli v podobné situaci před lety - myslela jsem - dost naivně - že se tím oznámením tak dlouho očekávaného vnoučete cokoliv změní, ale opravdu jsem byla jen naivní.
Takže bych těhotenství oznámila, až to bude nevyhnutelné.
Stejně si myslím, že jestli tam manžel chodí bez tebe, tak to oznámí sám.

@carllin osobně bych se s nimi začala, kvůli manželovi i miminku, zase stýkat. Né nějak přehnaně, ale nenechala bych k nim manžela chodit samotného, nebo aspoň né vždy. Je to rodina a aspoň si pohlídáš, jak se k vám nebo manželovi budou chovat. Pokud k nim manžel chodí sám, určitě mu je to líto, že ty ne. Pokud je on má rád, je mu líto, že ty nejsi schopná aspoň se přemoci, aspoň kvůli němu. Udělej tlustou čáru a začni s nimi znovu, buď ostražitá a hlídej si to, na čem ti záleží a přes co vlak nejede. Přežít se to dá a může to posílit váš vztah s manželem...

Chápu, jak ti ta situace musela ublížit, ale většina rodičů se spíš zastane svého dítěte než zetě nebo snachy, je to přirozené a nezlobila bych se na ně za to. Navíc, jestli se na tebe opravdu ptají, myslím, že je to mrzí. Ale pro většinu lidí je hodně těžké se omluvit. V situaci, v které jsi, bych ti poradila si to celé v sobě opravdu přebrat a snažit se jim odpustit. Nemám pocit, že ti chtěli ublížit. Nemusíš je mít ráda, ale jsou to babička a dědeček tvého nenarozeného děťátka. Nevím, jaké vztahy jsi měla se svými prarodiči ty, ale pro mě patřili dědeček a babička k nejdůležitějším lidem v životě. A myslím, že je škoda komplikovat dítěti vztah s prarodiči kvůli starým konfliktům. Moje tchyně opravdu je zlá a několikrát mi úmyslně ublížila. Nejezdím tam ráda a nemám ji ráda, přiznávám. Někdy mám pocit, že vůči ní mám dokonce averzi. Ale jezdíme tam, skypuju s ní a před dětmi o ní mluvím vždy jen hezky. Já tu paní ráda nemám, ale moje dcera ano. A je to tak dobře a opravdu doufám, že s ní prožije ještě spoustu hezkých chvil. A taky mě napadá, když se přemůžeš a s manželem tam pojedeš, možná budeš překvapena jejich reakcí a možná ti to staré neporozumění vynahradí. Aspoň to zkus🙂

@carllin Já z jiného závažnějšího důvodu s tchýní ani tchánem nemluvím, přítel se synem k nim jednou týdně chodí, mě tam ale nikdo nedostane a jestli se o mém druhém těhotenství dozví od někoho jiného je mi jedno. Já osobně jí neřeknu ovšem ani ťuk a v porodnici po porodu ji též nechci ani vidět. S ní jsem skončila.

Zkusila bych se překonat a aspoň na krátkou návštěvu tam šla... pozvala je do restaurace (můžeš odejít kdy chceš). Ale jestli ti to prostě nepůjde tak bych alespoň projevila iniciativu a dala sama manželovi fotku nebo něco pro tchýni a s tím, že je pozdravuješ nebo tak něják. Ale aby tam bylo vidět alespoň nějáké vstřícné gesto. Protože nejvíc to bude mrzet manžela. 😉

Já si osobně myslím, že na oznamování je ve vašem případě ještě brzy. To, že to oznámíš v práci, protože cítíš, že musíš, je jasná věc, ale kolegyni můžeš snadno naznačit, že je všechno ještě poměrně čerstvé a že ještě radostnou událost nechcete moc rozhlašovat. Pokud má alespoň základní level sociální inteligence a není to totální "Keliška", tak snad nepoběží a nebude to hned hlásit tvojí tchyni. 😉 Jinak tvým těhotenstvím se teď opravdu nabízí příležitost vztahy urovnat. Nemyslím se švagrem - ten je podle všeho debil neschopný připustit si svoje selhání a s ním se rozhodně usmiřovat nemusíš a nikdo ti to nemůže mít za zlé. Nicméně já z tvých příspěvků tak nějak cítím, že ty se s nikým usmiřovat vlastně nechceš a možná podvědomě toužíš po tom, abychom ti to tady posvětily...to nikdo nemůže udělat, protože celou situaci se všemi okolnostmi znáte jen vy, jen vy víte, co jste si navzájem řekli, neřekli, udělali...takže tvé rozhodnutí těžko může někdo podpořit nebo naopak odsoudit...Já bych navrhovala pořádně si promluvit s manželem. Vysvětli mu, jak se cítíš, že je ti kontakt s jeho rodiči nepříjemný a proč... a uvidíš, jak se k tomu postaví. Času máte ještě, myslím, dost... 🙂

@kuratkol ''podle mě nemáš žádnou povinnost tchýni oznamovat cokoliv, je to VAŠE věc, že čekáte miminko''.................Obvykle nebývám vulgární, ale na tohle mě napadá jediné slovní spojení: No ty vole!! 😀

Já jenom doufám, že si můj syn jednou nenajde slečnu/paní, která okamžikem jejich vztahu, dá jasně najevo, že od té chvíle, je jejich život, jejich děti a podobně, pouze JEJICH věc a rodiče jsou v podstatě už úplně k ničemu, takže co by jim co měli oznamovat takovou banalitu, že čekají dítě/ jejich vnouče? 😀

Zakladatelku chápu, že to není lehké. Já osobně podrazy nesnáším. Ale zkus si to vzít tak, že tchánovci ti vlastně nic neudělali. Kromě toho, že přehlížejí chyby a podrazy svého druhého syna. Což tedy není tak úplně nic, uznávám. Ale rodiče jsou prostě často slepí nebo to nechtějí veřejně přiznat, že zklamali, je to pro ně těžké.
Já osobně bych přerušila jakýkoliv kontakt se švagrem, na tom ti ostatně fakt nemusí záležet. A promluvila bych s manželem, aby svému bratrovi důrazně vysvětlil jeho hranice a meze, kam až smí zajít a kdy to je nepřípustné. Je to snad chlap ne? a nenechá se od bratříčka takhle sekýrovat....

Já tedy nevím jo, ale mám chuť napsat jenom jedno.. Chováte se jako malé děti. Jak tazatelka tak vy co radíte ať se s nimi nestýká..
Jak by bylo tobě kdyby přítel/manžel nechtěl chodit k tvým rodičům? Mně tedy příšerně.. Každý sme vyrůstal v jiné rodině a každý zkousne něco jinýho, ale úplně odříznout rodinu? S manželem máme jasně dáno ,že RODINA je základ !!!! Nejenom státu 😉
Být tebou tak to pořádně ale opravdu pořádně promyslím.. a hlavně si o tom promluv s partnerem.. taky mi na tchýni vadí milion věci a vím že já taky nejsem 100% dle jejich představ ale to by přeci nebylo normální kdyby každý měl každého rád.. musíte najít nějakou cestu k sobě hlavně kvůli miminku.. to se tě jednou může začít ptát proč tam nejezdíš a můžeš ho nevědomky nebo vědomě štvát proti babi a dědovi a to doufám nechceš alespoň kvůli dítěti..

Takže moje rada: Rozmluva s partnerem a pozvete je třeba na oběd do restaurace a dejte jim fotku z ultrazvuku - nemusíte nic říkat a neutrální prostředí pomůže 🙂

@carllin pokud je situace takova ze manzel tam chce chodit, tak poctej s tim ze kdyz ty se definitivne od nich odstrihnes, tak to vase manzelstvi poskodi, mozna ne hned ale casem urcite. krev neni voda a jsou to jeho rodice, pritel je ocividne miluje a musi si tak trochu porad volit mezi tebou a svou rodinou a to neni nikdy vporadku. kazdy ma nejake vyhrady ke svoji tchyni 😀 😀 jasne ublizili ti, ale tyhle zbytecne valky odnesou vase deti. navic kdyz tam bude chodit manzel sam s detmi tak nebudes mit pod kontrolou co se tam deje, manzelstvi neni zadna pohadka, je to zivot a tak se obcas proste nejaka ta krizovka muze ukazat a co asi pak budou naseptavat jeho rodice jemu kdyz ty tam nebudes. vsak s tchyni nemusis byt nej kamoska ale staci zachovat slusny vztah, bavit se o pocasi. nedelas to pro ni ale delas to pro dva lidi ktera moc milujes, pro manzela a miminko.

@tulikiss S tím musím absolutně nesouhlasit. Je pravda, že když tam nejsem nevím, co se tam děje, ale na druhou stranu, já se slušný vztah s tchýní snažila udržet přes rok a půl, snášela jsem vulgarismy, urážky, nadávky, psychický nátlak, není to absolutně nic příjemného. Současný vztah je třeba takový, že když ji potkám, pozdravím, syn tam smí jednou týdně na pár hodin, ale jen s přítelem. Víc už pro ni neudělám ani ťuk. Definitivně jsem s ní skončila a pokud si myslíte, že lze vždy si nějakým způsobem udělat kompromis, věřte, že můžou přijít situace, kdy si řeknete a mám toho dost, jako se to stalo mě.

@domca89 tak samozrejme tohle je uz extrem a chapu ze pokud se nekdo chova vylozene nepratelsky a je hruby a vulgarni tak to nejde. ale to asi nebude pripad zakladatelky, tam mi prijde ze si sice nerozumi ale vse zustalo v urcite slusnosti. ono hlavne ve vasem pripade vas manzel musel videt ze to proste nejde, ale prijde mi ze tady to tak neni, sice se ji snazi chapat ale na druhou stranu nevidi takovy neprekonatelny duvod aby tam nechodila. a teda mate vydrz rok a pul bych to nevydrzela kdyby se nekdo ke me tak choval. tak vite jak tchyne a uzene nejlepe studene 😀 😀 😀 😀

@carllin To mas tezky. Pokud se s nimi tvuj manzel styka normalne, asi by ses nad to mela povznest a pri dalsim sporu si to s nima proste vyrikat. Tohle dusno neni dobre ani pro vas dva. Mam tchana, ktereho byvh nazvala lidskou svi.i! Uz dva roky jsme ho nevideli, taky uzaviral za deti stavebka, vybiral jejich knizky na svoje akce, ted z nejakeho duvodu tvrdi, ze byt, ktery je psany na manzela je jeho. Je mi z nej na bliti, je to manipulator, ale vi, ze u me neuspeje. Ale mame to jednodussi, nevidame se ted s nim, asi i proto, ze proste nevzal nase dve adopcata, nevim.

Nechala bych oznámení až na později v 6. týdnu je ještě moc brzy ale zkusila bych se s nimi usmířit.

Děkuji všem za reakce. Vím, že bych měla najít sílu a prostě to hodit za hlavu a normálně tam přijít. Přemýšlím nad tím celý rok (aniž bych byla těhotná), ale prostě to nejde. Vlastně mi vyčetla, že to, že se o manžela starám, všechny poplatky a smlouvy mám v pořádku je špatně, protože všechno moc řeším a přemýšlím nad budoucností. Ona by snad chtěla, abych neřešila nic. Podle ní jsou na světě všichni hodní a nikdo nám neublíží, nic se nemůže stát a pokud ano, tak všichni pomůžou... naprostá naivita. Pět let jsem snášela urážky a naschvály od bratra a švagrové, tchánovci jen tomu přihlíželi. Na svatbu nás bratr nepozval (zakázal nám přijít), ale rodině (za tichého souhlasu tchánovců) vykládají, že nechápou proč jsme nepřišli apod. Už mě z té přetvářky je fakt na nic. Prostě jen přikyvují bratrovi a z mého muže dělají idiota. On to tak neprožívá, tak jak píšete, jsou to jeho rodiče. Snažím se to chápat a tak mu nebráním v tom, aby je navštěvoval, ale aby mě nenutil tam chodit. Jenže oznámit těhotenství nechce jít sám. Chápu ho, chtěla bych mu vyjít vstříc, ale uvnitř mě se to neskutečně pere. Nejvíc se bojím toho, že až uvidím tchýni tváří tvář, tak se neudržím a bouchnu. Naposledy když jsem ji viděla, tak se nervově zhroutila (ve vzduchu viselo i oznámení na policii za tu smlouvu) a utíkala přede mnou, jako bych byla nějaký vrah. Od té doby jsme spolu nemluvily a tak zůstala situace nevyjasněná.

@tulikiss jj občas jsem si říkala, teď se zvednu, řeknu jí, co si o ní myslím z plných plic a odejdu, ale slušné chování mám v sobě až moc zaryté. Takže jsem skončila, přítel to samozřejmě viděl, ví a chápe to. My teď máme dilema, v červnu se budeme brát, ze slušnosti bych je chtěla pozvat, ale na druhou stranu, při představě, že se na ně budu muset dívat, mám už teď zkažený celý den.

@carllin hele ja bych u toho oznameni chtela byt abych videla reakci, ta hodne napovi jak to je doopravdy. me treba tchyne vytacela ze za nas odpovidala ze my jeste deti nechceme a ze ona jeste nechce byt babicka, bylo to v dobe kdy se uz rok nedarilo, a kdyz sme pak oznamovali tak sem si rikala ze kdyz nic tak ji aspon naseru 😀 a ona se rozbrecela a byla silene stastna a dojata, asi to mela jako obrany mechanismus kdyby se nedarilo. tak kdyz nic tak si aspon uzijes ten kyselej ksicht a budes mit jasno, urcite bych to udelala nekde v restauraci aby kazda strana mohla kdykoliv odejit.

@michaela_2 Ja se snazila 15 let s ni vychazet, co mi delala, nemelo obdoby. Pokud zakladatelce ublizila a nechce se s ni vidat, asi vi proc.... Promin, ale tehotenstvi je jen jeji a partnerova vec, nema povinnost to tchyni hlasit, kdyz nechce...

Ja teda nepovažuji za nutné oznamovat tehotenstvi společně. Manžel oznamil dceru sam ... Nic mu to neudelalo... Radost z toho nebyla nic extra, takže jsem byla ráda, že jsem tam nebyla. Promluvte si s mužem, ale v tve kuzi bych nejela. Tečka. 😉