Mrtvé manželství. Pomohla by poradna?

Jo, poradna pomůže, zkuste to

Co manželská poradna?

Dokud se nehádáte, tak je to dobrý si myslím.
My to máme podobné. Každý jsme teď někde jinde. Já jsem si našla gaučového povaleče, vědomě. Byla jsem to samý, ale po porodu se go změnilo. Začala sem se hýbat a přestlo mi stačit být jen doma a ležet, spát 12 hodin denně. Takže teď mám úplně jiný zájmy, s dítětwm jsem o víkendu celý dny pryč. Jezdím sama lyžovat, na kole. A on je prostě doma, spí, leží a vaří. To je vše. Je to nuda? Mega! Ale mám kamarádky. A doma klid.

Jak to vnímá muž? Má pocit, že je ve vztahu něco špatně? četla jsem teď zajímavý článek o partnerství https://www.denik.cz/z_domova/lektorka-denisa-r... zaujala mě tam část, že ve spoustě partnerství vidí stejný vzorec - žena řeší, že není spokojená, mluví o tom, ale chlap jakoby neposlouchá a když žena odejde, tak se diví, co se stalo, že přece spolu byli šťastní.
Nepíšeš, jak jste spolu dlouho, ale řekla bych, že už delší dobu a to pak přichází nuda, stereotyp. Chce to na vztahu pracovat, i to se píše v tom článku. Nemyslím, že je nutné se hned rozvádět. Sice píšeš, že jste si tím už jednou prošli, možná by to chtělo přibrat toho odborníka. třeba nejdřív jen pro sebe, ať si uvědomíš, co vlastně chceš a podle toho uvidíš, jestli do toho zapojit i muže, nebo ne.

Já bych tedy život chtěla s tím druhým sdílet. Výlety, úspěchy toho druhého, úspěchy dětí, radosti i starosti. Milovat se, žít společně, vždyť o tom to je.
Jako pardon, ale “jedu si svoje a doma mám klid” ?? 😀 to je vrchol. Žijeme jen jednou, nechápu proč ten život nežít a tím druhým tak, jak to má být.

@95newmommy2020 A není ten život o ničem? Myslím si že časem vás to stejně doběhne...Třeba že si najdeš někoho, kdo s tebou bude sdílet tvoje zájmy...

@klokanka31 Já ti nevím, jako nebaví mě to, co si budem. Ale nejsem úplně ten typ, co by potřeboval extra city, takže jsem spíš racionálně ráda, že nám to funguje bez hádek a nějaké žárlivosti.
Neumím si představit, že bych začala vztah s někým jiným.

@95newmommy2020 Tak jako jestli vám to funguje tak je to skvělý, jen aby to pak nepřešlo do fáze "je mi jedno co ten druhý dělá". Abyste pořád měli i nějaké společné téma, koníček...Nebo ho zkus začít nějak směřovat k tomu, aby s tebou zašel občas na kolo, nebo na ty lyže...třeba se rozhýbe a začne ho to bavit taky 🙂

Děti mají rodinu rozbořenou už dávno, nejsou hloupé a vnímají spoustu věcí, které my máme pocit, že jim unikají. A nejhorší nejsou hlasité hádky, nejhorší je tíživý dusno. Není čas si znovu sednout a říct si, kde jste a jste ochotní a schopní dojít? A podle se nasměrovat třeba na tu manželskou poradnu? Protože založit si život na tom, že “aspoň že se nehádáme”, to je sakra málo. Pro tebe, pro něj, pro děti. Nemyslím si, že partneři mají být jedno tělo, jedna duše, ale nemít společného vůbec nic, to nebude dlouhodobě fungovat.

Já osobně si taky nemyslím, že je správn= zůstávat ve vztahu, v kterým to už úplně ztratilo smysl. Ty děti to vidí a není to pro ně vůbec dobré, protože to u nich může v dospělosti dopadnout úplně stejně nebo možná ještě hůře.

Já myslím, že u nás je ten problém hlavně v komunikaci. On nemá problém, za něj je to všechno ok. Chybí nám léta čas jen pro sebe jako partnery, což vztahu asi taky moc nepřidá. Reálně jsme spolu byli někde bez dětí za posledních devět let jednou přes noc a jedno odpoledne. Já mám pocit, že jsem se pořád snažila o nějakou komunikaci, řešení, zlepšení. On slyšel "jak si pořád jenom stěžuju". Myslím, že i to, že nezažil žádný rodinný vzor (od mala vyrůstal jen s mámou a máma to všechno zvládala sama bez keců a bez chlapa), tak asi očekával, že to bude tak i se mnou. Že všechno obstarám sama a jeho budu mít asi jen na tu "zábavu". Pořád ještě neházím flintu do žita, tak snad by nám pomohla ta poradna. Nějaký nezaujatý prostředník. Díky za rady.

Musíte spolu trávit čas. Jako rodina a hlavně jako partneři.Výlet, procházka, večer společný film, společenská hra...pokud nechcete sdílet ani to a oba se sobé spíš vyhýbáte, tak nevím, zda by vůbec pomohla aspoň ta poradna . Ale třeba to otevře alespoň nějakou komunikaci, pomohla by aspoň muži v tom,jak mají fungovat partneři, když neměl vzor z dětství. Každopádně, komunikace je základ, pokud se jí třeba podvědomě vyhýbáte oba nebo se při ní pokaždé pořádáte, nevidím moc smysl s tomhle "vztahu" pokračovat.

@95newmommy2020 já ti rozumím, taky ve vztahu nejsem na nějaké velké city, gesta a otlapkávání, ale jsou pro mě důležité jiné věci. Asi bych to v tvém případě řešila stejně, když se partner nechce zapojovat, tak bych kvůli němu na gauči neseděla.

@95newmommy2020 Hele, nechci Tě děsit, ale můj první ex byl taky takový lenochod - a nakonec jsme šli po 8 letech manželství od sebe, to bylo dceři 7 let. Ono zkraje, když byla mimino, to nebylo tak divoký, občas i na nějakou tu procházku s kočárem šel, ale jak rostla, tak nechtěla být pořád doma, já občas bývala pracovně o víkendu pryč a to pak dřepěli spolu doma a dcera totálně znuděná. Na výlety s námi nejezdil, takže jsem jezdila s dcerou sama, nebo s partou, a to pak postupně začal žárlit (ale aby zvedl zadek a jel s námi, to ne) a začalo mu to vadit. Nakonec nebyly ani společné dovolené, protože se mu nikam nechtělo (on teda není ani na válečku u moře, já zvládnu válečku tak 2-3 dny a pak už mě to taky nebaví, s akčním dítětem je válečka totálně sci-fi - a to k moři jezdíme, naposledy jsem vyvezla celou smečku letos).

@somalicats A proč s váma nejezdil na výlety? To byl tak strašně líný?

@nel_ias nechtělo se mu. Jak se usadil, tak strašně zlenivěl.

@somalicats To máme teď, jen s tím rozdílem, že nežárlí. Ale poslední dovolená byla c tom duchu. Že já a dítě na tobogánech a on buď spal nebo seděl v bazénovém baru. Takže příště radši kamarádka s dítětem.

Holky, u nas je to hodne podobne.. od zacatku roku mame krizi, chvilku to vypada, ze je vse zase OK, ale staci par dnu a zase se najde nejaka pricina.. manzela stve, ze hodne pracuju, a delam malo veci doma (ale me ta pece o domacnost hrozne nebavi..). Sam ruku k dilu moc neprida.. na stranu druhou lezi na me vsechno, az si obcas rikam, ze kdybych byla sama jen s detmi, bylo by mi mozna lepe. Nicmene opustit ho nechci, mam ho porad rada a starsi syn by rozchod nedal. Tim jsem si jista a diky nemu se hrozne snazim, aby to vypadalo vse fajn. Ale obcas uz proste nemuzu, jsem unavena z veskere pece o ne. Prave jsme na par denni dovolene v zahranici. Manzel se absolutne nepodili - on jet nechtel, tak se o nic nestara. Program vymyslim ja, vymyslim co budeme jist, kupuju vsechny vstupy, vsechno resim.. dnes jsem si dopoledne dovolila vyridit jeden dulezity hovor z prace a od te doby je nastvany.. podle me ma krizi stredniho veku, mozna ho stvu ja.. rikala jsem mu at si poridi treba motorku nebo neco, aby na chvilku vypadl si procistit hlavu a aby byl doma klid. Ve slabe chvilce si obcas predstavim, ze by si nasel milenku a ja mela legitimni duvod ho poslat o dum dal, ze to bych si obhajila i tohi starsiho syna. Nicmene kdybysme nemeli deti, asi bych uz v tom vztahu nebyla a byla radeji sama

Holky, to je strašné tohle číst. Neříkám, že u nás je vše úplně růžové. taky mám tak trochu "lenochoda", co ho nebaví vymýšlet dovolné a výlety, je rád, když něco vymyslím já. ale většinou když s něčím přijdu, tak to prostě přijme a je rád, že se o to nemusel starat a na dovolené funguje "relativně" normálně. Jeho to prý nebaví vymýšlet a prý ať si to namyslím dle sebe a jemu nechám naa schválení (někdy je to bez problémů, někdy z méího výběru brble, ale že by s něčím sám přišel, to ne. Dosud jsme jezdili převážně po ČR anebo letos jsme byli v termálech v Maďarsku, u moře jsme byli jen jednou, Chorvatsko autem, bez jídla. To jsem řekla, že naposledy (nejen kvůli manželovi, kteřý to celé musel odřídit a byla to fakt krize- já neřídím). Ale i řešit jídlo apod. (a to mi manžel pomáhá, že ho zaúkoluju třeba něco připravit a on to prostě udělá, není to 100 % na mně). Ale není to 100 % dovolená prostě, s tím vším servisem. Ale také mě štve, že veškeré výlety, plány, všechno musím vymýšlet já, on nepřijde s tím - tak, o víkednu pojedeme tam a tam. V tomhle bych ocenila více aktivity z jeho strany.

@ninive211 mám to úplně stejně. Taky nic nevymyslí, občas brblá, co jsem to vymyslela já, ale nakonec jede a je nadšený. Je sice náročné všechno zařizovat sama, ale ve finále jsem asi ráda, že mi do toho nekecá a je to podle mě.

@95newmommy2020 "Dokud se nehádáte, tak je to dobrý si myslím" - já bych řekla, že je to naopak. Tiché vyhoření je horší než hádky...protože tam už nastala úplná rezignace, kdy Ti ten druhý vlastně nestojí ani za hádku a přestala jsi věřit, že je možné cokoliv změnit....

@ninive211 Mám to jako ty s tím vymýšlením. Manžel lenoch není, on rád jezdí na dovolené a výlety,tam je aktivní až moc,že by nás tahal po horách celý den 😀 Ale mě štve,že s něčím nepřijde sám. Já kolikrát nemám čas něco hledat,takže hledám opravdu kolikrát na poslední chvíli a pak jsem z toho nervozní. Taky jsem mu už kolikrát řekla,že bych ocenila,kdyby něco pohledal i on a zařídil,jenže to je jak když mluvím do zdi,nakonec to zase vše hledám a zařizuji já 🙄 Takže s tebou soucítím,nejsi v tom sama 🙈

Před pár týdny jsem z takového vztahu odešla. Poradna by teď už u nás nic nezměnila, už bylo pozdě. Tu jsem chtěla před dvěma lety, když jsem už taky měla zamluvené bydlení jinde, ale nebyl zájem, tak jsme to nechali plynout, až se to rozplynulo. Teď jsem s holkami sama a musím říct, že se mi obrovsky ulevilo a jsem ráda, že jsem k tomu našla odvahu