Morální kocovina. Co byste dělaly na mém místě?
Zdravím,
Mám takový jeden problém se kterým nedokážu žít a poslední týdny se jen trápím. Cítím se hrozně trapně, za to co se stalo. Jsem s přítelem skoro 6 let a v poslední době řešíme vztahovou krizi . Miluji ho, je to nejzlatejsi chlap pod sluncem, jen se častěji hádáme a uz to pochopitelně neni takove, jaké to bývalo.. Snažili jsme se to spolu řešit, ale já udělala největší blbost- nejhloupejsim možným zpusobem… Strasne jsem se opila a “ulítla” s kolegou z práce. Skoro si to nepamatuji, samozřejmě neberu to jako vymluvu ani ten chlast :( poslední týdny se na sebe nedokážu podívat, ani na současného partnera. Proste se to nikdy nemělo stát, nikdy předtím jsem mu nijak neublížila…proto nechapu co to do mě vjelo :,( Na jednu stranu jsem si kvůli tomu uvědomila, že svého nynějšího partnera moc miluju a nechci o nej přijít. Konečně jsem si uvědomila, co doopravdy chci, ale za jakou cenu.. Nadobro končím s alkoholem , ale sama sobě zatím odpustit neumim. Hlavně nevím jestli to mam říct příteli, nebo to dusit v sobě. Strasne moc se bojím, že by mu to ublížilo takovým zpusobem, že by to nerozdýchal. Ale taky nevím, jestli dokážu žít ve lži.. je to pro mě skličující a přítel to pomalu začíná vnímat, že mě něco trapí..
Proto se ptám, jestli někdo z Vás se dostal taky do této strasne situace a jak jste to psychicky zvládly/i.
Popřípadě co byste dělali na mem místě, jestli se s nim mam rozejít, protože si ho po tom všem nezasloužím :(
Omlouvám se za gramatické chyby, klepu se u toho jak ratlik a přes ty slzy toho moc nevidím 🙇🏻♀️
No jo, takhle si nasrat do vlastního hnízda..🤦😭 Věřím, že je to to upřímně líto, ale za chyby se platí a někdy fakt draho... Já jsem zase pro přiznání, neumím žít ve lži, navíc to bylo s někým známým a že fakt velké riziko, že se to k němu donese... Já bych se přiznala, protože nesnáším, když že mě někdo dělá blbce, ale umím odpustit. Takže s tímto ohledem...
Kdyby se mi to stalo, neříkala bych to, pokud by na to sám nepřišel, nebo se mu to nedoneslo.
Kdysi jsem četla něco o nevěře a tam se psalo, přesně jak píše @pampeliska1313, že tím, že se přiznáme ulevíme sobě, ale tu špínu hodíme na druhého.
Prostě se seber a funguj, zároveň pokud jsi takhle ujela a chceš sekat latinu, tak by to zas na tebe neměla být morální páka, že si necháš od přítele nadávat, ubližovat, budeš mu dělat služku a všechno mu tolerovat. Zaměř se na seberozvoj, aby jsi se s tím srovnala, vše si zpracovala a časem i odpustila a byla mu rovnocennou partnerkou.
Pokud to potřebuješ ze sebe dostat, tak s nějakým odborníkem (kvůli mlčenlivosti), neříkala bych to ani kamarádce. A už vůbec ne chlapovi. Vždyť to je ještě horší, když už to uděláš, tak mu to řekneš a sobě ulevíš a hodíš tu tíhu na něj? Kdyby se napřímo zeptal, tak bych nelhala, ale jinak bych to neříkala. A neřešila bych to ani s kamarádkou, protože nikdy nevíš..
Když už se stalo tak "buď chlap" a vyžer si to sama, přiznat to chlapovi je obyčejný sobectví.....dostaneš to ze sebe, ale komu to prospěje?! Nikomu, jen ty si "ulevíš" ....Zase to tak nežer, nikoho jsi nezabila, tak se neposuzuj tak přísně....ber to jako lekci a hotovo
Zatloukat, zatloukat, zatloukat!!! A odpusť si už! Díky tomuto omylu, jsi zjistila jak skvělého muže máš. Otevřelo ti to oči, to není vůbec na škodu. Teď si budeš vašeho vztahu více vážit. Lepší takové procitnutí než mít vztah v dlouhodobé krizi, jako před tím úletem. Teď se ti i možná zdají důvody původních hádek malicherné. Určitě mu ale nic neříkej a kdyby se toho někdy domáknul tak dělej "blbou" a že si to ten chlapík vymyslel. Rozhodně se nepřiznávej.
Nic neříkej, to by byl opravdu blbej nápad, stalo se, život jde dál. Vždyť kde máš jistotu, že tvůj přítel nikdy neudělal to samé..
@rozitta já teda nevím, ale kdyby mi zahnul partner, já se to dozvěděla od tý buchty, vyrukovala s tím na něj a on by ještě dělal blbýho, to by mě vytočilo ještě víc než ta nevěra samotná. Jedna věc je v opilosti v krizi zahnout a hrozně toho litovat, druhá věc je, když tohle uděláš a ještě ke všemu z toho druhého děláš deb*la. Jak by jí pak ten partner mohl cokoli věřit?
Radu pro zakladatelku nemám, nevím, co je "správný postup". Je mi tě hrozně líto, musí to teď pro tebe být těžká situace. Já se svojí povahou bych tohle nevydržela a nakonec mu to řekla. Ačkoli je pravda, že takovým krokem můžeš pomoct sobě, ale jemu ublížit. Na druhou stranu zatajováním a případným lhaním mu můžeš ublížit ještě víc. Plus navíc v případě provalení přítel uvidí, že se ti nedá věřit a jsi lhářka a bude si už pořád říkat, kolikrát jsi mu asi tak zahnula a jestli to pro tebe není náhodou norma tohle dělat a teď se to akorát jednou provalilo.
Nicméně pokud bych věděla, že by partner odpustit na 100% nedokázal a přiznání by znamenalo jistý rozchod, tak pak bych mu to v tvém případě neříkala a doufala, že na to prostě nepřijde a zkusila to zpracovat sama.
@esmeralda11 jsou i tací, kteří se po pravdě pídit ani moc nechtějí. Stačí jim, když partner informaci o nevěře "věrohodně" vyvrátí a dál se v tom nenimrají. Buď už sami někdy zahli a mají pro to pochopení a nebo nechtějí o toho partnera přijít i za cenu, že "možná" zahnul.
@levandule_k děsně moc se mi líbí, jak umíš poradit, podívat se s nadhledem, nikoho neurážíš, snažíš se vždycky poradit.. už delší dobu mám potřebu tě za parádní komunikaci pochválit!! Kéž by tu byly všechny takové ❤
Já bych to nechala asi na času. Jednou si myslím že to rupne. Ať už to chlap na tobě pozná nebo ne, nebo mu to někdo vyzvoní, nebo mu to přiznás ať už ve slabé chvilce, nebo to prostě nedáš. Na tohle ti nikdo neodpoví, hraje tam roli tvoje vnitřní a já avice faktorů.
Možná by ti mohlo pomoci si představit reálné že byste měli s partnerem otočený role. To jest on by podvedl tebe. Co by ti bylo milejší? Kdyby se přiznal a zdecimoval ti srdce (ale třeba by ti to bylo jedno to já nevím ) a nebo by jsi to chtěla vědět a dělal by z tebe Skotku domácí...
Ať už jedním nebo druhým směrem, myslím si že to možná vyplyne časem tahle situace a půjde to buď jedním nebo druhým směrem. Možná to můžeš zkusit tutlat, ale tím pádem by jsi měla začít fungovat jako předtím. Pokud ti to nejde, stejně to rupne, protože vnímavý člověk změnu na druhém pozná, kór pokud tě má opravdu rad. To je jen můj názor
Zatloukat a hodit za hlavu…pokud možno už to nedělat a pokud se to chce dělat dál, je lepší být svobodná/sama 👍
Končím s chlastem … velice častá věta po vystřízlivění 😂😅
Otocila bych list a sla dal. Je blby, ze jsi si musela zrovna takovymhle zpusobem uvedomit, co mas doma, ale jestli to byla uzitecna lekce, tak bych to tak brala. Vsechno zle je pro neco dobre. Nema cenu se v tom sama dal pitvat a uz vubec to hazet na toho druheho.
Chápu Tvé pocity, ale toto víš, jen Ty a kolega...neříkala bych nic. Nějak si to srovnej v hlavě, poper se s tím, jsme přece lidé, chyby děláme, někdy horší, někdy maličké. Nemůžeš vědět, jestli se podobná věc nestala, nebo nestane příteli...nezastávám se nevěry, ale už jsem hodně toho zažila a viděla, vztahy, které vypadají na věřejnosti dokonale, takové neexistují. Každý máme nějaké svoje tajemství. Záleží jen na tom, co opravdu chceš.
Ja bych to rekla, ale mne se to radi, ze, kdyz jsem si jista, ze by to nas vztah ustal... Kdyz nevis, tak je to na prd. Reknes a treba to dopadne blbe. Nereknes a treba to praskne, coz je horsi. No, nevim... Drzim palce.
@dashyyy Děkuji🙂 Někdy mě také svrbí prsty, abych nenapsala ironický a sžíravý komentář, když se tady opakuje 150 podobný dotaz, ale to si řeknu, když tě to tak irituje, tak reagovat nemusíš. Po netu se radí dobře, uvést do praxe je to těžší. Já jsem k chybám druhých shovívavá, jelikož mám vlastní 😂
Akorát teda pozor, necháš li si to pro sebe, nebyla jsi u toho sama a svítil ti kolega, takže si radši osefuj tohle riziko, ať nemá někde hubu na špacír, aby ti pak "starej" nevyprasil kožich, protože chlapi tohle nesnáší, aby byli za vola a paroháče a měli z nich treba jiný chlapi legraci, to by ti možná odpustil spíše už to samopřiznání. Oni chlapi v tomto umí být jesitni.
Už je to pár let, ale tehdy jsem šla s pravdou veen, vztah to sice ustál, ale stejně to nevydrželo.
Když se přiznáš, ulevíš sobě ale partnerovi ublížíš a přitížíš. Jestli to byl “jen sex” a nemáš v plánu v tom pokračovat, tak bych dělala, že se to nestalo. Jestli to jde do kopru celkově, je lepší to ukončit hned než někoho tahat za nos.
Ahoj, já osobně bych asi s takovým tajemstvím nedokázala žít!Já vždycky všechno partnerovi řeknu 😁 Jako všechno...žádná nevěra nebo něco takového nebylo, ale věřím, že bych se sama upálila. Kdybych ale byla na druhé straně, tak bych to asi nechtěla vědět. Pokud to bylo jednou a už by se to nikdy neopakovalo a já věděla, že mě partner miluje, jak píšeš, tak ho miluješ, tak raději pomlč. Jako asi se taková věc může stát, bohužel no,jednou zřejmě ujede každý, každý jinak, ale jsme lidi a děláme chyby. Jestli bych já odpustila nevěru? To popravdě nevím, jsem šťastná a ráda za vztah, který máme už 14 let ❤️ Raději nic neříkej a zkus si užívat partnera a dávat mu najevo jak ho máš ráda. Situaci ti nezávidím, ale přeji ti, ať to všechno dobře dopadne 💋
Rozhodně nepřiznávat. Já muži nevěru odpustila, vztah to ustál, ale už asi vždycky o něm budu pochybovat a trápit se - když se mu nemůžu dovolat, je nějak moc dlouho v práci atd. Ten vztah to tak nalomí, že bych byla snad raději, kdybych to nevěděla. Se svou vinou se naučíš žít, hlavně to opravdu nikomu neříkej a a ošéfuj si toho kluka, aby to nikdy nevyšlo najevo.
Děkuji všem holky! Budu se snažit si to vyžrat sama, jelikož si to přítel nezaslouží. Nevěru nesnáším a nedokážu pochopit, že zrovna já jsem selhala. Jsem mladá a blbá, je to můj první přítel a nechci o něj kvůli blbosti v opilosti přijít. Mám jen záblesky, ale vždycky se mi z toho zvedá žaludek. Bude to trvat nejspíš hodně dlouho, než si dokážu odpustit.Ponaučení na celý život, snad se to někde neprovalí 🤐 Nikomu to nepřeji, snažte se neudělat stejnou blbost holky!
Zkus se vžít do něj. Kdyby mně takhle lhal a neřekl mi pravdu, bylo by to pro mě ještě horší a podvod a ještě ke všemu lež, už bych odpustit nedokázala. Já bych mu nelhala. Lež je cesta do pekel, totální ztráta důvěry. Ulítnutí se prostě může stát no, pokud toho lituješ a miluješ ho, tak je to to hlavní. Tady nejde o to, aby sis to vyžrala a žila s pocitem viny, ale onto, aby jsi mu nelhala přece.
Výčitky jsou hold cena za nevěru. Nerekla bych to, pokud víte, že už opravdu nikdy a pokud by to ohrozilo vztah, že by skončil. Kdysi jsem se na tohle téma bavila s tchýní a tehdy mi řekla něco jako “ulevíš jen sobě, jemu ublížíš, pokud víš, že už nikdy, tak nikdy.” - vysvětlovala mi tehdy jak ona v dobrý víře se přiznala k nevěře a vlastně to tím cely skončilo.🙂