Moje soukromá válka: Rodičem poslepu

Mě to přišlo rozporuplné - na jedné straně se dokážu vcítit do té paní, jako do ženy, chápu tu její touhu... ale měla by sama zvážit své možnosti...
Připadalo mi, že má těch zdravotních problémů víc, než "jen" slepota...
Jinak ten pár z Rakouska mi připadal víc v pohodě - asi byli i mladší...

Viděla jsem kousek a dobrý pocit jsem z toho rozhodně neměla. Jak už je psáno výše, také myslím, že slepota není tím jediným problémem. Viděla bych tam i ne zcela v pořádku mentální stránku. Asi jsem v těchto tématech dost nekompromisní, ale podle mého je u nás dost zdravých párů, které děti mít nemohou a chtěly by. V tomto případě by prostě měl být brán ohled na ty děti. Ať se na to někdo podívá z jejich pohledu...jaké to pro dítě bude, když oba rodiče budou slepí, a přitom by tomu tak být nemuselo?! Když by klidně mohlo mít úplně zdravé rodiče. A je mi jasné, že spoustě lidem se tenhle názor líbit nebude 😉

Tohle... Já nevím jak to říct, ale bejt dítětem, tak radši dětskej domov, než bydlet s takovýmito rodiči... Navíc co to bude za život? Za pár let opečovávat nemohoucí rodiče, výsměch spolužáků... Tohle fakt ne... Myslím, že je v pořádku, že dítě nedostanou...

Ale chápu, že jsou z toho zoufalí...

@anetka1701 Ono to jeste neni jiste, ze dite nedostanou. Soud zrusil rozhodnuti uradu, vlozi se do toho par nestatek, ktere budou hajit prava zeny, a muze to dopadnout jinak....ale snad ne.

Jestli můžou dostat do adopce dítě dva slepci, tak pak nechápu, proč ne dva gayové......

Já jsem zase u zápisu potkala dva hluchoněmé s dítětem, tak jsem si taky říkala, že je to pro to dítě dost složité.

@jancip já to psala ještě předtím, než jsem dokument dokoukala... Jako je to mazec... Jak tam ten pán vedl toho chlapečka za ruku a ten měl nohy po kotníky v kaluži, promáčené boty :( To jsou přesně ty situace, proč by lidi co nevidí ty děti mít neměli... Sama si tu vůbec neumím představit - kolikrát třeba zachytím běžící dítě, který zakopne a zachráním ho před pádem, kolikrát jen díky tomu, že vidím že dělá nějakou neplechu zabráním katastrofě... Neustále někde hledáme oblečení, hračky... Prostě tohle zvládat bez očí? Navíc ti lidé jsou už opravdu starší, starat se o malé dítě chce opravdu elán a životní sílu, kterou prostě nemají... Na jednu stranu je mi jich opravdu a upřímně líto, že tu šanci nedostanou... Na tu druhou... dítěte by mi bylo líto víc...

@anetka1701 tak oni i nevidomi maji sve deti a nejak to zvladnou. Ale mne prijde nespravedlive, aby dite, ktere uz jednou melo tak hrozny osud, ze prislo o svoji rodinu, prislo do tak handicapovane rodiny. A na teto rodine to je videt velmi vyrazne...pracovnici ted budou pod velkym tlakem, aby rodinu 'nediskriminovali', tak snad to dopadne dobre.

@jancip když jsem byla malá, tak jsem potkávala jednu rodinu... Paní byla úplně slepá, pán myslím téměř slepý. Časem začli chodit s jedním posléze se dvěmi dětmi (vlastními dětmi). Chlapeček byl slepý úplně, holčička viděla téměř normálně. Vždy jsem je potkávala jako takové zvláštní procesí - první šla holčička, vedla matku, ta držela syna a vedle něj otec. Říkala jsem si, jak jsou silní a jak to dobře dávají a taky, jak mají obětavé děti. Jak šel čas, viděla jsem v očích holčičky čím dál větší strhanost a smutek. Každé setkání pro mně bylo smutnější a smutnější... Nějak v té době jsem se dala dohromady s kamarádkou, která s tou holčičkou chodila do školy. Říkala mi, jak to má hrozně těžké - musí doma dělat skoro všechny domácí práce, musí se starat o bratra, do toho zvládat školu a řešit vše za rodiče - hledat jim věci v novinách, zařizovat s nimi úřady a tak... Byla čím dál unavenější a zoufalejší... Vlastně ve svých toho času osmi letech měla na bedrech váhu celé té postižené rodiny, oni jí jako jediného zdravého člena dost využívali a považovali to za naprostou samozřejmost, že se o ně bude starat... Nevím jak to s ní dopadlo, odstěhovala jsem se od rodiny a už jsem je hodně let neviděla, ale myslím, že nijak dobře.

Takhle to totiž zvládají nevidomí, co mají vlastní děti - pokud jsou nevidomí oba... Přehazují svoje břemeno na svoje děti. Ale to není jen problém nevidomích, je to obecně vlastnost rodičů - že očekávají, že se o ně jejich děti postarají. Ale pokud to očekává zdravý člověk, tak nejde pro dítě o tak velkou zátěž, jako při péči o postiženého rodiče.

Dokument jsem neviděla.. jen k nevidomým, kteří mají vlastní děti chci podotknout, že mám kamarádku, která od dětství nevidí (děti zatím nemá, nevím jestli plánuje) a je naprosto soběstačná. Vystudovala VŠ, pracuje s pc, ovládá mobil (mají speciální programy, které převádějí text do sluchátek), cestuje mhd, uvaří si, uklidí si, nakoupí si,..zrovna v tomto konkrétním případě bych byla přesvědčená, že žádné břemeno na svoje děti nepřenese.

U té adopce si nejsem jistá. Párů žádajícíh o adopci je víc než volných dětí, takže zde bych asi dala přednost zdravé rodině, i když je mi té handicapované líto. Pokud by bylo víc dětí k adopci než žadatelů a rodina by se o dítko zvládla "normálně" postarat, tak proč ne
@anetka1701 @elvira

Taky jsem to neviděla, ale jen teoreticky...jak to jde bez zraku? Mám malé dítě a nedovedu si to představit.
Jak poznáš, jak se dítě tváří? Co ukazuje?
Jak víš, že je doma bezpečno? Že se po zemí neválí něco, co může spolknout? Že se nevylilo něco, po čem může uklouznout?
Jak poznáš, že nemá z něčeho vyrážku? Že se neškráblo? Že má zašpiněné oblečení, tvář, ruce?
Jak ho učíš rozeznávat zvířata? Barvy?
A napadá mě tisíc dalších otázek, musí to být těžké:*(

@anetka1701 Co píšete, je úplně nehorázné. Znám jedny nevidomé rodiče, zvládají to s přehledem, dítě jen kvete, je veselé a úplně normální. Nemusí to tak být u všech, ale říct paušálně, že "to tak nevidomí dělají" nebo "že by takoví lidé neměli mít děti", to je hnusné, nízké a hloupé. Nevidomí, pokud jsem měla možnost sledovat, zvládají běžný život úplně normálně, stejně jako my. O tom, kde a jak mají uklizeno, mají možná větší přehled než my. Slyší, mají hmat, čich, spoustu dalších smyslů, kterými poznají, když je něco špatně a co je špatně. Tím, že ztratíte zrak, se z vás nutně ještě nestane bezmocný kripl. Doporučuju vám třeba navštívit Neviditelnou výstavu a poznat ty lidi osobně. A pak teprve vynášejte nějaké soudy.

@lauranosi nemíním se nijak obhajovat, svůj názor změnit nehodlám. Také znám nevidomé, ale z těch, co mají děti, jsou na to vždy dva - a jeden z nich vidí aspon částečně. Pak se o dítě postarat můžou, byt je to mnohem náročnější, než pro jiné. Nesoudím koho neznám - znám. Jedna moje nevidomá známá dokonce sama řekla, že mít dítě nikdy nechce, že není tak sobecká, aby tomu dítěti tolik ublížila.

ja na ten dokument taky natrefila nahodou, telku přes den moc nezapinam. Jako trochu se to ve me pere, na jednu stranu bych s tim nemela problém, aby hluchonemi nebo nevidomi měli dite ve sve peci pokud se dokazi sami postarat (porad lepsi nejaka pece s laskou nez detsky domov, kde se všichni deli o tu peci), ale zas na druhou stranu u tohohle paru si nejsem jista, ze by to bylo ono. Samozrejme je mi lito pani, ze to nepoznala, ale z pohledu toho dítěte by to nemuselo byt vždy ruzove - at uz starat se později o ne, prece jen uz jsou starsi nebo pošklebky spoluzaku, deti dokážou byt zle.Spis bych jim doporučila peci o nejaky zvire pokud slepecky pes nestaci. Vic si to dokazu představit u toho rakouského paru.A jen jsem chtěla rict, ze když clovek ma nejaky hendikep, tak to neznamena, ze nedokaze tohle a tohle. Prave tito lide omezeni necim, dokážou jinými smysly mnohem vic nez lide zdravi.

Za mne určitě ano, mají lásky na rozdávání a dítěti by se věnovali víc než na 100%..což se o každém rodiči říci nedá. navíc kdyby se jim to povedlo přirozenou cestou, nikdo by do toho nezasahoval.
mají práci, mají vlastní střechu nad hlavou, ani po téhle stránce by dítě nestrádalo.. a nedat jim dítě (dle vasich příspevků) protoze by se jim ostatní deti posmivali? a ze vyrustaji v decaku za to by se deti neposmivali? vzdyt se posmivaji i jen kvuli horsi znacce mobilu. myslim ze spoutu deti v detskem domove by bylo vdecne za to, ze je ma nekdo skutecne rad a ne ze ho hlida, protoze je to jeho pracovni cinnost..
jen bych jim asi doporučila trosku starsi dite a ne miminko (vzhledem k veku).

No já nevím...V dokumentu jsem to nezaznamenala, ale prý chtějí 2leté zdravé dítě - v tom bych viděla trošku problém, protože pokud takové dítě nebude zvyklé žít s nevidomými a oni s ním, tak je to nejhorší věk vzhledem k riziku úrazu apod. Svěřit jim do péče starší dítě, třeba tak od 6ti let nahoru, proti tomu bych asi nic neměla. A asi by pro ně bylo vhodnější také dítě nevidomé, které by se od nich mohlo učit a nebralo by nevidomost rodičů jako handicap. Ale nevím. Nevím, kolik mají let, ale připadají mi už starší a pokud už teď mají tolik zdravotních problémů (nejde jen o to, že nevidí), tak kdo zaručí, že třeba za 10 let budou to dítě zvládat, že ho opravdu vychovají? Já vím, že kdyby měli vlastní dítě, tak to nikdo neřeší, ale tady jde právě o to, že děti z dětských domovů už si toho špatného většinou zažily dost a je v jejich zájmu, aby nová rodina fungovala pokud možno plně a do jejich dospělosti a ne, aby třeba po čase rodiče zjistili, že to nezvládají a dítě si procházelo dalším traumatem návratu zpět do dětského domova apod. Je hezké a obdivuhodné, že mají otevřené srdce, že by si přáli mít dítě, ale z dokumentu na mě působí, že možná sami tak úplně neví, co to všechno obnáší. Ono je něco jiného se postarat o psa a něco jiného o malé dítě, když člověk nevidí a má co dělat sám se sebou, je limitovaný dalšími zdravotními obtížemi, vyšším věkem (kdy už není tak přizpůsobivý novým věcem)... Přiznám se, že osobně si to vůbec nedovedu představit. Kolikrát mám sama co dělat zvládnout domácnost - úklid, vaření, praní, žehlení, když má malej svůj den a vyžaduje neustále moji přítomnost a taťku máme v práci, nebo když bolí bříško, rostou zoubky...a to máme zlaté dítě oproti jiným co tak slýchávám, ale člověk musí být pořád ve střehu, dávat pozor, aby se někde nebouchnul, něco na sebe neshodil, něco nespolknul...a to ještě neběhá - tohle třeba vůbec netuším jak nevidomí dělají, když jdou někam s dítětem - leda ho pořád pevně držet za ruku dokud nemá rozum. Fakt nevím, je to složité. Možná bych jim neupírala možnost to zkusit, ale zase dítě by nemělo být pokusným králíkem. Každopádně obdivuji jejich odvahu, já osobně bych do toho v jejich případě určitě nešla.

Tak můj názor...proti adopci dítěte k nevidomým lidem nemám nic. Tento pár se mi ale už ideální nezdá. Nejenže mají i jiné zdravotní potíže, navíc ale nejsou už nejmladší, resp. jsou celkem staří (pán tuším 49 let, paní o 12 let méně). Nic proti starším rodičům. Ale já ze zkušenosti vím, jak děti dají strašně zabrat a sama si říkám, proč jsem je neměla radši už ve dvaceti (jako vím proč, protože nebyl ideální tatínek🙂), že bych to zvládla líp a nebyla tak strašně vyčerpaná. Mladý člověk má prostě víc elánu a síly atd. atd. Navíc je tu otázka, jak dlouho budou ještě žít...opět myslím tím obecně všechny starší rodiče...jak dlouho budou schopni se o dítě postarat i po finanční stránce a za jak dlouho bude muset dítě převzít péči o ně na sebe? No, nechci se jich jako dotknout, ale prostě život se dá žít plnohodnotně i bez dětí, nevím, jestli by nebylo na čase se s tím smířit. A dále k tomu, že si přejí 2leté zdravé dítě....není to tak trochu diskriminace vůči nevidomým či jinak nemocným dětem? Sami se čílí, že jsou diskriminováni, ale ani oni dítě se stejným postižením nechtějí??? A to dítě, o kterém by se rozhodlo, že má jít k těmto rodičům by na výběr nemělo...chci nebo nechci jít k nevidomým/nemocným lidem....bacha na to!

Jo, jinak jsem se chtěla vyjádřit k těm všem rozhodnutím soudů a ostatních institucí, u kterých se žádost probírala…vyjad­řovali se hrozně nejapně…opravdu to vyznělo, jako by slepota byla tím důvodem, proč jim dítě nesvěří. Jakože nemohli se pořádně vyjádřit, brali to tak nějak paušálně. Já nevím. Měli jim prostě narovinu říct, že z celkového dojmu a posouzení se nezdají být ideálními rodiči pro adopci. Tak je vidím i já.

Tý jo, to je těžké téma. Já sama za sebe bych jim 2 roky staré dítě nedala. Nevadila by mi ani ta slepota, ale paní má poměrně výrazné tiky, jak by dokázala malé dítě chovat, nosit a podobně. Mám dvouletou holčičku a neumím si představit, že by péči o ní zvládla. Myslím si, že můj osmiletý syn by se jich bál, pochybuji, že by si k nim našel cestu. Možná ještě starší dítko jim dát, ale puberťáka si k nim také neumím představit.

@kackaj fakt jsou tak mladí ( pán 49 a paní 37)? Já bych jim tipla oběma tak o deset let více. Viděla bych je spíš na babičku a dědu než na rodiče malého dítěte. Souhlasím s tím vyjadřováním úřadů, ale oni mají dost svázané ruce, když tam na ně přijde televize. Upřímně bych chtěla vědět, zda by paní reportérka, jim dala do péče třeba jen na víkend své dítě.
Já sama za sebe říkám ne. Je mi jich líto, ale podle toho co jsem viděla v repotáži nevěřím, že by péči o malé dítě zvládli.

@kamhajek jj, je jim prý tolik, ale mladí bych tomu už moc neříkala. Teda paní je skoro v mém věku, přesto si přijdu i já na své děti stará. No a pán padesátník, to už je opravdu věk prarodiče. Jinak jak píšeš...kdyby se starali od miminka, tak by si asi všichni zvykli, dvouleťáka a výš už bych asi nebrala, to zvykání na nové podmínky by bylo těžké, navíc opravdu starší děti by se spíš bály. Nic proti těm manželům nemám, jen prostě objektivně...oni si přejí splnit vlastní touhu, ale myslím si, že z druhé strany by moc dětí nebylo, které by toužily po soužití s nimi a vybraly si je mezi několika páry. Pardooon, nechci být nějaká hrubá, fakt se omlouvám.

@lauranosi Měla jsem v předvýchově slepecké psy , takže několik slepých lidí znám. Nemohu soudit jak zvládají děti, neb tihle zrovna děti neměli, ale potřebovali pomáhat v hodně běžných věcech.
Nejsem proti aby si slepý pár dítě pořídil, ale adoptovat ho ? To dítě má za sebou kdoví co - možná týrání, je deprivované psych... atd a pak se dostane do rodiny, kde bude v podstatě jediný zdravý člověk, takže na něm bude tíha domácnosti - ikdyž se rodiče budou snažit jakkoliv, tak si myslím, že to tak nakonec skončí.
Je to těžké, soudit. ale staršímu slepému páru bych dítě do adopce také nedávala , snad jen když by to bylo dítě které znají a jednalo by se např. o adopci v rámci rodiny nebo přátel ( tragická nehoda, dítě by osiřelo a podobně )

@lauranosi Proč jsi tak agresivní? Holky tady jen uvažují nahlas a vyslovují svůj názor. Přičemž většina neví, jak by jednala a je velmi opatrná a je si vědoma, jak citlivé téma to je.

@kackaj ti pracovnici prave nemohou rici, ze z celkoveho dojmu, ty duvody museji prasne popsat, coz treba tady fakt neni jednoduche, protoze tady prave vsichni nejak citime, ze z celkoveho dojmu fakt NE. Mozna proto jim soud vratil rozhodnuti. Jinak v tv oni museji byt strozi, spravne by rikat nic nemeli.

@kackaj do médií nemůžeš říct v podstatě žádné bližší informace ze spisu, protože bys mohla být popotahována za to, že je zveřejňuješ protiprávně. Proto je velmi těžké se jakémukoliv nařčení ze strany občanů mediálně bránit, když vlastně nemůžeš vůbec říct, jak to probíhalo a vyvracet tak nepravdivá tvrzení protistrany... Vím to z vlastní praxe 🙂

Ono je to dost těžké... Jsem tělesně postižená DMO a kdybych neměla svoje děti, tak by mi asi těžko dali děti do adopce... A to mám skvělého zdravého manžela... Jinak jsem jako matka celkem soběstačná a funkční, starám se o děti a dělám vše co zdravé ženy... Teď čeká 3 dítě a dá se to zvládat... A co se týká dětí, nejsou mým postižením nijak zvlášť omezovány, sportuje s nimi manžel a já v rámci možnosti také... Jezdíme hodně na výlety 🙂 Moje děti mě berou jako mámu v pohodě, jen občas slyším, že by si přály, abych měla zdravé nohy a proč to nejde.... 🙂 Co se týká nevidomých, tak tam je to o konkrétní situaci v dané rodině... Nicméně plně chápu touhu po dítěti, musí to pro ně být hodně náročné...

Jj, je to těžké a těžko soudit...liší se případ od případu. Prostě konkrétně této rodině bych adopci taky bohužel neschválila. Je mi to líto. Chápu strašně je, jak se musí cítit a jak po dítěti touží, ale chápu i tu druhou stranu a prostě si myslím, že má v tentokrát pravdu. Taky něco jiného by bylo, kdyby se pokoušeli o adopci třeba mezi 20. a 30. rokem...mladší, zdravější atd.

Viděla jsem jen kousek, ale budu upřímná. Snažím se volit slova citlivě a opatrně, ale z toho co jsem viděla bych jim dítě do adopce nedala. Nemyslím si, že by to bylo v nejlepším zájmu dítěte. Nepřijde mi, že se u nich jedná "jen" o slepotu, hlavně tedy u paní.

@budouci_maminka Ona ale jen laska a touha nestaci. Museji mit i nejake zazemi, schopnosti se o dite postarat. U vlastnich deti se to tak nezkouma, ale u cizich ano, protoze za ne zodpovida stat...A ze deti z DD cekaji, az si je nekdo veme, taky ne vzdy plati. Starsi deti jsou tam hodne materialni a mnohdy uz ani do rodiny nechteji

Chápu že i nevidomí touží po dítěti, ale já si to nedovedu představit. Taky mám malé děti a vím jak je to náročné i pro zdravého člověka dítě ohlídat aby se mu nic nestalo. Nevidomý může být jakkoli zručný a schopný se o sebe postarat, ale vychovávat a hlídat malé dítě je přece jen něco jiného. Znala jsem mladého muže, který byl téměř nevidomý od malička a kolikrát jsem ho viděla na ulici jak upadl, narazil. Svěřili by jste svoje dítě někomu nevidomému na hlídání? Já určitě ne. Je to nespravedlivé, spousta nevidomých by určitě byli dobří rodiče, ale podle mě je to prostě moc velký risk, že buď to to dítě přežije nebo ne.